RECENZE: Fobia – St. Dinfna Hotel

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 11.7.2022, 13:39

Publikováno: 11.7.2022, 13:39

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3205 článků

Jsou různí lidé a různé fóbie. Někdo se bojí, že uvízne ve výtahu, jiného chytá panika při pohledu na osminohá neštěstí s pavučinou u zádi a další nejde spát, aniž by nerozsvítil i v kumbálu. Ve své podstatě, každý se něčeho bojí. Každý má skrytou achillovu patu a každý je občas vystaven nepříjemnému vnějšímu vlivu, po němž se o něj pokouší studený pot. Já se s přibývajícími zářezy na herní pažbě začínám bát, že už zmizely nízkorozpočtové horory, jejichž nápad a originalita zastíní fakt, že autoři měli na vývoj jen drobné na oběd a balení instantních polévek.

Přitom Fobia – St. Dinfna Hotel má ambice a velký potenciál. Stáváte se novinářem Robertem a cílem vaší příští reportáže je opuštěný hotel. Ten má bezútěšnou minulost a temnou atmosféru, která se rozléhá po Santa Catarině jak mlha ranním přístavem. Jak asi tušíte, hlavní protagonista jde do hotelu na vlastní triko a bez pozvánky. Opuštěné stavení nevykazuje známky života, tak proč se tázat o audienci. Avšak to neznamená, že by za chátrajícími zdmi nebylo něco mezi nebem a zemí, co netouží po dychtivém zájmu pisálka. A byl tip na strašidelnou lokalitu skutečně vděčným darem dávné kamarádky?

Jestli cítíte, že by se zrodil nový Outlast, tak doporučuji zajít na oddělení ORL, protože máte silně ucpaný chobot. Přestože první minuty otevřou zajímavou premise, ze které mohl vzejít takřka jakýkoliv závěr, jakožto děj, titul se drží až příliš při zemi. Všechny netradiční odbočky a vývoje příběhu buď utne dřív, než se pořádně rozjedou nebo je zavede do míst, odkud není návratu. Čekání, zda úvodní událost byla vlastně závěrem, počátkem nebo jen snem se tak pozvolna mění na klasické očekávání konce, po němž postupně zapomenete téměř vše, co se událo. Což je škoda, protože vyprávěcích prvků má hra hodně a nebojí se vás tahat horem dolem, jen aby maximalizovala jejich využití.

Herní mapa nebo chcete-li svět, není totiž příliš velký. Dinfna není InterContinental. Ani rozlohou, ani designem interiérů. Což znamená, že chodíte místy, která jsou podobná, často zaměnitelná a mnohdy nevýrazná. Nejednou se mi dokonce stalo, že jsem se ztratil jak blecha v kožichu, protože mi hala připomněla místo z předešlého bloudění a já hledal stěžejní bod, který tam vůbec nebyl. Mohl bych využít mapu, pokud by se dala sebrat ze stěny. Ale to není možné. Zbývá vám tedy fotografická paměť, tužka s papírem nebo ujištění, že váš stárnoucí mozek udrží i něco jiného než adresu trvalého bydliště a telefonní číslo. Že hra průchod neulehčuje považuji za plus. Otravných ukazatelů a interaktivních map je dost v jiných hrách. Proto bych sebraní mapy považoval za samozřejmost. Opravdu památných míst je málo. Na hotel prezentované minulosti až tristně málo. Na druhou stranu si je bezpečně zapamatujete.

Pak by se však spoustě hádanek snížila náročnost. Fobia je obyčejným logickým akčním hororem, kde interakcí a pozorným sledováním okolí jdete dál. Řešení indicií je vázáno na vaši úroveň angličtiny, důvtip a míru pochopení. Většinou stačí vše otevřít, prolézt, sebrat a na konci tour čeká odměna v podobě klíče k hádance, případně kompletace určitého mechanismu, k němuž jste postupně sebrali věci. Na pár místech se řešení objevilo ani nevím jak a bohužel jsou i pasáže, kde postrádáte otce Furu, neboť pochopit posloupnost úkolu je mimo běžnou kapacitu pozemského jedince. Přesto jste rádi, že se hýbete kupředu a že interakce s prostředím není jen na zabití času.

Místo toho se zabíjí prapodivné bytosti nepravidelných tvarů. Při akčních scénách jsem si okamžitě vzpomněl na staré díly Resident Evil. Roberto sice může střílet nezávisle na pohybu, ale chybí mu oddělená citlivost pro chůzi a střelbu. Buď tedy chodíte, a i míříte pomalu nebo přidáte na senzitivitě a pak se modlíte, aby vás nepostihl během hraní Parkinson. Střílení je nepříjemné v každém stavu a nastavení. Kvůli tomu ztrácí jak dynamika hraní, tak celková atmosféra. Zranitelnost protivníků má „zajímavou“ logiku, náhodné body zásahu a ještě nepochopitelnější jednání umělé inteligence. Jsou místa, kde by monstra padla i po zásahu prakem. O pár chvil později se modlíte za staré dobré RPG-7, protože bestie ne a ne chcípnout. V momenty největšího zoufalství jsem se chopil dokonce fotoaparátu, který slouží jako okno do minulosti. Skvělé při hádankách, ale celkem k ničemu v boji. Přístroj tak funguje na stejném principu jako v již zmíněném Outlast, v thrilleru Get Even a dalších mnohých.

Co není uvnitř, mohlo by být na povrchu, ale ani tady hra nepřesáhne průměr. Chybí vysoké rozlišení, kvůli čemuž jsou některé textury rozmazané až ošklivé. Frekvence 60 snímků je sice fajn, ale ve spojení s toporným ovládáním velkou parádu neudělá. Zvuku chybí lepší prostorovost a soundtracku zase atmosféra. Nechci říct, že je Fobia špatná, protože nehrajete-li horory každý měsíc, může vám bloudění po hotelu bohatě stačit na to, abyste se báli i za bílého dne. Ovšem fanouškům žánru nepřináší nic, co by nenašli jinde a lépe.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Roberto má zálusk na pořádného sólokapra a hotel má zálusk na další bláhovou oběť. Jak nerovný souboj dopadne vám prozradí Fobia – St. Dinfna Hotel prostřednictvím hádanek a nějaké té akce. Vše je, kde má být, avšak je to ve stavu polovičatém nebo stokrát viděném. Zajímavý příběh postupně zapadne coby sympatická povídka a herní prvky nikdy nepřesáhnou rutinu obecného vývoje. Jestli jste žánrově zaspali dobu, může být titul zajímavým retro příspěvkem s dobrou myšlenkou. Jinak je jen zralým adeptem na předplatné.
23. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Goat Simulator 3

Poslání her je jasnější než výbuch atomovky. Mají přinášet výborné technické zpracování, vážné příběhy, kdy místy jedno nebo obě oči nezůstanou suché a propracovanou hratelnost, která je výzvou nejen pro naše ruce, ale také hlavu. Anebo taky ne. Pokud vývojáři popustí uzdu fantazii, vymyslí něco bláznivého, bizardního či ujetého, a ještě pro jistotu k tomu přilepí přídavek simulátor.

»
22. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Gungrave G.O.R.E

Jakmile se objevila příležitost k recenzi hry Gungrave G.O.R.E, nemohl jsem si ji nechat ujít. Ostatně první hra tohoto jména mi před lety dala přezdívku, přičemž od té doby se dočkala pouze jednoho pokračování, taktéž na PS2 (VR verzi, která dopadla velmi špatně jak u hráčů, tak u kritiků, raději ani zmiňovat nebudu). Co vedlo autory nyní, v roce 2022, probudit hlavního hrdinu Gravea z mrtvých a má jeho cesta...

»
21. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Evil West

Když jsem poprvé slyšel o další hře z produkce Focus Entertainment, příliš nadšení to ve mně nevyvolalo. Francouzský distributor je znám celou řadou titulů, které velmi snadno zapadnou do šedého průměru a poté po nich neštěkne ani pes. Poté jsem si ale vzpomněl na skvělou dvojici her A Plague Tale, což ve mně opět vzbudilo naději. Odsoudit hru na základě předsudků by ostatně byla veliká chyba a v případě Evil...

»
21. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Soulstice

Různorodost. To je ten pravý výraz, který nám pomůže pojmenovat to, co na hrách máme tak strašně rádi. Vezměte si například téma sourozenců stojících proti nebezpečí. Může z toho vzniknout báječná adventura pro dva, kde bratři putují společně lesem a řeší logické překážky. Dále lze vytvořit středověký příběh opřený o éru morové epidemie, kde se ke slovu dostává dávné prokletí. A v neposlední řadě je možné vystavět fantaskní příběh o zániku světa,...

»
18. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC Generations

Hry s oficiální licencí nám nabízejí přesně to, co od nich čekáme. Známé značky, sponzory, stáje, tratě, jezdce nebo hráče a stadiony. Na druhou stranu není snadné takovou hru připravovat v pokud možno nějakém intervalu ideálním jak pro vývojáře, tak pro hráče. A další věcí je fakt, že každá licence jednou končí, a i když se vývojářům při nakládání s ní daří, může dojít k ukončení spolupráce. Letos tímto způsobem rozloučíme hned se dvěma...

»
15. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: The Chant

Ve školním skládání herbářů nejspíš našli zalíbení jen dva typy lidí. Budoucí pěstitelé omamných látek a fanatičtí zahradníci, kterým při popěvku „rozvíjej se poupátko“ vstávalo víc než jen úsměv na rtech. Jenže nikdo nemohl tušit, že se jednou najde ostrov plný dnešních hipíků, jejichž denním plánem je opěvování přírody a dolování barevných kamínků. A do takového prostředí se dostává psychicky nevyrovnaná slečna trpící tragickou ztrátou sestry. Pomůže sekta nevyrovnané duši?...

»
14. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Pentiment

Dobrých adventur je jako šafránu. Zatímco distributoři a herní studia hledají stále nové způsoby, jak monetizovat své tituly i po vydání a jak přesvědčit hráče, že potřebují nový skin na svou zbraň, tradiční herní žánry bohužel trpí. To ovšem neznamená, že by upadly v zapomnění. Skvělým příkladem je nejnovější počin studia Obsidian Entertainment, a především Joshe Sawyera (Icewind Dale, Neverwinter Nights 2, Fallout: New Vegas, Pillars of Eternity) s názvem...

»
04. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Call of Duty: Modern Warfare II

Za sebe musím říct, že v žánru čistokrevných stříleček posledních pár let opravdu strádám. Ty časy, kdy jich do roka vyšlo několik a člověk si mohl vychutnat nespoutanou jízdu s vůni střelného prachu po kolena v krvi nepřátel, jsou ty tam. Zůstalo pouze pár přeživších, a ještě méně z nich vychází každý rok. Poslední stálící je v tomto směru Call of Duty, které rok co rok přináší nový díl. Výhodou téhle série je fakt, že...

»