pb_hrani_neni_divne

P.B: Hraní není divné

Autor: p.a.c.oPublikováno: 11.2.2017, 14:09

Publikováno: 11.2.2017, 14:09

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1057 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Dnešní blábol bych rád věnoval jedné pozitivní změně, jakou jsem v souvislosti s hraním a hráči zaregistroval. Ano, stále se najdou tací, co tvrdí a budou tvrdit, že hraní je zhouba lidstva, ale začíná se objevovat více hlasů ukazujících hraní jako běžnou součást našich životů a to i v mainstreamových médiích. Pojďme se tedy zkusit podívat na to, jak se pohled na hráče za těch pár let změnil.

Abych to všechno uvedl na pravou míru, začnu opakováním z ne zas tak vzdálené historie. Mnozí z vás si jistě pamatují dobu, kdy se nejen na hraní her, ale i na hráče samotné, koukal zbytek spoluobčanů tak trochu (víc) skrze prsty a všechny věci spojené s hraním označoval za něco divného a nenormálního. Navíc, jakmile se někde semlel problém, televize se předháněly v tom, aby zjistily, jakou akční, tedy podle médií násilnou a mysl měnící hru dotyčný hrál. Tímto se pak snažily zmanipulovat společenské mínění a nutno podotknout, že často docela úspěšně. Jako nejlepší příklad je památný výrok paní Pohlové, na který si jistě celá řada z vás vzpomene. Ano, jde o dnes již legendární větu „Já bych všechny ty internety a počítače zakázala“ z roku 1999.

Dle mého soudu se však karta pomalu, ale jistě obrací. Hraní se poslední dobou zase objevu v televizi, ale naštěstí v trochu jiných souvislostech. Časy záznamů herních turnajů zatím neatakují hlavní vysílání, ale už jenom to, že se dostávají do povědomí, je známkou určité změny. I relativně malá země, jakou Česko bezesporu je, sleduje světové trendy v rámci televize, kdy velké televizní společnosti již začínají chápat hraní jako potenciál sledovanosti v budoucnu. Jelikož generace hráčů, kteří před dvaceti lety s hraním začínali, postupně dorůstá do věku, kdy se s nimi již musí počítat, uzpůsobuje se tomu i tato sféra. Nebude to trvat dlouho a různé přenosy z herních akcí budou stále častější a budou se objevovat v přijatelnější časy, než je půlnoc nebo jedna hodina po ní.

Ať se nám to líbí nebo ne, progaming se dostává stále více do povědomí širší veřejnosti, jelikož zpráv o tom, jak někde někdo vyhrál docela solidní peníze tím, že hrál nějakou hru, přibývá. Navíc i naše zkostnatělá vláda reaguje na aktuální trendy a dokonce si všimla toho, že nějaký gambling prostupuje i tuto sféru. Pro stát je však důležitá informace, že by z toho mohlo něco kápnout a tak by možná nebyla od věci případná regulace spojená s výběrem daní. Tak daleko však zatím úředníci nejsou. Každopádně gambling je třeba určitě kontrolovat, aby nedocházelo k podobným aférám jako v případě skinů pro CS:GO, ale to už je věc zase pro jiný článek.

Profesionální hraní zaznamenalo svůj rozmach hlavně díky hrám jako World of Tanks a League of Legends, kdy zejména prvně jmenovaná láká nové hráče a diváky i prostřednictvím televizních reklam a v základu se dá hrát zcela zdarma. Navíc firmy jako Grunex nebo Nvidia pořádají turnaje se zajímavou finanční odměnou v řádu tisíců korun i pro obyčejné smrtelníky, kteří se s kamarády sejdou v týmu u nějaké hry a když budou hodně dobří, klidně se z nich mohou stát vycházející hvězdy. Sluší se však zároveň dodat, že u nás je profesionální hraní zatím stále na začátku a jenom pár vyvolených si může říkat profi hráč a skutečně se tím živit. Svou obživu ti nejslavnější z nich navíc provádí v nějakém zahraničním týmu. Potenciál pro zlepšení je tedy hodně velký a než doženeme korejské nebo čínské hráče, uteče spousta času. Zde bych byl dokonce trochu skeptický, protože si myslím, že na takovou úroveň se u nás nejspíš nedostaneme, ale možné je nakonec ledacos, že?

Abych byl generově vyrovnaný musím část svého článku věnovat i něžnému pohlaví. Obecně se traduje, že holky moc hrát neumí a když už něco hrají, jsou to jednoduchosti jako Candy Crash Saga nebo hledání předmětů a vrcholem ženského hraní je podle mnohých nějaký díl The Sims. Rád bych utnul tyto stereotypní řeči, protože to vůbec není pravda. Holky mají stejný vkus, jako kluci a dokáží být i stejně dobré, nebo dokonce lepší a je fuk, jestli vás rozsekají v nějaké střílečce nebo RPG. Ani strategie jim nejsou cizí a vzhledem k tomu, že vznikají i holčičí týmu v profi ligách, podle všeho spolu dokáží vydržet tak dlouho, aby vám to týmově natřeli v LOLku nebo CSku. Takže bacha na to, až zase budete někde vykládat, jak ty holky neumí hrát, protože to nějaká uslyší a pak si to s vámi virtuálně pěkně vyříká. Něžné pohlaví navíc pěkně reprezentuje a k zápasům by mohlo přitáhnout další diváky opačného pohlaví. Nebudu to však rozjíždět debaty na podobné téma a posunu se dál.

Popularitu hraní zvyšuje i aktuální trend youtuberů. Debata o kvalitě jednotlivých vysílání není součástí tohoto článku, ale třeba někdy příště by být mohla. Jde o to, že lidé raději sledují, jak někdo hraje jejich oblíbenou hru, než aby si jí zahráli sami. Když jim to stačí, jejich volba, ale není nad to, zahrát si na vlastní gamepad a zážitek si náležitě vychutnat. Ovšem i já musím uznat, že herní videa ukazující průchod (walktrough) nějakou hrou se mohou hodit, když už sami nevíme, kudy kam. V tom případě je každá rada dobrá a dokáže pomoci odstranit zákys nebo ukázat prvek, který jsme díky naší nepozornosti přehlédli. Trend youtuberů má na starost hlavně mladá generace pubertálního věku, na něž je mířena i většina produkce, ale musím uznat, že celá řada videí, a lidí kolem nich, má svou úroveň, alespoň tedy ve světě a pár i u nás. Domácí produkce mi nepřijde moc kvalitní, ale to už je opět věcí osobního vkusu a taky toho, co a koho vlastně sledujete. Takový Fatty Pillow rozhodně nemá kvalitní produkce, ale jeho popularita svědčí o pravém opaku. Asi nejsem ta správná cílová skupina. No, co už.

Zmínil jsem reklamu na Wolrd of Tanks, která se objevila v televizi a kupodivu to není jediná hra, na níž jsem reklamu zaregistroval. Před vydáním se dala potkat reklama na takové hity jako Battlefield 1 nebo Wathc Dogs 2 a nechyběly ani konzole Xbox One a Playstation 4. I zde je tedy vidět nějaký posun ve vnímání herního světa jako něco normálního a běžného. Ještě aby ne, když zelený nepřítel státu se nám snaží vnutit elektroniku na každém kroku, včetně té herní a nezůstává v tom sám. I firmy začínají chápat význam a hlavně ekonomickou stránku hraní a to i v naší krásné zemičce. Přeci jenom se v herním průmyslu protočí spousta peněz. Navíc se reklama nesoustředí jenom na velké hry, ale stále častěji i na nějakou tu mobilní záležitost se Schwarzenegger v hlavní roli. Proč potom v této hře neutratit nějaký ten peníz, že?

Hráči vylezli ze svých doupat a začali světu ukazovat, že nejsou zas tak jiní, jak se mnohým zdálo. Vždyť hraní je stejný koníček, jako stavění modelů, rybaření nebo opravování veteránů. Problémy se sociálním soužitím asi také nebudou takové, jak se nám snaží mnozí odborníci podsouvat, protože spousta mých kamarádů, také hráčů, má rodiny, děti, manželky a k tomu si prostě večer sednou ke své oblíbené hře a jako relax po pracovním dni si pro odreagování zahrají. Dokonce i v práci, kde se vyskytují kolektivy dejme tomu do čtyřiceti let, není divné, když se zmíníte o tom, že hrajete, protože stejně „postižených“ jedinců potkáme více, než si třeba myslíte. Schválně to můžete na svém pracovišti zkusit a třeba se i budete divit, kdo hraje nebo někdy nějakou hru hrál. S o to větším zaujetím na ní bude vzpomínat.

Osobně jsem rád, že hraní už není takové okrajové téma a skoro si troufnu tvrdit, že se začíná stávat nedílnou součástí našich existencí a běžných životů. Stačí se podívat při cestě autobusem kolem sebe. Spousta pasažérů bude koukat do mobilu a celá řada z nich na něm bude mít puštěnou nějakou tu hru. Už dnešní děti si s mobily dobře rozumí a takový Minecraft je mezi nimi velký fenomém, který je nejen baví, ale navíc jim má co nabídnout i po stránce rozvoje. Ovšem nic se nemá přehánět, což ostatně neplatí jenom pro hraní a důležitý je v tomto raném věku dohled a pozornost rodičů, kteří by měli na hraní svých potomků dohlížet a v případě potřeby ho i regulovat.

Za pár let se dostaneme do fáze, aspoň tedy doufám, kdy hraní a zprávy o něm budou stejně běžné, jako jsou dnes zprávy o sportu nebo dění z domova a přímé televizní přenosy z nějakých herních turnajů nebudou žádnou výjimkou. Nedivil bych se ani tomu, kdyby se mimo politických témat v hospodách diskutovalo o kvalitě nějaké herní novinky. I společnost konečně začíná chápat, že jsme její běžnou součástí a nejsme jenom psychicky nevyrovnaní šílenci, co neumí mluvit, bavit se s ostatními a jsou přehnaně agresivní. Příkladů by se jistě našla celá řada, ale to už nechám na každém z vás. Každopádně mě zajímá i váš názor, na který se v komentářích budu těšit.

  • Jiří Gubien

    Je to hruza, cloveku tahne na 40 a porad vi o cem se tady pise 🙂
    Skvela herni generace