Recenze: Beyond Enemy Lines – Remastered Edition

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 26.4.2021, 10:55

Publikováno: 26.4.2021, 10:55

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3096 článků

Na pořádný válečný singl se čeká déle než na očkování proti netopýří chřipce. Prostor tak mají menší tvůrčí celky, jejichž ambice nesahají k milionovým prodejům, ale k pořádné atmosféře, vytříbené hratelnosti a zajímavé zápletce. Když jsou navíc tématem Sověti toužící rozpoutat světovou válku, je duše tuzemského hráče ochotna zahodit vidle, řízky i pivo a okamžitě vyrazit střemhlav na Moskvu. Nebo aspoň do nejbližšího obchodu pro ruskou zmrzlinu a ruské vejce, které na protest spláchne do záchodu. Remaster hry Beyond Enemy Lines se tak zdá jako povinnost pro fanoušky akce a studené války. A vlastně ano, protože něco podobného se jen tak nevidí.

Vydavatelství Polygon Art se rozhodlo, že po loňském roce, kdy vydalo pokračování „hitu jaký svět neviděl“, opráší první díl. Dá mu lepší vizuál, vylepší AI a nechá vás kradmě likvidovat ožralé Ivany a pátrat po chipu vedoucím k zániku svobodné společnosti. To je vítaný krok, neboť za 569 Kč dostanete hru moderního vzhledu, kde si užijete hned dvě kampaně. Hlavní vás zavede do horských základen, přičemž dodatečná otestuje účinnost zakoupeného termoprádla. Vše v doprovodu promyšleného stealth systému, unikátního palebného modelu a umělé inteligence, kterou by americká armáda mohla vyvážet do všech rozvojových zemí dosud neobjevených kontinentů.

Tím končí fabulace a začíná realita. Téměř nic, co je uvedeno v popisku produktu v obchodě Xbox Store není pravda. Možná tak zápletka, kterou však vypráví cutscény starší než mé maturitní vysvědčení. Po zapnutí hry jsem obešel třikrát byt, abych se přesvědčil, že pod balkonem nestojí fungl nová Škoda Felicie, v televizi nevysílá volaný ředitel Železný a rádia nedecimuje Máma od Luneticů. Pokud si takto v Německu představují modernizovaný titul, nechápu, že dnes po spolkových zemích nejezdí povozy tažené osly. Protože ani na koně by se nebožáci nezmohli.

Nejde jen o modely postav, domů a zbraní, jejichž kvalitu předčí i vystřihovánky z ABC. Jde o existenci herního světa jako takového, který drží pohromadě jen náhodou, nadšením, lepidlem od soudruhů z NDR a tím, co vám zůstane na pyžamu po bujaré noci se sebou samými. Vzájemně se prolínající předměty, neviditelné překážky, průchozí zdi, zábradlí existující jen vizuálně a hlavní postava, které zbraň neustále zalézá do okolních modelů. Tak se děje mimochodem u všech vojáků, takže se hra přímo hemží zazděnými samopaly a těly ve dveřích. Obdobně zdařilým pojetím převládá i zvuk. Hned v úvodu jste doprovázeni zvukem neexistujícího vrtulníku, který brzy střídají soundtrack o dvou motivech, výkřiky vojáků s jedním dabérem, kroky postrádající prostorovou orientaci a zvuky zbraní nahrávané při okresním přeboru v airsoftu.

„To bude forma žertu, jehož pointa teprve přijde,“ napadlo mě při pokračujícím hraní. Jakmile jsem objevil kouzlo chybějících animací při změně zbraní a podvody nepřátel, opustila mě i ta nejtemnější část černého humoru. Jak bývá dobrým zvykem, zbraně je nutné přebíjet. To jen Sověti zřejmě objevili runy na plné zásobníky, a tak mají kontinuální palebnou sílu větší než mafiáni v hongkongském akčním filmu Johna Woo. Stanutí v křížové palbě je tím pádem automatická poprava, protože ovládání nereaguje dostatečně rychle, balistika střelby má fyziku na základě dětské flusačky a autoaim se zběsile drží jedné postavy. Dlouho jsem bádal, co dělám špatně. Mám snad gamepad držet opačně? Nestačilo by jen dodržovat úvodní rady o hledání alternativních cest a plíživém postupu?

Titul měl pravdu a já se během hraní stále častěji plížil. Ovšem do ledničky, abych si obalil nervy sladkým a medicínou z Moravy. Jestli autoři dali levelům vícero cest, tak si prosím jejich atlas. Ve dvanácti misích jsem nenarazil ani na jeden případ několika možných řešení. Jasně, můžu obejít tábor z druhé strany, ale tím se nic nezmění, protože postup vždy sklouzne do přestřelky nebo do naprosto dementní likvidace na dálku. AI je totiž tak promyšlená, že se nechá mile ráda ostřelovat z desítek metrů do hlavy, aniž by se pohnula. Právě díky ní je stealth postup naprosto nemožný a vývojáři vám jen ironicky plivají do tváře, když doporučují herní mechaniky, kterých není možné dosáhnout.

Na věži je voják, pod ní další. Spodního berete netlumeným AK47 a ten horní reaguje jak? Stále kouká na horizont jak indiánský náčelník. Neslyší, nevidí, má v paži. Jakmile se však přiblížíte do jeho zad, okamžitě se otáčí a kropí co mu automat stačí. Jiný případ jsou interiéroví mamlasové. Ti naopak slyší vše. I to, co se neděje. Tudíž se můžu plížit jak zmije polem a je mi to úplně k ničemu. Dokonce jsem byl slyšen i bez hnutí a přes čtyři místnosti, čímž se AI definitivně řadí mezi elitu ve své třídě. Že se postavy neustále někde zasekávají, nelogicky běhají a nemají ponětí o dění kolem sebe, je už jen drobnost ve srovnání se vším ostatním.

Když se připojí chybějící checkpointy v misích, téměř nulové nastavení a nemožnost do něj během hraní vůbec vstoupit, vyjde to nejhorší, co se mi za poslední léta dostalo do ruky. Jestli byl Cyberpunk 2077 haněn a jeho tvůrci posíláni do uranových dolů, pak nevím, co s Beyond Enemy Lines. Hra v tomto stavu nemá být dostupná na prodej, protože vědomě klame v popisku. Je špatná po všech stránkách a nemá jediný prvek, který by fungoval. Byť jen na moment nebo v rámci jakéhosi přechodného stavu.

1
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Jestli existuje svět, kde je rematester Beyond Enemy Lines dobrou hrou, pak já jsem v té realitě injekční stříkačkou zfetovaných squatterů, a právě jsem si užil víc než hvězda filmů pro dospělé za celou svou kariéru. I špatná hra může být zábavná, pokud o svých nedostatcích ví, nebere se příliš vážně a nabídne zajímavou hratelnost. Jenže toto dílo chce strašně být seriózní akcí, přitom se nezmůže ani na demo studijního rázu. Nefunguje v žádném měřitelném herním aspektu a já poprvé lituji, že nemám po ruce nulové hodnocení.
14. 10. 2021 • HusekD0

RECENZE: Insurgency: Sandstorm

Hráči akčních her mají na výběr z nepřeberného množství titulů. Pokud se zaměříme na online hraní, tak zde máme hlavní favority v titulech jako Call of Duty, Battlefield, nebo například Apex. Všechny tyto moderní hry jsou zaměřené na široké publikum a to sebou přináší nepříjemný nešvar. Aby se zavděčili co nejvíce hráčům, tak vývojáři své tituly zbytečně ulehčují. U střelby jen stěží narazíte na recoil, UI celé hry bývá přeplácané všemožnými...

»
10. 10. 2021 • HusekD0

RECENZE: Death’s Door

Vrány byly odjakživa symbolizovány jako zvířata, která se pohybují v blízkosti smrti. Ve hře Deaths Door šli vývojáři ze studia Acid Nerve ještě o krůček dál a udělali z vrány samotného smrťáka.  Není to pro vaši postavu nic výjimečného. Je to jen každodenní rutinní práce, u které nepočítáte s žádnými komplikacemi. Začátek vaší cesty se line v pochmurné, až noirové atmosféře. Přicházíte do práce za doprovodu krásné klavírní hudby a než se stihnete rozkoukat,...

»
06. 10. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Far Cry 6

Jedno je jisté. Ubisoft si svým rozhodnutím zrušit české lokalizace u her mnoho fanoušků nezískal. Spíš bych řekl, že hráče ztratil. Nicméně v celosvětovém měřítku ho to asi moc netrápí, protože situace se zatím nemění. A je to docela škoda, protože vydání další z jeho nejoblíbenějších sérií, je tady. Na mysli máme samozřejmě bláznivou akční jízdu Far Cry, která se na naše obrazovky vrací v rámci šestého dílu, nepočítáme-li odbočku New Dawn.

»
04. 10. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: World War Z: Aftermath

Vydávat důležité rozšíření pro akční kooperační střílečku, když před pár týdny nastoupili vetřelci a na obzoru je Back 4 Blood, to chce hodně silné prášky proti pomatenosti. Anebo velkou jistotu, že hráči si najdou cestu k tomu lepšímu. Že nechají vesmírné parazity ladem méně náročným kolegům a že nebudou chtít čekat na duchovního nástupce Left 4 Dead, s nímž se táhnou i velká očekávání. A ano, World War Z si sebejistotu může dovolit.

»
04. 10. 2021 • HusekD0

RECENZE: Tails of Iron

Krysy měli v dřívějších dobách velmi těžký život. Chyběl jim vůdce, řád a pevně dané zákony. Kvůli této rozpolcenosti čelili krysí obyvatelé neustálým útokům žabích nájezdníků. Nešlo s tímto strachem žít věčně, a proto se rozhodl povstat nový vůdce pod jménem Rattus. Podařilo se mu sjednotit veškeré krysí obyvatele a společnou silou zahnali žabí okupanty do ústraní. Po tomto slavném vítězství se stal Rattus prvním králem krysí říše. Země pod jeho vládou...

»
27. 09. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Hot Wheels Unleashed

V dobách mého dětství, což bylo ještě v minulém tisíciletí, o ni snil každý, komu sestoupila varlata. A s ohledem na dnešní korektní dobu možná i ty, kterým bobtnaly úplně jiné partie. Řeč je samozřejmě o autodráze. O tom malém vlastním závodním okruhu, kde probíhaly rodinné a přátelské souboje o mistra čtvrtého poschodí a šampióna čtvrti. Kdo nikdy nepodváděl šťoucháním do soupeře nebo sabotáží závodního speciálu, nechť hodí angličákem. Pokud mu to srdce...

»
20. 09. 2021 • SeedarCZ0

RECENZE: NBA 2K22

NBA 2K22 – král sportovních her opět na scéně. Jistě, můžete si o basketbalu myslet co chcete. Nakonec, ani já nejsem kdovíjaký fanoušek tohoto spíše amerického sportu. Nicméně, v žánru sportovních her tato série nejspíš nemá konkurenci. A to už dlouhá léta.

»
17. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC 10

Jubilea jsou fajn v tom, že se při nich většinou pořádá nějaká fajnová oslava. V herním světě se opijí tak maximálně vývojáři, ale ani hráči nestrádají. Letošní ročník rally soutěží s oficiální licencí WRC také letos slaví a to kulatým 10. dílem. Zároveň je to pro Francouze z Kylotonnu taková menší derniéra, jelikož příští ročník bude jejich poslední. Pak si značky a licenci WRC přeberou konkurenti z Codemasters.

»