RECENZE: Abyss: The Wraiths of Eden

Autor: p.a.c.o Publikováno: 29.10.2017, 14:23

Publikováno: 29.10.2017, 14:23

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1592 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Někdo jim říká hry pro holky, jiní zase tyhle hry hrají jenom na mobilech a na velké konzoli jim přijdou zbytečné, a pak je tu také skupinka hráčů, která se jim směje. Mám teď na mysli hry, jejichž hlavní náplní je hledání předmětů, jež ovšem mají své místo v herním světě. Sami se profilují jako hry pro holky, kdy hlavní roli ve většině z nich hraje žena, jež někde někoho zachraňuje, a přitom se snaží nejen hledat předměty, ale také řešit logické hádanky a prozkoumávat jednotlivé obrazovky.

Na poli těchto her jasně dominují polští Artifex Mundi a to co kvantity těchto her, tak i do jejich kvality a zpracování. Jejich nejnovější počin Abyss: The Wraiths of Eden na konzole dorazil před nedávnem a jelikož není od věci si čas od času odpočinou od všech těch AAA nebo indie her, sáhl jsem po této hře a nechal se unést jejím příběhem.

Příběh je totiž to, oč tady jede především a kolem čeho se všechno točí. Tentokrát se vydáme hledat našeho snoubence, který se jakožto potápěč a dobrodruh vydal na své další dobrodružství, ale už se z něj nevrátil. Sledujeme tedy jeho poslední kroky, které nás přes všechna úskalí zavedou do podmořského experimentálního města Eden, jež by jako z oka vypadlo legendárnímu Rapture z Bishocku. Zde se pokusíme odhalit pravdu o zmizení všech obyvatel, za kterými stojí tajemný řád démonů. Napříč naším dobrodružstvím potkáváme postavy z města, jež démoni ještě úplně neovládli, dojde i na pár příběhových zvratů, a dokonce se objeví i hororové prvky. Celkově mě příběh bavil, postavy mají své kouzlo a dohromady působí konzistentně, i když místy předvídatelně. Navíc po dohrání hlavní dějové linky se odblokuje jedna kratší prequel část, odehrávající se před událostmi hlavního příběhu. Dohromady oboje zvládnete za nějaké tři hodinky příjemného hraní.

Vyprávění je jedna věc, ale bez hádanek, úkolů a malebných obrazovek by byl k ničemu. Zde se nám dostává všeho tak akorát, kdy se více hra soustředí na hledání předmětů, což je ostatně její hlavní poslání. Ale ani další hádanky a úkoly se nenechávají zahanbit a pěkně sem se jejich plněným dokázal zabavit. Hádanky nejsou extrémně složité, s trochou snahy se dají všechny vyřešit i bez různých nápověd a pomocí. Co jsem kvitoval s povděkem je fakt, že všechny dávají smysl a krásně zapadají do scénáře, což platí i pro sbírání předmětů a jejich používání.

Jak jsem zmínil, podmořské město tvoří celá řada lokací, mezi nimiž se budeme pohybovat. Nečekejte žádné 3D chození a podobné věci, zde se hraje na klasicky 2D kreslené lokace. K dispozici je i mapa, ukazující náhled na danou lokaci a kudy se k ní dostanete, ale bohužel nejde z mapy skočit přímo do lokace, jaké by člověk potřeboval. Je to trochu otravné, ale do každé lokaci musíte dojít přes všechny ostatní nebo předešlé obrazovky, což časem trochu ubírá hře na tempu. Na druhou stranu se díky tomu mohou dít ony děsivější momenty, jež místy dokáží lehce zamrazit a ukazují, že ne všechny hledačky jsou jenom „romanťárny“ pro holky.

Technická stránka je už taková klasická. Jednotlivé statické scény jsou hodně pěkně zpracované, což je ostatně vidět z okolních obrázků. Bohužel ne jedno oko bude trpět při „filmových“ scénách, jejichž technické zpracování je v 21. století opravdu žalostné. Nicméně tak to prostě je a hry od Artifexu byly, jsou a budou takové, na to se hned tak nic nezmění.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Abyss: The Wraiths of Eden je fajn záležitostí, jejíž příběh a hratelnost si pěkně užijete. Někdo může ohrnovat nos nad kratší dobou hratelnosti, ale tak to tento typ her má postavené. Ono taky koho by bavilo hledat předměty delší dobu, že? Až na repetitivní procházení lokacemi jinak nemám co vytknout a jestli vás tento typ her baví, neuděláte s Abyss: The Wraiths of Eden chybu.
  • Chabl

    Caau. Je to trosku offtop, ale zeptam se tady, protoze nevim kde jindy. Kdyz vlastnim CD a hrou( witcher3) a po dohrani ji prodam.. pak hru uz bez disku nespustim? Treba ze by se to nejak nacetlo z live ?A dotycnej kdyz ji koupi muze norlmalne hrat? A jak je to v pripade online her treba fifa? Kdyz koupim bazarovou fifu, budu mit normalne moznost online hrani inkdyz uz drive nekdo hraval? Jde mi o to jak se ty krabicovy verze vazou na ucet.. na ps3 jsem hraval bazarovky, ale uz nevim jestli online. Diky moc

    • p.a.c.o

      Zdar. Krabicové verze vůbec nemají nic společného s účtem Xbox Live. Když hru prodáš, už si já nezahraješ, protože při spuštění po tobě hra bude chtít vložit disk.
      Co se koupi krabicovky týče, funguje úplně normálně, včetně online funkcí.

      • Chabl

        Ok👍 Diky moc

      • Chabl

        A jeste se zeptam. Kdyz mam gold ucet a stahnu hru co davaj zdarma kazdej mesic a potom ji smazu, tak se mi hodi do ready to instal odkud muzu kdykoliv naistalovat. A ted otazka…kdyz hru smazu i z readytoinstal (hide) tak potom uz ji najdu jen ve storu kdyz uz neni v gold nabidce. Musi se pak platit nebo proste jak to jednou vezmu na ucet z goldu tak si ji pak muzu libovolne stahovat ze storu? Dekuji velmi pekne

        • p.a.c.o

          Dokud budeš platit Gold, hra je spárovaná s tvým účtem a můžeš si ji kdykoli nainstalovat ať už přes ready to instal nebo ze Storu 😉

  • StriderCZ

    Na Steamu jsem získal hru Where Angel cry, což je hra na stejném principu, od stejného vývojáře. Pohodová, odpočinková záležitost. Můžu jen doporučit.

08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»
25. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Storm Boy

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

»
23. 11. 2018 • chaosteorycz7

Recenze: Fallout 76

O tom, jak udělat ze spokojených hráčů smečku štvavých vlků, by některé herní společnosti mohly napsat seminární práci, natočit dokument a vydat pětisvazkovou publikaci. Snaha o rozšíření hráčské základny bohužel vede i k činům, které v konečném důsledku neocení nikdo. Hráči počínaje a propocenými účetními konče. O limitech lidské trpělivosti se v minulosti přesvědčily firmy jako Microsoft, Electronic Arts či Sega. A teď to vypadá, že se u neviditelných mantinelů složí Bethesda.

»
21. 11. 2018 • p.a.c.o8

RECENZE: Farming Simulator 19

Herní svět nabízí nespočet zážitků, díky nimž se můžeme vydat, kam se nám zrovna zachce. Je libo stát se akčním hrdinou a zachraňovat svět? Tady máš zbraň a hurá na to. Chceš prozkoumávat daleké vesmíry? Tvoje loď již čeká. Klidně můžeme sáhnout po nějaké činnosti bližší reálnému světu, protože i portfolio simulátorů je dostatečně široké. A jednou z oblíbených kratochvílí je hraní si na úspěšného farmáře, k čemuž jistě velice dobře poslouží...

»