Xboxweb.cz

Je to už pár dní, co na trh vtrhlo pokračování Assassin’s Creed, druhý díl této úspěšné akční adventure, který očekávala spousta hráčů a stejně tak i my. Jak se Ubisoftu podařilo vyspravit to, co pokazili v prvním díle, se dozvíte v naší recenzi, ale jelikož už většina z vás má nejspíše jasno, tak se v ní spíše začtou ti, které první díl příliš nepotěšil, avšak chtějí dat Assassin’s Creed II šanci…

Po dvou letech jsme se dočkali vydání Assassin’s Creed II, který slíbil, že se vyvaruje chybám svého předchůdce, avšak jelikož je zde jistá návaznost mezi díly, tak si první shrneme to, co se stalo tehdy. Barman Desmond Miles je roku 2010 unesen společnosti Abstergo, která zde používá jistý přístroj zvaný Animus, ve kterém testovací objekty mohou simulovat vzpomínky svých předků. Abstergo umístí Desmonda do tohoto stroje a podle DNA zjistí, že jeho předkem je Altaïr Ibn La-Ahad, jenž patřil ke klanu zabijáků a byl tak součástí Třetí křížové výpravy (1191) ve Svaté zemi. Z pohledu Altaïra tedy prožijete jeho život a to až do doby, kdy vědci Warren Widdick a Lucy Stillman zjistí, to co chtějí. Tolik k příběhu předchůdce a nemá se snad ani smysl zmiňovat o některých herních prvcích, kdy většina z nich byla přechována do druhého dílu a čemu se vývojáři z Ubisoftu snažili vyvarovat, byla stereotypnost a repetetivnost. Cílem druhého dílu je vás tedy stále držet v napětí a také akci, i když občas si i od té na chvíli odpočinete. Jednoduše řečeno se nabízí více variací misí, větší důraz na otevřený svět a nelineární hratelnost.

Nyní už ale přestoupíme k samotnému pokračování, které se ale stále odehrává v blízké budoucnosti a hlavního hrdinu v současnosti opět tvoří Desmond Miles. Velkou roli ale také hraje vědkyně Lucy, která vám pomůže utéct ze společnosti Abstergo a od Widdicka. Když ale uniknete do úkrytu a seznámíte se s novými společníky (zabijáky současnosti), tak vás opět čeká Animus, ale ve vylepšené verzi 2.0. Návaznost je zde tedy úplná, akorát Altaïr už není tím vaším předkem, ale je to někdo jiný, jistý Ezio Auditore da Firenze. Hlavním cílem cestování skrze vzpomínky DNA, je prožít život Ezia a tak z Desmonda udělat právoplatného člena zabijáků, aby mohl pomoci čelit svým předchozím zajatcům.

Novým hrdinou je tedy Ezio, jehož život se odehrává asi 300 let po Altaïrovi, v Itálii během její renesance. Ezio si roku 1476 užívá svůj noblesní život ve Florencii, kde žije se svou matkou, otcem, sestrou a dvěma bratry. Po menším pouličním konfliktu, který ale později hraje větší roli, vás vaše matka zavede za jejím přítelem, jímž je Leonardo da Vinci. K tomuto mistrovi se dostaneme až za chvíli. V krátké době je ale otec Ezia a jeho bratři zatčení a když se je Ezio pokusí zachránit, tak pocítí hořkou chuť zrady, která vede až ke smrti těchto tří mužů. Matka a sestra naštěstí přežijí, avšak jejich ukrytí je nezbytné. Ezio po svém otci získá oblek zabijáka, rozbitou skrytou čepel a nějaké dokumenty. Po ukrytí své rodiny se Ezio seznámí s jistými lidmi a ti jej naučí základy plížení (splynutí s davem) a blíže se seznámí s Leonardem, jež rozluští jeden z dokumentů a opraví skrytou čepel. A tak začne Ezio svůj život zabijáka a po vyřízení účtů ve Florencii, se vydá i do Toskánska, kde se shledá se svým strýcem Mariem a ten jej více zavede na cestu zabijáka a Ezio tak postupně odhalí obrovské spiknutí, jenž zahrnuje i smrt jeho rodiny, které už ale nemohl bohužel zabránit. Povinnosti jej zavedou do Říma a i nádherných Benátek. Avšak příběh samotný je opravdu propracován do hloubky, takže už z něj více neodhalíme, ale opravdu stojí za prožití (zahrání).

To co už tehdy první Assassin’s Creed hodně vyzdvihlo, nebyl jen zajímavý příběh a skvělé vizuální zpracování, ale především také velká svoboda, kterou hlavně tvořila možnost dostat se na normálně nedostupná místa, tedy střechy domu, což hrálo a stále hraje velkou roli. Ezio stejně jako Altaïr může šplhat po stěnách domů a budov pomocí oken a říms. Jedná se tak opět o spolehlivý únik před strážemi, kdy některé cesty nahoru na střechy jsou většinou znázorněny bednami. Nechybí ale ani houpání na tyči, přecházení nad ulicemi po tenkých spojích a nově můžete dokonce i plavat, čehož využijete samozřejmě v Benátkách, kdy se budete pod vodou skrývat před strážemi. Abyste se ale v městech vůbec orientovali, tak musíte první nalézt již známé vyhlídkové body, jež se nachází na vysokých věžích či vyšších částech budov. Po synchronizování se vám odhalí část mapy a budete tak vědět, kde se nachází obchody, vedlejší úkoly či jiné věci a obecně se samozřejmě jedná i o pěkný pohled. Pod každým tímto bodem většinou najdete i známé slamníky, abyste mohli provést legendární Skok víry. Slamníky ale třeba slouží i k uschování mrtvol nebo k tichému zabíjení. Co se týče samotných misí, tak na jejich průběhu a stylu si vývojáři dali tentokrát více záležet a bude tentokrát lidi sledovat, plavit se občas i po gondole, zabíjení důležitých osob vždy vyzkouší vaše pátrání po nejlepší cestě a hlavně jsou úkoly dobře rozmístěny, takže stereotyp vymizel, i když ne úplně, ale s tím se setkáváme prakticky všude. Ale například mise, ve které využijete létající stroj Leonarda (podle skutečného vzoru) je opravdu originální. Zpříjemněním jsou i různé způsoby odlákání stráží (kromě mrtvol jejich kolegů), což zajistí najmutí party kurtizán, zlodějů a nebo žoldáků. Jen podotknu, že kurtizány si nemůžete najmout pro jisté služby…

Zabíjení je pochopitelně důležitým prvkem této hry a proto si tvůrci dali záležet na bojovém systému, který jistě sedne každému. Klasicky můžete bojovat s meče a krátkými noži, mezi něž patří i díky, a pak jsou i účinné, ale nemotorné palice. Postupně se s těmito zbrani naučíte dobře zacházet a kromě klasického útočení, různých výpadků či úskoků před útokem, je zde především protiútok na nepřítele (u slabších stráží vede rovnou k zabití), avšak ani to někdy nepomůže u nejsilnějšího (třetího) stupně stráží, jež útočí sekerami nebo kopími. Pro takové případy je zde dokonce i odzbrojení, které určitě využijete, když vám stráže vyrazí zbraň z ruky. Pro všechny případy je zde i boj holýma rukama, kdy můžete nepřítele třeba chytit a kromě několika dobře mířených ran kolenem či hlavou, jej lze shodit, třeba ze střechy. Jako bonus jsou pak dýmovnice, které způsobí pěkný poprask a pomohou vám odlákat pozornost, dokonce lépe než rozhazování florinů (herní měna). Nechybí opět ani klasické zabíjení ‘‘v ruce‘‘, tedy skrytá čepel, kterou skrze kodexové stránky a za pomocí Leonarda da Vinciho vylepšíte na čepel s dvěma bodci, takže nenápadné zabití dvou stráží naráz není problém, stejně jako útok ze vzduchu či zabití během ukrytí ve slámě. Nebo můžete efektivně zabít strážce, který stojí na okraji střechy. Avšak tím výhody skryté čepele nekončí a můžete ji dokonce použít i v jedovaté variantě, kdy otrávíte danou osobu, jež pak popadne po chvíli amok a nakonec ji jed či někdo jiný v obraně zabije. Poslední variantou je pak jakási forma střelba, kdy pomocí čepele můžete nepřítele zabít i na dálky, i když k tomu slouží i házecí nože. Co se tedy týče bojového systému a výzbroje, tak je hra na špici. Stále ale platí pravidlo, že zabíjet nevinné civilisty samozřejmě není pěkné, takže po několika takovýchto vraždách dojde k desynchronizaci. Spousta vražd vás také učiní hledaným, takže musíte snížit svou ‘‘popularitu‘‘ a strhávat plakáty či podplácet mluvčí města.

Tak už jsem vás snad alespoň trochu přesvědčil o tom, že Assassin’s Creed II se opravdu poučil ze svého předchůdce, avšak nyní se dostáváme k vedlejším věcem, kterými nejsou jen úkoly, ale i podstatně zajímavější věci a ty tvoří opravdu velkou část hry. Takže další hřebíky do rakve stereotypnosti se představují. Když se setkáte se svým strýcem Mariem, tak ten vám poskytne azyl ve své pevnosti Monteriggioni poblíž Toskánska. Mario se vám zmíní, že už dlouhá léta touží tuto pevnost zrenovovat, avšak není čas a ani peníze, takže vám v tomto dá volnou ruku a můžete se tedy do tohoto úkolu pustit sami. Seznámíte se s architektem, který když mu dodáte peníze, tak zrenovuje vámi zvolenou část města (kasárny, nevěstinec a další). Tak získá pevnost na větší hodnotě, a tudíž budou i větší přínosy, o které se stará vaše sestra a můžete je pravidelně po nějaké době vybírat. Tak máte vlastně neomezenou zásobu peněz. Avšak po kompletní zrenovování Monteriggioni zábava nekončí a tato pevnost toho skrývá mnohem více. Například stěnu kodexových stránek, které musíte ukrást skrze celý herní svět a potřebujete i k dokončení příběhu. Ale především je zde hrobka, která obsahuje šest zámků a za ni zbroj Altaïra, o které Mario slyšel různé legendy, avšak nikdy se mu ji nepodařilo získat. Abyste ale otevřeli zámky, tak musíte získat šest pečetí (klíčů), které jsou ale také rozsety po celém světě a skrývají ve významných budovách, jež jsou spjaty s legendárními členy řádu zabijáků. V těchto budovách na vás výjimečně budou čekat nějací nepřátele, avšak obtížnost zde spočívá spíše ve skákání skrze desítky překážek a často se jedná i o časově omezené úseky, které se vám většinou nejspíše nepodaří na první pokus, ale jakmile se s trasou seznámíte, tak už se nejedná o takový problém.

Prestiž pevnosti ale můžete zvýšit i jinak a to například kolekcemi zbrojí a zbraní, ale k tomu jsou opět zapotřebí peníze. Peníze tedy můžete využít k doplňování zdraví, ke koupi ampulek se zbraněmi, jedy, můžete dokonce i navštívit krejčího, ale první si musíte peníze obstarat. K tomu například poslouží poklady (truhly s penězi), které jsou rozsety po všech městech, která navštívíte. Peníze ale získáte i za splnění úkolů, tohle je jen další cesta, jak se k nim dostat. Abyste se dostali k pokladům, tak je dobré si od specializovaného obchodníka pořídit mapu pokladů. Pokud již tedy máte solidnější obnos, tak si můžete koupit zbroj, které se skládají ze čtyř částí a postupně se odemykají lepší, ale jsou také dražší. To samé platí i o zbraních. Oboje se ale objeví ve vaší pevnosti, kde věci můžete používat, ale už jen vlastněním přidáváte na hodnotě pevnosti a je toho více, ale zmíním už jen pírka, i když umělecká díla v podobě maleb jsou také zajímavým zpestřením. Pírka zde nahrazují v jedničce známé vlajky a jejich celkem sto, takže se při jejich hledání pěkně zapotíte, ale jestli je chcete všechny sesbírat, tak použijte internet a najdete určitě nějakou přehlednou příručku. Můžete ale plnit i menší úkoly, kdy jde například překonání času na jisté trase, zbití nevěrného manžela, zabití určité závody nebo si na chvíli oddechnete u doručování zpráv. Kolikrát můžete i při pobíhání po městě narazit na poslíčka nebo zloděje, od kterých můžete po jejich dopadení získat solidní obnos.

To nejzajímavější z vedlejších záležitostí jsem si nechal až na konec, protože se jedná o něco opravdu speciálního. V každém městě se nachází několik významných budov, které někde na svých stěnách ukrývají speciální znak, jež vás zláká svým bílým zbarvením a poté, co se na znak podíváte skrze vizi orla (eagle vision), tak se vám začnou vracet vzpomínky Subjektu 16, který omylem Lucy nahrála i s DNA Ezia. Ovšem to by bylo trochu jednoduché, takže vzpomínky jsou zakódované a vy musíte skrze nějakou hádanku rozlousknout kód. Jedná se například o označení několika obrázků, které mají něco společného, nebo o otáčení kruhů, abyste stvořili kompletní obrázek. Složitější už je pak udávání šifer na základě vodítka a vydedukováno zbývajících znaků. Všechno jsou historické události a různé obrazy a po rozluštění postupně odemykáte krátké ústřižky videa, které zabírají muže a ženu. Takovýchto hádanek je celkem 20 a stejně tak i videí, které se po nalezení všech znaků a rozluštění všech hádanek spojí v jedno video a uvidíte něco opravdu zajímavého. Avšak s tím souvisí i konec hlavního příběhu, takže spojitost je to opravdu pěkná a doporučoval bych vám všechny znaky najít a opravdu si vychutnat tuto zajímavost, jež možná bude hrát roli v případném pokračování.

Tolik nejspíše k samotné hratelnosti a možnostem Assassin’s Creed II. Už jen zmíním, že hra vám vydrží poměrně dlouho a samotný příběh by vám měl zabrat přes 12 hodin, avšak pokud si hru opravdu vychutnáte a budete se zabývat i vedlejšími věcmi, tak dobrých 20 a více hodin ve hře strávíte, což je jen dobře. Herní mechanismy už jsou vám také nejspíše známy, takže vás jistě zajímá, jak je to s obtížností a to poměrně dobře, i když kdyby byla trochu vyšší, tak by to jistě neuškodilo.

O hudební doprovod se postaral skladatel Jesper Kyd s 13členným sborem a výsledek opravdu stojí za to a občas se možná i zaposloucháte do některé melodie. Zvukové efekty a namluvení je už zbytečné zmiňovat, protože se může srovnávat se špičkovým filmem. Z obrázků a videí už víte, že na vizuálním zpracování Ubisoft rozhodně nešetřili a vypiplali si svůj titul k opravdové krásy. Budovy Italské renesance jsou zpracovány velmi detailně a i přesto, že z budov máte nádherný výhled na překrásná města tehdejší doby, tak hra neztrácí na plynulosti. A občasné problikávání textur ve scénkách, to je jen malá vada v tak skvěle graficky zpracované hře.