Xboxweb.cz

Kluci a některé holky si rádi hrají na vojáky. Jako malý caparti jsme po sobě stříleli vším, co zrovna přišlo pod ruce a jako zbraň tak mohla sloužit větev, trubka nebo něco jiného. V pozdějším věku se někteří začali zajímat spíš o holky než o zbraně, ale obecně mají muži tak nějak „rádi“ zbraně (pokud tedy nejste pacifista, v tom případě pardon) i v dospělosti. Někteří chtějí vstoupit do armády a z koníčka udělají práci nebo si pořídí alespoň zbrojní průkaz, aby mohli machrovat na kolegy v práci, co že za kvér vlastní nebo by chtěli vlastnit (když manželka dovolí, ale hlavně jí to neříkej…)

Existuje ještě jedna skupina a tou jsou milovníci zbraní, hráči. Těm vývojáři každý rok servírují několik titulů, kde se mohou vyřádit a jednou za čas se zde objeví i značka Battlefield. Poslední regulérní díl nás postavil do boje proti terorismu s moderní výzbrojí. Konkurence šla ještě dál až dorazila do vesmíru, takže budoucnost byla již náležitě zmapována. Nejspíš i proto se pár chytrých hlav v DICE sešlo a řeklo si, že je na čase se vrátit do minulosti. A tak šli a šli, minuli druhou světovou válku, jejíž téma už je taky jaksi vyčerpané a zastavili se u vůbec prvního celosvětového konfliktu, První světové války.

Samotný úvod, ještě, než se objeví menu, patří prologu Storm of Steel a již on ukazuje směr, jakým se kampaň bude ubírat. Vše je postavené na faktu, že první světová nebyl žádný med a byl to skutečný boj muže proti muži bez nějakého ultra top vybavení. Její syrovost a pocit zoufalství, s jakou je ve hře zobrazována, si uvědomíme, že válka není vůbec legrace (což víme) a ta první dvojnásob. Po dohrání prologu se můžete vydat klasicky dvěma směry, a to ke kampani nebo hurá na online bojiště. Cestou nezapomeňte zabloudit do nastavení, kde svému válčení dáte tu správnou vizi a řád, dle vašich přestav.

Pokud se vaše kroky budou ubírat směrem ke kampani, objeví se vám, proti zvyklostem série Battlefield (nepočítám sérii Hardline, která je tak trochu mimo téma) ne jedna dějová linka provázející celou hru, ale série pěti příběhů, které se klidně v oněch dobách mohli odehrát. Žádnou historickou přesnost po hře nechtějte, téma slouží spíš jako její kostra. Jednotlivé části jsou rozděleny na dvě až pět misí, které jsou tak středně dlouhé. Pokoření všech by vám nemělo zabrat víc jak osm hodin, což není moc velké číslo. Na druhou stranu se sluší říct a připomenout, že příběh u Battlefieldu obecně nikdy delší nebýval a sloužil spíš jako seznámení se hrou nebo jako interaktivní tutorial.

Trochu nezvyklé je prožití pěti různých osudů. Díky nim se podíváme na nejrůznější místa jako jsou Italské alpy, malebná Francie, sinajská poušť nebo nebe nad Anglií. Příběhy spolu nijak nesouvisí a každý je třeba si užít izolovaně. Postavy v nich jsou uvěřitelné a plné emocí, kdy na nás každým okamžikem doléhá nejen tíha se silou okamžiku, nýbrž i ona tíha války a zodpovědnosti, jaká je vám kladena na bedra. Díky své délce příběhy rozhodně nezačnou nudit, což je rozhodně plus. Mínus je fakt, že po dohrání každé z nich jsem se nechtěl loučit s jejími hrdiny. Chtěl jsem víc a víc…

Kampaň a její náplň je hodně různorodá. V první části vše začíná jízdou v tanku s hromadou destrukce, aby se následně tempo zpomalilo a my si mohli užít téměř dokonalý stealth zážitek, pokud tedy na danou hru přistoupíte. Nikdo vám nebude bránit v Rambo průchodu hrou, i když není vůbec snadný. Dále se podíváme do oblak, kde budeme sestřelovat zástupy nepřátel a ničit vzducholodě. Další přesun je do zmíněných nádherných alp a pak nás ještě čeká poušť. Tempo se mění, stejně jako hrdinové a hraní je hodně příjemné. Jenom škoda, že jsme nedostali delší příběhy, ze kterých je cítit ještě spousta potenciálu. I jsem si užil celou řadu nezapomenutelných momentů, kvůli nimž si kampaň dám minimálně ještě jednou.

Co možná trochu kazí ještě dokonalejší herní zážitek je umělá inteligence (ve stealth misích spíše demence) protivníků. Ta je dost nevyvážená, takže jednou vás vidí na 100 m v mlze, aby v jiné situaci, kdy do nich skoro nabouráte, nereagovali. Stejně tak ve stealth pasážích dokáží někdy hodně promptně spustit alarm, sotva vás zmerčí, i když mrtvé tělo svého padlého kolegy asi nepovažují za kdo ví jakou hrozbu a nechává je tak v klidu. V některých misích si zase rádi nabíhají na jistou smrt místo toho, aby se někde schovali a trochu vás potrápili. Zamrzí, že si někdo nedal větší práci a trochu neučesal chování v jednotlivých situacích.

Přes veškerou válečnou vřavu kampaně jsme se dostali k nikdy nekončícím bojům online a nebudeme si nic nalhávat, hra více hráčů vždy byla a je hlavním tahákem Battlefieldu. Ani Battlefield 1 na tom nehodlá nic měnit, a tak nás vrhá do nejrůznějších prostředí s partou dalších človíčků, až by se chtělo poeticky říci: „Nechť zvítězí ti nejlepší.“. Skutečnost je trochu jiná a většinou zvítězí ten zkušenější a hodnostmi vyšší tým.

Co by měl další update určitě vylepšit je balanc zbraní. Jakmile narazíte na partu s lepší výbavou, horko těžko jim budete stačit. Mají přesnější zbraně a lepší hračky, což v konečném výsledku může vést ke snadné prohře a tím odradit potenciální hráče v samotném začátku. Buď je potřeba vybalancovat jednotlivé zbraně anebo proti sobě stavět vyrovnanější týmy. Vzhledem k tomu, že po mapě se může prohánět až 64 hráčů (32 vs. 32) druhá varianta moc pravděpodobná nebude. Kdo by se chtěl prohánět po poloprázdné mapě že.

A že mapy jsou velké asi netřeba dodávat. 64 hráčů je adekvátní číslo, protože většina map je opravdu velkých, i když se najdou výjimky, kde je pak akce o to nápaditější a zběsilejší. V betě jsme si mohli vyzkoušet dynamicky se měnící počasí a já s povděkem kvituju, že stejně dobře nejen vypadá, ale také funguje i na ostatních mapách v plné hře. Další věcí byl válečný vlak, který mohlo získat mužstvo ztrácející dech jako bonus. I v tomto případě jsou podobné bonusy na každé mapě (minimálně v módu Conquest) a pokaždé na vás čeká něco jiného. Jednou je to vlak, jindy loď a nechybí ani obří vzducholoď. Díky těmto bonusům se misky vah mohou přesunout na vaši stranu, ale ne vždy tomu tak musí být.

Jednotlivá družstva (squady) se dočkala změny v tom směru, že nově má každé z nich svého velitele. Ten může udílet rozkazy, za jejichž plnění hráči dostanou body navíc. Když se dokáže sejít pětice kamarádů, mohou spolu komunikovat nejen skrze party, ale i těmito příkazy. Sluší se i zmínit Matchmaking, kdy v případě hrajícího kamaráda vám hra nabídce, zda-li se nechcete připojit do již probíhající hry. Za hlavní nedostatek u síťové hry bych označil otravně dlouhé nahrávací časy z menu do hry, které mohou klidně přesáhnout i dvě minuty. Nahrávání mezi mapami po přihlášení do hry již tak dlouhé není, a i problémy s lagujícím menu se částečně vylepšily. Rozhodně však radím vývojářům neusnout na vavřínech a síťový kód dopilovat.

Rozdělení tříd není žádnou novinkou a nabízí klasické čtyři třídy. Každá z nich má své pro a proti a záleží tak na složení týmu, mapě nebo vašich preferencích, kterou z nich si zvolíte. Mě se nejlépe hrálo za medika, jelikož má slušnou zbraň a oživením dokáže pomoci týmu. Snipeři mi přišli trochu víc silní, než by bylo zdrávo, ale jinak si své místo zaslouží každá třída. Novinkou jsou piloti a tankisté, kteří se mezi vojáky objeví v případě zničení jejich vozidla. Mají specifickou „výbavu“ a upřímně řečeno, moc optimistické vyhlídky do bitevní vřavy jim nedává.

Milým překvapením je velké množství techniky, s níž se na bojišti setkáme a dá se ovládat. Těšit se můžeme na statické kanóny (pozor na přebíjení), kulomety, a hlavně různé samohyby jako tanky, obrněná auta, letadla nebo koně. Všechny se s trochou cviku dostanou pod kůži a takový šikovný jezdec na koni dokáže být kolikrát zákeřnější a nebezpečnější, než opancéřovaný a plně vyzbrojený tank.

Ještě, než přijde závěr, pár slov k technické stránce. V multiplayeru až na nahrávání funguje vše bez problémů, a kromě jednoho bugu, kdy se moje postava sekla v animaci přebíjení a moje trápení ukončil až soupeř, jsem se během hraní s jiným problémem nesetkal. Bohužel pár chybek se nevyhnulo ani kampani, kde mi občas mizely postavy nebo chodily ve vzduchu. Naštěstí bez zásadnějšího vlivu na plnění úkolů a podobně.

Velkou pochvalu mají vývojáři za grafickou stránku hry. Ta dokáže díky vylepšenému nasvětlování a zpracování kouře (výbuchy, mlhy) vykouzlit opravdu nezapomenutelné scenérie a je jedno jestli na zemi nebo v oblacích. Dobrý dojem ze hry dotváří i funkční fyzika, kdy jsem jenom tak jel tankem, střílel do budov a kochal se tím, jak se jejich jednotlivé části krásně boří nebo se celé rovnou hroutí k zemi. V těchto okamžicích jsem se slzou v oku vzpomenul na dokonalou demolici v Bad Company 2, které se zdejší ničení hodně blíží.