RECENZE: Abyss: The Wraiths of Eden

Autor: p.a.c.o Publikováno: 29.10.2017, 14:23

Publikováno: 29.10.2017, 14:23

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1693 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Někdo jim říká hry pro holky, jiní zase tyhle hry hrají jenom na mobilech a na velké konzoli jim přijdou zbytečné, a pak je tu také skupinka hráčů, která se jim směje. Mám teď na mysli hry, jejichž hlavní náplní je hledání předmětů, jež ovšem mají své místo v herním světě. Sami se profilují jako hry pro holky, kdy hlavní roli ve většině z nich hraje žena, jež někde někoho zachraňuje, a přitom se snaží nejen hledat předměty, ale také řešit logické hádanky a prozkoumávat jednotlivé obrazovky.

Na poli těchto her jasně dominují polští Artifex Mundi a to co kvantity těchto her, tak i do jejich kvality a zpracování. Jejich nejnovější počin Abyss: The Wraiths of Eden na konzole dorazil před nedávnem a jelikož není od věci si čas od času odpočinou od všech těch AAA nebo indie her, sáhl jsem po této hře a nechal se unést jejím příběhem.

Příběh je totiž to, oč tady jede především a kolem čeho se všechno točí. Tentokrát se vydáme hledat našeho snoubence, který se jakožto potápěč a dobrodruh vydal na své další dobrodružství, ale už se z něj nevrátil. Sledujeme tedy jeho poslední kroky, které nás přes všechna úskalí zavedou do podmořského experimentálního města Eden, jež by jako z oka vypadlo legendárnímu Rapture z Bishocku. Zde se pokusíme odhalit pravdu o zmizení všech obyvatel, za kterými stojí tajemný řád démonů. Napříč naším dobrodružstvím potkáváme postavy z města, jež démoni ještě úplně neovládli, dojde i na pár příběhových zvratů, a dokonce se objeví i hororové prvky. Celkově mě příběh bavil, postavy mají své kouzlo a dohromady působí konzistentně, i když místy předvídatelně. Navíc po dohrání hlavní dějové linky se odblokuje jedna kratší prequel část, odehrávající se před událostmi hlavního příběhu. Dohromady oboje zvládnete za nějaké tři hodinky příjemného hraní.

Vyprávění je jedna věc, ale bez hádanek, úkolů a malebných obrazovek by byl k ničemu. Zde se nám dostává všeho tak akorát, kdy se více hra soustředí na hledání předmětů, což je ostatně její hlavní poslání. Ale ani další hádanky a úkoly se nenechávají zahanbit a pěkně sem se jejich plněným dokázal zabavit. Hádanky nejsou extrémně složité, s trochou snahy se dají všechny vyřešit i bez různých nápověd a pomocí. Co jsem kvitoval s povděkem je fakt, že všechny dávají smysl a krásně zapadají do scénáře, což platí i pro sbírání předmětů a jejich používání.

Jak jsem zmínil, podmořské město tvoří celá řada lokací, mezi nimiž se budeme pohybovat. Nečekejte žádné 3D chození a podobné věci, zde se hraje na klasicky 2D kreslené lokace. K dispozici je i mapa, ukazující náhled na danou lokaci a kudy se k ní dostanete, ale bohužel nejde z mapy skočit přímo do lokace, jaké by člověk potřeboval. Je to trochu otravné, ale do každé lokaci musíte dojít přes všechny ostatní nebo předešlé obrazovky, což časem trochu ubírá hře na tempu. Na druhou stranu se díky tomu mohou dít ony děsivější momenty, jež místy dokáží lehce zamrazit a ukazují, že ne všechny hledačky jsou jenom „romanťárny“ pro holky.

Technická stránka je už taková klasická. Jednotlivé statické scény jsou hodně pěkně zpracované, což je ostatně vidět z okolních obrázků. Bohužel ne jedno oko bude trpět při „filmových“ scénách, jejichž technické zpracování je v 21. století opravdu žalostné. Nicméně tak to prostě je a hry od Artifexu byly, jsou a budou takové, na to se hned tak nic nezmění.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Abyss: The Wraiths of Eden je fajn záležitostí, jejíž příběh a hratelnost si pěkně užijete. Někdo může ohrnovat nos nad kratší dobou hratelnosti, ale tak to tento typ her má postavené. Ono taky koho by bavilo hledat předměty delší dobu, že? Až na repetitivní procházení lokacemi jinak nemám co vytknout a jestli vás tento typ her baví, neuděláte s Abyss: The Wraiths of Eden chybu.
  • Chabl

    Caau. Je to trosku offtop, ale zeptam se tady, protoze nevim kde jindy. Kdyz vlastnim CD a hrou( witcher3) a po dohrani ji prodam.. pak hru uz bez disku nespustim? Treba ze by se to nejak nacetlo z live ?A dotycnej kdyz ji koupi muze norlmalne hrat? A jak je to v pripade online her treba fifa? Kdyz koupim bazarovou fifu, budu mit normalne moznost online hrani inkdyz uz drive nekdo hraval? Jde mi o to jak se ty krabicovy verze vazou na ucet.. na ps3 jsem hraval bazarovky, ale uz nevim jestli online. Diky moc

    • p.a.c.o

      Zdar. Krabicové verze vůbec nemají nic společného s účtem Xbox Live. Když hru prodáš, už si já nezahraješ, protože při spuštění po tobě hra bude chtít vložit disk.
      Co se koupi krabicovky týče, funguje úplně normálně, včetně online funkcí.

      • Chabl

        Ok👍 Diky moc

      • Chabl

        A jeste se zeptam. Kdyz mam gold ucet a stahnu hru co davaj zdarma kazdej mesic a potom ji smazu, tak se mi hodi do ready to instal odkud muzu kdykoliv naistalovat. A ted otazka…kdyz hru smazu i z readytoinstal (hide) tak potom uz ji najdu jen ve storu kdyz uz neni v gold nabidce. Musi se pak platit nebo proste jak to jednou vezmu na ucet z goldu tak si ji pak muzu libovolne stahovat ze storu? Dekuji velmi pekne

        • p.a.c.o

          Dokud budeš platit Gold, hra je spárovaná s tvým účtem a můžeš si ji kdykoli nainstalovat ať už přes ready to instal nebo ze Storu 😉

  • StriderCZ

    Na Steamu jsem získal hru Where Angel cry, což je hra na stejném principu, od stejného vývojáře. Pohodová, odpočinková záležitost. Můžu jen doporučit.

22. 04. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Road Redemption

Hráči rádi vzpomínají na staré dobré klasiky, které přinesly nějakou tu zajímavou herní mechaniku. Spousta z těchto her by byla velice zajímavých i pro dnešní hráče, protože moc nezestárly, nebo by jim stačilo jenom trochu, aby odpovídaly dnešním standardům. I proto je pro dnešní vývojáře lákavá představa toho, že vezmou starou hru a pokusí se na ní postavit svou herní budoucnost. Bohužel ne vždy to dobře dopadne.

»
21. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: World Enduro Rally

Občas strávíte s hrou desítky hodin a stále nacházíte překvapující momenty. Ještě lepší je, když si vývojáři pro sebe nechají nějaký ten taj a během propagace nepropálí veškeré trumfy. Poslední dobou se sice stává, že neočekávané momenty pramení z trestuhodného stavu hry, ale zrovna dnes se nechci bavit o Bethesdě. Vlastně ani nevím o čem se budu bavit, protože World Enduro Rally není tajemná diva ve večerních šatech. Je to laciná rajda,...

»
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»