Recenze: Blackwood Crossing

Autor: chaosteorycz Publikováno: 8.4.2017, 14:05

Publikováno: 8.4.2017, 14:05

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 790 článků

V životě dojdeme častokrát k místům, kdy se cesty naše a našich blízkých musí rozdělit. Čím jsme starší, tím více to bereme jako samozřejmou věc a přirozený vývoj, nicméně nemusí to být automaticky pravidlem, a to zejména v případě rodiny. Obzvláště děti a dospívající mívají na tyto životní křižovatky své vlastní pohledy, které nejsou-li dostatečně pochopeny, vedou k trvalému odcizení. Jen těžko se pak na moment zastavíme, abychom se ohlédli zpět a uvědomili si, co vše můžeme ztratit.

BC_3

Bratříčku, nezavírej dveře
S podobnou myšlenou přichází adventura Blackwood Crossing, jejíž hrdinkou je náctiletá Scarlett cestující vlakem neznámo kam, neznámo proč. Po probuzení jí dělá společnost mladší bratr Finn krátící si cestu zábavou sobě vlastní, a to hrami, do nichž sestru okamžitě zapojuje. Následující okamžiky pak otevřou brány příběhu, v jehož nitru je třeba spojit nitky sourozenecké náklonosti, které pozvolna přetrhává věkový rozdíl a nastupující dospělost. Přestože vlak nikde nezastavuje, jeho zdánlivě nekonečná souprava je vstupenkou do bratrova světa, kde si fantazie podává ruku s realitou a v němž tajemná postava s králičí hlavou znamená více, než si Scarlett může jen pomyslet.

Sourozenecké pouto, jehož spletité mapování je hlavní herní náplní, se větví ještě více ve chvíli, kdy se ve vlaku objevují další postavy s maskami. Osoby pevně spjaty s oběma hrdiny, ano i Finna lze označit za ústřední postavu, přestože není hratelná, jsou jako by zastaveny v čase, přičemž představují důležité momenty v osudech obou dvou. Dá se říci, že děj si nikdy nebere přestávku, protože ať už je vlak vlakem, překrásným ostrovem nebo temnou bezútěšnou kopkou, vždy vypráví silný příběh, i kdyby to mělo být pouze prostřednictvím předmětů či vzpomínek. Že si zatím připadáte jako Alenka vržena do králičí nory? No, možná takové přirovnání není od věci.

Nezvratný osud?
Britskému studiu PaperSeven, které mimochodem založili hlavní členové zaniklého celku Black Rock Studio, se podařilo vytvořit opravdu výtečný příběh plný emocí, u nějž slabším povahám možná ukápne i nějaká ta slza. Nepotřebovali k tomu otřepaná klišé a prvoplánové citové vydírání, ale příběh ze života, jenž je vyprávěný v několika rovinách. Z vlastního pohledu jste dospívající slečna, puberťačka mi v kontextu příběhu příliš nejde přes ústa, jejíž zájmy se pozvolna obrací směrem k příteli a vrstevníkům. Jenže prostředí formuje chlapec, pro něhož je sestra po ztrátě rodičů nejen rodina, ale také parťák, kamarádka a emocionální opora. Niterný dojem silně podporují nejen základní žánrové prvky, ale také stylizace dávající hře až pohádkový nádech.

Adventuru si asi jen těžko představit bez prohledávání okolí a interakce s prostředím. I tentokrát platí, že úspěšný postup je opřený o řešení hádanek a úkolů. Bez alespoň základní znalosti angličtiny to budete mít dost těžké, protože hned několik kapitol stojí na maskovaných postavách, u nichž je třeba porozumět monologu, abyste mohli utvořit dvojice, odtajnit kousek dějové skládačky a postoupit dál. Že by ledabylým hraním tratilo chápání děje asi ani nemusím říkat. Tyto úkoly pak doplňují další, mezi nimiž nechybí dětské hry typu „Simon Says“, malování nebo hledání hesla. Autoři hojně využívají také hádanky se zapojením logiky, které přicházejí s magickými schopnostmi a také bojem s temnotou. Díky pravidelnému střídání, jenž ještě doplňuje sbírání předmětů a obdivování plakátů, se žádná část hratelnosti nepřejí.

BC_2-1

Maluj zase obrázky
Až zase někdy pojedu vlakem, strašně bych si přál, abych usnul a probudil se v tak malebném surrealistickém světě, kde uprostřed vagónu před mýma očima vyroste zahrada se vzrostlým stromem, kde táborák zažene svit měsíce a kde dědečkův skleník dá vzpomenout na všechny ty pěkné chvíle společně strávené. Unity engine vykresluje v rukách zkušených vývojářů opravdu působivé scény, načež pochvalu zaslouží práce se světlem a odrazy, kdy si tvůrci práci neulehčili a zodpovědně zapracovali jak skleněné části, tak stíny jednotlivých postav, Scarlett nevyjímaje. Punc jedinečnosti celému stylu dodává hravost, s jakou jsou zpracovány výzvy spjaté s Finnem. Když pak nepodbízivý, přesto výstižný hudební doprovod uzavře audiovizuální zážitek, jen nerad musím vytknout optimalizaci, která v několika případech nebyla stoprocentní. K viditelným propadům snímků došlo naštěstí jen v uličkách, kde k tomu kupodivu nebyl očividný důvod.

Příběhově založené hry často stojí na volbách a rozhodnutích ovlivňujících budoucí děj. Před několika stanete i vy, nicméně na vývoj událostí mají nicotný vliv. Tvůrci jejich prostřednictvím dovolují přizpůsobit Scarlettiny reakce tak, jak je hráči považují za vhodné. Spolu se skrytými předměty a odkazy na populární filmy jsou tak reakce důvodem k opětovnému hraní, k němuž se dopracujete relativně rychle. Herní doba je rovna zhruba třem hodinám a ceně lehce přes 300 Kč, což může někomu připadat příliš. Já byl spokojený a s ohledem na opravdu poctivý zážitek si nemyslím, že je cena neadekvátní. Zcela výjimečně bych se nezlobil ani za budoucí DLC, které by ukázalo více ze života sourozenců, bohužel autoři ho v plánu nemají.

BC_2

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Příběh vás unese, výtvarná stránka pohltí a hudba už nepustí. To je Blackwood Crossing, emotivní výpověď vztahů, která je vykreslena s lehkostí a dětskou hravostí, zároveň však s potřebnou dávkou naléhavosti a závěrečným „poselstvím“. Nic na tom nezmění drobná klopýtnutí v optimalizaci, ba ani střízlivá herní doba, protože v rámci nezávislé tvorby jde o počin, který by milovníkům žánru neměl uniknout.
  • KoubecX

    Pecka, beru 🙂

  • shack811 .

    si robite asi srandu ze za technicke spracovanie 8. Ved to je taj maximalne 4.Vyzera to ako nejaka indie hra. Vikings Wolves of midgard ktori maju perfektnu grrafiku a technicke spracovanie date 5 . zacinam mat podozrenie ze je to koli tomu ze je to hra zo Slovenska. Hratelnost je subjektivne hodnotenie to chapem ale technicke spracovanie je vidiet a to maju Vikingovia podstatne lepsie…

    • Chaosteory CZ

      Nevím proč se rozčilujete, ale Blackwood Crossing je indie hra, na které dělalo odhadem asi 10 lidí a v rámci enginu je opravdu pěkně zpracovaná. Stranou ponechám fakt, že co recenzent, to jiné pojetí a já kupříkladu do „technického zpracování“ nepočítám jen grafiku, ale také optimalizaci a celkový chod (s ohledem na žánr a možnosti tvůrců), které kromě jednoho případu byly naprosto v pořádku. Mrzí mě, že recenze na Vikings není úplně podle vašich představ, ale já ji nedělal a hru jsem ani nehrál.

  • KoubecX

    Moc pěkná hra, ať už z hlediska zpracování tak po příběhové stránce 🙂

23. 06. 2017 • chaosteorycz5

Recenze: Cars 3: Driven to Win

Blesk McQueen je zpět a sním další dobrodružství z animovaného světa, kde jsou nárazníky aut ukecanější než amplión obecního rozhlasu. Jenže tentokrát má červený rychlík problém a tím je technologická omladina, která mu bere pozici nejrychlejšího závodníka. Blesk má tak před sebou dlouho cestu, během níž musí chytit druhou mízu a ukázat moderním floutkům, kde Bosch nechal svíčky. Pokud máte děti, neříkám vám nic nového, neboť pod pohrůžkou nekonečného pláče jste...

»
23. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 17

Rok od roku se mi stále hůře začínají všechny recenze her, které se každý rok opakují a jsou od Milestone. Jiskřičku naděje ve mně vyvolal poslední ročník jejich blátivé motorkové verze MXGP 3, který se mi ve výsledku hrál pěkně. Ještě aby ne, když nabídl technický upgrade a příjemné ježdění. Další na řadě je prestižní podnik MotoGP a všechny ostatní silniční okruhové podniky, jaké se jezdí a na něž mají...

»
21. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Get Even

Za našimi severovýchodními hranicemi, pro mnohé co by kamenem dohodil, operuje polské studio The Farm 51, které v roce 2005 založilo pár tvůrců série Painkiller. Za dobu své existence se jim podařilo vydat 5 her, nicméně nezpochybnitelnou díru do herní historie neudělali, přičemž po nevýrazných Deadfall Adventures na autory blaženě vzpomíná jen málokdo. Jenže to bylo před čtyřmi lety, kdy „farmáři“ začali pracovat na novém projektu, který měl konečně ukázat jejich...

»
20. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Kholat

Rok 1959 má v sovětských dějinách zvláštní místo, protože během horské túry zemřeli všichni účastníci expedice, kterou vedl Igor Ďatlov. Okolnosti, při nichž 9 lidí zahynulo záhadnými způsoby na odlehlých místech Mrtvé hory (v původním znění Cholat Sjachyl), nebyly s ohledem na některá nevysvětlitelná poranění nikdy řádně vyjasněny. Oficiální závěr vyšetřování pak dodnes slouží jako předloha televizních dokumentů a filmových hororů, neboť za „viníka“ byla označena neznámá přírodní síla. Když se pak...

»
19. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: RiME

Pohádky mají rády snad všechny děti. Není v nich jenom dobro a zlo, ale také třeba místa, kam by se člověk chtěl podívat a občas i nějaké to nadpřirozeno. Ani hráči nejsou výjimkou, protože i oni jsou děti, jenom se trochu změnila hodnota jejich hraček. Navíc právě ve hře můžeme zažít parádní příběh, a ještě u toho třeba trochu procvičit myšlení a uvažování.

»
18. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: The Town of Light

V historii lidské společnosti se najde spousta etap, na něž není příliš hrdá a které by nejraději nenávratně utopila v zapomnění. Mezi takovými najdeme léčbu psychicky narušených jedinců z druhé poloviny minulého století, kdy stát se obyvatelem sanatoria znamenalo, že dveře, které se za vámi zavřeli, už patrně nikdy neuvidíte z druhé strany. Pacienti automaticky ztráceli svéprávnost a lékařská bezradnost končící lobotomií ničila lidské životy jak na běžícím páse. Jeden takový vytáhli z italských...

»
14. 06. 2017 • p.a.c.o2

RECENZE: Tokyo 42

Stylizace je jednou z věcí, která mě, a nejen mě, na hře zaujme jako první. Proto jsem se již od prvních obrázků strašně moc těšil na Tokyo 42, protože tohle je přesně ten styl, jakým si mě hra může získat. Navíc bylo slíbeno různé řešení úkolů, rozsáhlé město a zajímavý příběh. Na následujících řádcích se podíváme na to, jako moc se Tokyo 42 povedlo a zda opravdu nabízí i něco víc...

»
13. 06. 2017 • Josef Brožek1

Recenze: The Elder Scrolls Online: Morrowind

Musím se přiznat, že recenzovat The Elder Scrolls Online pro mě bylo jedno z nejtěžších aktivit tady na Xboxwebu. Hra totiž byla strašně dobrá, ale zároveň strašně špatná. Protože jsem ale optimista, snažím se vidět především to dobré, nicméně jak jsem hrál hru dál a dál, začal jsem zjišťovat, že je tady něco špatně, a to především systém komunity a k tomu všemu nepřehlednost a složitost hry, která se dalšími DLC jen...

»