RECENZE: Bully: Scholarship Edition

Autor: tonyskate Publikováno: 8.3.2008, 18:02

Publikováno: 8.3.2008, 18:02

Sociální sítě

O autorovi

tonyskate

tonyskate

Je autorem 3052 článků

Před rokem a půl vyšla na konzoli PS2 hra zvaná Bully, v Evropě vydávána jako Canis Canem Edit od tvůrců série GTA, tudíž Rockstar Games. Hra si získala spoustu hráčů, a proto v těchto dnech přichází na pulty Bully: Scholarship Edition pro pro Xbox 360.

Tato lehce kontroverzní hra vypráví příběh patnáctiletého Jimmy Hopkinse, který je odvezen do městečka Bullworth a zde umístěn do místní akademie, protože matka Jimma si vzala nějakého idiota a teď se vydávají na líbánky. Jimmy je tedy na vlastní pěst uvržen do akademie v Bullworth. Výraz Bully znamená šikana, takže se nejedná o obyčejnou školu. Hned první den se sotva ohlásíte u ředitele a vydáte se do vedlejší budovy ubytovat. Zde potkáte menší partičku rváčů a jednoho z nich poměrně v klidu zbijete, ale pojednou se objeví doslova obrovský chlápek a tvrdě vás začne mlátit. Naštěstí vás zachrání učitel, jinak by hra asi rychle skončila. A o tom je první kapitola celé hry, udělat si přátele a nepřátele. Celý Bullworth včetně akademie se totiž dělí na několik skupin lidí, jedni jsou rváči, druzí šprti, další zbohatlíci, pak nabouchaní sportovci a poslední kluci hrající si na tvrďáky (určitě si vzpomenete na film Pomáda), kteří by dnes mohli být nazvání jako “šampóni“.

Postupně se budete probíjet všemi pěti kapitolami hry, abyste u nich získali na oblibě, i když si zase proti sobě poštvete někoho jiného. To je hlavním cílem hry a také je přece hlavní… no přece se vzdělávat. Učení je základ života a zde to platí v uvozovkách dvojnásob, nejen že se Jimmy vzdělává, ale i vy hráči můžete něco pochytit. Zvláště při hodinách angličtiny, kdy musíte z několika písmen poskládat přes deset slov či výuka zeměpisu, kde umísťujete jednotlivé vlajky k příslušným státům. Mimoto si můžete zajít na hodinu tělocviku, trocha zdravého wrestlingu či vybíjené nikdy neuškodí. Spousta ostatních předmětů probíhá formou miniher nebo klasického mačkání správných tlačítek v daný moment, to ovšem neplatí při biologii, kdy uchopíte skalpel a žába či jiný tvor to má spočítáno. Každý předmět má celkem pět stupňů a za každý stupeň získáváte odměny jako nové kolo či různá vylepšení pro určité vlastnosti.

Ovšem cílem hry není se jen vzdělávat, ale především plnit desítky úkolů, které vám zajišťují respekt a peníze. Úkoly vám budou komplikovat členové ostatních nepřátelských skupin, samotní kantoři a občas i policie. Mimo hlavních úkolů jsou zde desítky vedlejší úloh, pomocí kterých si můžete vydělat či získat nějaký zajímavý kousek do svého šatníku. Některé vedlejší úkoly stojí skutečně za to, zvláště když ve večerních hodinách přistihnete nadrženého učitele tělocviku v převleku a požádá vás o službu, abyste mu přinesli pět kousků spodního prádla od děvčat v dívčí ubytovně. Což se ovšem komplikuje tím, že zde hlídají dvě učitelky, a když vás nachytají, tak vás vyhodí ven. Také je již pozdě večer a Jimmy začíná být po jedné hodině ranní unaven a do dvou ráno jej musíte dostat do postele. Každý den ve hře má svůj časový průběh a podle toho se zpřístupňují učební hodiny, některé úkoly ať už hlavní či vedlejší nebo práce pro peníze jako např. sekání trávníku nebo roznášení ranních novin. Na své si samozřejmě přijde Jimmy i u dívek, které jej po zalichocení a předání daru políbí, což je jeden ze způsobů, jak si doplnit zdraví.

Postup do nové kapitoly sebou nepřináší jen nové úkoly, ale především nové části města Bullworth. V první kapitole se pouze pohybujete po akademii a v jejich budovách, což zahrnuje školu, ubytovnu, tělocvičnu apod. Budujete si nějaký počáteční respekt, snažíte se pomoci všem a také zažijete Halloween. Postupem do druhé kapitoly se odemyká první třetina města Bullworth, která zahrnuje skvělou pouť se spoustou miniher, obchody s oblečením či kadeřnictví a také se setkáváte se zbohatlíky (vášniví boxeři), což vyvolává další problémy a po jejich řešení nastupuje kapitola tři, která některé z vás zahřeje u srdce. Celý Bullworth zažije zimní období a vše je pokryto nádhernou sněhovou peřinou. Studenti jsou podle toho také oblečení a jízda na kole či skateboardu už trochu klouže. Zpřístupňuje se také další kousek města, ve kterém například plníte menší úkoly pro opilého muže převlečeného za Santu Clause. Se zimou přichází i Vánoce a od vaší matky obdržíte dárek, což nemůže být nic jiného než svetr. Ani v této kapitole nesmí chybět komplikace a šampóni začínají mít bezdůvodné problémy, které musíte vyřešit násilím, čímž se poté dostáváte do druhé poloviny hry.

Přichází jaro a nabouchaní sportovci se neumí zrovna chovat, a jelikož nejsou moc inteligentní, tak nejlépe se proti nim spojit se šprty, kteří mají v okolí akademie observatoř, což je další malá část Bullworth, která se vám odemkne. Jakmile vybudujete respekt i u fotbalového týmu a tím i u sportovců, máte respekt všech lidí, co studují na akademii, a jste král školy. Tím se spouští pátá kapitoly hry, kde se vše obrací proti vám a objevuje se starý známý. Také se zpřístupňuje celé město Bullworth a setkáváte se s novou skupinou a to s měšťáky. Zde příběh získává rychlý spád a v akademii je neuvěřitelný chaos, který musíte napravit a dostat se tak do poslední šesté kapitoly, což je vlastně vysněné léto. V této kapitole už nejsou hlavní úkoly, jen můžete dokončovat ty nepovinné úkoly, které jste během hry nesplnily. Dohnat výuku ve všech předmětech je také jedna z možností či vyhrát zbývající závody na kolech anebo plnit archievementy. Zkrátka něco jak příběh z GTA ve školním prostředí, který nikdy nekončí, protože i zde je hra rozpočítána na procenta a dosáhnout 100% vám dá určitě zabrat, jelikož i po dohrání hlavní příběhové linie a splnění spousty vedlejší úkolů a možností jsem měl pouze něco přes 60%. Z toho plyne, že hra nabízí desítky hodin zábavy a minimálně 12 až 15 hodin strávíte jen nad hlavním příběhem, jehož úkoly jsou velice vyvážené a většinou nejsou ani tak obtížné, jen musíte zjistit jak na ně.

Hned na začátku jsem zmínil, že se jedná o konverzi z PS2, tudíž nečekejte zázračnou grafiku, která je u next-gen konzolí zvykem. Neobjevují se zde žádné dokonalé postavy, ale mají třeba mírně hranaté ruce, ale i přesto jsou animace velice dobré a mimika postav také není k zahození a hra sama o sobě má vtahující děj, takže vám obyčejná grafika ani moc nepřijde. Co se týče dabingu, tak ten je skutečně skvělý, protože často posloucháte hlasy postav ve středoškolním věku a ty se jen tak někde neobjevují a většina hráčů se pohybuje ve stejné věkové skupině, takže budou spokojeni. Tím nechci říct, že hra je jen pro kategorii mladých, protože si myslím, že každý kdo nemá moc rád učení a neodsuzuje násilí, se bude skvěle bavit a bude to pastva pro vaše uši. To samé se sice nedá moct říct o hudbě, která se sice skvělé hodí do tohoto prostředí, ale moc jí není a časem se hodně ohraje, ale i přesto se nejedná o nějaký velký zápor. Velkým záporem by se dalo nazvat časté načítání, kdy se hra načítá po spuštění úkolu a pak po jeho zadání s uplynutím scénky zase znovu. Jedná se sice o věc, která vám postupně leze na nervy, ale zase na jedno načtení získáte přístup do celého města a akademie, byť bez vstupu do budov, které se načítají zvlášť.

Hratelnost je zvládnuta na výbornou a ani kamera moc nezlobí. Jízda na kole či skútru je stejně bezproblémová jako boje, kde se postupně učíte i další komba, jak nejlépe roznést protivníka. Pokud se budete chystat vystřelit z praku nebo po někom hodit vejce, je zde automatické míření, které vše usnadňuje. Během hry se objevuje velice nepříjemná záležitost, které si po vydání hry všimli i tvůrci z Rockstar Games a veřejně se za chybu omluvili. Jedná se o občasné zamrznutí hry a průběžné trhání. Obě tyto chyby se u mě vyskytovaly a se zamrznutím jsem se setkal celkem 3x, naštěstí pouze jednou během plnění úkolu a trhání se objevuje skutečně jen průběžně, takže se nejedná o nic hrozného. Výrobci se k této věci vyjádřili s tím, že během betatestu na tyto chyby nenarazily a projevuje se to údajně pouze u starších konzolí. Osobně má konzole je podle nálepky asi půl roku stará, což není až tak moc, takže kdo ví, v čem je problém. Je to ale pouze malá vada na kráse, která se může projevovat jen u někoho. Otázkou pro některé lidi zůstává, zda-li si hru koupit, pokud už Bully hráli na PS2. Kdyby se vzali rozdíly v číslech, tak hra přináší přes osm nových úkolů do hlavní linie a mimoto tady jsou i nové vedlejší úkoly. Pochopitelně nesmí chybět nové předměty ve škole či nějaké minihry.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Lidem, kteří by se s hrou setkali prvně, rozhodně doporučuji koupit, protože dostanete skvělou hru se zajímavým příběhem a desítkami hodin zábavy a těm co již hru hráli ve starší verzi, doporučím Bully: Scholarship Edition také!
21. 09. 2017 • p.a.c.o2

RECENZE: Pro Evolution Soccer 2018

Stejně, jako se každý rok odehrávají souboje rivalů snad v každé fotbalové soutěži světa, u nás je tomu tak při tradičním derby pražských S, i ve virtuální verzi fotbalu narazíme na značnou rivalitu. Rok co rok svádí souboj o přízeň hráčů a jejich peněženek série Pro Evolution Soccer od Konami a FIFA od EA Sports. Souboje jsou to vždy hodně těsné a víc než co jiného rozhodují mimo herní kvality také...

»
19. 09. 2017 • chaosteorycz2

Recenze: Destiny 2

Autoři her si sami občas naběhnou na vidle tím, že dají svému projektu předurčující jméno. Pokud se něco jmenuje „Osud“, musí to být přeci obsahově bohaté, příběhově epické, prostorově výpravné a hratelně zábavné. Bungie se u Destiny nepodařilo prodat všechny aspekty na první dobrou, a tak to zkouší podruhé, přičemž se řídí prostým pravidlem, že v pokračování musí být všeho víc. A jak to vypadá, vydali se tím správným směrem....

»
02. 09. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Redout: Lightspeed Edition

Proč vlastně hrajeme závodní hry? Abychom se mohli prsit, že jsme se projeli ve sporťáku, který jinak chodíme oslintávat do drahých showroomů? To snad ne. Chceme si užít svou dávku adrenalinu, pocit z jízdy, z rychlosti hraničící s limity jak daného vozu, tak našimi v pozici řidiče. Alespoň zprostředkovaně máme chuť postavit život na hranu mezi nudně stráveným odpolednem a možností navštívit nemocniční zařízení s orgány v kómatu. Jenže závody aut už ztrácí potřebnou sílu a...

»
25. 08. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 2017

Závodní hry buď milujete, anebo patříte do skupiny, která odsuzuje to nesmyslné kroužení do kola a vůbec nechápe, co na tom koho může bavit. Ani v případě, že máte závodní hry rádi, nemusí vám sedět každá. Někdo má radši dvě kola než čtyři, jiní jsou rádi pokrytí blátem a ježdění na kola je neoslovuje a další skupina pak nedá dopustit na jízdu po okruzích, kde v souboji s časem pilují průjezd každou zatáčkou,...

»
20. 08. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Observer

Stejně jako ostatní žánry, tak i horory se neustále vyvíjejí. Před osmdesáti lety stačilo na hlavu zakytovat hrnec, přidělat papírové šrouby a lidé se báli odejít z biografu, aby po cestě domů nepotkali Frankensteinovo monstrum. Přes maskované vrahy, poltergeisty, mýtické nestvůry, ďábly a jiná zla jsme se dostali až do dnešní fáze, kdy je módní nabalit na děsivou notu dalších 5 žánrů a přidat pořádnou dávku šílenství. Několikrát do roka nás...

»
16. 08. 2017 • wellkeybig0

RECENZE: Blackhole: Complete Edition

Co je České, to je hezké České videohry slaví úspěchy po celém světě. Tituly jako Mafia, Dex, Machinarium, nebo právě Blackhole hrají miliony hráčů. Bohužel není pravidlem, že každá česká hra si najde cestu do zahraničí a především k úspěchu. Blackhole: Complete Edition je, ale jedna z těch, co to dokázala a byla přijata velmi kladně po celém světě.

»
16. 08. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: The Long Dark

Techniky přežití se mohou hodit vždy, takže když je nějaká možnost se něco z nich naučit, určitě se neobracejte zády, ale snažte si zapamatovat, co se jenom dá. Nevíme dne ani hodiny, kdy do naší planety narazí asteroid, rozšíří se nákaza měnící lidi na nemrtvá monstra, nebo se prostě jenom prostřednictvím bankovek rozšíří nějaký smrtelný virus. Že jsou vám výše zmíněná témata povědomá? To by tedy měla, jelikož jsou to nejpopulárnější...

»
15. 08. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Agents of Mayhem

V pozici hráče jsem nikdy neholdoval hrám, které si předem nemůžu zaškatulkovat a u nichž se na základě propagace jen těžko určuje, co z nich vlastně vyleze. Ovšem jako recenzent si takové zajíce v pytli nadmíru užívám, protože se mi dostává vzácného privilegia, kdy se stávám prostředníkem mezi autory a potencionálními hráči. Třebaže si nedělám iluze, že by v době YouTube někdo kupoval novinku jen na základě jednoho názoru, často značně zaujaté osoby, alespoň...

»