Kafeho Retro – Spider-Man: The Movie

Publikováno: 13.2.2025, 10:55

Sociální sítě

O autorovi

ZabijackyKafe

ZabijackyKafe

Je autorem 330 článků

Spider-Man na Xboxu a dokonce se speciálním a jedinečným obsahem, který žádná jiná platforma nikdy nepoznala? Ačkoli se to zdá zvláštní, nic před více jak 20 lety nebylo v tomto ohledu nemožné.

Kdybych se vás zeptal, jestli pamatujete momenty, kdy přátelský soused Spider-Man měl exkluzivní obsah na Xboxu, asi byste mi odpověděli něco ve stylu: ,,Kafe, ty blouzníš, to se nikdy nestalo!“ Ono to skutečně tak bylo, a v dnešním retru se na to podíváme společně v detailu. Psal se rok 2002 a do kin vstupoval první filmový pavoučí muž s Tobey Maguirem v hlavní roli. Je nutno říct, že film vyšel v USA již v dubnu 2002, a Evropa, společně s Českou republikou si musela počkat až do června 2002 na premiéru.

Podobně rozdílná jsou tedy i vydání o dnes rozebírané hře, neboť Amerika dostala své kopie již v dubnu 2002, a my v Evropě museli počkat na vydání až na 7. července 2002. Devadesátá léta minulého století a začátek nového milénia byla k herní branži velmi shovívavá, neboť existovala nepsaná tradice, že téměř každý velký filmový blockbuster měl svou vlastní videohru. Bylo jedno, jestli se jednalo o nový animovaný film nebo jestli šlo o akční trhák. Spider-Man tedy nemohl být výjimkou, avšak jedna konkrétní verze byla něčím výjimečnější, než ty ostatní. Byla to právě verze na tehdy původní konzoli Xbox, dle některých nazývaných jako Xbox Original.

Na těchto starších hrách je naprosto krásný detail, ta hloubka do jaké tvůrci šli, aby to působilo věrně jako doplnění filmu. Mohli jsme ve hře tedy narazit nejenom na události inspirované filmem, ale i na herce, kteří zapůjčili svým herním postavám hlas pro dosažení perfektní propojenosti, a nutno podotknout, takový marketing hrál tehdy do karet nejednomu dítěti. Za sebe si pamatuji, jak obrovským hitem se první Spider-Man z Raimiho trilogie stal, neboť hračky, které doprovázely vydání filmu do kin, zaplavily poličky po všech městech, kam jsem se tehdy, jako skoro devítileté malé Kafčo mohl s rodiči vydat.

Figurky hlavních postav, různých velikostí, a mnohdy i v různých cenových škálách, kterým se daly ohýbat končetiny pomocí kloubů, doprovodná marketingová kampaň v cereáliích a těch pár fast foodech, které v Česku tehdy byly, hudební klipy se záběry z filmu od zpěváka Nickelback, Chada Kroegera, a k tomu všemu naprosto návyková videohra, kde si můžete prožít příběh Spider-Mana na vlastní kůži. Kdo vyrůstal, nebo dospíval na přelomu milénia, mi dá jistě za pravdu, že jakmile přišlo něco takto nového a do té doby nepoznaného, tak to najednou na nás působilo strašně emotivně, a měli jsme pocit, že to je ten nejlepší moment v našich životech, a jsem si jistý, že pro každého z nás to bylo něco jiného, ale podobně tak silného.

Proč tedy říkám, že Xboxová verze byla něčím výjimečnějším, než verze pro jiné platformy? Je to dodnes až neuvěřitelné, ale hra s takto bohatou marketingovou kampaní se vydala v kompletním provedení jenom pro původní Xbox, a tvůrci na dodání stejného obsahu pro další platformy jednoduše neměli čas. Výsledkem je, že právě tato jedna ze čtyř, tehdy vydaných, verzí hry obsahuje 24 misí, namísto 22 u konkurence.

V prvních 15 misích je vlastně vše stejné ať už jste hrály na kterékoli platformě, vyjma handheldové varianty, která se lišila od ostatních naprosto ve všem. V kůži Spider-Mana začínáte ve městě, abyste vystopovali vraha vašeho strýčka, a následně se dostáváte do hledáčku kriminálníků z New Yorku. V těchto 15 identických misích napříč platformami potkáte záporáky jako Shocker, Vulture, Scorpion, a proběhne i prvních pár střetů se samotným Green Goblinem. Až teprve mise číslo 16 odlišuje platformy od toho, co uměl jenom Xbox.

Potom, co z čisté zoufalosti zachráníte město od nastražených bomb, zazvoní telefon v kanceláři Oscorpu. Tajemný lovec Kraven říká do telefonu, že nabídku na lov Spider-Mana přijímá, ale nepřeje si za ní žádné peníze od Normana Osborna. Aby přilákal pozornost Spider-Mana, zapaluje obří pavoučí totem, na což vás upozorní váš šéf v redakci, J. Jonah Jameson, a vy se vydáváte do jeho sídla, ale krátce na to vás omráčí uspávací plyn a objevujete se v Kravenovo aréně, plné pastí na každém kroku. 

Tím začíná první exkluzivní mise, přežít nástrahy těchto všudypřítomných pastí, dostat se ze sídla pryč a najít Kravena. Problém nastává však v pasážích s otevřenými okny. Ty si totiž Kraven dopředu vybral jako ideální místo pro odstřelování puškou, a tedy pro vás se po pastech s bodci, chrliči ohně, jedovými šipkami dostává nové výzvy, a to vyhýbat se Kravenovi pomocí sloupů. Samotná mise tehdy byla velmi frustrující, neboť jakékoli zranění bylo o poznání horší, protože každá překážka byla napuštěna jedem, který vám ještě pár dalších vteřin po zásahu způsobovala dodatečné zranění.

Nutno podotknout, že jsem poprvé hru, jako malý, hrál na PC, a tedy jsem tuto misi poprvé zažil při kompletaci novodobé herní sbírky v posledních pěti až šesti letech, tedy až ve svých skoro 30 letech. Neumím asi dostatečně popsat, jak překvapivé pro mě bylo zjištění, že jsou i v takové hře, kterou jsem jako malý odehrál snad desetkrát, momenty, o kterých jsem předtím nevěděl. Bylo to, jako kdybyste se vrátili zpátky do dětství, a opět jste se stali osmiletým prckem, který poprvé zažívá něco nového. Dá se to popsat asi jenom jako čistá radost a nadměrné nadšení.

Když přežijete nástrahy mise 16, přichází střet, kterému se nedalo vyhnout, samotný boss fight proti Kravenovi v sedmnácté misi. Tato mise ale nehraje podle běžných pravidel, neboť mise začíná tím, že nad vámi je elektrický ohradník, Kraven zapaluje okolní stěny, abyste mu po nich nemohli utéct, a do toho všeho si dopřává doping ve formě všelijakých jedů a lektvarů, které ho po dobu vypití činí extrémně rychlým, odolným, a nelítostně surovým. Pokud by to i tak bylo málo, přidejte jámu s hady uprostřed bojové arény, kde jak hádáte správně, jsou stovky jedovatých hadů, kteří vás okamžitě uštknou, a vy tedy opět ztrácíte zdraví po vystavení se jedu.

Třešničku na pomyslném dortu přidává fakt, že začátkem 16. mise jste byli otráveni při uspání omračovacím plynem, a to jedem, na který existuje jediná lahvička protijedu na světě, a ano hádáte správně, tu lahvičku má u sebe tento lovec. Na důkaz úcty být vámi poražen, vám protijed Kraven naštěstí dá, a zároveň vám i prozradí, že vás měl zabít na základě radosti z výzvy, ale neřekne nic o kontraktu od Normana Osborna.

Po tomto exkluzivním střetu se vydáváte směrem do města, kde příběh pokračuje napříč celým zbytkem hry identicky jako na dalších platformách. Při střetu s Green Goblinem se vám podaří získat čepel jeho drona, která ukazuje na technologii giganta v robotice, Oscorpu, a tam následně směřují i vaše kroky, vstříc velmi frustrujícím levelům proti bezpečnostním složkám a ochrance, tvořenou z elitních a velmi odolných robotů. Jako jednu z posledních výzev v sekci úrovní v Oscorpu se snažíte bojovat s obřím robotem, a po jeho destrukci se pokoušíte co nejrychleji utéct ze společnosti pryč. Po tomto střetu však už dochází na samotný finální moment, kdy vám Green Goblin unese partnerku, a vy se za ním vydáváte na poslední zúčtování na mostě, kde po porážce goblina hra končí.

Možná si teď říkáte, že původní Xbox není zrovna z konzolí, která by vám ještě ležela běžně v domácnosti, a tedy neexistuje možnost, jak si tuto hru s výše zmíněnými bonusovými misemi zahrát. Je pravda, že původní Xbox tu po Česku nebyl asi tak rozšířený oproti konkurenčním konzolím, nicméně, Spider-Man: The Movie je zpětně kompatibilní se všemi verzemi konzole Xbox 360. Xbox pracoval se zpětnou kompatibilitou mnohem dříve, než vůbec prvně oznámil oficiální program Backwards compatibility v červnu 2015. Pokud tedy stále vlastníte možná starší, ale velmi oblíbenou konzoli Xbox 360, stačí do mechaniky vložit disk z Xbox Original verze Spider-Mana a můžete si hru užít v plnohodnotných 60 FPS. Jenom se neděste, pokud vám hra nevyskočí hned v moderním rozlišení. Standardně totiž tato hra na konzolích Xbox 360 podporuje hlavně poměr stran 4:3. Bohužel tam aktuálně podpora kompatibility končí, a tedy není možné si stejnou kopii vložit do modernějších konzolí Xbox One nebo Xbox Series X a zahrát si je i tam, ačkoli jsem toho názoru, že to je škoda. Her, které odstartovaly éru originálního Xboxu na začátku milénia, a jsou kompatibilní s Xboxem 360, je o mnohem více, a kdo ví, možná se na nějaké další podíváme v příštím retru.

Budu rád, když mi dáte vědět do komentářů, jak se vám retro líbí a jaká hra si podle vás zaslouží svůj nostalgický koutek v retro sekci?