RECENZE: As Dusk Falls

Publikováno: 19.7.2022, 8:00

Sociální sítě

O autorovi

Michael Chrobok

Je autorem 4 článků

Jestli něco adventurním nadšencům na Xboxu schází, pak jsou to hry od Davida Cage a jeho studia Quantic Dream. Ačkoli si jeho oceňovaná adventura Fahrenheit našla cestu na první Xbox, na ostatní tituly jako Heavy Rain či Detroit: Become Human si mohou majitelé konzole z Redmondu nechat zajít chuť. Částečnou náplastí jsou hry od studií Supermassive Games (série Dark Pictures Anthology) a Don’t Nod (Life is Strange), avšak kreativní vizi francouzského herního vývojáře se přibližuje jen máloco.

Napravit situaci se chystá prvotina od Interior/Night s názvem As Dusk Falls. Londýnské studio založila bývalá kreativní ředitelka Quanticu Caroline Marchal a rukopis francouzských adventur tudíž můžeme hledat i v této nové hře. Jde v případě As Dusk Falls jen o vykrádačku specifického stylu jejího bývalého zaměstnavatele, nebo našla Marchal svou vlastní cestu s rozumnou mírou inspirace?

Čím se tvůrci snažili odlišit od běžné produkce, je grafická stránka. Ta kombinuje 3D prostředí s 2D postavami, které se pohybují po scéně ve stylu stop motion. Na první pohled jsem byl z podoby hry mírně překvapen, po čase jsem si ale na netradiční zpracování zvykl. 3D prostředí je lehce stylizované a méně detailní, než by mohlo být, ale vzhledem k tomu, že se po scénách nemůžete pochybovat libovolně, to ve výsledku moc nevadí. 2D postavy jsou stylizované o dost více než scény a stop motion animace sice umožňuje nejen ušetřit práci animátorům a grafikům, ale dávají také do značné míry průchod fantazii hráče. Ten nedostane každou situaci naservírovanou na stříbrném podnose, ale musí také trochu zapojit svou vlastní představivost.

S tím souvisí také zvukové zpracování a dabing jednotlivých postav. Zvuky krásně dotváří atmosféru, stejně jako příležitostná hudební vložka. Opomenout nesmím ani herce, kteří vtiskli postavám uvěřitelnost. Ať už jde o Eliase Toufexise (pro hráče známý jako Adam Jensen z Deus Ex), Jane Perry (můžete znát jako Rogue ze Cyberpunku 2077) či Sam Douglas (jenž ztvárnil Scotta Shelbyho v Heavy Rain), všichni podávají špičkové výkony.

Každé správné interaktivní drama potřebuje dobrý příběh, kvalitní dialogy a přesvědčivou iluzi svobodné volby mající vliv na vyústění děje. S klidným svědomím mohu říci, že As Dusk Falls splňuje všechny tři požadavky. Rozepisovat se hlouběji o ději nebudu, neboť bych nerad omylem prozradil příliš mnoho. Hlavním hybatelem osudu postav je nicméně zpackaná loupež, která svede hlavní protagonisty do malebného motelu na okraji malého města v Arizoně.

Během hraní nahlédnete na příběh z perspektivy celé řady aktérů a snadno retrospektivními výlety odhalíte, že ne vše je tak černobílé, jak se na první pohled může zdát. Každá postava má svou historii a různé motivace. Ty jsou uvěřitelné a skvěle prokreslují jednotlivé charaktery. Svými volbami můžete do značné míry utvářet jejich osobnost a v klíčových momentech rozhodnout, zda budou spíše dobráci od kosti, nebo nelítostní záporáci. To autoři hry rozehrávají na ploše 30 let, kdy se všechny události odehrávají.

Vaše volby přitom mají na celý příběh poměrně velký vliv. Pokud jste měli možnost jen na chvíli nahlédnout na Detroit: Become Human, bude vám povědomý košatý strom různých voleb, ať už menších či větších, k nimž se po dohrání můžete vracet a zkoušet alternativy. Každé zásadní i marginální rozhodnutí hra zaznamenává a ve správné chvílí vám ho vrátí jako bumerang. Nenechte se ale zmást – těch skutečně zásadních rozhodnutí nabízí hra mnohem méně, než by se mohlo zdát. Ze spousty přešlapů se můžete vymluvit a pokud byste náhodou zvolili odpověď, která má na první pohled fatální následek, můžete si být jistí, že osud postavy by se nikterak dramaticky nezměnil.

Co musím pochválit, je ale ona iluze svobodných rozhodnutí, kterou hra simuluje na výbornou. Kromě toho vám rovněž umožní zvolit i zdánlivě racionální volby, kdy by se jiné tituly za každou cenu snažily hráče dotlačit do konkrétní odpovědi. As Dusk Falls se sice občas jednou či dvakrát zeptá, jestli skutečně nechcete konfrontační odpověď se zcela evidentním negativním dopadem, přesto můžete nechat rozhodnout rozum. Můj první průchod charakterizoval klid a rozvaha, za což mě As Dusk Falls náležitě odměňovala. O to více mě ale lákal druhý průchod, kdy jsem si vyzkoušel trochu agresivnější přístup. Znovuhratelnost je zkrátka něco, co je přirozenou součástí hry – pakliže jsou interaktivní filmy vašim šálkem kávy, jistě nezůstanete jen u jednoho průchodu.

Potěšen jsem byl i dialogy. Ty jsou příjemně civilní a přízemní, přičemž skvěle odpovídají charakterům a minulosti postav. Jinými slovy, puberťáci mluví jako puberťáci a venkovští balíci nejdou pro sprosté slovo daleko. Konverzace až na výjimky odpovídaly situaci a vztahu jednotlivých postav. Také se vyplatí dávat pozor, co jednotlivé postavy říkají – tu a tam totiž vyzkouší vaši pozornost a doptají se vás na něco, co se odehrálo jen před malou chvílí.

Celý příběh je dospělým dramatem, které si nehraje na víc, než čím skutečně je. Očekávat mnohovrstevnou mýdlovou operu by byla chyba, ostatně As Dusk Falls bych přirovnal spíše k románům beatnické generace. Stejně jako díla autorů tohoto hnutí, i As Dusk Falls je syrovým dílem, jež má ovšem tu výhodu, že nesleduje pouze výsek v životě hlavních protagonistů, ale poskytuje hráči dostatečný kontext na to, aby plně pochopil všechny pohnutky postav. Přesto by možná nebylo od věci, kdyby se autoři trochu více odvázali a namísto banálněji působících vedlejších dějových linek rozehráli více dramatických momentů najednou.

Českého hráče potěší lokalizace veškerých textů ve hře, což do značné míry zpřístupní As Dusk Falls i hráčům angličtinou nepolíbenými. Jazyk hry sice není příliš složitý a slovník k němu nejspíše potřebovat nebudete, přesto je lokalizace bezesporu vítaným přídavkem, obzvláště u hry, kde jsou dialogy alfou a omegou. S kvalitou překladu to už tak slavné není a dal by se označit za průměrný. Jemné nuance anglického jazyka překladatelé občas nezaznamenali, jindy naopak příjemně překvapí. Jeden příklad za všechny: zatímco jednou překladatelé správě přeloží hovorové „meema“ jako babička, v pozdějších částech se k tomuto slovu chovají jako ke jménu dané postavy. Překlad je každopádně dostatečně kvalitní na to, abyste si hru mohli vychutnat a rozhodnout se ve všech situacích správně – a to se počítá. Titulky si navíc můžete poměrně dobře přizpůsobit, za což si autoři rozhodně zaslouží pochvalu.

Co mě trklo do očí, je ovládání. Rozumím tomu, že vývoj obstarával malý tým, a jsem ochotný jim lecos odpustit, ale ovládání pohyblivým kurzorem na konzolích mezi ně nepatří. I když jsem si v průběhu hraní na ovládání zvykl i bez myši, přesto bych raději viděl, kdyby si autoři dali s ovládáním více práce. Na zvolení správné dialogové možnosti máte totiž vždy dostatek času, takže i méně obratní hráči s tím nebudou mít potíže.

Kromě výběru dialogů a akcí skrze kurzor hra využívá staré známé quick time eventy (QTE). Ty se sestávají s kroužení analogovou páčkou, posouvání do stran či mačkání libovolného tlačítka. Hra vás na příchod QTE nikterak neupozorní, tudíž musíte být neustále ve střehu. Po chvíli se ovšem naladíte na rytmus hry a zvládnete poměrně dobře odhadovat, kdy nějaké zběsilé mačkání tlačítek přijde. U sekvence QTE vám hra naštěstí dá vědět, kolik jich vás najednou čeká. Potěšující zpráva je, že na správné provedení QTE nepotřebujete mít bleskové reflexy, avšak pokud nechcete hrát pod stresem, lze si čas pro jejich správné vykonání v nastavení prodloužit.

Poměrně zajímavou možností je i hra ve více hráčích – k tomu si stačí stáhnout aplikaci do vašeho chytrého telefonu a připojit se pomocí vygenerovaného kódu, který se zobrazí na obrazovce, nebo využít další připojené gamepady. Díky tomu můžete ve více lidech rozhodovat o tom, jak se bude vyvíjet osud hlavních postav. Samozřejmě nechybí ani Twitch režim umožňující vlastně to samé, akorát rozhodovat nebudou vaši přátelé, ale sledující přímého přenosu. Osobně se v tomto skupinovém hraní příliš nevyžívám, na druhou stranu se pro někoho může jednat o pádný důvod k tomu si hru znovu rozehrát s kamarády.

As Dusk Falls není zrovna dlouhým titulem, ostatně pokud se budete hře věnovat opravdu naplno, zvládnete prosvištět šesti kapitolami ve dvou „knihách“ za přibližně šest hodin. To se na jednu stranu nemusí zdát jako mnoho, na tu druhou musím ocenit, že autoři se nesnažili příliš příběh nastavovat a zbytečně tak hráče zdržovat. Dovedu si představit, že by mohla být hra ještě o něco kratší a kompaktnější, ale vyčítat to studiu Interior/Night rozhodně nebudu. Pokud bych započetl i znovuhratelnost, kterou As Dusk Falls oplývá, dostaneme se na přibližně 18 hodin zábavy, což už je poměrně obstojná porce za 750 korun, případně zdarma v rámci Game Passu s možností cloudového hraní. Titul zároveň potěší i PC hráče, neboť kromě Xboxu (jak minulé, tak aktuální generaci) je dostupný také na desktopu.

Od As Dusk Falls jsem neměl přehnaná očekávání, neboť už během představení mě hra příliš neoslovila. Divné zpracování a tuctový příběh, říkal jsem si. Jenže krátce po rozehrání jsem zjistil, jak moc jsem se mýlil. As Dusk Falls je skvělé interaktivní drama, které nabízí dospělý příběh, jenž si na nic nehraje, reálné dialogy, široké možnosti voleb otevírající prostor pro znovuhratelnost a také českou lokalizaci. Navrch k tomu přidali autoři možnost zahrát si kooperativně, což dělá hru ještě více atraktivní.

Na prvotinu se tak rozhodně nejedná o špatný pokus, byť herní mechaniky jsou možná až příliš podobné hrám od Quantic Dream. To na jednu stranu není na škodu, na tu druhou bych ocenil vlastní přístup co se týče hratelnosti i větvení příběhu. Pro někoho ovšem může být překážkou osobité grafické zpracování. Ačkoli studio Interior/Night odvedlo dobrou práci, na absolutní hodnocení to určitě není. Přesto se jedná o nadprůměrný titul. Caroline Marchal ovšem nepřecenila své možnosti a naservírovala hráčům chutný pokrm, který sice nezíská michelinskou hvězdu, ale s chutí se k němu vrátíte pro další nášup. A ten vzhledem ke cliffhangeru na konci dříve či později přijde.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

As Dusk Falls je povedená prvotina od studia Interior/Night. Hra se inspiruje u ikonických titulů Davida Cage, na rozdíl od něj ale zůstává hezky při zemi a snaží se vykreslit mnohem komornější drama. Titulu do značné míry pomáhá netradiční grafické zpracování, díky kterému si ho jen tak s něčím nespletete. Spletitost voleb a možnost hrát společně s přáteli otevírá možnost pro opakované hraní. Kdyby se autoři trochu více odvázali a nedopustili se několika drobných přešlapů, mohlo by As Dusk Falls atakovat ta nejvyšší hodnocení.
09. 08. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Two Point Campus

Klasické tycoony jsou součástí herních žánrů již pěknou řádku let a byť už nejsou tak rozšířené, jako tomu bylo dříve, stále sem tam vyjde nějaký nový kousek. Před čtyřmi lety jsme se dočkali znovuzrození legendy tohoto žánru z nemocničního prostředí, kde nejsou tak úplně běžní pacienti. Two Point Game tehdy nabídli svou verzi Theme Hospital prezentovanou hrou Two Point Hospital. Při jejím hraní jsem se rozpomněl na staré dobré časy a...

»
26. 07. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders Worldslayer

Při hraní her si velice často vzpomenu na první Mizery a hlášku „Everybody wants to by like Mike“. U Outriders a jim podobným především ve spojitosti s live service konceptem, kdy je komunita udržována u hry pomocí pravidelných událostí, nových aktualizací a dodatečného obsahu. A zde by se přeneseně dalo říct, že každý by chtěl být jako Destiny nebo The Division, ale jen vyvoleným se to podaří. A dnes už bezpečně...

»
13. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: A Memoir Blue

Hry nemusí být jen o kosení celého zástupu nepřátel, snahy o dosažení co nejlepšího času na závodním okruhu nebo stvoření nepřemožitelného reka, který spasí celý jeden virtuální svět. Především indie vývojáři se nebojí s relativně mladým médiem experimentovat a přinášet neobvyklé zážitky, jež vás i po závěrečných titulcích nenechají v dobrém slova smyslu vydechnout.

»
11. 07. 2022 • Lukáš Urban0

RECENZE: Fobia – St. Dinfna Hotel

Jsou různí lidé a různé fóbie. Někdo se bojí, že uvízne ve výtahu, jiného chytá panika při pohledu na osminohá neštěstí s pavučinou u zádi a další nejde spát, aniž by nerozsvítil i v kumbálu. Ve své podstatě, každý se něčeho bojí. Každý má skrytou achillovu patu a každý je občas vystaven nepříjemnému vnějšímu vlivu, po němž se o něj pokouší studený pot. Já se s přibývajícími zářezy na herní pažbě začínám bát,...

»
11. 07. 2022 • Michael Chrobok0

Trochu jiná RECENZE: Dreamfall Chapters

Při brouzdání po archivu Xboxwebu mě poměrně překvapilo, že v něm chybí recenze na Dreamfall Chapters. Třetí hra adventurní série navazuje na ikonické hry The Longest Journey a Dreamfall: The Longest Journey, které jsou zcela po právu zapsány zlatým písmem do herní historie. Recenzovat přibližně pět let starý počin (záleží, zda počítáte vydání první epizody, nebo „final cut“ verze) od norského studia Red Threat Games a jejího ředitele Ragnara Tørnquista...

»
07. 07. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 22

Letošní sezóna je zatím velice zajímavá, a ještě zajímavější je aféra s poskakováním. Tedy ne přímo sezóny jako takové, ale nových formulí, které zformovaly opravdu velké změny v pravidlech. Někteří jezdci s tím mají problém, stěžují si na bolesti zad a další věcí, které je třeba řešit. Přeci jenom jde o zdraví, a to máme všichni jenom jedno. Na druhou stranu nová pravidla přinesla přepracovaný design vozů, který se opravdu povedl a...

»
27. 06. 2022 • HusekD0

RECENZE: MX vs ATV Legends

Závodních sérií máme na Xboxu jako hub po dešti, ale jen malá hrstka z nich se z nepochopitelného důvodu věnuje terénním motorkám. V současné době máme na výběr z MXGP, Monster Energy Supercross od společnosti Milestone, nebo můžeme sáhnout po odlehčenější variantě v podobě MX vs ATV od Rainbow Studios. Právě ti začali s touto sérií již v roce 2005, kdy nám představili titul MX vs ATV Unleashed. Hra získávala...

»
27. 06. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Zorro The Chronicles

Slunce lehce objímá hory a pomalu se sune do jejich stínu, aby místo na obloze předalo hvězdám. Byla by to romantická chvíle podtrhnutá chumlem slámy valícím se prérií, kdyby se okolím nerozléhalo sténání nebohých vesničanů, kteří jsou opětovně utlačováni vojsky kapitána Montera. Nebo tentokrát spíše lidmi Monasteria. Na kžadý pád, oblažen vlastní dokonalostí je první a poslední instancí Kalifornie v době, kdy tím nejrychlejším poštovním spojením byl dostavník. Jenže tentokrát to...

»