Recenze: Borderlands 3

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 19.9.2019, 9:30

Publikováno: 19.9.2019, 9:30

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2409 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

I kdyby Hulk už nikdy nezezelenal. I kdyby Batman už nikdy neopustil jeskyni. I kdyby Peter Parker natahoval sítě jen mezi palmami. A i kdybych už nikdy nevyslovil, že nemám rád Marvel. Stejně se nic nezmění na faktu, že komiksy vládnou světu ve všech podobách a na všech platformách. Kdy jindy tedy vrátit značku, která si na komiksech postavila jméno, když ne teď. Borderlands 3 tak přicházejí jak imperiální velmoc, jež pozoruje válku svých sousedů, a přitom zlomyslně hladí rudé tlačítko.

Může si to dovolit. Když jsem kdysi v herním pořadu České televize sledoval ukázku na první díl, napadlo mě, že tohle lidi dlouho bavit nebude. Jářku, jednou za deset let se stane, že se spletu. Borderlands hned prvním vydáním trefily díru na trhu a jak demoliční nálož urvaly kus srdce milovníků stříleček. Částečně díky hratelnosti, částečně přičiněním příběhu, který ctí komiksy, ale zároveň si z nich utahuje. Pocta, jejíž prostředníček se zdvíhá do výšin.

Série studia Gearbox je bizarní, úchylná, ironická, černohumorná a neskutečně zábavná. Její výpravné prvky můžou skutečně fungovat jen v komiksu, kam patří a kde jsou na domácí půdě. Že obdobný přístup musí stát na řádné stylizaci potvrdilo pokračování Rage, poslední Wolfenstein a svým způsobem i post-apo Far Cry. Humorné chvíle nemají šťávu a vyznívají trapně. Existují totiž ve světě, který by mohl zastoupit ten náš. Stačí aby blonďatá přehazovačka ze západu špatně oslovila záprdka z východu.

To Pandora je jiná káva. Planeta, kde kdysi lovci vybili elektronky „Hezounovi Jackovi“, může žít v poklidu. Hyperion padl a Lilith se ráda postará o klid těch, kteří se rozhodli nechat dohořet svou svíčku na rodné hroudě. Buřty při západu slunce, rybolov u kráteru a lov zubatých potvor se však nekonají. Do děje vstupují sourozenci Calypsovi. Nesnesitelná megera a její dementní bratr objevili vaulty mimo Pandoru. S nimi obrovskou moc a vidinu rychlého růstu mravenčího ega. Na cestě za slávou likvidují jak obyčejné obyvatele, tak bývalé lovce.

Váš čas přichází v tu správnou chvíli. Jako nováčka si vás vypůjčí Markus, pak Claptrap a honba za záchranu celé galaxie může pozvolna začít. Úvod se veze v klasickém schématu předešlých dílů. Známé postavy, podobné seznamovací úkoly a stokrát viděná Pandora. První hodinu až dvě drží hru jeden ze čtyř nových hrdinů. Objevování dovedností a zkoumání lootu vydrží sotva tak dlouho, než se objeví Lilith a sourozenci. Pak přijde první zvrat, opuštění Pandory a ten pravý začátek třetího dílu. Jako v libovolné bondovce, kde děj začíná až ve chvíli, kdy si Tina Turner nebo Adele roztrhnou hlasivky.

Základnou odboje proti kultu Children of the Vault je vesmírná loď Sanctuary. Tady máte čas popřemýšlet, zda je vybraný hrdina skutečně tím pravým spasitelem. Dvě dívčiny, chlapík a robot. Tedy ne robot, nýbrž hrouda nejmodernější technologie, jejíž osobnost není podle vývojářů definována. Chová se jako chlap, mluví jako chlap, má hlas jako chlap, ale není to chlap. Tím pádem já jsem letadlo a vy se koukejte připoutat. Na každý pád jsem měl s výběrem problém. Postava sympatická charakterem měla dovednosti mimo můj zájem. Naopak možnost ovládat zvířata, kterou jsme si oblíbil ve Far Cry, padla na toho nejnudnějšího patrona. Ne, tohle nebyla Sofiina volba. To byl výběr mezi hanbou a zneuctěním.

Zvířata nakonec vyhrála a s nimi ono, co není ani ona, ani on. A víte co? Nelituji. Pod halloweenský skin jsem ukryl almaru jménem FL4K a pak si jen užíval strom dovedností, který dokáže vystihnout vaše tužby. Jeho tři složky dovolují vybrat obecné zaměření. Pak už zbývá jednotlivými úrovněmi specializovat určité přednosti a chytře volit bonusy. U zvířat to znamená výběr přírodního elementu, typ pomocníků a jejich bonusy spojené s vašimi úspěchy. Ostatní hrdinové pod obdobnými položkami ukrývají arzenál mechanického válečníka, podrobné vylepšení bojového hologramu nebo nadpřirozenou moc božského charakteru. Možná nejsou nováčci zajímaví osobností, ale možnostmi rozhodně ano.

U NPC postav to ale platí spíš opačně. Že mě nepřekvapí legendy z Pandory, se dá čekat. Tetička se strýčkem také nemají při každé návštěvě jiný životopis a Crimson Raiders jsou taková náhradní rodina. Právě proto hýří planety různými postavami, mezi nimiž byste měli najít budoucí ikony, jejichž podobizna obohatí noční stolek. Pokud tam nemáte fotku partnera nebo umělý chrup. Ale zajímavé typy nějak nechodí. Nejvíc se zklamání projevuje u vrchních záporáků. Osobně se ve hře mihnou jen na pár chvil. Zbytek času působí jak otravní influenceři, kteří vám po sociální síti doporučují vrak z bývalého východního bloku, a přitom se natáčí v sedmičkové řadě německé automobilky. Často o sobě dávají vědět jen proto, abyste náhodou nezapomněli, že za vším zlým stojí jejich ďábelské plány.

A to bez ohledu na úkol. Borderlands 3 mají přes dvacet kapitol hlavní příběhové linky a tunu vedlejších misí. Kdo sérii poznal v minulých dílech, dobře ví, jak systém pracuje. Boční mise lze získat jako vodítko k řešení příběhu, rozhovorem s osobami, přijmutím kontraktu v daném místě nebo informacemi z dokumentu. Dělat je nemusíte, ale pak jdete proti principu samotného žánru. Vedlejšáky pomáhají průzkumu map, a především lootu lepšího vybavení a peněž. Náplň se po čase začne opakovat, ale vývojáři dělají maximum, aby průběh vždy něčím okořenili nebo ozvláštnili. Novými protivníky, malými bossy nebo komplikovanějšími mapami. Odměna bývá úměrná úsilí, což znamená, že vás stejně nejvíc potěší pořádný kvér.

Střílení totiž není zábava. Je to odměna, kterou je třeba si vychutnávat do posledního náboje. Hlavní náplň hry by se měla zdokumentovat, podrobit rozboru a povinně nalít do hlavy každému, kdo si myslí, že má patent na střílečku. Musím přiznat, že střílení ve dvojce mě zase tolik nebavilo a bylo důvodem, proč jsem hru vždy brzy opustil. Loot zaměřený výhradně na vybranou třídu postavy, malé rozdíly mezi zbraněmi, prapodivná fyzika střelby. Bylo toho dost a nerad bych to rozebíral neb není třeba. Akce třetího dílu je jak vybroušený nerost. Už když jste to vyhrabali, bylo to ojedinělé. Ale až teď o tom chcete každému říct. Strčit mu to pod nos a vyřvat na něj milion argumentů, proč je to dokonalé.

Zbraně jsou opět barevně rozděleny. Od obyčejných po vzácné, až legendární. Mít fialový či zlatý arzenál je jackpot, k němuž vedou sázenky až v druhé polovině hry. To však neznamená, že zelená je špatná. Barva je možná návod, ale klíč jsou statistiky, levely a styl hraní. Složit ideální příruční muničák není jednoduché, přiznávám. A jestli od třech zbraní výš propadáte panice, raději se jděte seznámit s Hope County nebo dcerami Blazkowicze. Nám ostatním nechte malou strategickou vsuvku, při níž endorfin tryská jak islandský pramen. Funkční inventář je požehnání a nalezení vylepšené náhrady dar z nebes. Ne z důvodu nedostatku, ale obžerského přebytku.

Zbraně se válí všude. Bedny, krabice, schránky, nepřátelé a další tucet různých míst. Na začátku platí, že větší procento vyplívá z podstaty hrdiny. Mám ovšem pocit, že hra monitoruje oblíbený typ kvérů a podle něho vyhazuje odměny. Když jsem přestal používat odstřelovačku a brokovnici, titul po nějakém čase přeorientoval loot na útočné pušky a automaty, s nimiž šířím právo nejčastěji. Zbraně mimo můj záběr se tak eliminovaly na minimum a spíše se objevují jako připomínka. Jejich úroveň jde ruku v ruce s levelem postavy. Směrem nahoru a dolů zhruba o dvě příčky. U vedlejších misí může ještě rozhodovat doporučená úroveň.

Možná se divíte, proč z toho dělám vědu. Tak vezmu čtyři bouchačky a hotovo, ne? Ne, tak lehké to skutečně není. Vývojáři si nedali enormní práci, abyste jejich apokalyptickým skladem opovrhovali s lehkostí rozmazleného hajzlíka. Zbraně mají rozdílné vlastnosti, vylepšenou balistiku, několik režimů střelby a podporu různých prvků (led, oheň, jed, elektřina). I když najdete vzhledově totožnou pušku, může se chovat úplně jinak. Nezkusíš, nevíš. Heslo, jehož myšlenkou se řiďte po každé náročné pasáži. A já vám slibuji, že si střelbu užijete tak silně, až vám budou vytesávat ovladač z rukou a řiť ze sedačky. Vhodný inventář dává, ve spojení s dovednostmi, hře výtečnou energii. Má spád, agresi, návykovost a hybnou sílu.

Mnohé se stupňuje nebo naopak uklidňuje s kooperací. Sami občas musíte ten adrenalin klidnit v ústraní. Když stojíte přesile a vaše zdraví volá o pomoc, zatím co štít má pět vteřin po funuse. Zásoby jsou na druhém konci náměstí a vy vsázíte babiččinu urnu na to, že tam určitě nedoběhnete. Ale čekat za bukem nejde, protože umělá inteligence si pro vás dojde. S ostatními hráči je situace přesně opačná. Dovolíte si těm vagabundům narvat hlaveň do chřtánu, protože pár metrů za vámi jistí situaci kamarád. A když padnete, dobře sehraná jednotka přepne v okamžiku do záchranného režimu. Dá se říct, že Borderlands 3 jsou jiná hra při sólo hraní a úplně jiná v multiplayeru. Ten je ostatně přívětivý, jak jen to jde.

Vše je v sekci Social, čímž se výrazně eliminuje nepopulární snaha nacpat vám spoluhráče za každou cenu. Zde získáváte přehled nejen o online hráčích, ale také o jejich vybavenosti. Jaký mají level a postavu, kterou část dovedností upravují, a dokonce co obsahuje jejich aktivní inventář. Nemusíte tak otravovat polovinu přátel, než najdete vhodného spoluhráče. Ještě lepší je funkce darování výzbroje. Nic pro Skrblíka s Hamounem, za to výtečná možnost pro samaritány k vykonání dobrého skutku. Máte modifikaci pro jiného hrdinu nebo vzácnou zbraň bez užitku? Pošlete ji známému. Hra ho upozorní malou ikonkou, že má v poště pozornost.

Když už došlo na společné hraní, možná vás zajímá vyvážení úrovní mezi hráči. Všichni nemáme čas dosáhnout padesátky za týden, a tak se v jedné partě často setkají rozdílné levely. Obtížnost je vždy nastavena podle hostitele, jemuž se dynamicky přizpůsobí ostatní hráči. V jazyku domorodého kmene to znamená, že méně zkušený hráč dostane útočnou výhodu lepší účinnosti. Naopak mistr střelec s frčkami na uniformě účinnost lehce ztratí. Všichni by tak měli vynaložit podobné úsilí na boj s nepřítelem. Online zkušenost je dobrá, ale do split-screenu se příliš nepouštějte. Odladěnost má vratké nohy a rozdělená obrazovka jí je lehce podkopává.

Při zakládání hry není špatné věnovat chvíli pozornost nastavení lootu. V jedné poloze padá všem hráčům stejně. To znamená stejné podmínky, ale méně zásob. Při sólovce je to jedno a věřte, že krom těžké munice nikdy nebudete mít nouzi o náboje. V partě je tedy lepší druhá varianta, při níž má loot každý svůj. V tomto případě podezřívám hru, že lehce nadržuje slabším jedincům a lepšími odměny se snaží nastartovat motivaci. Taková pozitivní diskriminace vylepšená o herní inkluzi. Což je vlastně v pořádku. Ale nemám dobrý pocit, když oddřu většinu boje a pak dostanu kus šrotu. Ještě když ta koule na nouze, co si říká spoluhráč, provokuje se vzácným vybavením.

Komiksům patřil úvod, sluší se k nim stočit i závěr. Moje predikce o brzké smrti komiksové stylizace opravdu byla milná. Cel shading je takřka nesmrtelný a v různých obdobách ho vídáme každou chvíli. Crackdown 3 ho představil v moderní podobě, anime od Bandai Namco se v něm prezentují hned několikrát v roce a legendární akce XIII ho v remasteru oblékne také. Borderlands 3 jsou něco jako čistá poloha této grafiky. Nemají výrazné jen stíny, ale také světlo, hrany a detaily. Autoři drží styl prvního dílu, nicméně posouvají ho malými krůčky kupředu. Ať už částicovými efekty, výraznou neonovou stylizací či větší mírou barevných vrstev.

I když máte dojem, že hrajete něco starého v novém zpracování, titulu to sluší. Sedí to k příběhu, vyprávění, prostředí a herní náplni. Kam až se cel shading posunul, nejlépe ukazují zbraně. Jejich zpracování přivádí v úžas. Míra detailů posílá bradu k zemi a nedivte se, až místo okolí budete pozorovat chladnoucí hlavně nebo rozpálený motor pušky. Jestli je Pandora jen stará kopie a nové planety punkový výstřel, tak zbraně zakládají novou módní vlnu. Nejsou jen beranidlo nepřátelských hord, ale doplněk, bez nějž nemůžete vylézt z domu. Po pár hodinách si na reálné zbraně ani nevzpomenete a druhá Divize vám bude připadat jako fádní cesta Amerikou.

Design úrovní, map a světů se pokouší roztáhnout herní universum do nových končin. Doslova i obrazně. Galaxie je tu pouhým pojítkem mezi rozdílně pojatými lokacemi. Kdyby nebyla Pandora tolik profláknutá, klidně by se prostředí mohly sloučit na jedné velké planetě. Takhle mezi nimi cestujete a vývojáři si otevírají nové možnosti pro dodatky, datadisky a pokračování. Každý kout je totiž něčím zajímavý a dokážu si představit budoucí „přistavování pater“. Tuhle město s noční životem, tady rozvaliny architektury a tamhle lokace inspirovaná Nepálem. Mapy jsou velké tak akorát, aby simulovaly otevřený svět a zároveň neztratily označení koridor. Papírový vzhled dodávaný stylizací je příjemný a nemá problém se střídáním atmosfér a denní doby. A jsem rád, že se model pohybovadel trochu upravil, tudíž se s nimi po mapách mnohem lépe jezdí. Pokud to jde.

Nicméně na prostředí je asi nejvíc patrné, že stránky komiksu se občas neotočí, jak mají. Ať při volbě snímků nebo nejlepší grafiky, vždy se najde něco, co nefunguje na sto procent. Občas doskočí venkovní vzdálené objekty. Se stejným intervalem, tedy zřídka, čekáte na doostření textur menších předmětů. Těsně po načtení může inventář postihnout lenost a při velkém zaplnění prostředí se propadají snímky za sekundu. A ještě drobnost, můžete narazit na drobné výpadky zvuku. Takhle ve výčtu se nedostatky jeví jako smrtící diagnóza budoucího nebožtíka. Nicméně jde o poznatky za celou dobu hraní, které nikdy nenastanou najednou. Dokonce byly seance, kdy vše šlapalo jak atomový reaktor. Západní, nikoliv sovětský.

Zase to mám dlouhé jak roli toaleťáku a přitom jsem vám skoro nic neřekl. Například o obsahu po dokončení hry. Za mě jsou zajímavé nové režimy, se kterými se do hraní pustíte od začátku. True Vault Hunter vám nechá veškerý progres postavy. Navíc zatraktivní nalezený loot. Na oplátku vás potrápí náročnějšími protivníky. Režim Mayhem je o něco náročnější, ale přináší nové prvky využitelné při střelbě. Pak tu máme ranky Guardian, speciální mise, hordy a příslib budoucího příběhového obsahu. A to na nějaký čas hraní stačí. Sto hodin byste mohli bez problémů dát.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Borderlands 3 by byly Deadpoolovou nejoblíbenější hrou. Jako on jsou bizarní, ironické, nemají zábrany a sebeironicky povyšují komiksové hrdinství na umění. Přitom stíhají ždímat žánr stříleček do poslední kapky krve. Brutalitou, vybroušeným konceptem, zábavnou hratelností, novým příběhem a nevyčerpatelným lootem. Nevýrazní záporáci jsou větší zlo než technické problémy, jejichž existenci někteří možná ani nepostřehnou. Také světy zůstávají daleko za potenciálem, ale pak by nebyl tak velký prostor pro pokračování, která jistě přijdou. Tak se chopte lovce a pošlete „děti“ spát.
  • Maladava

    Měl jsem to stejně. Po uvedení prvního dílu, jsem taky nevěřil, že hra „přežije“.

  • DilophCZ

    co je za problém se split-screenem?

    • Lukáš Urban

      Propady snímků bývají hodně výrazné a je vidět, že má hra občas velké problémy renderovat dva různé obrazy. Možná i z toho důvodu občas docházelo k úplnému zamrznutí inventáře. Někomu pak možná nesedne horizontální dělení obrazovky.

      • MustaffaSKS

        Přesně tak, splitscreen je hodně mizerný. S B2 se nedá vůbec rovnat, tam šlapal.

  • StriderCZ

    Skvělá recenze na skvělou hru. Díky.

    • Lukáš Urban

      Rádo se stalo 🙂

12. 11. 2019 • CryLineT6

Recenze: Bee Simulator

Jako malá jsem chtěla být ledasčím. A lampička dětského pokojíčku byla svědkem, že zvířata nezůstala bokem. Ale včely mezi má přání nepatřily. I když jsem přímo milovala strašpytla Vilíka a rozvernou Máju, život jejich skutečných předobrazů mě nezajímal. Neproháněly se savanou jako lvice. Neskákaly ve vlnách jako delfíni. A už vůbec nekroužily výšinami jako orel. Místo toho létaly po loukách. Hromadily pyl, aby jim výsledek nakonec sebral člověk nebo vetřelec...

»
24. 10. 2019 • Lukáš Urban9

Recenze: The Outer Worlds

Sedím tu, žvejkám flákotu z raptidona a čučím na bandu dělníků, co rozhazuje výplatu v kartách. Vezměte jed, že se nakonec pozabíjejí, protože ten vlevo fixluje, až se mu z pazour práší. Ale je tu docela klid. Na to, abych dal dohromady pár řádků, kterým stejně nikdo neuvěří. Ale kdo ví, co bude zítra. Halcyon je stabilní jak vytuhlá mrtvola a gauneři z velkých korporací na něm hodují jak supi. Snad měla Nyoka pravdu...

»
20. 10. 2019 • CryLineT0

Recenze: Stranded Sails: Explorers of the Cursed Islands

Přijměte pozvání od studia Lemonbomb, které z přístavu kočíruje průzkumnou loď. Kocábku se sympatickou posádkou. A samozřejmě také s vámi, co by potomkem kapitána a vrchním důstojníkem. Jen se příliš nenechte unést modravou dálí. Počasí nemá chuť řídit se předpovědí a brzy nabídne zamračenou tvář. Takovou, po jejímž pohledu končí plachetnice roztříštěná o skaliska ostrovů. A jak jste skončili vy? Váš otec? A vaše posádka? To už vám poví malinký titul Stranded...

»
14. 10. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Frostpunk: Console Edition

Zimu mám moc rád hned z několika důvodů. Předně není horko a člověk se může přiobléct, když teplota klesá. A pak se v případě dostatku sněhu dají provozovat zimní sporty nebo nejrůznější venkovní aktivity. Poslední dobou, zejména ve městech, však zimy stojí pěkně za prd a užívat si krásnou, čistou bílou pokrývku se poštěstí spíše na horách. Prý to má na svědomí globální oteplování, takže si těch krásných zim budeme asi užívat...

»
12. 10. 2019 • p.a.c.o10

RECENZE: GRID

Závody jsou hodně vděčným tématem pro herní zpracování. Ještě aby ne, když závodění obecně je skvělá zábava a kdo by nechtěl vyhrát, že? Navíc máme rádi rychlá a krásná auta, na která většinou zálibně koukáme, protože k jejich řízení se dostaneme hodně zřídka a na skutečném závodním okruhu ještě méně. Vývojáři to asi vidí stejně, takže nabídka je v tomto žánru opravdu pestrá a bohatá.

»
08. 10. 2019 • Lukáš Urban21

Recenze: Tom Clancy’s Ghost Recon Breakpoint

*Recenzi doplňují nalezené zápisky z deníku ztraceného „ducha“ (vřelý dík směřuje k Luk83). Asi za každým selháním v lidské historii stojí prvotní příčina.  Ta má zpravidla jméno, nad kterým rudneme během čtení v novinových sloupcích. Také má obličej, na jehož podobiznu si rádi flusneme, kdykoliv ji vidíme. A co pak teprve osobnost podléhající společenskému zavržení. Však ten bídák si zaslouží vyřadit jak ojetý diesel. My potřebujeme jasného viníka. Hmatatelný kus masa, který...

»
07. 10. 2019 • CryLineT5

Recenze: Trine 4 The Nightmare Prince

Za devatero močály a devatero zahradami leží škola kouzel. Daleko má do Bradavic. Ještě dále do bydliště Saxany. Za zdmi majestátného hradu sbírá zkušenosti namyšlený princ Selius. Přesvědčen, že může přistoupit učivu nejstarších, jal se magické knihy nejsilnější. Bránu zla však otevřel a s vlky v patách k lesu prchnul. To příležitost pro hrdiny tří řemesel je.

»
01. 10. 2019 • CryLineT0

Recenze: Code Vein

Pohled na upíry se neustále mění. Dramatické romány z nich udělaly noční netvory. Listy komiksů neohrožené hrdiny. A moderní kultura romantický opus pro dospívající. Mění se také charakteristické prvky. Už není potřeba rakve na přespání. A denní světlo nutně nemusí znamenat kremaci. Krev a touha po ní však zůstávají. Co když ale opojný lektvar jednou dojde?

»