Recenze: Phantom Doctrine

Autor: DandyCZE Publikováno: 7.9.2018, 9:00

Publikováno: 7.9.2018, 9:00

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

DandyCZE

DandyCZE

Je autorem 138 článků

Na obzoru je nová tahová strategie a z prvních videí jsem natěšen na další klon výborné herní série X-Com. Samotné zasazení do období studené války mě ještě více utvrdilo v dojmu, že tuhle hru chci recenzovat. Zahrát si za tajné agenty z obou stran a stát se součástí konspiračních událostí, nebo naopak proniknout do záhad a vyluštit složité případy. Ano, bavíme se o hře Phantom Doctrine, která právě dorazila na Xbox One.

Srp a kladivo, nebo hvězdy?
Na začátku vás čeká volba, za jakou stranu chcete do konfliktu vstoupit. Samozřejmě není problém si následně rozjet i druhou stranu. Pro mé první hraní jsem si vybral KGB a mohl se pustit do boje s agenty od CIA. První mise jsou spíše výukové, nicméně hra o takové složitosti by si zasloužila trošku lepší nápovědu. Dovednosti agentů spíše zkoušíte, než abyste věděli, co děláte. Systém pokus-omyl se touto hrou dost prolíná, ale to pochopíte z dalších řádků.
Herním cílem se vám stává série misí, kdy skládáte střípky příběhu. To vše děláte díky misím, v kterých získáváte informace, stavěním základny a luštěním příběhu.

Jdeme do první mise
X-Com byla akce a tato hra vás rozhodně do podobné akce nevezme, nejde totiž o úplně totožný typ hry. V potaz musíte brát, že studená válka se nerozhodovala v boji jeden proti druhému v otevřeném konfliktu, ale pěkně „stealth“. Samozřejmě máte v dovednostech i použití těžkých zbraní, ale hlavní zbraní je omračování, skrývání, omračování, skrývaní, omračovaní, omračovaní, omračování… Stereotyp je bohužel tak zásadní, že se musím přiznat, že hru jsem dohrál pouze za KGB, na CIA už jsem neměl sílu. Samozřejmě můžete zkusit i jiný styl hraní misí, ale použití zbraně znamená okamžitě posily protivníka, a to ve velmi vysokém počtu, navíc vám logicky nikdo na pomoc nepřijde. Pokud taková mise skončí aspoň s jedním živým agentem, je to úspěch.
Jenom doplním, že agent má mnohem více vlastností, ale kromě těch stealth jsou buď zbytečné, nebo ty zmíněné, co zajistí spíše vaši smrt než výhodu.

Proč je na celém světě pořád podzim?
Pokud už jste na misi a nebaví vás to stereotypní ovládání (vypni alarm – omrač – odkliď), tak se těšíte na různá prostředí. Bohužel hra se asi řídí informací, že v Rusku umějí ovládat i počasí, takže je stále ušmudlaný podzim s padajícím listím, a to můžete být opravdu kdekoliv. Tato kombinace „zábavnosti“ na misích vás začne trápit a sužovat, jako byste byli na výslechu u KGB.
Tento fakt je o to smutnější, že samotné mise jsou pestré, bohužel pro vás je řešíte skoro všechny stejně, takže strategii neděláte vy, ale pouze jste tlačeni uličkou, z které když vybočíte, tak umřete.
Zeď není zeď

Mírnou zoufalostí na misích je i systém poškození, hra totiž nějak podivně pracuje s prostředím. Uznávám, že těžkým kulometem můžete skrz strop sejmout frajera v podlaží nad vámi, ale že střílíte skoro napříč celou mapu skrze stěny, jsem nerozdýchal. Systém krytí je tam totiž asi jenom na ozdobu.
Svoji inteligenci hra dokazuje například i při proskočení oknem, kdy se za vámi ozve padající sklo, ale stráž stojící vedle si toho nevšimne, a nevšimne si ani vašeho tahání omráčeného strážníka, který leží dvě políčka od něj. Místy mi už začal cukat koutek, ale jestli to bylo smíchy, nebo zoufalstvím, tak to netuším.

Snažím se najít světlo na konci tunelu.

To je naše základna!
A světlo nalezeno. Hra mě totiž začala bavit při starání se o základnu, kde stavíte různé rozšíření, abyste mohli například falšovat doklady a provádět další agentské libůstky. Na mapě se vám objevují místa, která vám hlásí „slušní“ občané a pouliční agenti, a vy se snažíte vše prozkoumat a odhalit.
Servis pro základnu je velmi propracovaný, opravdu mě hodně bavil a řekl bych, že pro mě tato hra byla budovatelská s tím, že jsem si občas zaskočil na misi pro informace nebo zachránit agenta.
Upřímně i to zachránilo hru v mých očích od číselného debaklu na konci recenze.
Veškeré výsledky a úspěchy z akcí se vám scházejí v hlavní operační místnosti, kde – jak už jsem zmínil – skládáte střípky k sobě a odhalujete záhady.
Trošku bych to přirovnal k jedné sérii z PC jménem Total War, kde jste se starali o města a chod státu a bitvy jste buď mohli simulovat, nebo sami ovládat. Osobně bych si klidně u téhle hry vystačil s tím ovládáním společnosti a simulováním akcí.

Jste tu jenom vy!
Nedílnou součástí podobných her je i vylepšování agentů. Jenom ta variabilita se trošku minula s avizovanou unikátností agentů, kterou autoři nastiňovali. Všichni agenti jsou vesměs stejní, a přestože každá jejich smrt vám u oka vytlačí slzu, v záloze jich máte stále dost, což nějak reflektuje jednu hlášku z filmu, že lidí je na světě jako s****.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Strategií není na Xbox mnoho. Tato hra se snažila možná o vyplnění místa, měla velký potenciál, nabídla zajímavé prostředí, ale zabila to, jak nejlepší agent přesně mířenou střelou do nudy a stereotypu. Pokud i přesto je ve vás někdy skryt agent nebo máte aspoň chuť hru vyzkoušet, tak máte na několik večerů o zábavu postaráno.
budování základnypřehnaná komplikovanost
námět střelba procházející zdí
obdobínaprosto nudné prostředí
podivný příběh
23. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: In rays of the Light

Vítejte v místě, kde včera neexistuje a zítra již bylo. Ve světě prázdných chodeb, rozpadlých zdí, špinavých ulic a… ne, nejsme v Mostě. Ani sousedním Litvínově. Tentokrát se cestuje mnohem dál na východ. Až za Mrazíkem, nesmrtelnou Ladou Nivou a agresí měnit budoucnost dějin mocí. A přestože by příběh mohl být zasazen kamkoli, zrovna v těchto exteriérech má své nesmazatelné kouzlo a až psychologický přesah. Jen se nesmíte bát samoty. A temnoty.

»
17. 04. 2021 • HusekD0

RECENZE: Spacebase Startopia

Strategie u mě vždy patřily mezi oblíbený žánr her. Ačkoliv se v posledních letech začali objevovat na Xboxu častěji než tomu bylo doposud, tak i přesto jsou stále opomíjeným žánrem. Právě z tohoto důvodu je to pro mě vždy velkým překvapením, když k nám nějaká ta budovatelská strategie zavítá. Přesně tak jsem to měl i se Spacebase Startopia od vývojářů z Realmforge Studios. Už z prvních obrázků a trailerů jsem měl velkou radost a chuť...

»
14. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Paradise Lost

Němci se tváří, že druhá světová byla akce typu „Kulový blesk“, Adolf Hitler byl koordinátor stěhování a počty vojáků v zákopech také nesouhlasí. Nic to však nemění na faktu, že roku 1945 skončily jejich sny o třetí říši a stejně tak poslední globální konflikt naší historie. A teď si vezměte, že by to celé skončilo o dvacet let později a tím nejhorším možným způsobem. Tedy nukleární zimou po použití nejničivějších zbraní,...

»
13. 04. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Tell Me Why

Francouzské studio Dontnod si za dobu své existence vysloužilo poměrně dobrou pověst. Jejich prvotina Remember Me byla vcelku solidní hrou, stejně jako Vampyr, kterému ovšem přílišné ambice studia lámaly vaz. S adventurní sérií Life is Strange se každopádně Francouzi trefili do černého – středoškolské drama o dospívání říznuté trochou toho nadpřirozena zvedlo nejednoho fanouška adventur ze židle.

»
12. 04. 2021 • japo0

Recenze: Lost Words: Beyond the Page

Dnes, v prvním kvartálu 21. století, již není tak jednoduché vymyslet originální herní koncept – za 40 let intenzivního vývoje her už tu bylo spousta fundamentálního řečeno. Ano, je to čím dál těžší a těžší vymyslet něco nového – něco co tu ještě nebylo, zároveň to nebyl ale paskvil a dalo se to slušně hrát. Není tedy divu, že většina herních firem sahá raději po osvědčených konceptech  – vývoj her je...

»
08. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders

Vážení a milí, takhle bychom to daleko nedotáhli. Pořád dokola vám někdo opakuje moudra o vzorném chování k přírodě. Ale je to marné, je to marné, jste prostě tupí. Vážně si myslíte, že se najde jiná planeta, kde skot místo plynů vypouští kyslík, vepřová pečeně se peče sama přímo na seleti v odpoledním slunci a z horských potoků teče šampaňské francouzské chuti? Tak přestaňte koukat na pohádky a dejte si dveřmi přímo mezi...

»
07. 04. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: It Takes Two

Štěstí přeje připraveným. Dvakrát měř, jednou řež. Ve dvou se to lépe táhne. Ano, čtete správně. Pro úvod této recenze jsem si vybral hned tři česká přísloví, která krásně fungují ve skutečném světě, ale stejně tak dobře platí i pro ten herní. Občas má člověk dost štěstí, podaří se mu projít nějakou zapeklitou herní pasáž snadno, ani neví jak. V opačném případě to znamená ztrátu několika minut při opakovaném průchodu. U...

»
31. 03. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: DOOM Eternal: The Ancient Gods

Rozmáhá se nám tu takový nešvar. Ať už má hrdina v ruce pušku typu M4, plazmový kulomet, kuš nebo meč, jeho největším nepřítelem není nikdo jiný než bozi. Jakoby došli maniaci, blázniví imperátoři, pošetilí vědci a kruté nestvůry. Je přitom úplně jedno, která mytologie se rozsápe, znásilní a odkopne do příkopu. Na frak dostávají antika, vikingové, keltové a když dojde historická inspirace, peklo je přeci věčné. Vývojáři akorát zapomínají na to,...

»