RECENZE: BioShock Infinite

Autor: lindros88cze Publikováno: 8.4.2013, 10:06

Publikováno: 8.4.2013, 10:06

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

lindros88cze

lindros88cze

Je autorem 114 článků

Na začátku Bioshocku Infinite se v kůži soukromého detektiva Bookera DeWitta octneme před zdánlivě „normálním“ majákem. Fanouškům této série se určitě vyjeví začátek prvního Bioshocku z roku 2008. V kterém jsme v roli Jacka jako jediní přežili havárii letadla nad centrálním Atlantikem. Probrali se v moři mezi mrtvými těly, hořícími troskami letadla a na pokraji sil doplavali k zdánlivě „normálnímu“ majáku. Vešli do dveří a v „tlakové komoře“ započali naší cestu do hlubin. autorem recenze je screenlock

Ne, ne, v novém Bioshocku neuslyšíme zaskřípaní rezavých dveří „tlakové komory“, jenž nás doveze do města Rapture, ale trysky jednomístné rakety, která nás vynese do oblak. Do bájného létajícího města Columbia.

Columbie
Columbie měla být důkazem toho, že lidé svým úsilím a pílí dokážou ohnout přírodní zákony ve svůj prospěch. Měla se stát létací výstavou, která by ve světě ukázala sílu, vliv a zájmy Spojených států. Jenomže vedení Columbie začalo zlobit, prosazovat své vlastní názory a nakonec se úplně odtrhlo od Spojených států. Posléze se Columbie stala nevypočitatelnou, nebezpečnou a také nechtěnou supervelmocí, která zahořkle zmizela v oblacích a stala se legendou.

Krásy Columbie
Po příletu do Columbie si zprvu všimnete jedné věci, a to jak je vše krásně barevné a sladěné. Zatímco v prvním Bioshocku jsem po příjezdu viděl jen smrt, tak v Columbii jsem po příjezdu zažil pravý opak. Po pár minutách hry na vás dopadne radost a uvolněnost, která v Bioshocku Infinite panuje. Ať už je to klukem, který prodává noviny či lidmi, na jejichž tváři uvidíte jen a jen úsměv. Columbie je zkrátka živé město s obyvateli, kteří bezmezně milují a obdivují Comstoka – boha a mesiáše v jednom, vlastence, génia a dobrotivého otce všech.

Zanedlouho se dostanete na místo, které bude katalyzátorem všech budoucích událostí. Řeč je o festivalu Raffle and Fair, na kterém se předvádějí speciální vigory a Handymani (ale o těch až později), jsou zde také atrakce jako střelba na pohyblivý terč a mnoho stánků, ve kterých si svévolně můžete vzít, co budete chtít.

Nic není takové, jak se zdá
Po nějaké té hodince hraní uvidíte, že Columbie není tak dokonalá, jak se zprvu zdála. Ale vyjeví se vám jako rasistická společnost rozdělená na dva tábory. Jedni jsou rasističtí příznivci Comstocka, od policejních složek až po normální obyvatele. A druhá skupina je složená převážně z černých a chudých obyvatel, žijících ve spodních špinavých patrech Columbie nazývající se Vox Populi, tato skupina je vedena odbojkyní Daizy Fitzroy. Vítejte v Columbii, kde je Booker DeWitt stejně nepřípustný jako revolucionáři Vox Populi. A podle Comstocka je nutností tyto odbojové živly zašlápnout jako šváby.

Ale vraťme se na úplný začátek. Kdo je vůbec Booker DeWitt a z jakého důvodu se vydal do Columbie??

Booker DeWitt
Cinik, který ztratil víru v lidskou dobrotu. No ani se není čemu divit, osmatřicet let na krku, obrovské dluhy a chlast, to na člověka nepůsobí moc dobře. Ale! Není až tak k zahození, charizmatický hlas a sem tam nějaký ten vtípek z něho dělá výborného parťáka na toto přibližně 15 hodinové dobrodružství.

Přines nám dívku a smyješ tak své dluhy
Ano, to je ten důvod, proč se DeWitt musí vydat do Columbie, musí najít dívku jménem Elizabeth, která byla už od mala vězněna ve věži a její jediný kamarád byl obří mechanický člověk-pták, též zvaný jako Songbird, a ještě knihy… hodně knih.

Elizabeth
Jak jsem výše zmiňoval, Elizabeth byla už od svého ranného dětství vězněna ve věži a jejím jediným přítelem byl Songbird a knihy. Ano, knihy. Elizabeth je vývojáři označovaná jako nerd 20. století, která je zamilovaná do knih. Nejednou se totiž při hraní zeptáte „jak to ví?“. Ale tato úchylka vám při hraní nejednou pomůže. Elizabeth je v boji i mimo něj velmi důležitým spojencem. Příkladem je její schopnost a to vyvolávat časoprostorové trhliny do jiných dimenzí. Díky těmto trhlinám si můžete bojiště upravovat podle sebe, například si přímo v boji můžete přivolat raketometné, či kulometné věže, bedny s municí, či zbraněmi. Ale to není ani zdaleka vše, přímo v boji vám háže lékárničky, náboje a sůl (potřebná k doplnění vigorů). Elizabeth je taky velmi důležitým pomocníkem i mimo boj. Dokáže otevírat zámky, překládat tajné kódy, upozorňuje vás na předměty, které jste přešli nebo neviděli a háže vám velmi potřebné peníze.

Překrásné pouto
Vývojářům z Irrational Games se totiž povedlo něco, co mnohým ne a to, že dali vedlejší postavě život. Elizabeth totiž není jen řadovou vedlejší postavou, která za vámi celou hru jen běhá a u toho prohodí jednu, či dvě věty. Elizabeth má totiž své vlastní kouzlo, které vás nutí ji neustále chránit a mít ji na očích. Tohle krásné pouto mezi vámi a Elizabeth upevňují maličkosti, jako je například zvídavost Elizabeth, nejednou se totiž zastaví nad nějakou, pro ni nenormální věcí, jako je automat, aniž by ji nezačala prohlížet a zkoumat.

Volby
Ano, poprvé v sérii Bioshocku se zde budeme rozhodovat. Nečekejte ale nic světoborného, nebo něco co by ovlivnilo příběh, ale i tak se jedná o krásné zpestření a hratelnosti a důvod, proč si to všechno dát ještě jednou.

Vedlejší mise
Stejně jako volby, tak i vedlejší mise jsou u této série neobvyklé. Jediné mínus vedlejších misí je to, že se jedná o nezáživné mise typu, najdi truhlu, ke které patří tento klíč. Ale i tak, proč ne?

Zbraně
Abyste měli Elizabeth jak chránit, autoři nám do hry naservírovaly pořádné množství zbraní, přeci jen o Elizabeth má zájem snad každý, Comstock, Vox Populi a vy. Do rukou se nám tedy dostanou zbraně od pistolí, brokovnic, odstřelovacích pušek až po raketomety. Samozřejmě všechny zbraně jsou v pojetí 20. století. Všechny zbraně si můžete posléze vylepšovat v tzv. Minuteman’s Armory. Ale pozor! Množství zbraní, které může mít Booker u sebe je omezen na dva sloty. Dbejte proto na to, co si s sebou vezmete.

Vigory
Jsou obdobou plazmidů z prvního dílu, které vám po vypití lahvičky dají příslušnou schopnost. Osvojíte si tedy schopnosti jako je vrhání blesků a ohnivé koule, až po neméně obvyklé, jako je schopnost Return to Sender, na kterou si ale budete muset přijít sami. Ale nic není nekonečné a proto si budete muset dobíjet „sůl“, buďto kouřením, nebo hledáním modrých lahviček. Stejně jako zbraně je počet schopností, které může mít hráč aktivní je omezen, jestli si tedy v průběhu boje budete chtít danou schopnost přepnout, v případě xkařů budete muset podržet RB, díky čemuž se hra stopne a na hlavní obrazovce se vám zobrazí všechny doposud odemčené schopnosti. Právě tohle „stopování“ hry ubírá na rychlosti bojů, tedy takhle to přišlo alespoň mě.

Nepřátelé
Přeci jen, vrhání blesků proti zdi není moc zábavné. V Bioshocku Infinite nalezneme pestrou škálu nepřátel, od normálních, ke kterým se bát přiblížit nemusíte, až po takové, kteří moc normální nejsou a přiblížení k nim se rovná zčernalá obrazovka, na které v útržcích vidíte, Elizabeth, která bojuje o váš život a ještě se vám odečte malinká část peněz. Tím se dostávám k velmi chytrému vyřešení smrti, za co musím pánům z Irrational Games pogratulovat. Po smrti vás totiž nečeká žádná obrazovka s nápisem loading, nýbrž se ocitnete kousek od místa vaší smrti a nepřátelům se jen o trošku zvýší zdraví. Tudíž už vás nečeká žádný nervový záchvat z toho, že po vyplenění celého bojiště vás nějaká trubka střelila do zad a vy jste následně museli zhlédnout ten nemilý nápis loading a celou oblast vyčistit znovu.

Ještě k přátelům, za zmínku rozhodně stojí Handyman. Jedná se o obří kolos s lidskou tváří, který má docela nemilé vlastnosti, kterých je celá řada. Nechce se mu umřít, rád se proti vám rozběhne a ještě radši do vás narazí, rád elektrizuje ,,nebeské koleje“, rád si zaskáče a rád vrhá něco, co ani neumím popsat. V Bioshocku infinite narazíte na nepřátele, na které jen tak nezapomenete příkladem je již zmiňovaný Handyman, nebo Boy of Silence, kterého je lepší úplně obejít.

Sky-Hook a Skylines
Sky-Hook patří mezi dopravní prostředek/zbraň, která se vám do ruky dostane jako první, nejenom,že slouží jako přepravovací prostředek pro tzv: Skylines, ale také je to velmi efektivní zbraň na blízko, která doslova drtí hlavy.

Skylines jsou něco jako koleje, které visí ve vzduchu, sloužily jako přepravovací prostředek pro převoz kontejnerů z jednoho místa na druhé, netrvalo ale dlouho a pro Skylines se našlo i jiné využití, pomocí Sky-Hooku se přes Skylines můžete pohybovat z jednoho místa bojiště na druhé, útočit na své nepřátelé z výšky, nebo celou oblast vyčistit bez toho, abyste se vůbec dotkli „země“.

10
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Bioshock Infinite patří mezi nejlepší hry, co jsem hrál, ať už je to parádní audiovizuální stránkou, či tím, že jsem ve městě v oblacích. S jistotou můžu říci, že tato hra má obrovský náběh na hru roku, a možná také na nejlepší hru všech dob.
26. 05. 2019 • CryLineT0

Recenze: Team Sonic Racing

„Nové závody s ježíkem? Sem s nimi!“ Podobnou reakci provázelo zjištění, že král dlouhých sprintů opět usedl za volant. Přemýšleli jste vůbec nad tím, proč Sonic potřebuje auto, když by v teoretické rovině byl první po svých? Já také ne, protože jsem vděčná za další infantilní postavičky, které se v neméně infantilních autíčkách snaží získat zlatavý pohár. Zřídka kdy totiž narazíte na lepší rodinou hru, než jsou arkádové závody s dětskou grafikou a otevřenou přístupností.

»
24. 05. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: Layers of Fear 2

Je každý umělec blázen? Je každý blázen umělec? A je snad umění forma šílenství? Před třemi léty si podobné otázky položil polský kreativní celek, načež vznikla skromná analýza pomateného, nebo neskutečně nadaného, malíře jménem Layers of Fear. Zjištění, že tahy štětce občas vede lidská tragédie, nechalo pootevřené dveře do světa, kde jedinci hodni obdivu představují oběti vlastní výjimečnosti. Hvězda stříbrného plátna míří na scénu, ale dočká se bouřlivých ovací?

»
23. 05. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Sniper Elite V2 Remastered

Říkáte si zase další remaster? Už tomu tak je a možná nám jen pánové ze studia Rebellion chtějí zkrátit čekání na pátý Sniper Elite. Každopádně tento měsíc už je tomu sedm let, co do obchodů dorazil Sniper Elite V2 a my se teď mrkneme na zoubek jeho remasteru pro Xbox One.

»
18. 05. 2019 • chaosteorycz1

Recenze: Rage 2

Dlouhé desítky let si autoři filmů, her a knih dávali práci, aby svět po globální katastrofě působil tak depresivně, že si z něho i fanoušek doom metalu má chuť podřezat žíly. Pak ale někdo přišel se studií, jak se asi bude chovat tlupa orangutanů ve skladu barev a laků. Samozřejmě udělá barevný nepořádek, který by šikovný hokynář prodal jako umělecké dílo nadčasového umělce. Nač ale dělat z neorganizovaného bince něco víc než...

»
15. 05. 2019 • lindros88cze6

Recenze: World of Warships: Legends (Game Preview)

Po úspěšném uvedení hry World of Tanks na konzole se Wargaming snaží přenést i svůj další titul: World of Warships (WOWs). Jak už název i obrázek napovídají, tak se budeme plavit v bojových lodích z období kolem 2. světové války. Hra vyšla na PC v roce 2015 a někteří si možná myslí, že jde o pouhý port hry. Dle WG a i mých dojmů se jedná o upravenou hru, která je ovšem...

»
14. 05. 2019 • tonyskate10

RECENZE: A Plague Tale: Innocence

Když byl v lednu 2017 oznámen nový projekt The Plague studia Asobo, který zaštítil francouzský vydavatel Focus Home, asi nikdo nečekal, že se z něj vyklube natolik slibná záležitost, jakou se A Plague Tale: Innocence nakonec stala. Hráči se těšili na poutavý příběh zasazený do zajímavého období, a když byla navíc potvrzena čeština, očekávání ještě více vzrostla. Budou však naplněna? Ačkoliv embargo na recenze padlo až s vydáním hry, což kolikrát nebývá dobré...

»
11. 05. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Feudal Alloy

Přemýšleli jste někdy nad tím, nad čím pak asi dumá ta němá tvář, kterou si chováte v akvárku? Myslíte, že ji zajímá nová laciná truhla umístěná v rohu? Přemýšlí snad nad tím, že opět meškáte s vyčištěním? Nebo snad s ní o velkolepém dobrodružství v alternativním středověku? Jestli nežije v hlavě pracovitého robota, nejspíš ji zajímá jen včasné krmení.

»
08. 05. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: Old Man’s Journey

Společně s rozmachem nezávislých herních studií nebo i samotných vývojářů, jsme se konečně dočkali toho, nač celá léta předtím spousta hráčů nadávala. Velká studia hrála na jistotu, sypala na nás jedno pokračování za druhým, a tak nějak se vytratili hry s větší uměleckou hodnotou nebo zajímavými nápady. A právě tohle je oblast, v níž se nezávislá scéna velice vyžívá a vznikají zde někdy až divné hry (tak moc umělecké, že to nikdo nechápe,...

»