RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Autor: p.a.c.o Publikováno: 30.4.2024, 6:34

Publikováno: 30.4.2024, 6:34

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 3281 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

A právě tato kategorie se rozrostla o nový titul, díky němuž si vyzkoušíme, jako moc těžké to mají doručovací společnosti, konkrétně pracovníci v depech a nejrůznějších skladech. Není třeba dvakrát zdůrazňovat, že nás čeká hromada práce v ještě zběsilejším tempu. Mimo nošení krabic a nastavování správného směru dopravníkových pásů, dojde také na řízení ještěrky a další kratochvíle. Ovšem doufám, že tuto hru nehrají zaměstnanci těchto firem, protože jednou ze zásadních činností, kterou se při hraní také naučíme je to, jak s krabicemi správně házet. Porcelán po babičce a naše nové PC dává nelíbí se mi.

Příběhové pozadí toho, jak jsme se k práci s krabicemi dostali je poměrně vtipné a na stejné odlehčené notě je všechno postaveno. Nic jiného jsme vlastně ani nečekali. Dohromady na nás čeká nějakých 30 úrovní, které jsou však rozděleny na 3 části. To platí jak pro kooperativní hraní, tak pro multiplayer, protože jednotlivé úrovně nejsou stejné pro obě části, ale každá má to svoje, aby po stránce hratelnosti co nejlépe fungovaly a nemusely se dělat zbytečné kompromisy. Docela milé překvapení, které nebývá tak úplně často zvykem, protože podobné hry většinou používají stejné úrovně pro oba herní režimy. Jenom doplním, že dvojice pracovníků je maximem, jež se ke hře může připojit. Větší počet bohužel není možný.

Takže hurá do práce, ať kamiony dlouho nečekají. Začneme tím, že musíme dobře nastavit dopravníky, aby jeli tím správným směrem. Postupně je budeme opravovat, při běhu správně přenastatovat a využijeme i další kratochvíle. Co se manuálních pomocných prací týče, usedneme nejen za volant zmíněné ještěrky, ale do rukou se nám dostanou balící stanice nebo jeřáby. Člověk by čekal, že křivka obtížnosti bude o něco plošší, ale poměrně brzy jsme se dostali do fáze, kdy bylo nejlepší zastavit, udělat válečnou poradu a všechno to udělat znovu a lépe. Bojujeme nejen o získání maximálního počtu hvězd, ale také proti času, který utíká nemilosrdným tempem a když dojde, je třeba začít zase od začátku.

Dobrá strategie je tedy tím správným klíčem k úspěchu, ale ani ona nemusí stačit. Až nepříjemně často se nám stalo, že se proti nám nebo mě samotnému postavila hra jako taková. Herní fyzika je hodně svérázná, hlavně co se interakce zboží na dopravním pásu týče. Nikdy není jisté, jestli krabice neposkočí, nějak divně se nesrazí nebo nevyletí až do stropu haly. A to je na hraní nejhorší, když si za neúspěch nemůžeme sami, ale sabotuje nás hra. Několikrát se nám stalo, že jsme museli úroveň opakovat jenom proto, že nám nepředvídatelně vyskočila krabice z pásu a jela jiným směrem, než bylo třeba, jeřáb nechytil tu správnou krabici nebo krabice nešla hodit tam, kam správně pasovala. Nic takového při hraní opravdu zažívat nechci, protože je to děsně ubíjející a demotivující hrát dál.

Tento jev jde ruku v ruce s dalšími ne úplně povedenými aspekty, kterými jsou ovládání a kamera. K ovládnutí hry stačí jenom páčka pro pohyb a dvě tlačítka, ale problém je, že ovládání je hodně nepřesné, díky čemuž může být problém i taková základní věc, jako je umístění krabice na správné místo či přendání dopravníku. Ovládnout pak stroje je ještě větší oříšek, protože jejich ovládání také není moc přesné, a i zdánlivě snadná operace – naložit paletu na vidle ještěrky – se dokáže stát noční můrou. To souvisí také s výše uvedenými problémy s fyzikou, kdy palety po vidlích různě nepředvídatelně poskakují, klouzají a člověk se jenom strachuje, jak blbě to zase dopadne.

Když už se povede dát věci tam, kam patří, je tady kamera. Kdo se chystá hrát čistě sólo, toho kamera trápit nebude, ale v kooperaci to je velká bída. Z nějakého důvodu jsou úrovně, kde je kamera sdílená a pak jiné, kde se obraz rozpůlí a každý hráč má k dispozici „svou“ kameru. Druhá varianta také není úplně dokonalá, ale pořád lepší jak sdílená kamera. Ve větších úrovních se totiž nedokáže dostatečně oddálit, takže vzdálenější kouty mapy, kde mohou být bedny nebo nějaké další věci, nejsou zkrátka vidět. Několikrát jsem tak musel dojít ke své spoluhráčce, aby se kamera konečně srovnala a my mohli hrát, jak bylo třeba. To všechno ale stojí čas, který potom může v konečném zúčtování chybět. Hra totiž není, co se týče časových nároků, vůbec snadná.

Místo pohodové kooperativní zábavy tady máme hodně prkenné hraní, které dost často končí zklamáním z toho, jak někde něco nefungovalo nebo nebylo tak hladké, jak by mělo být. Ať už jde o pochybnou fyziku, nepřesné ovládání nebo divnou kameru. Na druhou stranu levely jsou opravdu promyšlené a když všechno funguje, dokážou pěkně potrápit, byť obtížnosti prvního Overcooked nedosahují. Příjemné také je, že si vývojáři dali záležet na přípravě úrovní a doručili nám různé varianty pro kooperativní i sólo hraní. Ready, Steady, Ship! rozhodně není špatnou hrou, ale bohužel je o něco horší než její kooperativní konkurence, které do toho dávají ještě více humoru a hlavně plynulosti do hratelnosti bez zbytečných chyb.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Doručování krabic je rozhodně zábavná kratochvíle, obzvlášť, když vedle nás sedí nějaký parťák. Bohužel, technicky to úplně nedopadlo tak, jak bychom od podobné hry potřebovali. Drhne ovládání, divná je kamera a pokulhává také fyzika působící až nečekané potíže. Naštěstí to není úplný propadák, protože úrovní je dostatek a jejich vyřešení je postupem času solidní oříšek. Ve výsledku se tak stále jedná o solidní titul.
21. 05. 2024 • Lukáš Urban0

VIDEO/RECENZE: Senua’s Saga: Hellblade II

Senua, válečnice s piktským rodokmenem, se vrací, aby zaplnila lačný hlad po xboxové exkluzivní tvorbě a ztrestala každého, kdo by pochyboval o jejím poslání, psychickém stavu či ostří jejího meče. A řeže se vskutku sveřepě.

»
20. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: System Shock

Ač se to nezdá, herní průmysl toho má za sebou už dost, a i když jste v něm třeba několik desítek let, stejně se může objevit kousek z dávné historie, o kterém každý mluví, znáte z něj nejrůznější meme nebo další věci, ale na vlastní kůži jste ho nehráli. Ono taky upřímně, kdo by si v dnešní době dobrovolně na velké obrazovce chtěl „užívat“ třeba 30 let starou hru, byť je sebekvalitnější. Ano, máme...

»
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»