RECENZE: Bus Simulator

Autor: Lukáš Michal Publikováno: 21.9.2019, 11:12

Publikováno: 21.9.2019, 11:12

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Michal

Lukáš Michal

Je autorem 3485 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Každý z nás potřebuje k výkonu svého zaměstnání (žáky nevyjímaje) nějaké věci, bez nichž by nebylo možné ho vykonávat. Kancelářské krysy se neobejdou bez notebooku nebo PC, automechanik bez nářadí a paní učitelka bez knížek. Máme tu také pracovníky, kteří pro výkon práce potřebují i větší a těžší věci, jako třeba kulatou lopatu. Ano, myslím na řidiče všeho druhu a všech možných povozů. V tomto konkrétním případě se podíváme na řidiče autobusů, jimž je věnována hra Bus Simulator.

Po několika letech čekání se na konzole konečně dostávají další simulátory než jenom ty o farmaření. Mě práce řidiče autobusu přišla vždycky zajímavá, takže po recenzi jsem se sápal jako novorozenec na matčin prs. Byl jsem zvědav, jak se povede tuto hru přenést na konzole a jak moc velké zábava to nakonec bude. Pro někoho, kdo má za sebou několik desítek hodin ježdění s kamionem nejen po Evropě, přeci musí jít o jasnou volbu. Navíc hru má na svědomí německé studio, z nichž do celého světa proudí nespočet roztodivných simulátorů.

Když už jsem zmínil Německo, pojďme se podívat ještě do jiné země. Tou zemí je Česká republika, která se v rámci Bus Simulátoru dočkala překvapivé české lokalizace formou titulků. Normálně bych jeden odstavec recenze lokalizaci nevěnoval, ale v tomto případě nemohu jinak. Je pěkné, že někdo překlad udělal, ale výsledek už moc hezký není. Čeština místy dost často nedává smysl (kdo by čekal, že nastavení režimu okružní jízdy bude mít název ping-pong), někde chybí slova a je plná překlepů. Nejde o to, že by v jiných hrách chyby nebyly, ale tady vás budou být do očí na každém kroku. Zlatá Forza Horizon 4 a její údajně hloupý překlad.

A ve stejně negativním duchu budeme pokračovat i nadále, protože po nahrávací obrazovce se dostáváme do hlavního menu. Po zvolení jména společnosti (například Kulička Fofr Transport) se před námi otevře mapa světa, který budeme dopravně obsluhovat s tím, že máme udělat první linku. Uživatelské rozhraní sice na první pohled vypadá pěkně, ale vývojáři zapomněli, že ho na konzoli budeme ovládat na gamepadu. Celé rozhraní je strašně divně udělané, než se člověk někam prokliká, tak se musí soustředit jak při hraní nějaké MP FPS a hodně často jsem netušil, na něco mám kliknout, aby se stalo to, co bylo cílem.

Nejvíc špatné rozvržení bije do očí při vytváření jízdních tras. Naplánovat trasu a propojení zastávek napoprvé tak, abych byl spokojen, se mi snad nepovedlo ani jednou a dost často v důležité chvíli menu přestalo fungovat nebo se zaseklo v nějaké funkci. To sem pak musel přeskočit do jiné nabídky a pak se zase vrátit zpátky a věřte mi, takhle hrát hru rozhodně nechcete. Takhle by hry dělané být ani neměly a je to první hřebík do její plechové rakve.

Stejný problém jako v menu na nás čeká také po usednutí za volant. Než sem nastartoval motor, zapnul všechna světla a vyjel na první linku, chvilku to zabralo. Některé prvky řízení nebo ovládání autobusu mají své konkrétní tlačítko (otevírání a zavírání dveří), ale některé můžete ovládat buď tak, že na daný prvek namíříte kameru a zvolíte ho nebo vyberete z menu rychlého přístupu. Je fajn, že můžeme ovládat autobus v mnoha směrech až do takových detailů, jako je vysouvání plošiny pro vozíčkáře. Dokonce můžeme cestujícím prodávat vstupenky a vracen drobné, ale vracení je hodně nepřehledné kvůli tomu, že zvýraznění vracených mincí je hodně slabé a člověk často vrátí špatně, za což je samozřejmě od hry penalizován. Všechny nabídky jsou však zoufale nepřesné a každá má trochu jinou citlivost na posun, takže o nějakém pohodlném ovládání nemůže být ani řeč.

Fajn nápad přerušující stereotyp řízení je možnost zvednout zadek ze sedadla a vyrazit mezi cestující. Někdy někdo bude stát blbě ve dveřích, na což bude třeba ho upozornit, jindy zase bude neukázněná osoba poslouchat hudbu na hlas, a když už budete vzadu, můžete zkontrolovat, zda mají všichni platný lístek. To jsem jednou za čas udělal jenom tak a vzhledem k tomu, že pokuta je 120 euro, jedná se o fajn částku do rozpočtu.

Za vydělané peníze v rámci kariéry rozšiřujeme svoje dopravní impérium. Je třeba plnit úkoly, abychom se dostali k novým oblastem pro tvorbu zastávek. Dopravní obsluha města není snadná věc, takže budeme kupovat nové a větší autobusy (ve hře najdeme dokonce tři typy kloubových souprav) a najímat nové zaměstnance, protože v jednom člověku se všechny linky dají obsloužit jenom těžce. Management není zbytečně složitý, ale nabízí dostatek možností a prostoru k vlastní iniciativě, byť z počátku hra hodně vede za ručičku. Příjemný je také jízdní arkádový model autobusu.

Tím hlavním betonovým kvádrem táhnoucím celý autobus do hlubin zapomnění je technická stránka. Co naplat, že hra běží ve 4K, když při pohledu do zrcátka má tak 4 FPS. A upřímně ani nevím, co má na hře 4K rozlišení. Snad možná modely autobusů, které jsou nejkrásnější částí celé hry. Město jako takové také není úplně špatné, ale jeho hlavním nepřítelem jsou nejen doskakující, ale hodně často také vypadávající textury. Nemluvím ale o jednotlivých objektech. Dost často vypadne třeba na vteřinu polovina města. K tomu jsou tu divné odlesky světa, stromy a listí procházející skrze střechu autobusů a opravdu nepovedený déšť. Ten je tak propracovaný, že se všechno nepřirozeně leskne, silnice je jako zrcadlo a aby toho nebylo málo, prší i v garáži pod střechou.

Na to, že Bus Simulator je o ježdění po městě a nedílnou součástí je okolní doprava, abychom nejezdili po prázdném světě, tak právě tenhle prvek také není vůbec zvládnutý. Auta kolem nás ignorují skoro všechny předpisy za cenu toho, že nám dávají přednost. My však jedeme autobusem, nikoli sanitkou. Pak to vypadá, že jedete po hlavní silnici a dáváte přednost těm na vedlejší, přednost zprava taky neznají a auto odbočující vlevo také nemá přednost. Na denním pořádku jsou problémy se směrovkami na autech jedoucích po městě. Ty buď nefungují nebo ukazují na špatnou stranu. Díky tomu bude váš adrenalin stále vysoko z důvodu očekávání, kdo kam skutečně pojede. Vrcholem bizarnosti jsou chodci na přechodech, kteří se nebojí vám skočit pod kola těsně před vámi. Pokuta ze přejetí člověka je nějaký 20 000 euro, takže se mějte na pozoru. Jinak totiž jedete linky se ztrátou a to je to poslední, co bystě měli chtít.

Díky tomu tak někdy člověk nesmyslně čeká v koloně nebo ho hra dožene k vědomému porušování předpisů, kdy jedu prostředkem silnice, na všechny kašlu a prostě jedu. Vtipné je, že hra toto nebezpečné chování nijak nepostihuje a větším prohřeškem je, když náhodou kolem trochu zavadíte o obrubník, jedete moc rychle nebo přejedete moc rychle retardér, jehož přítomnost by autobus ani nezaznamenal. A přitom bych neřekl, že jízda v protisměru je v Německu nebo kdekoli jinde běžnou záležitostí.

Když už jsem od hry nic nečekal a všechny dobré zážitky pohřbily trosky, vydal jsem se na test kooperativního multiplayer. Ten můžou rozjet až čtyři řidiči najednou. Jeden z nich je pozve do jeho města a oni mu pomáhají s plněním úkolů a vyděláváním peněz. Možností, jak hrát je kupodivu hned několik. Můžete jezdit nějakou z hotových linek (klidně každý jinou nezávisle na sobě), vydat se na ní jako konvoj nebo ve dvojici jet v jednom autobuse. Konvoj je super, když máte třeba dva „kloubáky“ (ale nejenom s nimi) a jede se za sebou. Lidi nastupují do obou z nich, prodáváte lístky, paráda. Dokonce i síťový kód hezky funguje, hra nijak výrazně nelaguje, byť ke zhoršenému počtu FPS občas může dojít.

Překvapivě zábavná je možnost jet jedním autobusem, kdy jeden řídí a druhý dohlíží na cestující. Řidič se věnuje prodeji jízdenek a řízení a druhý hráč prochází bus, sbírá odpadky, napomíná cestující a kontroluje jízdenky. Hra jde dokonce tak daleko, že si třeba v půlce linky můžete role vyměnit. Všechno jede krásně plynule, a hlavně to opravdu funguje. Navzdory tomu, že technická stránka hry je nevalná, multiplayer funguje opravdu výborně a některé hry by se v tomto směru klidně mohli učit. Mám teď na mysli rychlost a plynulost připojování a funkční interakci dvou hráčů.

4
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Bus Simulator je jako jízda na horské dráze. Nabízí úplně výborné momenty, které však následně velice rychle zničí nějaký nedodělek nebo uživatelsky nepřívětivé rozhraní. Hra nabízí spoustu opravdu dobrých nápadů, nicméně výsledek je jako slepený Herkulem, který je naředěný vodou. Za plnou cenu bych hru rozhodně nekupoval a ve slevě bych to zvážil. Uvidíme, jestli někdy dorazí do Game Passu, což by bylo fajn. Asi jsem totiž divný, ale i přes všechny chyby a vztekání jsem si na hře něco našel a jednou za čas rád vyrazím na svou linku.
06. 12. 2024 • Michael Chrobok0

RECENZE: Indiana Jones and the Great Circle

Na světě není slavnějšího archeologa, než je Indiana Jones. Kromě pěti filmů, několika knih a komiksů se dočkal ztvárnění také na poli videoher, byť s kolísavou kvalitou. Studio MachineGames, které spadá pod Bethesdu, se rozhodlo vytvořit tu nejlepší akční adventuru s Indiana Jonesem v hlavní roli, jaká tady doposud byla. Jak se jim tento nelehký úkol podařil?

»
03. 12. 2024 • Lukáš Michal0

RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024

Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...

»
30. 11. 2024 • Jakub Michálek0

RECENZE: Death Stranding: Director’s Cut

Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?

»
28. 11. 2024 • Michael Chrobok0

RECENZE: Dragon Age: The Veilguard

Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.

»
21. 11. 2024 • Lukáš Michal0

RECENZE: Farming Simulator 25

Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....

»
10. 11. 2024 • japo0

Recenze: Squirrel with a Gun

Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...

»
08. 11. 2024 • Michael Chrobok0

RECENZE: Life is Strange: Double Exposure

Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...

»
04. 11. 2024 • Jakub Michálek0

Recenze: Unknown 9: Awakening

Mysteriózní výprava za neznámem a prastarou společností neznámých.

»