RECENZE: Call of Duty Black Ops 6

Autor: Lukáš Michal Publikováno: 31.10.2024, 17:55

Publikováno: 31.10.2024, 17:55

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Michal

Lukáš Michal

Je autorem 3481 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Letošní díl nekonečné série Call of Duty je celou řadou hráčů očekáván hned z několika důvodů. Může to být třeba tím, že vývoj Black Ops 6 byl na poměry značky až nečekaně dlouhý, protože trval čtyři roky. Vývojáři tak měli spoustu času náležitě zapracovat na všech aspektech a napravit poněkud pošramocenou pověst po nepříliš vydařeném Modern Warfare III. Hráči na Xboxu pak mají ještě jeden důvod k radosti, obzvlášť, pokud si platí Xbox Game Pass, protože hned v den vydání se nejnovější díl stal součástí tohoto předplatného, a to se vším, co přináší. Vzhledem k tomu, že plná cena hry není úplně nejmenší, jde o velký bonus a také možnost, jak si hru vyzkoušet bez rizika finanční ztráty a zklamání.

I já jsem ke hře přistupoval s jistou dávkou nadějí, protože akcí podobného druhu už zkrátka moc není, myslím teď hlavně singlplayer kampaní, protože online stříleček je naopak jako máku. Navíc měl vývoj tentokrát na starost Treyarch a Raven Software, což jsou podstatně lepší varianty jak Sledgehammer Games. Sice mám nejraději díly od Infinity Ward, ale ani Black Ops část není vůbec špatná, byť k ní mám jisté výhrady. Takže hurá do víru bitev a zběsilé akce, která vlastně celou tuhle sérii vždycky charakterizovala.

Nemůžu začít ničím jiným, než je kampaň. Po loňském lehce problematickém pojetí jsme dostali diametrálně odlišný zážitek. Až mě ten špionážní thriller, který se přede mnou začal odehrávat na obrazovce, překvapil. Fajn je, že si příběh užijí i ti, kteří třeba minulé díly minuli nebo už zapomněli. Ano, někdo si bude třeba klást otázku, proč je Frank Woods na vozíku, ale to zážitku vůbec nevadí. Pohnutky a cíle našich hrdinů jsou v úvody jasně vysvětleny, takže akce může začít.

Opravdu jsem si připadal, jako bych hrál třeba Mission Impossible, kdy se musíme dostat do trezoru padouchů v kasinu, vloupat se na tajnou vojenskou základnu nebo na politickém setkání vybrat jednu z cest, která povede k vytouženému cíli. Různorodost misí je moc pěkná a dost často se vývojářům povedlo vyskočit z koridoru a hru až nečekaně otevřít a přinést vícero cest k řešení situace. V jedné části se dokonce změní v nefalšovaný open world, kde se můžeme volně pohybovat a plnit nejen hlavní, ale také vedlejší úkoly, jejichž (ne) splnění má vliv na další průběh. Všechno nakonec vrcholí až nečekaným způsobem, který mi připomínal psychedelické části z Far Cry. Aneb když vám dojde akce, přimíchejte drogy a nechte představivost náležitě působit.

Celá kampaň mi přišla skvělá a přesně taková, jakou mám v rámci série rád – bláznivá, plná akce, drsných hlášek a „nečekaných zvratů“. Dokázal bych si v pohodě odpustit část se zombíky a drogový závěr. Mému oku pak ne úplně lahodilo open world ježdění, protože zdejší engine není zkrátka připraven na velké oblasti a doskakování vzdálenějších objektů je něco, co nemám opravdu rád. Naopak velkou radost mi udělala herní doba, která se dokázala dostat někam ke hranici 8 – 9 hodin a to ještě ke všemu s velice slibným potenciálem na znovu zahrání, i když konec jako takový je k dispozici stále jenom jeden. A to jsem ještě zapomněl na náš bulharský úkryt a možnosti vylepšovat dovednosti v něm. Je toho zkrátka dost.

Ptáte se a co po skončení kampaně? Možnosti jsou letos dvě – zombíci nebo multiplayer. Já si vybral zombíky a to i navzdory tomu, že mě v kampani úplně nebavili. Jejich samostatný režim je ale něco úplně jiného. Je to zábava pro hraní nejen ve skupině, ideálně přátel, ale také samostatně, což se může hodit. Zatím jsou tedy k dispozici pouze dvě mapy, ale to je něco, s čím si vývojáři jistě poradí. I na dvou mapách se však dá najít spousta překvapení a objevit nečekané vychytávky, díky nimž je hraní zombií režimu opravdu skvělé. Nechybí samozřejmě klasické sbírání peněz na postupné upgrady a vylepšování proti stále větším a silnějším hordám nepřátel.

No a samozřejmě, nevím jestli se dá říct, to nejlepší na konec, ale máme tady poslední dílek skládačky letošního dílu, kterým je klasický multiplayer. Ten po obsahové stránce nabídne aktuálně 16 map a nespočet herních režimů, v nichž si každý najde to svoje. V tomto směru se žádné překvapení nekoná a pokud jste hráli nějaký předešlý díl, budete vědět, jak vylepšovat zbraně, používat perky a získávat nové skiny na zbraně. Ty se mimochodem dají získat také plněním úkolů v příběhu, to jenom tak na okraj.

Ať už si vyberete herní režim, jaký chcete, určitě si na první pohled všimnete jiných pohybů a celkového tempa hry. Někdo říká, že je rychlejší, někdo že pomalejší a já bych řekl, že tempo vždycky odpovídá zvolenému režimu. Nicméně pohyby mi přijdou lepší a akčnější, navíc si díky nim mohu dovolit o něco víc než dříve. Obecně můžu říct, že mám radši menší mapy a intenzivnější akci, a právě toho se mi v aktuálním díle dostává tak akorát.

Hra vypadá, a zejména poslouchá se, stále skvěle, i když vizuální stránka začíná mít jisté vady na kráse. Zmínil jsem horší vykreslování v open world části, pak tady máme místy horší detaily prostředí a párkrát také neseděla synchronizace pohybů rtů s dabingem. Dokonce i pár bugů jsem letos potkal, ale ve výsledku to nebylo nic, co by mi nějakým způsobem narušilo herní zážitek. Hra se na konzoli skvělé hýbe a pořád vypadá hodně dobře, což je asi to nejdůležitější.

Pochvalu si zaslouží také online část, zejména její vytváření her a další části. Uvidíme, jak dlouho to bude fungovat, ale aktuálně to vypadá, že hra k sobě dokáže poměrně dobře vybrat podobně schopné hráče, díky čemuž si hru zase o něco víc užijeme. Slyšel a četl jsem nějaké povzdechy směrem k uživatelskému rozhraní, ale minimálně na konzolích jsem s tím, jak je to teď nastavené, úplně v pořádku. Zkrátka si vyberu díl, jaký chci hrát, do něj se prokliknu a pokračuji dál. Díky tomu je nyní možné vybrat obsah k instalování, takže není nutné stahovat všechno, pokud tedy všechno nechcete mít nainstalované. Ještě pár let a možná i Call of Duty dokáže efektivně pracovat se svými daty.

Call of Duty Black Ops 6 je hrou tvořenou ze tří částí – kampaň, zombíci a multiplayer. Všechno dohromady pak tvoří skvělý balíček pro všechny akce chtivé hráče. Já jsem byl s výsledkem nadmíru spokojen a vlastně jsem dostal víc, než jsem původně čekal, a to zejména v kampani a zombících. Klasický multiplayer mě kromě upraveného pohybu ničím jiným nepřekvapil, ale to vlastně taky není špatně. Každá dlouhodobá série má svoji identitu, kterou hráči chtějí. Je vidět snaha vývojářů zkoušet nové věci a podívat se i tam, kam se předchozí díly báli pustit, za což jim patří díky. Troufnu si tedy tvrdit, že po delší době stagnace před sebou máme zase pořádně našlapaný díl, který si zaslouží pěkné hodnocení. Tím spíš, že na Xboxu vlastně v rámci předplatného dostaneme takový produkt hned v den vydání. Už konečně chceme vidět i starší díly v Xbox Game Passu!!!

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Po zpackaném Modern Warfare III se vrací série Black Ops a je opravdu vidět, že na ní vývojáři měli dostatek času. Kampaň je hodně pěkná špionážní akce, navíc na poměry série poměrně dlouhá. Zombíci jsou zase fajn, což je dáno nejen zajímavým designem map a spoustou věcí k objevování, ale také tím, že jsme si od nich trochu odpočinuli. No a multiplayer je přesně takový, jaký bychom čekali, ale díky možná trochu rychlejšímu tempu a novým pohybovým možnostem je přece jenom krapet jiný. Je zkrátka vidět, že dostatečný čas na vývoj je většinou ku prospěchu věci.
06. 12. 2024 • Michael Chrobok0

RECENZE: Indiana Jones and the Great Circle

Na světě není slavnějšího archeologa, než je Indiana Jones. Kromě pěti filmů, několika knih a komiksů se dočkal ztvárnění také na poli videoher, byť s kolísavou kvalitou. Studio MachineGames, které spadá pod Bethesdu, se rozhodlo vytvořit tu nejlepší akční adventuru s Indiana Jonesem v hlavní roli, jaká tady doposud byla. Jak se jim tento nelehký úkol podařil?

»
03. 12. 2024 • Lukáš Michal0

RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024

Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...

»
30. 11. 2024 • Jakub Michálek0

RECENZE: Death Stranding: Director’s Cut

Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?

»
28. 11. 2024 • Michael Chrobok0

RECENZE: Dragon Age: The Veilguard

Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.

»
21. 11. 2024 • Lukáš Michal0

RECENZE: Farming Simulator 25

Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....

»
10. 11. 2024 • japo0

Recenze: Squirrel with a Gun

Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...

»
08. 11. 2024 • Michael Chrobok0

RECENZE: Life is Strange: Double Exposure

Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...

»
04. 11. 2024 • Jakub Michálek0

Recenze: Unknown 9: Awakening

Mysteriózní výprava za neznámem a prastarou společností neznámých.

»