Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 26.11.2018, 15:47

Publikováno: 26.11.2018, 15:47

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3325 článků

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

Hříčka studia Auroch Digital je jednou z několika letošních tahových strategií a vyplňuje místo mezi Space Hulk: Tactics a Mutant Year Zero: Road to Eden. Jak už to u podobných her bývá, inspirace je čerpána u stejnojmenné knižní předlohy, kde skutečně Němci během druhé světové války spojili síly s Lovecraftovým univerzem, aby si podmanili svět. Třebaže to zní jako námět překypující bujnou fantazií a jedním klišé za druhým, série několika povídek má relativní úspěch. Každé vydání totiž mapuje jiný konflikt a dle ohlasů pracuje dobře jak s válečným motivem, tak s mýtem Cthulhu.

Hra je v tomto ohledu poněkud skromnější a staví děj pouze do Lesa strachu. Zde se utkává spojenecká jednotka připomínající hrdiny Strange Brigade a německá armáda sršící nadpřirozenými silami. I když je zápletka hodně minimalistická a vyprávěná pouze texty, dokáže zaujmout již zmíněnou kombinací žánrů. Pokud přistoupíte na všechna pravidla, stanete se součástí hororové válečné akce, kde velkou roli hraje nadpřirozeno a technologie budoucnosti. Mišmaš funguje překvapivě dobře i na bojišti, kde se jednotky střetávají. Opravdu se nevidí každý den, aby vojanda s netopýrem vysávala život z bratra Davyho Jonese, zatímco její velitel střílí laserovou puškou po plodu lásky mezi chobotnicí a Wolverinem.

Od konkurence se Achtung! Cthulhu Tactics liší zejména jednoduchostí. Mimo boj se vaše jednotka pohybuje jako jednotný celek, přičemž postupem si odkrývá cestu. Až když dojde do určitého bodu, přejde hra do bojového režimu, kdy se ovládá každá postava zvlášť. Celá strategie se opírá o akční body, krytí a zorné pole vojáků. Vše velice přehledně indikuje HUD a i člověk, který tahovky nikdy nehrál, se rychle chytí přístupné hratelnosti. Všeobecně platí, že když máte dobrou pozici a nepřítele v merku, je vaše budoucnost mezi živými jistá. Pěkným osvěžením hratelnosti jsou citové stavy postav, ovlivňující jejich atributy a body. Ty, které nespotřebuje pohyb, využívá útok, a to včetně speciálních dovedností nebo magie. Ty ale mají vlastní body v opačném koutu obrazovky.

Prostředí lesa odsuzuje strategii k neustále obměně. Nestavíte žádná opevnění nebo barikády. Musíte vždy vystačit s aktuální lokací, která mívá několik vedlejších vstupů. Toho využívají přesily nepřátel, jejichž pohyb je na větší vzdálenost zahalen mlhou. I když je herní svět na jedno chapadlo a jeho kreativita se omezuje na několik památek a rozdílné rozvržení šutrů a stromů, udržuje vaši pozornost neustále ve střehu. Formaci jednotky je neustále nutné upravovat, čímž se zcela přirozeně udržuje příjemné tempo hry. Autoři bohužel nezapracovali zrychlený přesun nepřátel nebo rozdávání více povelů najednou. Absenci poměrně nepodstatných funkcí pocítíte v momentu, kdy se bojiště „otáčí“ a vy veškeré body vyplácáte na přesuny postav.

Že chce jít titul vstřícnou cestou směrem k masám poznáte i tehdy, když vaše strategie selže jak severokorejská hlavice. Smrt vojáka je vždy jen krátkodobá. Nebožtíka můžete buď okamžitě oživit s tím, že ztratí část zdraví nebo vyčkat do konce potyčky. Pak padlý povstane, nabije zbraně a s americkým úsměvem pokračuje dál. S ohledem na fantaskní pozadí nejde o nic hrozného, jen by se mi víc pozdávalo, kdyby přeci jen komando zůstalo o něco štíhlejší. Tragédie se nekoná ani při zařvání celé jednotky. Automatické ukládání dělá svou práci před každou malou bitvou, tím pádem můžete nepovedenou šachovou partii rozehrát jen s malým krokem zpět.

Příběh, nýbrž nic víc hra nemá, obsahuje deset příběhových misí a stejný počet vedlejší questů. Nepovinou částí pomůžete hrdinům s rozvojem dovedností a získáte přístup k předmětům, s jejichž pomocí bude likvidace zmutovaných nácků o mnoho pohodlnější. Mrzí mě, že si vývojáři zajímavější lokality nechali až do druhé půlky hry, kdy už máte domoviny loupežníků a bludiček plné zuby. Ani protivníci poznamenaní Lovecraftem nepřijdou okamžitě, ale jsou dávkováni pozvolna, až nahradí téměř celou původní armádu. Jak můžete vidět ze screenů, grafiku ambice rozhodně netíží. Na druhou stranu, titul běží svižně a v dané cenové skupině zapadne do průměru. Kde by potřeboval trochu kuráže, je dabing. Během taktických manévrů chybí řízné hlášky, místo kterých jsou jen monology z pera céčkového scénáristy.

Jestli Achtung! Cthulhu Tactics v něčem výrazně tratí, tak na ovládání. Zkombinovat přepínání postav s výběrem činností a pohybem po mapě nebývá u taktických her lehké. Pánové z Auroch Digital na to jdou sice dobře a každému prvku věnují část gamepadu, ovšem ne vždy se jejich programování střetává s ovladačem. Přepínání vojáků často nechce přecházet přes padlého jedince, kvůli čemuž jste nuceni rolovat druhou, delší cestou. Pak jsou tu nejčastěji používané akce. Mají rychlou volbu prostřednictvím písmen a d-padu. Bohužel, než si na ně zvyknete, je konec hry. Označení je trochu nešikovně umístěné mezi dvě další ikony a vy si často spustíte vedlejší úkon. Hra je rozhodně adeptem na podporu myši a klávesnice, protože s nimi by se hrála mnohem lépe.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Spojení nacistů a mytologie Cthulhu do tahové strategie funguje po dějové stránce překvapivě dobře. Okultismem prolezlý titul podává žánr jednoduchou formou, které budou rozumět jak nováčci, tak ti, kteří už mají ve strategiích něco za sebou. Na atraktivnosti ubírá především první polovina hry, kdy se až příliš dlouho potácíte lesem. Body z hodnocení ukrajuje také ovládání, které má hůře rozložené rychlé volby a tvrdohlavé přepínání postav. Multiplayer, třebaže jen lokální, by hře více než slušel, bohužel mu vývojáři příležitost nedali, což je škoda.
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»
24. 03. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: New Star GP

Ač se to nemusí zdát, i svět mobilních her ukrývá celou řadu kvalitních titulů, jejichž prostřednictvím se můžeme bavit déle, jak jedno záchodové sezení. Vybírat můžeme z celé řady herních žánrů, a to včetně sportovních simulátorů. Třeba takový New Star Soccer dokonce dostal několik ocenění a jeho vývojáři z New Star Games po získání zkušeností vyrazili sbírat finanční prostředky také na velké konzole. Nepřináší nám však nějaký free to play titul, ale...

»
15. 03. 2024 • DandyCZE0

Recenze: Classified: France ’44

Právě jsem byl vysazen do Francie a mám pomoci domácímu odboji. Úkolů budu mít hned několik, škodit němcům, zajištovat zásoby, shánět nové členy odboje, a hlavně připravit vše na den vylodění. Tak nějak začíná tato tahová strategie od studia Absolutely Games.

»
14. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Food Truck Simulator

Máme u nás v redakci takové oblíbené rčení. A to, že simulátorů není nikdy dost! Food Truck Simulator jsme tedy s chutí otestovali. Nakonec, vývojáři z Drago Entertainment mají velmi široké portfolio simulátorů které už objevily svět, mimo jiné třeba Gas Station Simulator, který se vskutku povedl. Povedlo se tento úspěch zopakovat i v simulaci fast foodu na kolech?

»