Xboxweb.cz

Herní konzole mají své životní cykly a dalo by se říci, že každá z těchto generací má nějaký charakteristický prvek jako první gamepad, první CD/Bluray mechanika, první online služby nebo pohybové ovládání. Ani software nezůstává pozadu a i v tomto směru by se dalo najít nějaké specifikum pro každou z generací konzolí.

My se aktuálně pohybujeme sice stále na začátku životního cyklu zatím poslední konzole od Microsoftu, Xbox One, ale už i zde se dá vypozorovat jeden trend, který nás hraním na této konzoli provází. Celá řada z vás si toho jistě všimla také a ještě větší část herního publika je za tento krok vděčná. Ano, myslím celou řadu remaster a redux verzí her. Na jednu stranu je fajn připomenout si starší hry v novém kabátku, na stranu druhou si je však třeba uvědomit, že situace začíná být alarmující. Proč si zavedené firmy dávají práci s remaky, místo toho, aby udělali regulérní pokračování nebo přišli s něčím novým?

Rovin pohledu se, ostatně jako vždy, nabízí celá řada. Tím prvním může být fakt, že každá generace konzolí měla a bude mít období, kdy se vracení vylepšených verzí starších titulů hodí. Tímto obdobím mám na mysli start nové generace. Hráči jsou natěšení, chtěli by hrát, ale na začátku životního cyklu prostě ještě není tolik různorodého obsahu, kolik bychom si všichni, včetně samotných vývojářů a manažerů, přáli. V tu chvíli se určitě hodí každý remaster, který dorazí a alespoň trochu rozšíří herní nabídku. Navíc si člověk příjemně zavzpomíná při lepší grafice a třeba i odladěnější hratelnosti. Takže říkám ano, v tomto případě chceme vylepšené nebo přepracované verze her.

Proto mě štve počet remasterů v dnešní době. Letos bude Xbox One slavit své třetí narozeniny a i po třech letech se na nás chystají vylepšené verze her. A já se ptám, proč se tvůrci raději nesoustředí minimálně na pokračování sérií, když už se jim moc nechce do novinek? Nejspíš to bude finanční aspekt, protože remaster bude ve výsledku levnější, než nový díl či značka. Herní mechanismy, příběh a hratelnost již mají hotovou, a tak se většinou vrhnout na vylepšení grafiky pomocí lepšího nasvětlování nebo ostřejších textur. Takový postup bych nazval jako rychlé prachy s minimálním úsilím, které ale zatím, kupodivu, hráčům moc nevadí a dokonce se na remastery kolikrát těší víc (ano, dívám se na tebe Call of Duty), než na díly nové a to je dle mého názoru alarmující stav herní scény.

Když už nějaký ten remaster vznikne, nabízí se další otázka, na kterou jistě hledal a hledá odpověď nejeden hráč. Má cenu si takto vylepšenou hru kupovat? Dostanu za své peníze opravdu něco navíc, nebo je hra pořád stejná „naleštěná bída“, jako tomu bylo předtím? Ne vždycky si dají vývojáři záležet, aby přinesli něco nového. Prostě jenom přeskinují pár textur a dál technickou stránku hry, která třeba v původní verzi nebyla úplně dokonalá, neřeší. S klidným svědomím mohu říci, že o takový remaster nemám zájem a troufnu si tvrdit, že takových nás bude většina. Bohužel se zbytečných remasterů asi nikdy nezbavíme, protože se stále najdou takové firmy, které budou nabízet polotovary bez přidané hodnoty s touhou si snadno namastit kapsu.

Na druhou stranu nemohu křivdit všem, protože se najde dostatek vývojářů, kteří k tvorbě remasteru přistupují zodpovědně. Nejen že vylepší grafiku, které vypadá hodně dobře, zvýší počet snímků za sekundu a k tomu přihodí kompletně všechna DLC, ale dokonce se pustí do ladění hratelnosti, aby i v dnešní době všechno pěkně fungovalo a neopakovaly se staré chyby. Zářným příkladem toho, jak by to mělo vypadat, jsou Gears of War Ultimate kolekce. Ta je hodně podařená jak po stránce technické, tak po stránce obsahové. V tomto případě říkám ano. Remaster má co nabídnout a není jenom obyčejnou dojnou krávou.

Z pohledu konzole Xbox One se nabízí ještě jeden specifický pohled. V rámci rozšiřování služeb byla na loňské E3 představena zpětná kompatibilita her z Xbox 360, které je díky tomu možné plynule a někdy i o něco lépe, hrát na Xbox One. V tom případě se nabízí otázka, zda má vůbec předělávání starších her vůbec smysl. Z pohledu hráčů a jejich peněženek určitě ne. Vždyť jsme si přeci hru již jednou koupili, takže proč platit, byť nižší cenu, za nějakou vylepšenou verzi? Druhou stranou v tomto sporu je vydavatel/vývojář. Ten mývá většinou dvě možnosti. Uvolnit něco, co sice potěší hráče, ale z hlediska zisků, snad až na výjimky (Read Dead Redemption je tím nejlepším příkladem z poslední doby) moc přínosné není nebo si dát práci a zkusit udělat remaster. Je jasné, že herní studia nejsou dobročinné organizace a jsou řízena za účelem zisku. Možná, nebo spíš právě proto, zatím nejsou ve zpětné kompatibilitě velké hry (ano, opět se dívám směrem k Activisionu a Call of Duty), na jaké hráči čekají a jaké si nejvíc přejí.

Jak jste pochopili, udělat závěr na toto téma není snadné, ba přímo nemožné. Remastery tu s námi byly, jsou a budou, ať se nám to líbí nebo ne. O jejich počtu tak rozhodne hlavně zájem zákazníků. Dokud je budeme kupovat, nic se nezmění, ale pokud budeme kupovat jenom ty, které za něco stojí a nabídnou skutečnou přidanou hodnotu, mohla by se třeba zlepšit alespoň jejich kvalita. Navíc na Xbox One čeká remastery souboj se zpětnou kompatibilitou, do kterého my jako hráči moc zasáhnout nemůžeme, takže bude záležet na Microsoftu, jak moc za nás bude bojovat a jak moc velký pytel peněz bude ochoten obětovat. Jak se říká, každá sranda něco stojí.

Otázka do pranice je nasnadě. Jste pro nebo proti remasterům/redux verzím a jaký jste si případně koupili?

Zobrazit všechny obrázky