RECENZE: Battlefield 3

Autor: p.a.c.o Publikováno: 8.11.2011, 11:11

Publikováno: 8.11.2011, 11:11

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1736 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Letošní nejočekávanější hrou by se bezesporu mohl stát Battlefield 3. Všechna videa vypadala božsky a já už nemohl dospat dne, kdy si konečně taky budu moct zahrát. Očekávání byla na místě, jelikož Battlefield 2 vyšel v roce 2005, takže na regulérní pokračování jsme si museli šest let počkat. Nyní však vyvstává otázka, zda li všechno to čekání stálo za to a dnešní recenze se pokusí na tuto nelehkou otázku odpovědět.

Stejně jako každá moderní střílečka, i Battlefield 3 je rozdělen na část singleplayerovou a multiplayerovou, čemuž odpovídá i rozdělení 2 DVD, na nichž se hra nachází. Singleplayer tvoří, nečekaně, příběhová část, takže se vžijeme do kůže seržanta Henryho Blackburna a postupně budeme odhalovat spletití příběh. Tvůrci pro vyprávění zvolili metodu vzpomínek, kdy běží hlavní příběh a informace do něj se postupně doplňují vzpomínáním (hraním) daných částí. Všechno je podřízeno co největšímu spádu a filmovému pojetí, takže single projede jako nůž máslem asi za dobu kolem 7 hodin.  Na dnešní poměry slušný výsledek, i když by hratelnost mohla být o něco delší.

Hlavním důvodem poměrně krátké kampaně je fakt, že všechny prvky hratelnosti se ve hře objevují pouze jednou. Mluvíme zde o letech letadly, jízdou tanky a další věci známe z videí. To je určitě dobře, protože opakování je sice matka moudrosti, ale stálé opakování herních prvků, byť jsou sebelepší, neprospívá hratelnosti a tím se mění ve stereotyp. Tomu se naštěstí v DICE vyhnuli a tak má hra opravdu výborný spád a pořád objevujete něco nového. Hratelnost se často mění a díky tomu si připadáte, že pořád děláte něco nového. Mimo klasického střílení si vyzkoušíte leteckou bitvu se stíhačkami, tankovou bitvu s přebíháním bojiště pod těžkou palbou nepřítele a další okamžiky, které Vám určitě uvíznou v paměti a budete na ně nejen vzpomínat, ale i se k nim vracet.

Snad nejdiskutovanější byla grafická stránka hry.  Za sebe mohu říct, že jsem spokojen a přesně nějak takhle jsem si představoval, že bude i hra vypadat. Grafiku bych označil za nadprůměrnou, obzvlášť v případě, že si nainstalujete HD grafický balíček. Oproti betě jsem nezaznamenal ani žádné zásadní bugy v pohybech a grafice, takže vše plynulo jak má. Drobnou výjimkou je multiplayer, v němž se občas nějaká chybka vyskytne, hlavně při plazení se po všem možné. Jsou situace, které vymyslí jenom hráči při praktickém hraní, ale s tím se nedá nic dělat.

Co se však vylepšit dalo, jsou herní bugy v singleplayeru. To, že české titulky se mi pravidelně zpožďovaly, bych ještě byl ochotný překousnout a stejně tak i ne vždy přesně jdoucí zvuk. Co se ale nedá jen tak přejít jsou bugy kazící dobrý pocit ze hry. Jedete tankem a potřebujete se vrátit, protože se třeba chcete podívat po levelu. Najednou dojedete někam úplně jinak a tam, kde dřív byla silnice, z ničeho nic vyrostl dům. Díku tomu nemůžete pokračovat na místo určení a následuje restart od posledního checkpointu. Stejně tak se ve hře objevují vojáci probíhající zavřenými dveřmi nebo nekonečný skript dokud nesplníte daný úkol.  Dobrý pocit jsem neměl ani z kamery, která byla místy až moc přepálená a ukazovala spíš bláto než válečnou vřavu. Na chyby nenarazíte na každém kroku, jsou spíše výjimečné, ale o to více u hry toho typu působí rušivě.

Nejdůležitější částí hry je bezesporu multiplayer. Už veřejná beta ukázala, že se je nač těšit a to jsme ani neměli k dispozici všechny vychytávky. Prohánět se můžeme na devíti mapách, ale určitě se sluší říct prozatím, jelikož jak všichni dobře víte, v přípravě je Back to Karkand, tedy návrat na mapy z Battlefield 2. Jak je už v této sérii dobrým zvykem, hrát můžeme za jednoho ze čtyř specialistů. Assault, Recon, Support a Engineer (doufám, že omluvíte angličtinu, české překlady jsou podle mne odporné a minimálně názvy měly zůstat v AJ). Každý si do hry přináší něco speciálního a oproti Bad Company 2 došlo k pár změnám, kdy si Assault se Supportem prohodili výbavu, jinak je vše při starém. U výběru herních módů se překvapení nekoná, takže hrát budeme Rush (ničení cílů) a Conquest (zabírání bodů).

Mapy pro MP se myslím povedli, navíc všechny mapy si hráči zahrají jak v Rush tak Conquestu. Osobně se mi více líbí mód Conquest, protože dává méně prostoru camperům a podobným případům, takže si člověk dle mého více zahraje. Diskutabilní je velikost map, kdy podle mého, se na konzole víc hodí ty se třemi body pro Conquest, jelikož u těch větších se hůř hledají nepřátelé a akce je o něco pomalejší. Rush tento problém neřeší, jelikož je zde jasné, kde se bojuje. Hraní MP je určitě velice zábavné a je zde jasně vidět, na co se v DICE soustředili nejvíc. Navíc motivací k hraní je celá řada. Nová výbava, dovednosti a vylepšení pro kde co a v neposlední řadě achievementy. U některých se opravdu hodně zapotíte a jejich získáním dokážete nejen sobě, že jste ve hře už opravdu něco dokázali.

Co v betě nebylo možno ozkoušet, byla vozidla. V plné verzi nemohou chybět, takže se proletíme vrtulníky, stíhačkami, naskočíme do tanků a obrněných transportérů no a v neposlední řadě budeme prorážet nepřátelské valy pomocí hummerů a velice pohyblivých bugin. Všechna vozidla či letadla se ovládají velice dobře, ale nečekejte od začátku zázraky. Nově totiž i všechna vozidla nabízení různé update a vylepšení, díky nimž bude Váš stroj ještě smrtonosnější. Stíhačky mne překvapily svým zpracováním, kdy je vše podřízeno hratelnosti, jenom škoda, že po vzoru singeplayeru nemůžete pekelný stroj osedlat s kamarádem, to by se to pak smrt rozsévala úplně sama.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Battlefiled 3 tedy za čekání stál a jestli ho náhodou ještě nemáte doma, urychleně pro něj upalujte, obzvlášť máte li rádi i multiplayer. Singl se sice povedl, ale hráč by měl brát spíš jako přípravu pro skvělý multiplayer. Hra není úplně bez chyb, ale která je a Battlefield 3 toho nabízí opravdu spoustu. Parádní příběh v singlplayeru, možnost kooperativního hraní a zejména multiplayer, který Vám vydrží opravdu hodně dlouhou dobu. Už teď jsem moc zvědav, co s hozenou rukavicí udělá Modern Warfare 3, protože letos má konečně velice silnou konkurenci. Navíc pokud Vás hraní baví, určitě se přidejte do naší čety. Takže lovu zdar a těšíme se na Vás.
26. 06. 2019 • lindros88cze2

RECENZE: Crash Team Racing Nitro-Fueled

Crash Bandicoot a jeho přátelé i nepřátelé opět hlásají návrat. Remake arkádových závodů Crash Team Racing k příležitosti 20lettému výročí už konečně dorazil a podobně jako loňská trilogii je poctivou předělávkou. Přesto si ponechává původní příběh, postavy a rozvržení tratí a přidává k tomu i obsah z Crash Nitro Kart a Crash Tag Team Racing, a to vše zabalené ve slušivém kabátku je pak skvělou vzpomínkou pro hráče originálu, zatímco ti noví si...

»
25. 06. 2019 • tonyskate4

RECENZE: Irony Curtain: From Matryoshka with Love

Asi to nebude poprvé a nejspíše ani naposledy, co na našem webu budeme psát, že tradičních adventur není nikdy dost. Na počítačích to ještě ujde, ale na konzolích žánr point-and-click moc nefrčí. Právě proto jsme s nadšením skočili po satirické adventuře Irony Curtain: From Matryoshka with Love, která si dělá legraci nejen ze železné opony, ale i z celého komunismu.

»
11. 06. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 19

Motocyklová sezóna začíná, a to jak skutečná, tak prestižní seriál MotoGP. Motorky v posledních letech získávají na oblibě i proto, že Formule 1 pro někoho může ztrácet své kouzlo, jelikož v ní dominují stále ti samí a v průběhu závodů se toho na trati moc neděje z důvodu šetření paliva nebo pneumatik. Ve virtuálním světě je situace opačná, protože Codemasters ukázali, jak se má pracovat se značkou Formule 1, kdežto Milestone se svým MotoGP...

»
08. 06. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Cook, Serve, Delicious! 2!!

Ne jenom hraním, živ je člověk. Abychom mohli spokojeně hrát, je dobré se předtím pěkně najíst, protože jinak se musí odbíhat a shánět něco k snědku. Člověk se ale poté nemůže plně soustředit na hraní a přichází o dokonalé a duchaplné herní zážitky. Hry se v posledních letech věnují lecjakým činnostem běžného života a ani vaření jídla nechybí. Následující hru jsem si na recenzi vybral hlavně proto, že podobný styl mám moc...

»
07. 06. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Warhammer: Chaosbane

Řada příznivců už určitě delší dobu touží po akční RPG z fantasy světa Warhammeru. Pokud patříte mezi ně, konečně jste se dočkali. Možná jste z upoutávek sami poznali, že tvůrci se hodně inspirovali klasikami tohoto izometrického žánru, a to samozřejmě včetně Diabla. Výsledek je ovšem všelijaký, jelikož základ je slušný a třeba poslouží k dalším hrám, ovšem schází pestrost a postupně se více a více vyskytuje repetetivnost, kterou pocítí především veteráni žánru.

»
29. 05. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: American Fugitive

Jó, americký venkov. Místo hodné obdivu, jehož tempo udávají domácí pálenka, silné káry a dobytek táhnoucí pastvinou. Rozvětvené rodinné klany dávají naději, že první milostné zkušenosti přijdou od sestřenice. Na zadním sedadle Buicku, kde už před léty trénoval fotřík s tetou. Kriminalita vlastně neexistuje. Po sebevraždě zákoníku práce ve skartovačce, je totiž největším zločineckým celkem policejní sbor. Na druhou stranu má dobré tarify a podporuje drobné podnikatele v jejich trestné činnosti. Obchody...

»
26. 05. 2019 • CryLineT2

Recenze: Team Sonic Racing

„Nové závody s ježíkem? Sem s nimi!“ Podobnou reakci provázelo zjištění, že král dlouhých sprintů opět usedl za volant. Přemýšleli jste vůbec nad tím, proč Sonic potřebuje auto, když by v teoretické rovině byl první po svých? Já také ne, protože jsem vděčná za další infantilní postavičky, které se v neméně infantilních autíčkách snaží získat zlatavý pohár. Zřídka kdy totiž narazíte na lepší rodinou hru, než jsou arkádové závody s dětskou grafikou a otevřenou přístupností.

»
24. 05. 2019 • chaosteorycz11

Recenze: Layers of Fear 2

Je každý umělec blázen? Je každý blázen umělec? A je snad umění forma šílenství? Před třemi léty si podobné otázky položil polský kreativní celek, načež vznikla skromná analýza pomateného, nebo neskutečně nadaného, malíře jménem Layers of Fear. Zjištění, že tahy štětce občas vede lidská tragédie, nechalo pootevřené dveře do světa, kde jedinci hodni obdivu představují oběti vlastní výjimečnosti. Hvězda stříbrného plátna míří na scénu, ale dočká se bouřlivých ovací?

»