Recenze: Airport Simulator 2019
Hlad po simulátorech je tak velký, že úpění žaludku je slyšet až na oběžné dráze. Dlouhodobě se na konzolích daří jen farmaření, a to hned v několika variantách. Hráči ale chtějí cestovat, přepravovat, řídit, létat, budovat nebo spravovat. Opravdu kvalitní značky se z PC na další platformy příliš nehrnou, tudíž se vytváří prostor pro menší tvůrčí celky a jejich pojetí simulátoru.
Letištní simulátor. Slova, která skýtají nepředstavitelný potenciál. Od řízení letového provozu, po odbavování cestujících, až ke správě ranvejí nebo budování hal a řízení zaměstnanců. Mezi tím a asi dalšími padesáti profesemi a letištními procesy, si Toplitz Productions vybraly správu letů. Jako manažer mezinárodního letiště máte na starost letoun od jeho usednutí na zem, až po opětovný start. Tato procedura obnáší dovoz cestujících, natankování, naložení zavazadel, jídla a později také vrácení letounu na dráhu, případně jeho doprovod, jsou-li nějaké potíže. Do vaší kompetence navíc patří i kompletní vozový park, jeho údržba a starosti personalisty, který najímá řidiče a mechaniky.
Věřím, že teď už míříte do Storu, ať se do té bašty mezinárodní přepravy pustíte co nejrychleji. Být vámi, dám si raději studený obklad, protože realita, na rozdíl od papíru, nesnese všechno. Pro začátek dostanete jen tři stroje: vozítko na zavazadla, autobus a cisternu. Vše patří už dávno na vrakoviště, ačkoliv to má najeto méně než dieselová Octavie průměrného podnikatele. S tímto šrotem se učíte, jak funguje systém příletů, objevujete kouzlo placené pomocné síly a když je třeba, zavítáte na pumpu nebo do servisu. Postup tu zajištují levely. S každým úspěšně odbaveným letadlem se zvyšují a stejně tak suma, kterou disponujete. Postupně tedy pořizujete další letištní techniku, která vám umožní přijímat i větší letadla a další pracovníky.
Bez nich to v pozdější fázi nejde. Vy můžete vždy řídit jen jeden stroj, tudíž na zbytek potřebujete řidiče. Hra se snaží simulovat i nástup do práce, takže šofér nenastoupí hned a stejně tak nemůže dostat okamžitou výpověď. A věřte, že těch nerozdáte málo, ale o tom až za moment. Čas na letišti ubíhá reálným krokem, ale dá se zrychlit. To se hodí při čekání na další let nebo k popohnání práce zaměstnanců. Letiště samotné se nijak závratně nevyvíjí a zbývající letouny si obstarává AI. Zpočátku je hra zábavná, protože jste v očekávání, co vše vám přinese. Když po nějakých dvou hodinách zjistíte, že jste vyzkoušeli všechny prostředky a obstarali většinu typu letadel, dostavuje se nuda.
Zkusil jsem hru tedy vzít jako čistý manažerský simulátor. Po dvou herních dnech jsem zjistil, že to je ještě větší nuda než podílení se na provozu. Díky počátečnímu kapitálu, který by neutratila ani modelka zvyklá nakupovat v Pařížské a možnosti pronajmout si veškeré potřebné stroje, ztratila hra jakékoliv výzvy. Automatický výběr letů mi sice při první příležitosti naložil velké čtyřmotorové tele s třinácti úkoly, ale při zachování chladné hlavy, chytrého rozmístění vozidel a třech zaměstnancích, nebyl problém letoun připravit s čtvrthodinovým předstihem. Brzký nával stereotypu umocňuje neměnné počasí a nebe stojící s hrdostí hradní stráže. Dělat stále to samé dokola, v těch samých exteriérech a za stejných podmínek, je neskutečný masochismus. Který je navíc ještě ošklivý a plný chyb.
Podívejte se na screenshoty a řekněte mi, co vidíte. Já bych řekl mobilní hru. Nebo možná takový ten brakový titul, jehož místo je v košíku hypermarketu. Tam se ho všimne tak akorát malé dítě, když mu vedle něho spadne uslintaný dudlík. Modely dopravních prostředků jsou na úrovni stavebnice Monti System, a to se koukám ještě z hodně velké vzdálenosti. Že tento humus vývojáři drze označují slovem „detailní“, je klam hodný lháře s politickou kariérou. Aby té troufalosti nebylo málo, chtějí za něj šest stovek. Ne jenů, ale českých korun. Na oplátku vám slibují realistické letiště, na kterém mimochodem není, krom igráčků za volantem, jediná postava a „inteligentní“ umělou inteligenci. Zde jsem se pobavil více, než když hrál Zdeněk Izer klienta úřadu práce.
Rakušané mají vskutku zajímavé představy o inteligenci. Vozidla řízená AI jsou natolik autonomní, že vás téměř ignorují. S úspěchem na vás reagují, pokud jste na stejné silnici, ale nedej bože, jak potřebují opustit hangar nebo pumpu. Ani špionážní dron nad Sýrií není tak rychle sestřelený jako vámi řízený stroj. Přitom potkají-li se v té samé situaci auta AI, to útočné najednou počká. Občas je gentlemanství natolik důsledné, že se hra nemůže dohodnout sama se sebou. Když se vám pak najatý řidič zasekne na křižovatce, protože dojde k zácpě, můžete lehce ztratit celý let. Převzít řízení nelze, odsunout jiná vozidla taky ne, a tak zbývá jediné. Za úkol zaplatit. A rozhodně se mi to nestalo jednou.
Chyb a nedodělků jsou ve hře mraky. Nejvíc to zamrzí při přímém kontaktu s letadlem. Schody cestujícím přistavujete tři metry vedle dveří a zavazadla nakládáte v místech, kde žádný otvor není. Když se vám pak letoun při doprovodu v půli cesty zasekne, vlastně už ani nepřichází překvapení. Kamera se dá pohodlně otáčet jen v případě, že vozidlo stojí a o jeho jízdním modelu se ani nebudeme bavit, protože zůstal kdesi ve fázi vývoje. Aby to nevyznělo, jak proslov na pohřbu, tak Airport Simulator 2019 má i klady. Uživatelské rozhraní je překvapivě funkční, menu příjemně minimalistické a při vypnutí konzole se dostavuje slastný pocit. Ale to už asi není pozitivum, že ne?
Verdikt
Prošustrovaný potenciál ve všech směrech a hanebný výsměch plný ironických slibů v popisu hry. Skutečně, tento výtvor, v kombinaci s nastavenou cenou, nemohl nikdo myslet vážně. Zajímavá herní náplň je pohřbená v koktejlu stereotypu, nudné hratelnosti, ošklivého vizuálu a množství chyb. Než aby se konzole plnily tímto typem tvorby, to ať raději simulátory zůstanou výsadou jiné herní platformy. Až bude hra za třetinu ceny, klidně ji zkuste. Na drátě ale mějte podporu s připravenou žádostí o refundaci.RECENZE: Call of Duty Black Ops 6
Letošní díl nekonečné série Call of Duty je celou řadou hráčů očekáván hned z několika důvodů. Může to být třeba tím, že vývoj Black Ops 6 byl na poměry značky až nečekaně dlouhý, protože trval čtyři roky. Vývojáři tak měli spoustu času náležitě zapracovat na všech aspektech a napravit poněkud pošramocenou pověst po nepříliš vydařeném Modern Warfare III. Hráči na Xboxu pak mají ještě jeden důvod k radosti, obzvlášť, pokud si...
Recenze: Sonic X Shadow Generations
Generační střet rychlosti, cestování v čase a temnoty. Nový titul z dílny herní legendy, studia SEGA, vrací to, co už jednou dobře fungovalo v roce 2011 a přidává k tomu temný chod navíc, v podobě kampaně za dokonalou bytost, ježka Shadowa.
RECENZE: Diablo IV: Vessel of Hatred
Tvůrci Diabla IV po více než roce přidali první velkou expanzi. Vessel of Hatred přináší novou lokaci a spoustu změn.
RECENZE: Thirsty Suitors
Musím se přiznat, že mám pro hry od Annapurny značnou slabost. Ačkoli nejde o tituly, které mají obří rozpočty, vymazlenou grafiku či perfektní technický stav, velmi často si vybírají ke zpracování zajímavá témata, kterým se nejen hry, ale ani jiná mainstreamová média příliš nevěnují. Thirsty Suitors není žádnou výjimkou, ba právě naopak – jedná se o ryzí esenci Annapurny, kterou nelze jen tak snadno zaškatulkovat. Proč? O tom se dozvíte...
RECENZE: Undisputed
Současný trend v bojových sportech je poměrně jasný – smíšená bojová umění dominují veřejnému prostoru a krátké, leč intenzivní šarvátky si získaly srdce mnoha diváků. Pak jsou tady ale ještě nostalgici jako my, kteří vzpomínají na doby, kdy na pomyslném vrcholu bojových sportů stál box. Nejinak tomu bylo i v herním prostředí, kterému výrazně dominovala série Fight Night od EA. Ty časy jsou ale už dávno pryč.
Recenze: Starfield Shattered Space
Rok a měsíc – tolik uběhlo od vydání ambiciózního intergalaktického dobrodružství Starfield jedním z nejslavnějších vydavatelských a vývojářských domů, firmou Bethesda. Bylo by asi zbytečné, abych se znovu zabýval shrnutím recenze původní hry, ostatně naši recenzi si můžete připomenout sami. Nicméně, přeci jen se jedná o opravdu masivní projekt, na kterém se během uplynulého roku pracovalo nejen na prvním placeném přídavku Shattered Space, ale i na původní hře formou free...
Recenze: Lunacy: Saint Rhodes
Železné pravidlo říká, že darovanému koni se na zuby nekouká. A je-li herkou na jarmarku nečekané dědictví nemovitosti, s nadšením sklopíte zrak, i kdybyste místo oře měli dostat mulu v posledním tažení. George Rhodes se měl také víc ptát, než vyrazil na obhlídku nového sídla, jehož adresa je v pochybné vísce, kde lišky dávají dobrou noc. Pokud tam tedy ještě nějaké zůstaly. Rhodes Village je opuštěná jak žebrák na nádraží a hrdina hororu...