RECENZE: AO Tennis 2

Autor: p.a.c.o Publikováno: 9.1.2020, 8:05

Publikováno: 9.1.2020, 8:05

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1875 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Různé části světa, různé povrchy. Někdy sluníčko, jindy zataženo. K tomu hned čtyři legendární grandslamy, na které se těší tenisoví fanoušci z celého světa. Nová sezóna již odstartovala prvními turnaji a co nevidět se dočkáme prvního milníku letošní sezóny, Australian Open. Je to velký turnaj, velká značka, a tak není divu, že již loni po ní sáhli herní vývojáři a vytvořili tenisovou hru, na kterou hráčská obec čeká jak na smilování boží.

V herním světě se to má totiž tak, že dobrá tenisová hra je jako paní Columbová. Všichni o ní slyšeli, ale nikdo jí už hodně dlouho neviděl. Kde jsou ty časy, kdy na herním poli probíhaly souboje mezi Virtual Tennis a Grand Slam nebo dalšími značkami a tenisoví nadšenci měli z čeho vybírat. Loni jsme se dočkali také dvou her, ale jejich kvalita byla tristní. Jednou z nich byl i AO Tennis, který se nakonec dostal do šedého průměru a vlastně nebylo o co stát. O to více nás překvapilo, že se dočkáme druhého dílu, a navíc k jeho vydání dojde po celém světě ve stejný čas. Směle tedy na podání, ať víme, jak to dopadlo.

Beru do ruky gamepad a mačkám „A“, abych se přes úvodní obrazovku s Ashleigh Bartyovou dostal do hlavní nabídky. Jelikož jsem minulý ročník naštěstí vynechal, moje první kroky vedou do tutoriálu, abych si trochu natrénoval, jak budu rozdávat esa a přesné údery k lajně. Mno, není to tak snadné, jak si to pamatuju z jiných tenisových her, tvůrci se tu pokouší o nějakou realističnost. Dobrá, říkám si, ono si to časem sedne. Nedočkavě vybírám Australien Open, na které je zde nově kompletní licence (myšleno na turnaj, stadiony a grafiky), abych konečně ochutnal atmosféru a pořádně vyzkoušel své tréninkové dovednosti v ostrém zápase.

Nejdříve však musím zvolit borce či borkyni, kterého pošlu na kurt. Mužská i dámská část nabízí výběr ze 120 hráčů, kdy prvních přibližně 10 z nich jsou opravdu známá jména. V ženské části najdeme i dvě české hráčky, Karolínu Plíškovou a Markétu Vondroušovou. Na další se již nedostalo, nicméně v žebříčku najdeme náhodně vygenerované české hráčky. Ty ale hráč pozná podle vlajky, jelikož jména česky rozhodně nepůsobí. Mužská část postrádá jména jako Novak Djokovič, Roger Federer nebo Alexander Zverev, což mě osobně velice mrzí. Českou stopu tvoří jenom generování hráči, kteří se zde dají poznat i podle jmen působících česky.

Ještě, než se vydáme na kurt, krátká odbočka k podobnosti hráčů dle jejich reálných protějšků. Nejlépe to asi vystihuje postřeh mojí drahé polovičky, která zrovna procházela kolem televize, když jsem listoval seznamy a kontroloval, jak si je kdo podobný: „Ale jo, takhle bez brejlí si je i docela podobná.“. Jak jsem posléze zjistil, toto tvrzení vystihuje většinu aspektů hry, protože je toho k dispozici spousta, ovšem za každým rohem čeká nějaké to ale.

To jsem však ještě nevěděl, když jsem se Stanem Wawrinkou vstupoval na dvorec Rod Laver Arena a těšil se, až to vypukne. Po první vítězné bitvě jsem zjistil, že zde není problém hrát zápas klidně i dvě hodiny, pokud dojde na více setovou přestřelku s tie breaky, což je potěšující. Bohužel je velký rozdíl mezi tím, jestli hrajete za hvězdného borce nebo nějakého žabaře. Takový Rafael nadal dává pořád skvělé údery, ale horší hráč je podstatně těžší oříšek. Tuto tvář hry mi jasně a přesvědčivě demonstroval vstup do tenisové kariéry.

Pomocí náhodného generátoru jsem si vytvořil postavu (jinak je editor dost propracovaný, asi nejvíc promaká část celé hry), přiřadil první atributy a vyrazil jsem směle vstříc prvnímu turnaji pro lemply. Hrál jsem asi půl hodiny, dostal jsem 6-1 a 6-0 a hned v prvním kole bylo vymalováno. Tento debakl mě přiměl se nad sebou, respektive nad svou herní dovedností, zamyslet a místo dalšího turnaje jsem se svým borcem vyrazil do tréninku.

Ač jsem se snažil, jak jsem chtěl, prostě k nějakému zlepšení nedocházelo. Asi to bude tím, že jsem si připadal jako bláznivý komisař Gilbert z komedie Taxi, který bojoval s kurzem na PC: „Jedním okem koukáte na monitor, druhým na klávesnici“. Herní mechanika je postavená na tom, že před úderem, kdy je potřeba s hráčem doběhnou na dobrou pozici, musíme dostatečně silně napřáhnout a ideálně úder pustit, když je kolečko u ukazatele síly zelené. Jinak se úder nepodaří a je větší šance, že třeba netrefíme čistě a míč poletí do autu. Bohužel ani zelené kolečko nakonec není jistotou, že úder dopadne dobře, takže spoleh nakonec není na nic.

Aby toho nebylo na hlídání málo, v tu samou chvíli je potřeba na druhé straně kurtu správně umístit kolečko, které přibližně ukazuje, kam bude náš úder směřovat. Koordinace těchto dvou věcí se nakonec ukázala pro mě velice komplikovanou, tím spíš, když člověk hraje za vytvořeného hráče, jež nemá takové atributy. Kdyby aspoň zelený ukazatel byl pokaždé stejně, tak by to člověk nějak načasoval, ale je zde nějaký pokus o realismus, kdy v určité fázi úderu (postavení hráče a míče) se následně mění zelená fáze u síly a není to tak vždy, když je síla naplno.

O něco lépe hraní funguje, pokud místo tlačítek použijeme pravou analogovou páčku, s níž se dá úder lépe načasovat. Na druhou stranu jsem zase bojoval s volbou úderu (top spin, slice, lob a další), což mi přes pravou páčku nešlo dobře volit. Omlouvám se, pokud se někdo během popisu ovládání ztratil, ale stejně jako je těžké místní systém popsat, tak těžko se hra hraje. Za mě je ovládání hlavním důvodem, proč pro mě hraní bylo většinu času více utrpením než zábavou a každý podařený úder jsem oslavoval, jako bych vyhrál celý zápas a každý získaný gam pro mě byl jako vyhraný turnaj.

Hodně negativně jsem nakonec přijal také technickou stránku. V úvodu zmíněnou horší podobnost hráčů s jejich skutečnými předlohami bych hře asi možná nakonec i odpustil, ale to, že grafika má být ve 4K a s podporou HDR beru jako kameňák. Vzhled je prostě a jednoduše průměrný a třeba na antuce velice ošklivý. Postavy jsou škaredé, diváci jsou škaredí, míček na antuce nezanechává stopu a hráči taky ne (to už uměly hry před deseti lety). Dále tu máme kopici chyb jak procházející míčky skrze postavy, dlouhé vlasy procházející skrze tričko a stejně tak i další části těla. Problikávající textury se také najdou, no je to prostě radost. Vrcholem blbostí beru neschopnost sběračů u sítě sbírat míčky, jež končí v síti nebo dokonce míček jede skrze ně. Je to sice detail, ale v dnešní době bych takovou věc považoval za samozřejmost.

Velice vtipná dokáže být i umělá inteligence a je jedno, zda proti vám stojí samotný Rafa nebo nějaký No Name hráč z druhé padesátky žebříčku. Ani štelování obtížnosti mi nepřišlo jako věc, která by něco měnila, takže jsem dostal naloženo na lehkou stejně jako na těžkou. A když už jsem dokázal soupeře přehrát a radoval se z vyhraného fiftýnu, protože soupeř byl v pozici, kdy už to prostě nemohl doběhnout, udělala hra blik, posunula najednou soupeře k míči a ten vítězným úderem pohřbil nejen všechny moje naděje, ale hlavně všechny naděje vývojářů na dobré hodnocení a moje doporučení hry.

Pozitiva jsem hledal opravdu dlouho, ale dají se najít. Třeba kariéra je příjemně bohatá a propracovaná, co se možností týče, protože mimo dění na kurtu (možnost volit pozitivní či negativní reakci na úder/verdikt rozhodčího) se musíme snažit dobře vypadat i mimo něj (rozhovory, soukromý život). Jenom tak získáme nové sponzory, aby bylo na trénink, dobrého kondičního kouče nebo cestování na turnaje. Největší radost jsem měl z možnosti používat challenge, neboli jestřábí oko, díky němuž je možné někdy opravit nesprávný verdikt rozhodčího. Ano, i digitální oko rozhodčího zde může udělat chybu a tento prvek mě opravdu bavil.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

AO Tennis 2 tak rozhodně nevykročil na dobrou cestu ani v pokračování, s licencí na první Grand Slam sezóny v zádech a za plnou cenu. Copak je tak těžké udělat nějakou dobrou tenisovou hru, klidně i arkádovou, která se bude dobře ovládat a hezky vypadat? Takhle se od Virtua Tennisu stále nehnu ani na krok a čekání na něco nového se odkládá. Škoda promrhaného potenciálu a značky s velkým jménem.
  • Maladava

    Tak moc mi chybí tenis (dobrý tenis) na xboxu 🙁 . Tak snad někdy příště. Díky za recenzi 😉

  • ZdBu74

    A já už jim zase sežral ty promo videa a těšil se na to, že snad vyjde hratelný tenis. Dám si pár facek a zase ušetřím pár korun, protože hru kupovat nebudu. Škoda 🙄

    • p.a.c.o

      Upřímně nevím, jestli sem divnej já, nebo svět, protože jinde tomu klidně dávají 7/10…

      • ZdBu74

        Viděl jsem jednu recenzi se sedmičku, tak posoudit nedokážu. Třeba se něco zlepší nějakou záplatou, ale na třeba se nehraje, protože ty jsi recenzocal hru v daném stavu. Lákalo by mi to hru zkusit, ale vyhodit peníze se mi nechce.

        • Maladava

          Přesně tak, proč nevydají hru ve 100% stavu. Na nějaké záplaty za půl roku, za rok (možná), jim prdím.

  • Martin Pirát

    Ještěže nemám rád tenis. Tohle je podle recenze provar. Jak začne čítovat počítač, aby panák stihl doběhnout, to je pak hra na odpis.

  • Martin Kvašsay

    Hej, nebylo tu ještě ráno 4/10 ? Třeba se zítra dostaneme alespoň na 7. 😀

    • p.a.c.o

      Jj, máš pravdu, ráno bylo za 4/10, ale říkal jsem si, že 5/10 si to taky zaslouží. Ale na tebou zmíněnou hodnotu se to nedostane 😉

  • charlie-z

    Ach jo, jsem jeden z tech co cekaj na kvalitni tenis (vcetne zvladnutyho protipohybu AI, aby nebylo vzdy nejvyhodnejsi jen stridat levo-pravo) jako na smilovani a zase nic 🙁

14. 01. 2020 • Lukáš Urban11

Recenze: Truck Driver

Čeští tvůrci kamionových her zaslouží respekt, neboť už léta budují svůj sen a z cesty je nesvede ani vyhlídka tučného šeku od výrobců konzolí. Bohužel tím otevírají cestu amatérské lize, která za hladem hráčů vyjíždí s pojízdnou kantýnou a skromným jídelním lístkem. Když kručí v břiše a sliny kanou koutky, je i rychlé občerstvení hostinou králů. Stačí se ale podívat na použité suroviny, koncovou účtenku a možná si uvědomíte, že půst nemusí být...

»
05. 12. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Lost Ember

Mám vlka. Což je v normálním případě práce pro příslušného lékaře. Avšak mám také kachnu, vombata, kolibříka, rybu nebo horskou kozu. To už je spíše na hospitalizaci v klecovém lůžku nebo otevření malého zoologického koutku. Pokud však zrovna nemám před sebou výpravný Lost Ember, který se rozhodl netradiční formou odvyprávět smutné lidské osudy. Nikoliv kterak si těžař uřízl nohu, když se lekl tmavé šelmy. Jde o příběh spoutaných duší, ztracených nadějí a...

»
04. 12. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Arise: A simple story

Příběh je to, co nás většinou her provází. Ano, některé z nich si vystačí i bez něj, ale jinak ho ve hře najdeme ve zpracováních od „nic není v té hře hlavnější než příběh“ až po „něco tam dejte, ať ty mise drží pohromadě“. I my, hráči, k příběhům přistupujeme různě. Záleží na náladě, zajímavosti příběhu a také samotné hře, jakou jsme se rozhodli hrát. Největší umělecké ambice co do zpracování příběhu mívají...

»
25. 11. 2019 • Lukáš Urban1

Recenze: Sniper Ghost Warrior: Contracts

Když děláte větší než únosné množství pitomostí, je fajn, když do vás někdo střelí trochu rozumu. Vývojáře z CI Games takto profackovali hráči po minulém dílu Sniper Ghost Warrior. A je trochu zázrak, že se z toho aplausu vůbec vzpamatovali. Stálo je to sice pár kolegů a zničené ego, ale bez toho se dá pracovat. Jak dokazují Contracts, možná dokonce i lépe než kdy předtím.

»
21. 11. 2019 • p.a.c.o5

RECENZE: Star Wars Jedi Fallen Order

Máme tady nějaké fanoušky prahnoucí po nové hře z univerza Star Wars? Myslím si, že rozhodně ano, protože tato značka do jisté míry změnila život celé řadě lidí a i po tolika letech od uvedení prvních filmů na sebe upoutává patřičnou pozornost. Aktuálně ji vlastní Disney, který se pustil do nového seriálu pro svou streamovací službu a také nás čeká další filmové zpracování s celou řadou navrátivších se postav a herců.

»
19. 11. 2019 • Lukáš Urban8

Recenze: Terminator: Resistance

Ať si James Cameron klidně do konce života točí Avatary nebo třeba tření lososů ve studeném proudu. Z mého pohledu to nejlepší už filmovému průmyslu přinesl. Výtečně pozvedl Vetřelce, aby se později korunoval za krále akčních sci-fi s druhým Terminátorem. Myslete si, co chcete, ale tomuhle snímku se vyrovná jen máloco. Na béčkovém scénáři vystavěl Cameron multižánrový klenot. Nadčasovou klasiku, kde v naprostém souladu funguje svalnatý antihrdina, silná ženská postava, bezcitný padouch a...

»
12. 11. 2019 • CryLineT6

Recenze: Bee Simulator

Jako malá jsem chtěla být ledasčím. A lampička dětského pokojíčku byla svědkem, že zvířata nezůstala bokem. Ale včely mezi má přání nepatřily. I když jsem přímo milovala strašpytla Vilíka a rozvernou Máju, život jejich skutečných předobrazů mě nezajímal. Neproháněly se savanou jako lvice. Neskákaly ve vlnách jako delfíni. A už vůbec nekroužily výšinami jako orel. Místo toho létaly po loukách. Hromadily pyl, aby jim výsledek nakonec sebral člověk nebo vetřelec...

»
24. 10. 2019 • Lukáš Urban9

Recenze: The Outer Worlds

Sedím tu, žvejkám flákotu z raptidona a čučím na bandu dělníků, co rozhazuje výplatu v kartách. Vezměte jed, že se nakonec pozabíjejí, protože ten vlevo fixluje, až se mu z pazour práší. Ale je tu docela klid. Na to, abych dal dohromady pár řádků, kterým stejně nikdo neuvěří. Ale kdo ví, co bude zítra. Halcyon je stabilní jak vytuhlá mrtvola a gauneři z velkých korporací na něm hodují jak supi. Snad měla Nyoka pravdu...

»