Recenze: Cars 3: Driven to Win

Autor: chaosteorycz Publikováno: 23.6.2017, 15:53

Publikováno: 23.6.2017, 15:53

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1026 článků

Blesk McQueen je zpět a sním další dobrodružství z animovaného světa, kde jsou nárazníky aut ukecanější než amplión obecního rozhlasu. Jenže tentokrát má červený rychlík problém a tím je technologická omladina, která mu bere pozici nejrychlejšího závodníka. Blesk má tak před sebou dlouho cestu, během níž musí chytit druhou mízu a ukázat moderním floutkům, kde Bosch nechal svíčky. Pokud máte děti, neříkám vám nic nového, neboť pod pohrůžkou nekonečného pláče jste už byli v kině minimálně dvakrát. Já na krku nekompromisní vyděrače nemám, a tak jsem se spokojil s hrou, která filmovou premiéru doprovází.

Blesk, Burák a ti další
Pokud si titul hodláte koupit jenom proto, abyste si na vlastní ruce zopakovali neopakovatelný návrat na trůn nejrychlejšího spalovače paliva, tak na to rychle zapomeňte. Driven to Win má svůj vlastní příběh, v němž Blesk všem dokola dokazuje, že jeho stará sláva ještě neřekla poslední slovo. Spanilý plán s univerzální zápletkou ovšem chcípá hned po vyjetí z depa. Veškeré „dějové“ linky totiž tvoří jen nepříliš podařené cut-scény ve zpravodajském studiu a několik dialogů, v nichž se hlavnímu hrdinovi vrací jeho čtyřkolová minulost. Hra proto působí dojmem jakoby příběh ani neměla a vy si pouze odškrtáváte závod za závodem, za doprovodu glosujících komentátorů. Myšlenku uceleného vyprávění boří i fakt, že od prvního závodu jsou k dispozici další postavy, mezi nimiž lze vybírat dle libosti.

Důvěrně známých či nových postav je více než dvacet a těžko soudit na kterou lákat, když jedinými, které znám, jsou Burák, Chick Hicks, Mack a Guido. Jejich odemykání není nikterak složité, stačí dojíždět na prvních třech příčkách a hojně využívat všech nabízených herních mechanismů. Pak jen sledujete, jak se plní výzvy v rámci Hall of Fame a další auta se hrnou jak mravenci za cukrem. Některé úkoly získáte takřka zadarmo, na jiné si trochu máknete, ale splnitelné jsou všechny. Podle získaných počtů se otevírají závody s bossy patřící do příběhového režimu. Autoři se zároveň jednotlivým mluvkům snažili vnuknout specifický jízdní styl, s ohledem na jejich skutečné protějšky.

Když ho nemůžeš předjet, odpal ho!
Závodní kousky tak mají výbornou ovladatelnost s vysokou rychlostí, ale bídnou odolnost vůči šťouchnutí ze strany soupeřů. S mohutnými koráby z poloviny minulého století naproti tomu hne jen málokdo, ovšem jsou horší v driftech a neexcelují ani při akrobacii. Obecný jízdní model je arkáda jak cep, jejíž vlastnosti mi nejvíce připomínali Sonic & All-Stars Racing Transformered. Akrobacie se provádí jen pravou páčkou, tudíž je k dispozici pouze omezené množství triků, které je při velkých skocích třeba vrstvit. Všudypřítomným pomocníkem je turbo doplňované vším, co nepatří do příručky spořádaného řidiče, který svou udržovanou Škodu 120 bere z garáže jen o Velikonocích a Dušičkách.

Jestli Cars 3 za něco zasluhují pochvalu, je to, v rámci žánru, až enormní množství režimů. Nabídka rozdělená na klasické závody, turnaje a týmové podniky, je nejštědřejší právě v oblasti jednotných klání. Šest kategorií se rozprostírá od obyčejných Races, po Battle Races, Takedowns, Stunt Showcases, Best Lap Challenges a Playground, přičemž v každé se postupně odemkne 22 tratí. Počet lokací je poloviční, neboť každé místo je zastoupeno dvěma denními dobami a drobnými rozdíly v trase. Ze všeho nejméně mě bavil režim Stunt Showcase. Ne, že by dělání otoček bylo nějak složité, ale s auty je třeba na můstcích skočit manuálně, a to se ne vždy daří podle představ. Dosáhnout stupně vítězů je tak složité i na střední obtížnost a často jen smutně koukáte, jak se propadáte pořadím až za popelářský vůz.

Od desíti k pěti
Na opačném konci oblíbenosti jsou všechny režimy, kde se dají použít zbraně. Více jak 10 pyrotechnických výtvorů nabízí široké spektrum arzenálu, které je díky možné jízdě pozadu použitelné jak proti lídrům závodu, tak těm, jenž dotírají ze zadních příček. Na tratích připomínajících válečné bojiště hratelnost jednoduše šlape nejlépe a kdykoli jsem se vrátil k běžným závodům, měl jsem pocit, jako bych byl přesazen z horské dráhy na houpacího koně. Soupeři se sice neustálými průpovídkami snaží ducha soutěživosti držet při životě, ale po nějaké době je přestanete vnímat. Zcela mimo je poslední režim Playground, kde jsou připraveny desítky miniher pro vybláznění jednotlivce, ale také party až čtyř hráčů. Sbírání kroužků, střílení krabic, time attack nebo ničení pylonů demoliční koulí vám zaručeně oživí stereotyp, jenž nezadržitelně přijde.

Čtyři hodiny, zhruba tak dlouho trvá, než si otevřete většinu obsahu a zjistíte, že hra už nic víc nenabídne. I přes výskyt turnajů, i přes možnost jejich vlastní tvorby, a i přes týmové závody, které jsou dostupné jen při lokální kooperaci, třetí Auta nenávratně směřují k repetitivní hratelnosti. Audiovizuální úpravy hrdinů smrsknuté na výběr barev podsvícení a plamenů jsou sice pěkné, ale pro poutavost hraní platné, jak píchlá rezerva. Disk v mechanice tak nejdéle vydržím rodinám s malými svišti, jenž se za deštivých letních dní seskupí před televizí, aby závodily o zlaté písty. Očividné rodinné zacílení lehce kazí přehnaná obtížnost. U zlaté střední cesty bych očekával automaticky medaili, i kdybych ovladač držel nohami, ale tvůrci se rozhodli nedat hráčům nic zadarmo, s čímž nejmenší závodníci určitě budou mít problémy.

Čtyři a utrum
Jak už bylo zmíněno, hra více hráčů je přítomna pouze v lokální formě, jako split-screen multiplayer. K dispozici tak nejsou ani globální žebříčky či jiné porovnání s venkovním světem, což je škoda, protože se razantně zmenšuje základna potencionálních kupců. Přitom konzolím smrtelně chybí obdobné hry hrané po síti, protože přejdu-li F2P tituly, většina indie závodů není schopná vygenerovat dostatečně velkou základnu, protože se nemohou opřít o populární značku podpořenou reklamou. Z toho samozřejmě plyne cena srovnatelná s poslední Forzou, která v případě verze pro Xbox One činí 1 699 Kč, u předchozí generace pak o 250 Kč méně. Ruku na srdce, je to příliš a čím dříve přijde sleva, tím lépe, protože hra neoslní ani grafikou.

Pod hrou je podepsáné znovuotevřené studio Avalanche Software zodpovědné za předchozí díl, čehož je těžké si nevšimnout. Celá řada vizuálních konceptů je nezměněná, animace autíček vypadají totožně a troufám si říct, že zbraně spolu s modely prošly jen drobným vylepšením. Grafiku tak stěží můžu označit za nižší průměr, který se ke kvalitám filmové animace neblíží ani na světelné roky. Ale je třeba hledat pozitiva a ta jsou ukryta v bezproblémovém chodu a rychlém načítání. U filmu je původní znění v tuzemské distribuci automaticky nahrazeno dabingem, takže přímé porovnání hlasů použitích ve hře není dobře realizovatelné, ale například Burák zní skoro stejně, jako kdysi v podání Petra Novotného. Za lokalizaci, alespoň částečnou, samozřejmě nikomu nestojíme.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Cars 3: Driven to Win mohla být výborná hra s nepřeberným množstvím režimů, k níž by se fanoušci pixarovských hrdinů vraceli dnes a denně, aby odemkli všechny postavy, získali kompletní paletu barevných úprav a ukázali rodičům, že u dnešních herních strojů nemají co dělat. Musela by ovšem vyjít jako součást rodinného megabalení ovesných vloček nebo nasadit cenovku se štítkem „-50 %“. Jako většina doprovodných her, plní v první řadě reklamní funkci, za níž si ještě nechává platit. Zajímavé režimy a zapamatovatelné tratě tak nemají šanci najít dostatek hráčů a titul se stane jen dalším tuctovým výtvorem, na nějž si do měsíce nikdo ani nevzpomene. Děti možná neprokouknou prvoplánový rychloprodukt, ale dospělý hráči řeknou sbohem po jednom odpoledni.
  • Headcleaner

    Ahoj, podporuje hra volant?

    • Chaosteory CZ

      Zajímavá otázka 🙂
      Oficiální informace jsem nikde nenašel a upřímně o přímé podpoře bych pochyboval. Na PC hra nevychází a jelikož je třeba během ježdění obsluhovat další tlačítka, asi by to nebylo příliš komfortní.

      • Headcleaner

        Díky za reakci. Předchozí díl Cars 2 volant podporuje (i na Xbox One ve zpětné kompatibilitě, čemuž se docela divím), komfortu ovládání bych se nebál (na volantu jsou všechna tlačítka po ruce). Problém je spíš absence analogů, které se používají na triky (na to volant náhradu nemá), ale pro menší děti, které nepoberou do ruky ovladač a stačí jim kroutit volantem a šlapat pedály, to stačí i tak. Na tohle by byla ideální funkce copilot (spojit dva ovladače dohromady, aby se chovaly jako jeden), ale nepodařilo se mi to rozchodit ani s druhým ovladačem, natož s volantem (vzhledem k mizerné podpoře volantu na Xboxu obecně si nedělám moc velké naděje).

        • Chaosteory CZ

          Pokud by se prcek vzdal Stunt Showcase, tak ostatní závody se při obtížnosti easy dají bez problémů odjezdit bez triků. Dokonce i drift se dá zapnout automatický, což eliminuje další tlačítko (B). Můžu se zeptat v čem selhává připojení druhého ovladače při funkci Copilot?

          • Headcleaner

            To zní dobře, třeba tomu dám šanci, až to zlevní 😉 Jinak ten copilot se dvěma ovladači funguje, když odpojím volant. Pro volant se ale copilot opravdu zapnout nedá a to je škoda.

21. 10. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: The Evil Within 2

Je zcela normální, že když máte dlouhá léta zálibu v nějakém žánru, stáváte se pro okolí samozvaným expertem. Tohoto postavení se mi dostává i mezi kolegy, tudíž blíží-li se vydání něčeho, co zavání zpocenými rukami, sevřeným krkem nebo hrozbou neplánovaného vyprázdnění, jsem první na seznamu oslovených. I když s nadsázkou říkám, že neznám jen ty horory, které nebyly natočeny, napsány a vytvořeny, jednou nutně musel přijít zlom. Bod, v němž se můj výklad...

»
18. 10. 2017 • lindros88cze4

RECENZE: ELEX

Němečtí vývojáři Piranha Bytes nám za svou existenci přinesli řadu skvělých RPG zážitků, ať už o sérii Gothic či Risen. S jejich novým dílem ELEX se vydali trošku jinou cestou. Stále se jedná o akční RPG, ovšem do oblíbeného středověkého fantasy přimíchali slušnou dávku sci-fi. A jak tento science fantasy počin dopadl, se dozvíte v naší recenzi.

»
16. 10. 2017 • tonyskate1

RECENZE: South Park: The Fractured but Whole

Městečko South Park je zpět! Po vydařeném Stick of Truth sice přebrali štafetu vývojáři Ubisoftu, ale tvůrci seriálu u vývoje zůstali a nenechali si do ničeho kecat. Připravte se tedy na další bizarní, ujetou a pochopitelně naprosto sprostou jízdu, v niž hrají prdy hlavní roli.

»
16. 10. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Middle–earth: Shadow of War

Příběhy ze Středozemě hráče bavily dlouho předtím, než Glum začal slídit za „miláškem“ na stříbrném plátně a než Peter Jackson všem připomněl, že Tolkien je jméno významného spisovatele, nikoli odrůda vína. Dokonce se dá říct, že od roku 1982 má každá generace hráčů svého Pána prstenů, který vychází ze stejného základu, a přesto je pokaždé jiný. Poslední roky si Středozemi jako svou destinaci zvolili autoři z Monolith Productions, kteří se...

»
06. 10. 2017 • kristine4chaos30

Recenze: Forza Motorsport 7

Z organizační důvodů, kvůli nimž Lukáš „ChaosteoryCZ“ nemůže přinést podrobné zhodnocení nové Forzy, jsem na jeho přání tuto štafetu převzala já. Takže se připravte, že to úplně mění pohled a přístup k populární značce a žánru jako takovým. Na rozdíl od něj si totiž nemyslím, že závodní simulátor musí hráče trápit přemrštěnými nároky na ovládání. Nechci po něm ani věrohodný průběh závodu se všemi těmi testovacími koly a kvalifikacemi, kvůli nimž se...

»
03. 10. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: NBA 2K18

Dnešní recenzi má na svědomí Jiří „Man1“ Pacovský, takže svůj obdiv a úctu směřujte k němu 😉 Každoročně se těším na dvě období. To jedno přichází s E3, kde se dostáváme pod plnou palbu nových herních trailerů, a pak to poprázdninové. Už dávno nestuduji, takže pro mě prázdniny znamenají maximálně tak dlouhou nudu na herních serverech, které znám už nazpaměť. Ale pak přijde září a já si připadám, jak kdyby mě někdo zatlačil...

»
30. 09. 2017 • chaosteorycz6

Recenze: Cuphead

Za tajemným lesem, děsivým lunaparkem a blíže nespecifikovaným počtem řek a hor, žijí dva kusy porcelánu Cuphead a Mugman. Jejich bytí je naplněné radostí a štěstím, nicméně musejí se vyvarovat kasinu ovládanému temnými silami. Ovšem nebyla by to pohádka milé děti, kdyby naši hrdinové poslechli rad vousaté konve. S pohledem zasloužilého karbaníka vrhali kostky jedno kolo za druhým a štěstěna jim evidentně přála. Ale pekelná, která skončila s nabídkou samotného ďábla, který...

»
27. 09. 2017 • chaosteorycz9

Recenze: Project CARS 2

Mám takovou teorii, že recenze jsou jako závody. Jak je člověk začne, rozhodne o tom, jak dopadnou v samém závěru. Pokud mám alespoň trochu pravdu, tak je úplně jedno, co v nejbližších řádcích napíšu, protože bednu neuvidím. A to mám skvělý tým vedený samotnými Slightly Mad Studios a nejmodernější techniku obstaranou systémem Project CARS 2. Jenže zázemí, know-how a šikovné ruce nejsou všechno, když cestu k úspěchu kříží hladová konkurence, nevyzpytatelné počasí a...

»