Recenze: Phantom Doctrine

Autor: DandyCZE Publikováno: 7.9.2018, 9:00

Publikováno: 7.9.2018, 9:00

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

DandyCZE

DandyCZE

Je autorem 77 článků

Na obzoru je nová tahová strategie a z prvních videí jsem natěšen na další klon výborné herní série X-Com. Samotné zasazení do období studené války mě ještě více utvrdilo v dojmu, že tuhle hru chci recenzovat. Zahrát si za tajné agenty z obou stran a stát se součástí konspiračních událostí, nebo naopak proniknout do záhad a vyluštit složité případy. Ano, bavíme se o hře Phantom Doctrine, která právě dorazila na Xbox One.

Srp a kladivo, nebo hvězdy?
Na začátku vás čeká volba, za jakou stranu chcete do konfliktu vstoupit. Samozřejmě není problém si následně rozjet i druhou stranu. Pro mé první hraní jsem si vybral KGB a mohl se pustit do boje s agenty od CIA. První mise jsou spíše výukové, nicméně hra o takové složitosti by si zasloužila trošku lepší nápovědu. Dovednosti agentů spíše zkoušíte, než abyste věděli, co děláte. Systém pokus-omyl se touto hrou dost prolíná, ale to pochopíte z dalších řádků.
Herním cílem se vám stává série misí, kdy skládáte střípky příběhu. To vše děláte díky misím, v kterých získáváte informace, stavěním základny a luštěním příběhu.

Jdeme do první mise
X-Com byla akce a tato hra vás rozhodně do podobné akce nevezme, nejde totiž o úplně totožný typ hry. V potaz musíte brát, že studená válka se nerozhodovala v boji jeden proti druhému v otevřeném konfliktu, ale pěkně „stealth“. Samozřejmě máte v dovednostech i použití těžkých zbraní, ale hlavní zbraní je omračování, skrývání, omračování, skrývaní, omračovaní, omračovaní, omračování… Stereotyp je bohužel tak zásadní, že se musím přiznat, že hru jsem dohrál pouze za KGB, na CIA už jsem neměl sílu. Samozřejmě můžete zkusit i jiný styl hraní misí, ale použití zbraně znamená okamžitě posily protivníka, a to ve velmi vysokém počtu, navíc vám logicky nikdo na pomoc nepřijde. Pokud taková mise skončí aspoň s jedním živým agentem, je to úspěch.
Jenom doplním, že agent má mnohem více vlastností, ale kromě těch stealth jsou buď zbytečné, nebo ty zmíněné, co zajistí spíše vaši smrt než výhodu.

Proč je na celém světě pořád podzim?
Pokud už jste na misi a nebaví vás to stereotypní ovládání (vypni alarm – omrač – odkliď), tak se těšíte na různá prostředí. Bohužel hra se asi řídí informací, že v Rusku umějí ovládat i počasí, takže je stále ušmudlaný podzim s padajícím listím, a to můžete být opravdu kdekoliv. Tato kombinace „zábavnosti“ na misích vás začne trápit a sužovat, jako byste byli na výslechu u KGB.
Tento fakt je o to smutnější, že samotné mise jsou pestré, bohužel pro vás je řešíte skoro všechny stejně, takže strategii neděláte vy, ale pouze jste tlačeni uličkou, z které když vybočíte, tak umřete.
Zeď není zeď

Mírnou zoufalostí na misích je i systém poškození, hra totiž nějak podivně pracuje s prostředím. Uznávám, že těžkým kulometem můžete skrz strop sejmout frajera v podlaží nad vámi, ale že střílíte skoro napříč celou mapu skrze stěny, jsem nerozdýchal. Systém krytí je tam totiž asi jenom na ozdobu.
Svoji inteligenci hra dokazuje například i při proskočení oknem, kdy se za vámi ozve padající sklo, ale stráž stojící vedle si toho nevšimne, a nevšimne si ani vašeho tahání omráčeného strážníka, který leží dvě políčka od něj. Místy mi už začal cukat koutek, ale jestli to bylo smíchy, nebo zoufalstvím, tak to netuším.

Snažím se najít světlo na konci tunelu.

To je naše základna!
A světlo nalezeno. Hra mě totiž začala bavit při starání se o základnu, kde stavíte různé rozšíření, abyste mohli například falšovat doklady a provádět další agentské libůstky. Na mapě se vám objevují místa, která vám hlásí „slušní“ občané a pouliční agenti, a vy se snažíte vše prozkoumat a odhalit.
Servis pro základnu je velmi propracovaný, opravdu mě hodně bavil a řekl bych, že pro mě tato hra byla budovatelská s tím, že jsem si občas zaskočil na misi pro informace nebo zachránit agenta.
Upřímně i to zachránilo hru v mých očích od číselného debaklu na konci recenze.
Veškeré výsledky a úspěchy z akcí se vám scházejí v hlavní operační místnosti, kde – jak už jsem zmínil – skládáte střípky k sobě a odhalujete záhady.
Trošku bych to přirovnal k jedné sérii z PC jménem Total War, kde jste se starali o města a chod státu a bitvy jste buď mohli simulovat, nebo sami ovládat. Osobně bych si klidně u téhle hry vystačil s tím ovládáním společnosti a simulováním akcí.

Jste tu jenom vy!
Nedílnou součástí podobných her je i vylepšování agentů. Jenom ta variabilita se trošku minula s avizovanou unikátností agentů, kterou autoři nastiňovali. Všichni agenti jsou vesměs stejní, a přestože každá jejich smrt vám u oka vytlačí slzu, v záloze jich máte stále dost, což nějak reflektuje jednu hlášku z filmu, že lidí je na světě jako s****.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Strategií není na Xbox mnoho. Tato hra se snažila možná o vyplnění místa, měla velký potenciál, nabídla zajímavé prostředí, ale zabila to, jak nejlepší agent přesně mířenou střelou do nudy a stereotypu. Pokud i přesto je ve vás někdy skryt agent nebo máte aspoň chuť hru vyzkoušet, tak máte na několik večerů o zábavu postaráno.
budování základnypřehnaná komplikovanost
námět střelba procházející zdí
obdobínaprosto nudné prostředí
podivný příběh
  • Vít Ledvinka

    Jej, tak docela škoda, tento styl mám hodně rád a začátek recenze mi rozsvítil očíčka, ale asi bohužel no, přesvědčilo mě to o opaku a odradilo od koupě, ale děkuji za recenzi!

    • jedno pozitivum, ale pro tebe mám, autoři se hodně snaží a vydávají dost opravných patchu. Pokud bude hra třeba v akci, tak bych se nebal vyzkoušet, pokud tě tahovky baví.

16. 11. 2018 • kristine4chaos2

Recenze: Spyro Reignited Trilogy

Oživování her z minulého století není vždy dobrý nápad. Jakmile tvůrci nemají srdce na pravém místě, rovná se návrat násilné exhumaci ostatků. V truhle sice stále je váš oblíbený příbuzný, nikoliv však ve stavu, který by odpovídal datu v kalendáři. Je-li ale situace opačná a restaurátoři dělají práci s láskou, jste rázem v kůži sběratele veteránů. Nevadí, že vytoužená hračka nesplňuje nejpřísnější normy a že výbava zaostává za moderní produkcí. Navrátivší vzpomínky mají právo...

»
14. 11. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: LEGO Harry Potter Collection

Kolekce her LEGO Harry Potter konečně dorazila na Xbox One a jak asi tušíte, jedná se o zábavný remaster, i když mohl být daleko ambicióznější. Tvůrci totiž měli více než dost času, si s kolekcí pohrát, ovšem na hrách LEGO Harry Potter: Years 1-4 (2010) a LEGO Harry Potter: Years 5-7 (2011) se nic nezměnilo.

»
13. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Super Pixel Racers

Závodníci měli v herním světě vždycky dobrou pozici, protože o závodní hry nikdy nebyla, a stále není, nouze. Výběr je opravdu pestrý a záleží čistě na tom, jaký druh závodů si chceme užít a jakou míru realističnosti očekáváme. Spousta hráčů si jistě ráda odpočine při nějakém arkádovém ježdění, a i v tomto segmentu je naštěstí z čeho vybírat. Další adept pro potenciální zájemce mimo arkádové hratelnosti přihazuje také ingredienci, na níž hráči slyší...

»
10. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: The One We Found

Často melu pantem, že dnešní herní produkce vychází s balením dětských plen, dudlíkem a návodem pro nejhloupější z hloupých. Všude samé ukazatele, poznámky a vysvětlivky, přes které v konečném důsledku není pořádně vidět to nejdůležitější. Ano, jsou výjimky, a to většinou z nízkonákladové výroby, s nimiž mozkové závity roztočíte jak Wankelův motor. Do této společnosti patří survival The One We Found, který vedle temné atmosféry nabízí i pořádnou dávku logických překážek.

»
08. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: 11-11: Memories Retold

Přestože je nám každý rok prostřednictvím médií připomínáno, že první světová válka nebyla karneval v Riu a že jedno pokračování stačilo, hráči neustále touží vyrážet na fronty. Zde hrdinství bagatelizují na pouhou soutěž v rychlejší střelbě a přesnějším oku, aniž by si často uvědomovali, že jejich vrstevníci pokládali život navzdory přesvědčení, navzdory osobním sympatiím. Naštěstí herní svět není jen Call of Duty nebo Battlefield, ale také nezávislá tvorba, která tyto příběhy vypráví...

»
07. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Kingdom Come: Deliverence – The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 Vydání nového DLC hry Kingdom Come: Deliverance, které nese název The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon (Milostná dobrodružství bodrého rytíře Jana Ptáčka), připomínalo ráno po velmi vydařeném mejdanu. Jindra si totiž notnou část příběhu, který prožil při plnění úkolu pro pana Jana Ptáčka, nepamatoval. Herní doba se tak mnohdy zkrátila na cca 2 hodiny, což uznávám, není mnoho. Také se...

»
06. 11. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Tyler: Model 005

Kdo nechtěl mít v devadesátých letech vlastního „Johnnyho Pětku“, byl buď stále ještě pouhou součástí genetického materiálu nebo měl v občance příliš mnoho roků, aby to přiznal. Sympatický robot, kterého zásah blesku přivedl k životu, postupně objevoval lidský svět, a přitom získával informace o své minulosti. A podobný osud má i Tyler, malý robůtek, jehož příběh začíná roku 1955. Shodou okolností za vše opět může nepříznivé počasí.

»
05. 11. 2018 • p.a.c.o10

RECENZE: Red Dead Redemption 2

Musím se přiznat, že jenom na malé procento her se před vydáním těším tolik, jako jsem to měl před příchodem druhého dílu westernové série Red Dead Redemption (dále RDR2). Důvodů, proč jsem se tolik těšil, bylo hned několik. Za prvé, Rockstar vydávají své hry ve velkých časových rozestupech (například mezi RDR1 a RDR2 je časový rozdíl 8 let), takže každá další hra je velkou událostí. Za druhé je to potom...

»