Recenze: Phantom Doctrine

Autor: DandyCZE Publikováno: 7.9.2018, 9:00

Publikováno: 7.9.2018, 9:00

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

DandyCZE

DandyCZE

Je autorem 90 článků

Na obzoru je nová tahová strategie a z prvních videí jsem natěšen na další klon výborné herní série X-Com. Samotné zasazení do období studené války mě ještě více utvrdilo v dojmu, že tuhle hru chci recenzovat. Zahrát si za tajné agenty z obou stran a stát se součástí konspiračních událostí, nebo naopak proniknout do záhad a vyluštit složité případy. Ano, bavíme se o hře Phantom Doctrine, která právě dorazila na Xbox One.

Srp a kladivo, nebo hvězdy?
Na začátku vás čeká volba, za jakou stranu chcete do konfliktu vstoupit. Samozřejmě není problém si následně rozjet i druhou stranu. Pro mé první hraní jsem si vybral KGB a mohl se pustit do boje s agenty od CIA. První mise jsou spíše výukové, nicméně hra o takové složitosti by si zasloužila trošku lepší nápovědu. Dovednosti agentů spíše zkoušíte, než abyste věděli, co děláte. Systém pokus-omyl se touto hrou dost prolíná, ale to pochopíte z dalších řádků.
Herním cílem se vám stává série misí, kdy skládáte střípky příběhu. To vše děláte díky misím, v kterých získáváte informace, stavěním základny a luštěním příběhu.

Jdeme do první mise
X-Com byla akce a tato hra vás rozhodně do podobné akce nevezme, nejde totiž o úplně totožný typ hry. V potaz musíte brát, že studená válka se nerozhodovala v boji jeden proti druhému v otevřeném konfliktu, ale pěkně „stealth“. Samozřejmě máte v dovednostech i použití těžkých zbraní, ale hlavní zbraní je omračování, skrývání, omračování, skrývaní, omračovaní, omračovaní, omračování… Stereotyp je bohužel tak zásadní, že se musím přiznat, že hru jsem dohrál pouze za KGB, na CIA už jsem neměl sílu. Samozřejmě můžete zkusit i jiný styl hraní misí, ale použití zbraně znamená okamžitě posily protivníka, a to ve velmi vysokém počtu, navíc vám logicky nikdo na pomoc nepřijde. Pokud taková mise skončí aspoň s jedním živým agentem, je to úspěch.
Jenom doplním, že agent má mnohem více vlastností, ale kromě těch stealth jsou buď zbytečné, nebo ty zmíněné, co zajistí spíše vaši smrt než výhodu.

Proč je na celém světě pořád podzim?
Pokud už jste na misi a nebaví vás to stereotypní ovládání (vypni alarm – omrač – odkliď), tak se těšíte na různá prostředí. Bohužel hra se asi řídí informací, že v Rusku umějí ovládat i počasí, takže je stále ušmudlaný podzim s padajícím listím, a to můžete být opravdu kdekoliv. Tato kombinace „zábavnosti“ na misích vás začne trápit a sužovat, jako byste byli na výslechu u KGB.
Tento fakt je o to smutnější, že samotné mise jsou pestré, bohužel pro vás je řešíte skoro všechny stejně, takže strategii neděláte vy, ale pouze jste tlačeni uličkou, z které když vybočíte, tak umřete.
Zeď není zeď

Mírnou zoufalostí na misích je i systém poškození, hra totiž nějak podivně pracuje s prostředím. Uznávám, že těžkým kulometem můžete skrz strop sejmout frajera v podlaží nad vámi, ale že střílíte skoro napříč celou mapu skrze stěny, jsem nerozdýchal. Systém krytí je tam totiž asi jenom na ozdobu.
Svoji inteligenci hra dokazuje například i při proskočení oknem, kdy se za vámi ozve padající sklo, ale stráž stojící vedle si toho nevšimne, a nevšimne si ani vašeho tahání omráčeného strážníka, který leží dvě políčka od něj. Místy mi už začal cukat koutek, ale jestli to bylo smíchy, nebo zoufalstvím, tak to netuším.

Snažím se najít světlo na konci tunelu.

To je naše základna!
A světlo nalezeno. Hra mě totiž začala bavit při starání se o základnu, kde stavíte různé rozšíření, abyste mohli například falšovat doklady a provádět další agentské libůstky. Na mapě se vám objevují místa, která vám hlásí „slušní“ občané a pouliční agenti, a vy se snažíte vše prozkoumat a odhalit.
Servis pro základnu je velmi propracovaný, opravdu mě hodně bavil a řekl bych, že pro mě tato hra byla budovatelská s tím, že jsem si občas zaskočil na misi pro informace nebo zachránit agenta.
Upřímně i to zachránilo hru v mých očích od číselného debaklu na konci recenze.
Veškeré výsledky a úspěchy z akcí se vám scházejí v hlavní operační místnosti, kde – jak už jsem zmínil – skládáte střípky k sobě a odhalujete záhady.
Trošku bych to přirovnal k jedné sérii z PC jménem Total War, kde jste se starali o města a chod státu a bitvy jste buď mohli simulovat, nebo sami ovládat. Osobně bych si klidně u téhle hry vystačil s tím ovládáním společnosti a simulováním akcí.

Jste tu jenom vy!
Nedílnou součástí podobných her je i vylepšování agentů. Jenom ta variabilita se trošku minula s avizovanou unikátností agentů, kterou autoři nastiňovali. Všichni agenti jsou vesměs stejní, a přestože každá jejich smrt vám u oka vytlačí slzu, v záloze jich máte stále dost, což nějak reflektuje jednu hlášku z filmu, že lidí je na světě jako s****.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Strategií není na Xbox mnoho. Tato hra se snažila možná o vyplnění místa, měla velký potenciál, nabídla zajímavé prostředí, ale zabila to, jak nejlepší agent přesně mířenou střelou do nudy a stereotypu. Pokud i přesto je ve vás někdy skryt agent nebo máte aspoň chuť hru vyzkoušet, tak máte na několik večerů o zábavu postaráno.
budování základnypřehnaná komplikovanost
námět střelba procházející zdí
obdobínaprosto nudné prostředí
podivný příběh
  • Vít Ledvinka

    Jej, tak docela škoda, tento styl mám hodně rád a začátek recenze mi rozsvítil očíčka, ale asi bohužel no, přesvědčilo mě to o opaku a odradilo od koupě, ale děkuji za recenzi!

    • jedno pozitivum, ale pro tebe mám, autoři se hodně snaží a vydávají dost opravných patchu. Pokud bude hra třeba v akci, tak bych se nebal vyzkoušet, pokud tě tahovky baví.

22. 04. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Road Redemption

Hráči rádi vzpomínají na staré dobré klasiky, které přinesly nějakou tu zajímavou herní mechaniku. Spousta z těchto her by byla velice zajímavých i pro dnešní hráče, protože moc nezestárly, nebo by jim stačilo jenom trochu, aby odpovídaly dnešním standardům. I proto je pro dnešní vývojáře lákavá představa toho, že vezmou starou hru a pokusí se na ní postavit svou herní budoucnost. Bohužel ne vždy to dobře dopadne.

»
21. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: World Enduro Rally

Občas strávíte s hrou desítky hodin a stále nacházíte překvapující momenty. Ještě lepší je, když si vývojáři pro sebe nechají nějaký ten taj a během propagace nepropálí veškeré trumfy. Poslední dobou se sice stává, že neočekávané momenty pramení z trestuhodného stavu hry, ale zrovna dnes se nechci bavit o Bethesdě. Vlastně ani nevím o čem se budu bavit, protože World Enduro Rally není tajemná diva ve večerních šatech. Je to laciná rajda,...

»
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»