Preview: Succubus

Autor: Lukáš UrbanPublikováno: 20.10.2021, 8:51

Publikováno: 20.10.2021, 8:51

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3185 článků

Možná si ještě vzpomenete na horor Agony od studia Madmind, kde se vaše ztracená duše toužila dostat z pekla. Projekt nakonec úplně nedopadl, protože autoři nevěděli, zda se snaží hráčům prodat erotickou adventuru nebo hororovou hru. Přílišná nahota a brutalita se pak ukázaly jako problém při vydávání, tudíž původní zpracování muselo trochu ustoupit dobrým mravům. Vývojářům se však v pekle líbí, a tak teď na PC vydali plnou verzi volného pokračování s názvem Succubus. A jak název nepřímo uvozuje, tentokrát se v pekle řádí ve velkém a ukráceni nebudou ani majitelé konzolí.

Polští autoři se dohodli s týmem The Console Labs SA, a ten jim pomůže s verzemi pro další zařízení. Jelikož se bude portovat na tradiční trojici konzolí, datum vydání není jasné a musí stačit jen hrubé oznámení pro příští rok. No a na mě teď je, abych vás na čekání navnadil nebo vám ho pořádně znechutil. Ono totiž záleží, zda přistoupíte na pravidla autorů nebo si budete stát za svými morálními hodnotami a hranicí toho, co snese váš žaludek.

Děj vám nabídne postavu jednoho z hlavních pekelných démonů. Succubus bude pro mnohé sympatické polonahé stvoření, které pro radost zašlapává novorozeňata, trhá údy a Bloody Mary připravuje dle tradičního receptu předků. Jenže i hluboko v podzemí se tahají bytosti o moc a hlavní hrdinka je sesazena z vedoucí pozice a odsunuta do hlubin pekelných. No a na vás je, abyste ji pomohli zpět na trůn. A přitom vyhubili vše, co se postaví do cesty.

Plusem je, že hra má tentokrát dokonce „příběh“. I když poplatný primitivním prvkům, tak funkční a vyvíjející se. Ještě větším plusem je prostředí, jehož atmosféra přivodí husí kůži i opilému vyznavači gotiky na metalovém festivalu. Design podzemního království bolesti je hodně pěkný, a i když využívá často prvoplánových alegorií a vulgárních prvků, tedy falických symbolů, nedá se mu upřít morbidní krása a až úchylná okázalost. Všude jsou mučené duše, vyzáblí lidé, nechutní démoni, stěny připomínající kostry… ano, takhle nějak by to místo posledního soudu mohlo vypadat. Při hraní se mi vybavilo dávné filmové béčko Spawn, stejně jako oblíbený South Park nebo naopak první díl Jeepers Creepers, kde měl hlavní záporák lidmi vytapetované podzemí kostela. Peklo bude na každého působit trochu jinak, přesto by se mohlo zaměřit na větší sortiment hříšníků.

Těžko soudit, zda je vyobrazené prostředí pouze sekce pro úchyly anebo tam dolů nikdo jiný neproudí, ale trýzněným chybí širší zastoupení. Každý druhý je przněný rohatým, naražený řití na kůl, sužován věčným plamenem nebo mu je souzeno přijít o jeho chloubu. To je trochu málo. Opakování totožných motivů po čase otupuje smysly a místo znechucení se dostavuje touha úslužně pozdravit další obcující dvojici a popřát dobrého mazání. Je to nejenom lehce nevyužitý potenciál, ale i důkaz, jak prvoplánové podzemí je. Jakmile se nemůže opřít o nahotu a sexualitu, zůstane pouze dobrý design prostředí. Nabízí se přirovnání ke kontroverzní alegorii Srpski film, kde chtěl autor nastavit zrcadlo dnešní společnosti. Ve výsledku však nechutné prasárny působily jako jeho osobní onanie nad eroticko-hororovým žánrem a poselství snímku bez nich působilo spíš směšně.

I tady platí, že si těch čuňačin po čase přestanete všímat. Jednak jsou občas i trochu vtipné s ohledem na zpracování a pak, když máte poprsí, ztopořený stěžeň a odkrytého velblouda na očích padesát vteřin z minuty, ztrácí to „kouzlo“. To se však netýká míst, kde je ústřední postava nucena vykonat akt své zvrácenosti. Jde také o jediné pasáže, s nimiž mám osobně problém. Nejsou totiž volitelné. Zároveň nijak neposouvají děj, neumocňují atmosféru a ani nepomáhají vyprofilovat „hrdinku“. Jde jednoduše o morbidní, a samozřejmě dosti nadsazené, vraždy, kterými je třeba šokovat. A to především lidi v ratingových agenturách, kteří například po pekelném císařském řezu nejspíš hodili na stůl odpolední oběd. A hned za ním čipovou kartu od vstupu do kanceláře, když si brali zdravotní volno. Nevadí mi dobytčárny. Myslím, že jsem jich viděl a četl už více než dost. Jen by měly sloužit prezentovanému dílu, a ne opačně. Udělat kontroverzní scénu jen proto, aby si někdo řekl: “Ta mu ale toho pinďoura pěkně fikla a strčila do huby“… lehce přízemní na tým, který se chlubí, že spolupracoval na Zaklínači, Divizi a sérii Sniper Ghost Warrior.

Ale když se zkusím oprostit od brutálního pozlátka, Succubus má docela funkční hratelnost, kterou korunují souboje s několika zbraněmi a speciální silou. V pekle se nehraje na pistole a podobná přízemní chrastítka. Místo toho se tasí kosy z kostí, organické meče a dýky připomínající rohy. Likvidace poskoků nového vládce podsvětí je zábavná, a to navzdory faktu, že animace nejsou dokonalé a přehlednost komplikuje nepřesné ovládání. Nepřátelé jsou dost variabilní, vyžadují rozdílné bojové přístupy a když jsou dostatečně vysílení, přichází na řadu finální exekuce. Ta by naopak mohla být klidně brutálnější. Co snese obrazovka pravidelně ukazuje série Mortal Kombat a studio Madmind je v tomto směru hodně zdrženlivé. Dokonce možná až cudné. Jak svěřenkyně kláštera, co má po třiceti letech chuť si užit, ale bojí se sundat svatý stejnokroj. Trochu to působí, že když se tvůrčí tým nemůže opřít o genitálie různých druhů, lehce mu dochází dech.

Jelikož postava i vybavení je lehce přizpůsobitelné, nakonec jsem si souboje docela oblíbil. Došlo i na krátké zasnění, jak by asi vypadali takoví perverzní Darksiders nebo morbidně úchylný Devil May Cry, kdyby se do něj pustili zvrhlí polští autoři. Možná by to mohlo být zajímavé, zejména u druhého jmenovaného, kde mužské postavy vypadají jak nagelovaní metrosexuálové z pánského časopisu a dívkám bují krom puberty snad úplně vše. Jenže k této metě je ještě hodně dlouhá cesta. Titulu chybí chytřejší využití zničitelného prostředí a lepší zapojení magických schopností. Nikdo asi nečeká další Diablo, ale všemožné variace na ohnivé útoky končí čistě jako variace silného úderu pro odblokování nepřítele nebo jako pomoc při řešení hádanek. Jejich primitivnost je však rovna množství nahoty ve hře. Tedy velká.

Jediný vyloženě zbytečný prvek je tak prolézání jeskyněmi a hůře dostupnými místy. Kamera se přepne do třetí osoby a já můžu očumovat titěrné oblečení ústřední démonky a její středně modelovaná ňadra. To by se však designéři museli víc snažit a více zapracovat na modelu. Dívka, nebo co to je za potvoru, sice může vyvolat u slabších jedinců pnutí v rozkroku, ale jinak se pohybuje jak Glum po oslavě narozenin a z některých úhlů má i podobnou fazónu. Lechtivé projekty na Patreonu, a jiných podobných sítích, nabízí často daleko zajímavější podívanou, a to se tvorbou her tamní autoři zabývají jen okrajově. Navíc je pohyb po skalách pomocí pravé páčky těžkopádný a kamera často neví, kam si má vlastně vlézt.

Snad se do konzolového vydání hra dočká pár updatů a port nebude obětí špatné optimalizace. Pokud vás předchozí řádky nadchly, tak mám dobrou zprávu. Succubus je lepší než Agony. V projektu je cítit progres kupředu a drobné poučení z předchozích chyb. Pakliže vám moje řádky přivodily spíš žaludeční problémy, pak vězte, že dekadence našla nové dno a titul pro vás rozhodně nebude. Zajímavé bude, jak se autoři vypořádají s nahotou. Tu na PC řeší DLC odstraňující cenzuru. Ale něco mi říká, že na konzoli podobný krok nebude možný a hráčům bude muset stačit skromnější podání. V galerii je pak pár obrázků z necenzurované PC verze. Zhlédnutí až od osmnácti a pouze na vlastní riziko.