Xboxweb.cz

I herní série mají svůj rytmus. Některé vycházejí s železnou pravidelností rok co rok, na jiné si musíme počkat i několik let. Mezi takové značky bezesporu patří série GTA, Read Dead a nebo také Mirror’s Edge. Zdá se to jako včera, kdy jsme poprvé vyběhli na střechy a začali svět objevovat úplně jinýma očima. Přitom od vydání uplynulo již osm let a až letos se dočkáme dalšího dílu s pohlednou Faith a futuristickým městem, nazvaným Mirror’s Edge Catalyst.

Ještě než vyjde plná verze, dostal se k nám do redakce kód do uzavřené betaverze a jako velký fanoušek série jsem si jí nemohl nechat ujít. Moje očekávání od ní byla vysoká, protože všechny materiály, videa a screeny byly prostě parádní. Navíc, co se tvůrcům musí nechat, ochutnávka je to hodně poctivá co se obsahu týče. Takže jdeme na to, vyrážíme na střechy města Glass.

Největší novinkou Mirror’s Edge Catalyst je bezesporu otevřený herní svět, díky čemuž se úplně změnila celá hra. V prvním díle jsme prostě procházeli příběh v pořadí a v lokacích, jak si to vývojáři předem určili a nic jiného, nepočítáme-li úrovně na čas, se ve hře ani dělat nedalo. Mirror’s Edge Catalyst nabízí skutečnou volnost po již odemčené části města, kde si každý může vybrat úkol podle své chuti. K dispozici je i mapa města, která se určitě bude hodit, protože občas není úplně jednoduché se po střechách dostat z jednoho místa na druhé. Velikost bude určitě dostačující, protože už v betě je město velké a to je k dispozici jenom jeho část.

Co se obsahu týče, z počátku mi přišel hodně monotónní, ale když jsem postoupil dál, odemkl se další obsah, nejen co se hlavního příběhu týče, ale také nejrůznější postranní mise. K příběhu si víc řekneme až v samotné recenzi, nicméně mise s ním spojené byly příjemné, napínavé a relativně dlouhé, což je určitě fajn. Z dalších radovánek nás bude čekat hodně doručování nejrůznějších zásilek a to navíc v daném časovém limitu. Ten je u některých zadání opravdu přísný a žádné chyby neodpouští. Náročnost doručování je hodně různá a hlavně zábavná. V postranní misi se mi nejvíc líbilo honit dron, jehož krádež z laboratoří nevyšla úplně podle plánu, dron uletěl a bylo třeba ho chytit.

Poslední kratochvílí co určitě stojí za zmínku a mě samotnému se moc líbila, je ničení vysílačů. Přiběhnete k vysílači, zlikvidujete jeho různě velkou stráž a pak se musíte vytratit, než pátraní po vás ustane. Hrát se dá několika způsoby a je tak pouze na nás, který si zvolíme a za to rozhodně palec nahoru. Třešničkou na dortu pro sběratele achievementů bude posbírat celou řadu harampádí jako nejrůznější čipy nebo složky rozeseté po celém městě.

Další věcí, která vás od minule mile překvapí, je zbrusu nový soubojový systém. V Catalystu má totiž Faith odpor ke zbraním, takže veškeré souboje jsou pěkně ručně stručně, i když soupeř má místy hodně dobrý paprskomet. Díky celé řadě komb a možností útoků ze skoku, kopem nebo pěstí se každému soupeři dostanete na kobylku a pěkně s ním zacvičíte. I u soubojů se projeví kreativita každého hráče. Můžete klidně zpacifikovat dva soupeře najednou jedním dobře mířeným kopem, třetího oběhnete a pošlete ho expres dolů mezi auta. Možností je celá řada, bude záležet i na tom, jakou cestou se vydáte ve vývojovém stromu.

Faith tak nějak zapomněla, co všechno uměla, za každou misi či úkol dostává zkušenostní body a když jich získá dost, může se naučit nějakou novou dovednost v oblastí vybavení, pohybů nebo soubojů. Jako první co jsem si odemkl, byl doskok do kotoulu. V prvním díle automatická věc, nyní si z počátku budeme muset poradit bez ní. Vylepšování je celá řada, navíc vývojové stromy propojují další dovednosti mezi sebou, takže takový příjemný RPG systém nechybí ani v Catalystu. I když občas bych nějakou schopnost uvítal již na začátku, ale co se dá dělat.

Co se zvýraznění překážek týče, takto funkce je teď nazvaná jako runner vision a v jejím rámci si můžete nastavit několik stupňů pomoci. Buď si necháte poradit se vším všudy, takže při misi nebo úkolu vidíte stín, kudy se vydat, což se mi moc nelíbilo. Nastavení „clasic“ funguje jako v předešlém díle, tedy zobrazuje překážky na cestě, kudy bude dobré se vydat. Poslední nastavení nápovědu vypne úplně, ale jestli máte skvělýorientační smysl nebo rádi výzvy, tohle bude vaše nastavení.

Bohužel se dostáváme k největšímu záporu celé bety a to je technické zpracování. Jsem si vědom toho, že betaverze není kompletní hra a může být z nějakého ranějšího vývoje hry. Ale mrzelo mě, když jsem poprvé pln očekávání mířil na střechu vysoké budovy a těšil se na dech beroucí pohled na město. Místo obdivu však přišel na řadu nechápavý výraz, protože grafika města je prostě nehezká (nechci použít slovo ošklivá, i když by to asi sedělo víc). Textury domů jsou buď rozmazané, nebo neostré v tom lepším případě. Horší možností bylo doskakování textur nebo přímo jejich vypadávání.

Přitom videa mezi příběhem jsou opravdu skvělá a to samé platí i pro interiéry budov, které jsou přesně v tom čistém a kontrastně barevném tónu, jak jsme byli zvyklí. Tím víc ale vynikají technické nedostatky města venku, občasné záškuby při videích a také pár záseků uprostřed hraní. Co však budu chválit je celková rychlost a plynulost hry. Faith se po městě také pohybuje velice ladně, takže zážitek z rychlosti, skoků nebo pádu je opravdu skvělý.

Beta ve mně zanechala rozporuplné dojmy. Na jednu stranu to byla skvělá jízda, na kterou jsem se těšil a určitě se těším i nadále. Drobné obavy mám však z technické stránky hry. Tajně si přeji, aby grafika a výše popsané chyby byly prostě jenom problémem betaverze a Mirror’s Edge Catalyst v plné síle v den vydání nám naservíruje skvělou grafiku, úchvatný příběh a celou řadu vedlejších úkolů na procvičení našich palců. Faith má našlápnuto k velkému skoku a já jí přeji, aby při dopadu nevyrazila dech sobě, ale nám.