Recenze: Bee Simulator

Publikováno: 12.11.2019, 10:15

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 68 článků

Jako malá jsem chtěla být ledasčím. A lampička dětského pokojíčku byla svědkem, že zvířata nezůstala bokem. Ale včely mezi má přání nepatřily. I když jsem přímo milovala strašpytla Vilíka a rozvernou Máju, život jejich skutečných předobrazů mě nezajímal. Neproháněly se savanou jako lvice. Neskákaly ve vlnách jako delfíni. A už vůbec nekroužily výšinami jako orel. Místo toho létaly po loukách. Hromadily pyl, aby jim výsledek nakonec sebral člověk nebo vetřelec živočišné říše. A takový život není veselý. Nebo se mýlím?

Je dále otázkou, co o životě včely běžný člověk ví. Rozezná ji vůbec od vosy nebo sršně? Vzpomene si na ni při koupi medu? Nechá ji odletět, když k němu zabloudí domů? A nabídne ji sladkost při vyčerpání? Nezkouším vás nachytat. Jen připravuji na fakta, která herní formou zkouší předat hra Bee Simulator. Přes všechny humorné berličky a primitivní můstky jde v jádru o edukativní titul. O oslavu pruhovaných dělnic a kroniku včelího rodu. Čekejte proto hru spíše pro mladší cílovou skupinu.

Na tu čeká včelka nováček a jako základ kampaň o několika kapitolách. Seznámení s úlem, včelí královnou a životním posláním je pouze začátek. První opuštění úlu je mizivý krok pro roj. Ale velký skok pro bzučícího tvorečka. Svět inspirovaný Central Parkem jen volá po prozkoumání. Nabízí vše, co ten skutečný. Květy bohaté na pyl, kempující lidi, malou zoologickou zahradu. I když není zprvu příliš zajímavý, ty největší krásy ukáže až později. Mezitím se ze včelky stává pracovnice dne, záchranářka, bojovnice a nakonec hrdinka.

Sice jsem vzala příběh ve zkratce, ale realita není o moc delší. Samotná kampaň nepřekročí tři hodiny. Mých pět tvoří z menší části poletování po okolí. Průzkum prostředí a plnění úkolů. Těch je hodně počty. Ale mnohem méně náplní. Jako včelka toho příliš dělat nemůžete. Závodit s ostatními, sbírat pyl, hledat ztracené mladice, „tančit“ a bojovat s otravnými obyvateli parku. Po celou dobu hra zapisuje zajímavosti o včelstvu, důležité nápovědy k hraní a objevené druhy. Nejdůležitější pak mají místo v úlu. Jako medové sochy.

Námět má neskutečný potenciál. Nezdá se to, ale park by mohl skýtat desítky různých výzev, překážek či hlavolamů. Vývojáři, místo trochy nadšení z vlastní práce, opakují dokola stále to samé. Replikací pohybů včely ukazujete směr ostatním. Za pomoci tlačítek „X“ a „Y“ poměřujete síly s protivníky. Honíte se zvýrazněnými kruhy. A mezitím si plníte opylovací povinnosti. Na ploše samotné kampaně je náplň dostačující. Ve chvílích, kdy se děj začne opakovat, přijde drobná novinka. Jako únik z pavučiny nebo přepravování malých věcí. Ale. Funguje to pouze těch pár hodin. Jakmile se úl otevře volné aktivitě, svět obejme prázdnota.

Park působí jako Matrix. Ale v hodně raném stádiu. Obraz skutečného světa simuluje život, přesto mu chybí kouzlo prostoty a „duše“. Veškeré dění se skládá z několika sekvencí a jednoduchých skriptů. Včelka může například obtěžovat lidi nebo zvířata. To je místo pro minihru, kdy uhýbáte novinám naštvaného otce rodiny. Nebo prostor pro překážkový únik před rozzlobeným psem. A co takhle slalom v botanické zahradě při honičce s papouškem? Smůla. Nic z toho ve včelím simulátoru není. Zahnání nezbedného děcka jsem absolvovala dvakrát. Stejným počtem jsem zkoušela propichování balónků. Obojí aktivity, jejichž smysl je v této hře zcela zbytečný.

Přitom nelétáte jen venku. Nadšením jsem poposedla, když moje krovky zavítaly do kuchyně. Ideální místo na rozvinutí zajímavého příběhu nebo epizody. Místo toho mě okamžitě úkol vytáhnul zpět ven. Smradlavou kanalizací a za pomoci mouchy, kterou už jsem poté také neviděla. Je velká škoda, že se nikdo nezaobíral lepší stavbou děje. Ještě větší, že nedal prostor vedlejším postavám. Bee Simulator by nikdy nebyl Bee Movie nebo jiný animák. Ale mohl včelí komunitu povýšit. Na něco víc než snůšku navazujících epizod.

Náznaky dobrých myšlenek se občas objevují v dialozích. Originální dabing rád využívá souzvučnosti slova „bee“ s jinými anglickými výrazy. Neříkám. Pár kombinací skutečně míří na malé, ale objeví se i dobré přesmyčky. Když už zmiňuji malé hráče, titul dostal PEGI 7. Což mi přijde směšné. Známku totiž zvýšilo násilí. Pod ním si představte včelu s vosou, jak do sebe naráží. Větším dramatem jsou i skluzy ve fotbale. A přitom ten se pyšní nejnižší hranicí. Do parku tak klidně vyrazte s ratolestmi mladšími sedmi let. Můžete hrát s nimi na rozdělené obrazovce, a přitom podebatovat o zajímavostech, které české titulky přinesou.

Ovládání včely by měly zvládnout. Svým způsobem jde o malý dron. Nebo velice obratnou helikoptéru. Fyzika letu je velice příjemná a bere v potaz vítr nebo váhu. V lepší orientaci prostorem pomáhá jak pohled ze včelí perspektivy, tak sympaticky řešený kompas v horní části. Jeho kouzlo objevíte až při volném režimu. Mise jsou vždy viditelně značeny. Jen ikona se občas ztratí v průměrné grafice.

Příliš nevěřte propagačním obrázkům. Konzoli nejspíš neviděly, protože výsledný dojem nezachrání ani 4K s možností HDR. Mimo včely a hmyz jsou obstojná snad jen zvířata v zooparku. Zbytek zabalil detaily do takové cudnosti, že by i matka představená zůstala strnulá. Řada textur snad ležela poslední dekádu v šuplíku. Tvůrci si otevřeným světem vystavěli vlastní gilotinu. A nesou si ji s bolavými zády. Jelikož včelka může přistát kdekoliv, obludnost půdy nebo řídkost porostu nemají šanci uniknout oku.

Jsem na rozpacích. Jako dítě bych za Bee Simulator byla šťastná. Venku déšť, a tak sedím u televize a poletuji po rozkvetlém parku. Doplňuji lexikon, sbírám pyl a objevuji taje otevřeného světa. Občas prolétnu kolem úkolu, tak ho splním. A zase si letím po svém. Druhý den dělám ve škole chytrou. Kolikrát včela mávne křídly a kolik musí nasbírat nektaru z květů. Dospělým pohledem je však hra hodně poddimenzovaná. Náplň a zpracování neodpovídají koncové ceně. Kampaň je krátká a pozdější náplň opakuje pár herních prvků dokola. Je na vás, kým se cítíte.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Naučná hra o životě drobného, ale nesmírně významného hmyzu. Bee Simulator nenásilnou formou rozšiřuje povědomí o včelách. Zajímavé fakty balí do série událostí, které dají na pruhované dělnice vzpomenout při nákupu medu. Jednoduchá hratelnost a zpracování cílí především na děti a rodiče. Ti se mohou k ratolestem přidat na rozdělené obrazovce. Jinak ke hře nepřistupujte. Sám dospělý hráč ve včelím bloumání nenajde zalíbení. Na to je titul příliš obyčejný, zastaralý a nekomplexní.
  • Kristyna Linetova

    Doplnění: V době hraní a psaní recenze neobsahovala hra českou lokalizaci. Proto se o ní nezmiňuji. A proto není v obrázcích ze hry. Vydavatel potvrdil, že bude součástí aktualizace v den vydání.

    • Maladava

      Tak snad vydavatel nelže ;-).

      • Tak se budu těšit, jak bude včelka bzučet česky 🙂

  • Přilétá k nám včelka mája mája zas míří mezi nás!!! :-))

  • FABIOOZO

    Jak se rikalo v animaku Pan Vcelka, bez vcel bychom vymreli
    PS Pyl se pise s tvrdym 😉

    • Kristyna Linetova

      Děkuju, chybičky se vloudily

  • Radek Hanák

    Hmm klasika xbox se na nás zase vysral žádná čeština tam není :-/

01. 08. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Creaks

Hry jsou umění. Někdy o něco větší, někdy o něco menší, ale na každém kousku se dá něco najít. Je přitom jedno, zda se na vývoji podílí multikulturní tým o několika stovek zaměstnanců z celého světa, nebo nějaké menší studio třeba od nás. Je ale pravda, že některé hry jsou umělecké o něco víc a třeba i ve vícero směrech, než tomu bývá u jiných. Jedním ze studií, které si na prezentaci...

»
27. 07. 2020 • Lukáš Urban8

Recenze: Destroy All Humans!

Mám velkou oblibu v námětech s mimozemskou invazí. Smůlou pro mě je, že většinou nekončí dobře. Můj pokřivený charakter vždy fandí vetřelci, nikoliv lidem, kteří se chovají jako hlupáci a jen úplnou náhodou pokaždé vyhrají. Trpím, když poslední dva polárníci přemůžou Věc. Nikdy neodpustím Ripleyové, že vyhodila Vetřelce do kosmu. A Den nezávislosti už nikdy nebude stejný kvůli pitomému viru z laptopu. Naštěstí je tu Crypto. Spása z daleké galaxie a hajzlík na entou.

»
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»