RECENZE: As Dusk Falls

Publikováno: 19.7.2022, 8:00

Sociální sítě

O autorovi

Michael Chrobok

Je autorem 4 článků

Jestli něco adventurním nadšencům na Xboxu schází, pak jsou to hry od Davida Cage a jeho studia Quantic Dream. Ačkoli si jeho oceňovaná adventura Fahrenheit našla cestu na první Xbox, na ostatní tituly jako Heavy Rain či Detroit: Become Human si mohou majitelé konzole z Redmondu nechat zajít chuť. Částečnou náplastí jsou hry od studií Supermassive Games (série Dark Pictures Anthology) a Don’t Nod (Life is Strange), avšak kreativní vizi francouzského herního vývojáře se přibližuje jen máloco.

Napravit situaci se chystá prvotina od Interior/Night s názvem As Dusk Falls. Londýnské studio založila bývalá kreativní ředitelka Quanticu Caroline Marchal a rukopis francouzských adventur tudíž můžeme hledat i v této nové hře. Jde v případě As Dusk Falls jen o vykrádačku specifického stylu jejího bývalého zaměstnavatele, nebo našla Marchal svou vlastní cestu s rozumnou mírou inspirace?

Čím se tvůrci snažili odlišit od běžné produkce, je grafická stránka. Ta kombinuje 3D prostředí s 2D postavami, které se pohybují po scéně ve stylu stop motion. Na první pohled jsem byl z podoby hry mírně překvapen, po čase jsem si ale na netradiční zpracování zvykl. 3D prostředí je lehce stylizované a méně detailní, než by mohlo být, ale vzhledem k tomu, že se po scénách nemůžete pochybovat libovolně, to ve výsledku moc nevadí. 2D postavy jsou stylizované o dost více než scény a stop motion animace sice umožňuje nejen ušetřit práci animátorům a grafikům, ale dávají také do značné míry průchod fantazii hráče. Ten nedostane každou situaci naservírovanou na stříbrném podnose, ale musí také trochu zapojit svou vlastní představivost.

S tím souvisí také zvukové zpracování a dabing jednotlivých postav. Zvuky krásně dotváří atmosféru, stejně jako příležitostná hudební vložka. Opomenout nesmím ani herce, kteří vtiskli postavám uvěřitelnost. Ať už jde o Eliase Toufexise (pro hráče známý jako Adam Jensen z Deus Ex), Jane Perry (můžete znát jako Rogue ze Cyberpunku 2077) či Sam Douglas (jenž ztvárnil Scotta Shelbyho v Heavy Rain), všichni podávají špičkové výkony.

Každé správné interaktivní drama potřebuje dobrý příběh, kvalitní dialogy a přesvědčivou iluzi svobodné volby mající vliv na vyústění děje. S klidným svědomím mohu říci, že As Dusk Falls splňuje všechny tři požadavky. Rozepisovat se hlouběji o ději nebudu, neboť bych nerad omylem prozradil příliš mnoho. Hlavním hybatelem osudu postav je nicméně zpackaná loupež, která svede hlavní protagonisty do malebného motelu na okraji malého města v Arizoně.

Během hraní nahlédnete na příběh z perspektivy celé řady aktérů a snadno retrospektivními výlety odhalíte, že ne vše je tak černobílé, jak se na první pohled může zdát. Každá postava má svou historii a různé motivace. Ty jsou uvěřitelné a skvěle prokreslují jednotlivé charaktery. Svými volbami můžete do značné míry utvářet jejich osobnost a v klíčových momentech rozhodnout, zda budou spíše dobráci od kosti, nebo nelítostní záporáci. To autoři hry rozehrávají na ploše 30 let, kdy se všechny události odehrávají.

Vaše volby přitom mají na celý příběh poměrně velký vliv. Pokud jste měli možnost jen na chvíli nahlédnout na Detroit: Become Human, bude vám povědomý košatý strom různých voleb, ať už menších či větších, k nimž se po dohrání můžete vracet a zkoušet alternativy. Každé zásadní i marginální rozhodnutí hra zaznamenává a ve správné chvílí vám ho vrátí jako bumerang. Nenechte se ale zmást – těch skutečně zásadních rozhodnutí nabízí hra mnohem méně, než by se mohlo zdát. Ze spousty přešlapů se můžete vymluvit a pokud byste náhodou zvolili odpověď, která má na první pohled fatální následek, můžete si být jistí, že osud postavy by se nikterak dramaticky nezměnil.

Co musím pochválit, je ale ona iluze svobodných rozhodnutí, kterou hra simuluje na výbornou. Kromě toho vám rovněž umožní zvolit i zdánlivě racionální volby, kdy by se jiné tituly za každou cenu snažily hráče dotlačit do konkrétní odpovědi. As Dusk Falls se sice občas jednou či dvakrát zeptá, jestli skutečně nechcete konfrontační odpověď se zcela evidentním negativním dopadem, přesto můžete nechat rozhodnout rozum. Můj první průchod charakterizoval klid a rozvaha, za což mě As Dusk Falls náležitě odměňovala. O to více mě ale lákal druhý průchod, kdy jsem si vyzkoušel trochu agresivnější přístup. Znovuhratelnost je zkrátka něco, co je přirozenou součástí hry – pakliže jsou interaktivní filmy vašim šálkem kávy, jistě nezůstanete jen u jednoho průchodu.

Potěšen jsem byl i dialogy. Ty jsou příjemně civilní a přízemní, přičemž skvěle odpovídají charakterům a minulosti postav. Jinými slovy, puberťáci mluví jako puberťáci a venkovští balíci nejdou pro sprosté slovo daleko. Konverzace až na výjimky odpovídaly situaci a vztahu jednotlivých postav. Také se vyplatí dávat pozor, co jednotlivé postavy říkají – tu a tam totiž vyzkouší vaši pozornost a doptají se vás na něco, co se odehrálo jen před malou chvílí.

Celý příběh je dospělým dramatem, které si nehraje na víc, než čím skutečně je. Očekávat mnohovrstevnou mýdlovou operu by byla chyba, ostatně As Dusk Falls bych přirovnal spíše k románům beatnické generace. Stejně jako díla autorů tohoto hnutí, i As Dusk Falls je syrovým dílem, jež má ovšem tu výhodu, že nesleduje pouze výsek v životě hlavních protagonistů, ale poskytuje hráči dostatečný kontext na to, aby plně pochopil všechny pohnutky postav. Přesto by možná nebylo od věci, kdyby se autoři trochu více odvázali a namísto banálněji působících vedlejších dějových linek rozehráli více dramatických momentů najednou.

Českého hráče potěší lokalizace veškerých textů ve hře, což do značné míry zpřístupní As Dusk Falls i hráčům angličtinou nepolíbenými. Jazyk hry sice není příliš složitý a slovník k němu nejspíše potřebovat nebudete, přesto je lokalizace bezesporu vítaným přídavkem, obzvláště u hry, kde jsou dialogy alfou a omegou. S kvalitou překladu to už tak slavné není a dal by se označit za průměrný. Jemné nuance anglického jazyka překladatelé občas nezaznamenali, jindy naopak příjemně překvapí. Jeden příklad za všechny: zatímco jednou překladatelé správě přeloží hovorové „meema“ jako babička, v pozdějších částech se k tomuto slovu chovají jako ke jménu dané postavy. Překlad je každopádně dostatečně kvalitní na to, abyste si hru mohli vychutnat a rozhodnout se ve všech situacích správně – a to se počítá. Titulky si navíc můžete poměrně dobře přizpůsobit, za což si autoři rozhodně zaslouží pochvalu.

Co mě trklo do očí, je ovládání. Rozumím tomu, že vývoj obstarával malý tým, a jsem ochotný jim lecos odpustit, ale ovládání pohyblivým kurzorem na konzolích mezi ně nepatří. I když jsem si v průběhu hraní na ovládání zvykl i bez myši, přesto bych raději viděl, kdyby si autoři dali s ovládáním více práce. Na zvolení správné dialogové možnosti máte totiž vždy dostatek času, takže i méně obratní hráči s tím nebudou mít potíže.

Kromě výběru dialogů a akcí skrze kurzor hra využívá staré známé quick time eventy (QTE). Ty se sestávají s kroužení analogovou páčkou, posouvání do stran či mačkání libovolného tlačítka. Hra vás na příchod QTE nikterak neupozorní, tudíž musíte být neustále ve střehu. Po chvíli se ovšem naladíte na rytmus hry a zvládnete poměrně dobře odhadovat, kdy nějaké zběsilé mačkání tlačítek přijde. U sekvence QTE vám hra naštěstí dá vědět, kolik jich vás najednou čeká. Potěšující zpráva je, že na správné provedení QTE nepotřebujete mít bleskové reflexy, avšak pokud nechcete hrát pod stresem, lze si čas pro jejich správné vykonání v nastavení prodloužit.

Poměrně zajímavou možností je i hra ve více hráčích – k tomu si stačí stáhnout aplikaci do vašeho chytrého telefonu a připojit se pomocí vygenerovaného kódu, který se zobrazí na obrazovce, nebo využít další připojené gamepady. Díky tomu můžete ve více lidech rozhodovat o tom, jak se bude vyvíjet osud hlavních postav. Samozřejmě nechybí ani Twitch režim umožňující vlastně to samé, akorát rozhodovat nebudou vaši přátelé, ale sledující přímého přenosu. Osobně se v tomto skupinovém hraní příliš nevyžívám, na druhou stranu se pro někoho může jednat o pádný důvod k tomu si hru znovu rozehrát s kamarády.

As Dusk Falls není zrovna dlouhým titulem, ostatně pokud se budete hře věnovat opravdu naplno, zvládnete prosvištět šesti kapitolami ve dvou „knihách“ za přibližně šest hodin. To se na jednu stranu nemusí zdát jako mnoho, na tu druhou musím ocenit, že autoři se nesnažili příliš příběh nastavovat a zbytečně tak hráče zdržovat. Dovedu si představit, že by mohla být hra ještě o něco kratší a kompaktnější, ale vyčítat to studiu Interior/Night rozhodně nebudu. Pokud bych započetl i znovuhratelnost, kterou As Dusk Falls oplývá, dostaneme se na přibližně 18 hodin zábavy, což už je poměrně obstojná porce za 750 korun, případně zdarma v rámci Game Passu s možností cloudového hraní. Titul zároveň potěší i PC hráče, neboť kromě Xboxu (jak minulé, tak aktuální generaci) je dostupný také na desktopu.

Od As Dusk Falls jsem neměl přehnaná očekávání, neboť už během představení mě hra příliš neoslovila. Divné zpracování a tuctový příběh, říkal jsem si. Jenže krátce po rozehrání jsem zjistil, jak moc jsem se mýlil. As Dusk Falls je skvělé interaktivní drama, které nabízí dospělý příběh, jenž si na nic nehraje, reálné dialogy, široké možnosti voleb otevírající prostor pro znovuhratelnost a také českou lokalizaci. Navrch k tomu přidali autoři možnost zahrát si kooperativně, což dělá hru ještě více atraktivní.

Na prvotinu se tak rozhodně nejedná o špatný pokus, byť herní mechaniky jsou možná až příliš podobné hrám od Quantic Dream. To na jednu stranu není na škodu, na tu druhou bych ocenil vlastní přístup co se týče hratelnosti i větvení příběhu. Pro někoho ovšem může být překážkou osobité grafické zpracování. Ačkoli studio Interior/Night odvedlo dobrou práci, na absolutní hodnocení to určitě není. Přesto se jedná o nadprůměrný titul. Caroline Marchal ovšem nepřecenila své možnosti a naservírovala hráčům chutný pokrm, který sice nezíská michelinskou hvězdu, ale s chutí se k němu vrátíte pro další nášup. A ten vzhledem ke cliffhangeru na konci dříve či později přijde.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

As Dusk Falls je povedená prvotina od studia Interior/Night. Hra se inspiruje u ikonických titulů Davida Cage, na rozdíl od něj ale zůstává hezky při zemi a snaží se vykreslit mnohem komornější drama. Titulu do značné míry pomáhá netradiční grafické zpracování, díky kterému si ho jen tak s něčím nespletete. Spletitost voleb a možnost hrát společně s přáteli otevírá možnost pro opakované hraní. Kdyby se autoři trochu více odvázali a nedopustili se několika drobných přešlapů, mohlo by As Dusk Falls atakovat ta nejvyšší hodnocení.
23. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Goat Simulator 3

Poslání her je jasnější než výbuch atomovky. Mají přinášet výborné technické zpracování, vážné příběhy, kdy místy jedno nebo obě oči nezůstanou suché a propracovanou hratelnost, která je výzvou nejen pro naše ruce, ale také hlavu. Anebo taky ne. Pokud vývojáři popustí uzdu fantazii, vymyslí něco bláznivého, bizardního či ujetého, a ještě pro jistotu k tomu přilepí přídavek simulátor.

»
22. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Gungrave G.O.R.E

Jakmile se objevila příležitost k recenzi hry Gungrave G.O.R.E, nemohl jsem si ji nechat ujít. Ostatně první hra tohoto jména mi před lety dala přezdívku, přičemž od té doby se dočkala pouze jednoho pokračování, taktéž na PS2 (VR verzi, která dopadla velmi špatně jak u hráčů, tak u kritiků, raději ani zmiňovat nebudu). Co vedlo autory nyní, v roce 2022, probudit hlavního hrdinu Gravea z mrtvých a má jeho cesta...

»
21. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Evil West

Když jsem poprvé slyšel o další hře z produkce Focus Entertainment, příliš nadšení to ve mně nevyvolalo. Francouzský distributor je znám celou řadou titulů, které velmi snadno zapadnou do šedého průměru a poté po nich neštěkne ani pes. Poté jsem si ale vzpomněl na skvělou dvojici her A Plague Tale, což ve mně opět vzbudilo naději. Odsoudit hru na základě předsudků by ostatně byla veliká chyba a v případě Evil...

»
21. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Soulstice

Různorodost. To je ten pravý výraz, který nám pomůže pojmenovat to, co na hrách máme tak strašně rádi. Vezměte si například téma sourozenců stojících proti nebezpečí. Může z toho vzniknout báječná adventura pro dva, kde bratři putují společně lesem a řeší logické překážky. Dále lze vytvořit středověký příběh opřený o éru morové epidemie, kde se ke slovu dostává dávné prokletí. A v neposlední řadě je možné vystavět fantaskní příběh o zániku světa,...

»
18. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC Generations

Hry s oficiální licencí nám nabízejí přesně to, co od nich čekáme. Známé značky, sponzory, stáje, tratě, jezdce nebo hráče a stadiony. Na druhou stranu není snadné takovou hru připravovat v pokud možno nějakém intervalu ideálním jak pro vývojáře, tak pro hráče. A další věcí je fakt, že každá licence jednou končí, a i když se vývojářům při nakládání s ní daří, může dojít k ukončení spolupráce. Letos tímto způsobem rozloučíme hned se dvěma...

»
15. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: The Chant

Ve školním skládání herbářů nejspíš našli zalíbení jen dva typy lidí. Budoucí pěstitelé omamných látek a fanatičtí zahradníci, kterým při popěvku „rozvíjej se poupátko“ vstávalo víc než jen úsměv na rtech. Jenže nikdo nemohl tušit, že se jednou najde ostrov plný dnešních hipíků, jejichž denním plánem je opěvování přírody a dolování barevných kamínků. A do takového prostředí se dostává psychicky nevyrovnaná slečna trpící tragickou ztrátou sestry. Pomůže sekta nevyrovnané duši?...

»
14. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Pentiment

Dobrých adventur je jako šafránu. Zatímco distributoři a herní studia hledají stále nové způsoby, jak monetizovat své tituly i po vydání a jak přesvědčit hráče, že potřebují nový skin na svou zbraň, tradiční herní žánry bohužel trpí. To ovšem neznamená, že by upadly v zapomnění. Skvělým příkladem je nejnovější počin studia Obsidian Entertainment, a především Joshe Sawyera (Icewind Dale, Neverwinter Nights 2, Fallout: New Vegas, Pillars of Eternity) s názvem...

»
04. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Call of Duty: Modern Warfare II

Za sebe musím říct, že v žánru čistokrevných stříleček posledních pár let opravdu strádám. Ty časy, kdy jich do roka vyšlo několik a člověk si mohl vychutnat nespoutanou jízdu s vůni střelného prachu po kolena v krvi nepřátel, jsou ty tam. Zůstalo pouze pár přeživších, a ještě méně z nich vychází každý rok. Poslední stálící je v tomto směru Call of Duty, které rok co rok přináší nový díl. Výhodou téhle série je fakt, že...

»