RECENZE: Assassin’s Creed: Brotherhood

Autor: tonyskate Publikováno: 28.11.2010, 11:12

Publikováno: 28.11.2010, 11:12

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

tonyskate

tonyskate

Je autorem 3776 článků

Uplynul přesně rok a Ubisoft je tady s další hrou ze série Assassin’s Creed. Tentokrát se ale nejedná o kompletně nový díl, nýbrž o pokračování dvojky v podobě Assassin’s Creed: Brotherhood. Kromě rozvinutí příběhu a dalších aspektů už tak skvělého základu, se poprvé v sérii objevuje i multiplayer. Assassin’s Creed: Brotherhood tedy zní dosti nabitě, co říkáte? Pokud ale nejste zcela přesvědčeni, přečtěte si naši recenzi…

Předchozí hra série Assassin’s Creed sklidila masivní úspěch a tak nás nepřekvapuje, že Ubisoft se nepustil rovnou do třetího dílu, ale udělal menší odbočku. Výsledkem je Brotherhood, jež přímo navazuje na příběh druhého dílu a hlavním hrdinou je tedy opět Ezio Auditore da Firenze. Poté co vám do rukou svěřen osud světa, se vracíte s Jablkem Ráje, abyste jej ochránili před Řádem Templářů, který chce ovládnout svět. Mezitím ale navštívíte současnost v roce 2012, kdy jako Desmond Miles musíte najít nový úkryt pro Animus, protože templáři současnosti v podobě společnosti Abstergo po vás stále pátrají. Azyl naleznete v Monteriggioni, zničeném městě, kde je Villa Auditore. Zpět v roce 1499 opustíte kryt a jste stále zmateni z toho, co se stalo na konci druhého dílu. Poté následuje několik událostí, jež vedou k tomu, že váš úhlavní nepřítel v podobě Cesare Borgia se zmocní Jablka Ráje a ještě má navíc v moci celý Řím. Toto renesanční město je totiž centrem Řádu Templářů a Ezio se rozhodne zasáhnout právě tam, aby templáře vyřídil jednou provždy.

Hlavním centrem dění v Brotherhood nejsou některá ‘menší‘ italská města, jak tomu bylo minule, ale neuvěřitelně rozlehlý Řím. Už od počátku máte celé město a jeho rozsáhlé okolí dostupné, takže se opět uplatňuje otevřený svět. Všechny budovy a stěny jsou taktéž znovu uzpůsobeny pro lezení a skákání, v čemž spočívá jedno z kouzel této série. Celé město je tedy opět skvěle navrženo a vypadá naprosto úchvatně. Nechybí ani dech beroucí památky, tedy historické budovy tohoto legendárního města, jak například Koloseum, Andělský hrad či další úžasné monumenty. Jelikož je Řím pod vládou Borgia, všude se potulují stráže a procházka městem se tak můžete docela zvrtnout. Horší je ale to, že všechny obchody jsou uzavřeny, různé památky jen chátrají a v celém městě se nachází na dvanáct věží s ostrými kapitány, jež dohlíží na dané části města. Oblast okolo věže je plná vojáků a prvně musíte zabít kapitána, což někdy může být obtížné a teprve pak můžete spálit propagandu na věžích, abyste osvobodili určitou část Říma. Na těchto věžích se také nachází vyhlídkové body, které slouží k synchronizaci, aby se vám doplnila mapa a všechny její náležitosti.

Ve městě a v okolí se nachází již zmíněné obchody, památky a stáje. Mezi obchody patří kovářství, lékárník, krejčí a obchodník s uměním. V kovářství si můžete nechat opravit zbroj či zde nové části zbroje nakoupit, abyste byli odolnější. Samozřejmě zde koupíte i zbraně a nože. U lékárníka se zase můžete uzdravit či nakoupit zásoby zdraví a jedů. Krejčí vám zase umožní větší nosnost předmětů a překupníka lze nakoupit vzácné obrazy a mapy pokladů. Důležité jsou i banky, kde se shromažďuje váš výdělek z obchodů. Obnovováním památek a obchodů renovujete Řím, což vám hra zobrazuje v procentech. Novinkou v obchodech jsou předměty, které můžete zakoupit až po splnění jistého úkolu. Nejedná se přímo o úkol, jako spíše získání požadovaných předmětů. Sehnat všechny tyto předměty je dosti obtížné, protože je musíte hledat v truhlách po celém světě a nebo je občas najdete u zlodějíčků. Nemusíte se ale bát, že byste nedostatkem kvalitních zbraní nedokončili hru, protože laťka obtížnost je stejná jako u předchozí hry a vystačíte si s jakoukoliv výbavou. Vzhledem k masivní rozlehlosti herního světa, můžete jezdit na koni nejen po krajině, ale i ve městě. Cestování si také můžete urychlit podzemními tunely, jež jsou rozsety po celém světě. Kromě těchto a mnoha dalších věcí, je svět opět vyplněn pírky a taktéž vlajkami, jejichž sbírání vám zabere dosti času.

Hlavním cílem hry není jen tupě bojovat, ale musíte se především umět blížit a skrývat, takže splývání s davem či schovávání ve slámě opět nechybí. V Brotherhood poměrně často narazíte na mise, kdy nesmíte být odhaleni, jinak dojde k desynchronizaci a musíte znovu. Naštěstí jsou záchytné body dobře rozmístěny. Boje jsou ale stále velkou součástí a snad i vždy budou. Bojový systém se tak dočkal několika vylepšení, aby byl rychlejší a hlavně více dynamický. Umělá inteligence je nyní více agresivní, abyste nemuseli čekat na výpad, abyste pak mohli provést protiútok. Nepřátelé také útočí zároveň, takže kolikrát všechny útoky nevykryjete. Velmi povedená je ale kombinace smrtících útoků, kdy při protiútoku zabijete nepřítele a zavčasu se zaměříte na dalšího protivníka, abyste jej zabili jednou ranou. Souboje jsou tak rychlejší a nezačnou vás nudit, jen jsou pak zbytečně jednoduché. Komplikace mohou nastat při obtížnějších stráží, ale i ty můžete nakopnout a následně umlátit mečem, nebo po nich hodit sekyru od jejich kolegy. Novinkou je taktéž možnost boje na koních, takže je možné provést vraždu z koně na koně. V každé sekvenci nebo spíše misi se také nyní nachází možnost dosáhnout plné synchronizace, což je ale spíše jen výzva pro vás. Jde třeba o to, abyste nebyli ani jednou spatřeni, nikoho nezabili, splnili úkol v časovém limitu a tak dále. Kdybyste si během hraní chtěli boj natrénovat, můžete skrze Animus vstoupit do virtuální tréninkového programu.

Slovo Brotherhood nebo v Bratrstvo v názvu, tam není jen tak pro legraci, ale v průběhu příběhu jste jmenováni Mistrem Assassinů a můžete do bratrstva rekrutovat nové členy. Zabijáky můžete následně posílat na mise po celém světě. Za splnění misí získáte peníze a vaši rekruti zase dosáhnout zkušeností a při každém povýšení jim pak můžete vylepšit vybavení. Úkoly jsou různě obtížné a podle toho se také liší odměna. Navigovat je můžete z vašeho úkrytu v Římě nebo z holubníků, jež jsou rozsety po celém světě. Důležitější ale je, že si můžete své assassiny zavolat kdykoliv na pomoc, což zvláště využijete v pozdějších částech hry. Taktéž lze využít pomoci guild, tedy kurtizán, zlodějů či žoldáků. Nově pro ně můžete plnit různé úkoly a výzvy, jež se nachází v budovách, které pro ně zrenovujete. Opět také nebyl opomenut legendární vynálezce Leonardo da Vinci. Používat ale budete moci pouze jediný vynález a to padák. Během příběhu ale zjistíte, že da Vinci byl během svého zajetí nucen navrhnout a sestrojit válečné stroje, které musíte zničit. Získáte tak achievementy, ale především si stroje vyzkoušíte a i ten jeden zážitek stojí za to. Z předchozí hry si možná vzpomenete na zajímavé svatyně, které dali vaše pohybové schopnosti v zkoušku a nakonec jste dosáhli skvělé zbroje. I v této hře jsou podobné svatyně, ale spíše podzemní (katakomby) a ještě se v nich rozmáhá jakýsi gang, takže nebude jen skákat, ale také bojovat. Celkem se ve hře nachází šest svatyní a po nalezení klíče se tak dostanete k nejlepší zbroji ve hře. Nesmíme zapomenout i na záhadný Subjekt 16, jehož ochranné hádanky jsou opět dosti zajímavé (zahrajete si šachy) a rozuzlení je ještě zajímavější.

Vůbec poprvé se v této sérii objevuje multiplayer, takže se můžete vesele pustit do vraždění online. I multiplayer má jakýsi příběh, ale je součástí templářů. Hráči se jako templáři trénují v zařízení společnosti Abstergo. K dispozici máte osm různých map, jež pochází z první a druhé hry, a další se postupem času ještě objeví. Můžete se tak procházet po ulicích Florencie či třeba San Dominata a snaží se identifikovat ostatní zabijáky. Mapy jsou totiž plné civilistů, jež vypadají stejně jako zabijáci. Ještě než ale skočíte do online utkání, tak si zvolíte třídu vašeho zabijáka – kněz, popravčí, doktor, kurtizána a mnoho dalších. Každá třída se odlišuje vzhledem a především zbraní, takže má i specifický styl zabití. Svou postavu postupně dostáváte na vyšší úrovně a tak získáváte různé výhod, jak skrytou zbraň, kouřové bomby, zrychlení či změnu vzhledu. Na úrovně postupujete získáním bodů, které dostanete za zabití, únik pronásledovateli, první krev atd.

Multiplayer nabízí tři základní módy – Wanted, Alliance a Manhunt. Wanted je klasický deathmatch, ve kterém získáte cíl a musíte jej podle radaru najít, i když je to občas trochu tip, protože se na jednom místě může sejít více stejně vypadajících postav. Cílem není jen zabíjet, ale také unikat před vašimi pronásledovateli, kdy využijete únikových míst, jež po vašem použití dočasně uzavřou. Musíte si také dávat pozor, abyste zbytečně neběhali a tak na sebe neupozornili. Může se vám ale klidně stát, že zabijete svůj cíl a ze střechy vás hned na to zabije váš pronásledovatel, jak se třeba stalo nám. V módu Alliance zase spojíte síly s dalším zabijákem v týmu a cílem je zabít jinou skupinu zabijáků. Poslední mód Manhunt vás opět rozdělí do skupin, ale jen jedna jsou zabijáci, zatímco druhá skupina je jejich cíl, takže před nimi musí unikat. Hraje se na dvě kola, takže si skupiny vyzkoušíte obě pozice. Tabulky sledující počet zabití, úniků a další statistiky samozřejmě nechybí. Multiplayer se tedy vskutku povedl a každé utkání bude jiné, když se náhodně účastníte her a nevíte, na jaké mapě budete hrát a ještě si pak sami zvolíte třeba jinou postavu. Celkem můžete vašeho online hrdinu dostat až na 50 úroveň a to vás zaměstná na opravdu hodně dlouhou dobu.

Z hlediska hratelnosti na vás čeká stejně jednoduché ovládání se svými chybami, jak tomu bylo minule. Držení pravého trigeru s A, jež způsobuje veškeré šplhání a skákání je sice úžasné, ale stále můžete špatnou kombinací kamery a nasměrováním skočit vedle a zabít se. Je to asi daň, kterou musíme platit za svobodu pohybu ve hře, ale už by to Ubisoft mohl nějak vylepšit. Graficky nabízí AC Brotherhood opět grafické orgie a je až neuvěřitelné, jak je Řím vzhledem ke své rozsáhlosti detailní a občas se pozastavíte, abyste se pokochali nádhernými pamětihodnostmi. Určitě se také vylezte na některý z vysokých monumentů či věží, abyste získali úžasný výhled na celé město. Po zvukové stránce se jedná se o stejnou kvalitu jako minule. Dabing je taktéž velmi kvalitní a kombinace angličtiny a italštiny zní opět dobře.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Nový díl Brotherhood ze série Assassin’s Creed nezklamal a za dobře investované peníze získáte komplexní Řím s novým, i když trochu slabším, dobrodružstvím, jež vás zaměstná zhruba na deset hodin. Pokud ale půjdete za všemi věcmi okolo, strávíte v části pro jednoho hráče přes 20 hodin, než splníte a získáte vše dostupné. Multiplayer je brilantním dodatkem k už tak skvělé hře a určitě jen zvyšuje a především prodlužuje hodnotu hry.
26. 05. 2019 • CryLineT0

Recenze: Team Sonic Racing

„Nové závody s ježíkem? Sem s nimi!“ Podobnou reakci provázelo zjištění, že král dlouhých sprintů opět usedl za volant. Přemýšleli jste vůbec nad tím, proč Sonic potřebuje auto, když by v teoretické rovině byl první po svých? Já také ne, protože jsem vděčná za další infantilní postavičky, které se v neméně infantilních autíčkách snaží získat zlatavý pohár. Zřídka kdy totiž narazíte na lepší rodinou hru, než jsou arkádové závody s dětskou grafikou a otevřenou přístupností.

»
24. 05. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: Layers of Fear 2

Je každý umělec blázen? Je každý blázen umělec? A je snad umění forma šílenství? Před třemi léty si podobné otázky položil polský kreativní celek, načež vznikla skromná analýza pomateného, nebo neskutečně nadaného, malíře jménem Layers of Fear. Zjištění, že tahy štětce občas vede lidská tragédie, nechalo pootevřené dveře do světa, kde jedinci hodni obdivu představují oběti vlastní výjimečnosti. Hvězda stříbrného plátna míří na scénu, ale dočká se bouřlivých ovací?

»
23. 05. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Sniper Elite V2 Remastered

Říkáte si zase další remaster? Už tomu tak je a možná nám jen pánové ze studia Rebellion chtějí zkrátit čekání na pátý Sniper Elite. Každopádně tento měsíc už je tomu sedm let, co do obchodů dorazil Sniper Elite V2 a my se teď mrkneme na zoubek jeho remasteru pro Xbox One.

»
18. 05. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Rage 2

Dlouhé desítky let si autoři filmů, her a knih dávali práci, aby svět po globální katastrofě působil tak depresivně, že si z něho i fanoušek doom metalu má chuť podřezat žíly. Pak ale někdo přišel se studií, jak se asi bude chovat tlupa orangutanů ve skladu barev a laků. Samozřejmě udělá barevný nepořádek, který by šikovný hokynář prodal jako umělecké dílo nadčasového umělce. Nač ale dělat z neorganizovaného bince něco víc než...

»
15. 05. 2019 • lindros88cze6

Recenze: World of Warships: Legends (Game Preview)

Po úspěšném uvedení hry World of Tanks na konzole se Wargaming snaží přenést i svůj další titul: World of Warships (WOWs). Jak už název i obrázek napovídají, tak se budeme plavit v bojových lodích z období kolem 2. světové války. Hra vyšla na PC v roce 2015 a někteří si možná myslí, že jde o pouhý port hry. Dle WG a i mých dojmů se jedná o upravenou hru, která je ovšem...

»
14. 05. 2019 • tonyskate10

RECENZE: A Plague Tale: Innocence

Když byl v lednu 2017 oznámen nový projekt The Plague studia Asobo, který zaštítil francouzský vydavatel Focus Home, asi nikdo nečekal, že se z něj vyklube natolik slibná záležitost, jakou se A Plague Tale: Innocence nakonec stala. Hráči se těšili na poutavý příběh zasazený do zajímavého období, a když byla navíc potvrzena čeština, očekávání ještě více vzrostla. Budou však naplněna? Ačkoliv embargo na recenze padlo až s vydáním hry, což kolikrát nebývá dobré...

»
11. 05. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Feudal Alloy

Přemýšleli jste někdy nad tím, nad čím pak asi dumá ta němá tvář, kterou si chováte v akvárku? Myslíte, že ji zajímá nová laciná truhla umístěná v rohu? Přemýšlí snad nad tím, že opět meškáte s vyčištěním? Nebo snad s ní o velkolepém dobrodružství v alternativním středověku? Jestli nežije v hlavě pracovitého robota, nejspíš ji zajímá jen včasné krmení.

»
08. 05. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Old Man’s Journey

Společně s rozmachem nezávislých herních studií nebo i samotných vývojářů, jsme se konečně dočkali toho, nač celá léta předtím spousta hráčů nadávala. Velká studia hrála na jistotu, sypala na nás jedno pokračování za druhým, a tak nějak se vytratili hry s větší uměleckou hodnotou nebo zajímavými nápady. A právě tohle je oblast, v níž se nezávislá scéna velice vyžívá a vznikají zde někdy až divné hry (tak moc umělecké, že to nikdo nechápe,...

»