Recenze: Cars 3: Driven to Win

Autor: chaosteorycz Publikováno: 23.6.2017, 15:53

Publikováno: 23.6.2017, 15:53

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 909 článků

Blesk McQueen je zpět a sním další dobrodružství z animovaného světa, kde jsou nárazníky aut ukecanější než amplión obecního rozhlasu. Jenže tentokrát má červený rychlík problém a tím je technologická omladina, která mu bere pozici nejrychlejšího závodníka. Blesk má tak před sebou dlouho cestu, během níž musí chytit druhou mízu a ukázat moderním floutkům, kde Bosch nechal svíčky. Pokud máte děti, neříkám vám nic nového, neboť pod pohrůžkou nekonečného pláče jste už byli v kině minimálně dvakrát. Já na krku nekompromisní vyděrače nemám, a tak jsem se spokojil s hrou, která filmovou premiéru doprovází.

Blesk, Burák a ti další
Pokud si titul hodláte koupit jenom proto, abyste si na vlastní ruce zopakovali neopakovatelný návrat na trůn nejrychlejšího spalovače paliva, tak na to rychle zapomeňte. Driven to Win má svůj vlastní příběh, v němž Blesk všem dokola dokazuje, že jeho stará sláva ještě neřekla poslední slovo. Spanilý plán s univerzální zápletkou ovšem chcípá hned po vyjetí z depa. Veškeré „dějové“ linky totiž tvoří jen nepříliš podařené cut-scény ve zpravodajském studiu a několik dialogů, v nichž se hlavnímu hrdinovi vrací jeho čtyřkolová minulost. Hra proto působí dojmem jakoby příběh ani neměla a vy si pouze odškrtáváte závod za závodem, za doprovodu glosujících komentátorů. Myšlenku uceleného vyprávění boří i fakt, že od prvního závodu jsou k dispozici další postavy, mezi nimiž lze vybírat dle libosti.

Důvěrně známých či nových postav je více než dvacet a těžko soudit na kterou lákat, když jedinými, které znám, jsou Burák, Chick Hicks, Mack a Guido. Jejich odemykání není nikterak složité, stačí dojíždět na prvních třech příčkách a hojně využívat všech nabízených herních mechanismů. Pak jen sledujete, jak se plní výzvy v rámci Hall of Fame a další auta se hrnou jak mravenci za cukrem. Některé úkoly získáte takřka zadarmo, na jiné si trochu máknete, ale splnitelné jsou všechny. Podle získaných počtů se otevírají závody s bossy patřící do příběhového režimu. Autoři se zároveň jednotlivým mluvkům snažili vnuknout specifický jízdní styl, s ohledem na jejich skutečné protějšky.

Když ho nemůžeš předjet, odpal ho!
Závodní kousky tak mají výbornou ovladatelnost s vysokou rychlostí, ale bídnou odolnost vůči šťouchnutí ze strany soupeřů. S mohutnými koráby z poloviny minulého století naproti tomu hne jen málokdo, ovšem jsou horší v driftech a neexcelují ani při akrobacii. Obecný jízdní model je arkáda jak cep, jejíž vlastnosti mi nejvíce připomínali Sonic & All-Stars Racing Transformered. Akrobacie se provádí jen pravou páčkou, tudíž je k dispozici pouze omezené množství triků, které je při velkých skocích třeba vrstvit. Všudypřítomným pomocníkem je turbo doplňované vším, co nepatří do příručky spořádaného řidiče, který svou udržovanou Škodu 120 bere z garáže jen o Velikonocích a Dušičkách.

Jestli Cars 3 za něco zasluhují pochvalu, je to, v rámci žánru, až enormní množství režimů. Nabídka rozdělená na klasické závody, turnaje a týmové podniky, je nejštědřejší právě v oblasti jednotných klání. Šest kategorií se rozprostírá od obyčejných Races, po Battle Races, Takedowns, Stunt Showcases, Best Lap Challenges a Playground, přičemž v každé se postupně odemkne 22 tratí. Počet lokací je poloviční, neboť každé místo je zastoupeno dvěma denními dobami a drobnými rozdíly v trase. Ze všeho nejméně mě bavil režim Stunt Showcase. Ne, že by dělání otoček bylo nějak složité, ale s auty je třeba na můstcích skočit manuálně, a to se ne vždy daří podle představ. Dosáhnout stupně vítězů je tak složité i na střední obtížnost a často jen smutně koukáte, jak se propadáte pořadím až za popelářský vůz.

Od desíti k pěti
Na opačném konci oblíbenosti jsou všechny režimy, kde se dají použít zbraně. Více jak 10 pyrotechnických výtvorů nabízí široké spektrum arzenálu, které je díky možné jízdě pozadu použitelné jak proti lídrům závodu, tak těm, jenž dotírají ze zadních příček. Na tratích připomínajících válečné bojiště hratelnost jednoduše šlape nejlépe a kdykoli jsem se vrátil k běžným závodům, měl jsem pocit, jako bych byl přesazen z horské dráhy na houpacího koně. Soupeři se sice neustálými průpovídkami snaží ducha soutěživosti držet při životě, ale po nějaké době je přestanete vnímat. Zcela mimo je poslední režim Playground, kde jsou připraveny desítky miniher pro vybláznění jednotlivce, ale také party až čtyř hráčů. Sbírání kroužků, střílení krabic, time attack nebo ničení pylonů demoliční koulí vám zaručeně oživí stereotyp, jenž nezadržitelně přijde.

Čtyři hodiny, zhruba tak dlouho trvá, než si otevřete většinu obsahu a zjistíte, že hra už nic víc nenabídne. I přes výskyt turnajů, i přes možnost jejich vlastní tvorby, a i přes týmové závody, které jsou dostupné jen při lokální kooperaci, třetí Auta nenávratně směřují k repetitivní hratelnosti. Audiovizuální úpravy hrdinů smrsknuté na výběr barev podsvícení a plamenů jsou sice pěkné, ale pro poutavost hraní platné, jak píchlá rezerva. Disk v mechanice tak nejdéle vydržím rodinám s malými svišti, jenž se za deštivých letních dní seskupí před televizí, aby závodily o zlaté písty. Očividné rodinné zacílení lehce kazí přehnaná obtížnost. U zlaté střední cesty bych očekával automaticky medaili, i kdybych ovladač držel nohami, ale tvůrci se rozhodli nedat hráčům nic zadarmo, s čímž nejmenší závodníci určitě budou mít problémy.

Čtyři a utrum
Jak už bylo zmíněno, hra více hráčů je přítomna pouze v lokální formě, jako split-screen multiplayer. K dispozici tak nejsou ani globální žebříčky či jiné porovnání s venkovním světem, což je škoda, protože se razantně zmenšuje základna potencionálních kupců. Přitom konzolím smrtelně chybí obdobné hry hrané po síti, protože přejdu-li F2P tituly, většina indie závodů není schopná vygenerovat dostatečně velkou základnu, protože se nemohou opřít o populární značku podpořenou reklamou. Z toho samozřejmě plyne cena srovnatelná s poslední Forzou, která v případě verze pro Xbox One činí 1 699 Kč, u předchozí generace pak o 250 Kč méně. Ruku na srdce, je to příliš a čím dříve přijde sleva, tím lépe, protože hra neoslní ani grafikou.

Pod hrou je podepsáné znovuotevřené studio Avalanche Software zodpovědné za předchozí díl, čehož je těžké si nevšimnout. Celá řada vizuálních konceptů je nezměněná, animace autíček vypadají totožně a troufám si říct, že zbraně spolu s modely prošly jen drobným vylepšením. Grafiku tak stěží můžu označit za nižší průměr, který se ke kvalitám filmové animace neblíží ani na světelné roky. Ale je třeba hledat pozitiva a ta jsou ukryta v bezproblémovém chodu a rychlém načítání. U filmu je původní znění v tuzemské distribuci automaticky nahrazeno dabingem, takže přímé porovnání hlasů použitích ve hře není dobře realizovatelné, ale například Burák zní skoro stejně, jako kdysi v podání Petra Novotného. Za lokalizaci, alespoň částečnou, samozřejmě nikomu nestojíme.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Cars 3: Driven to Win mohla být výborná hra s nepřeberným množstvím režimů, k níž by se fanoušci pixarovských hrdinů vraceli dnes a denně, aby odemkli všechny postavy, získali kompletní paletu barevných úprav a ukázali rodičům, že u dnešních herních strojů nemají co dělat. Musela by ovšem vyjít jako součást rodinného megabalení ovesných vloček nebo nasadit cenovku se štítkem „-50 %“. Jako většina doprovodných her, plní v první řadě reklamní funkci, za níž si ještě nechává platit. Zajímavé režimy a zapamatovatelné tratě tak nemají šanci najít dostatek hráčů a titul se stane jen dalším tuctovým výtvorem, na nějž si do měsíce nikdo ani nevzpomene. Děti možná neprokouknou prvoplánový rychloprodukt, ale dospělý hráči řeknou sbohem po jednom odpoledni.
  • Headcleaner

    Ahoj, podporuje hra volant?

    • Chaosteory CZ

      Zajímavá otázka 🙂
      Oficiální informace jsem nikde nenašel a upřímně o přímé podpoře bych pochyboval. Na PC hra nevychází a jelikož je třeba během ježdění obsluhovat další tlačítka, asi by to nebylo příliš komfortní.

      • Headcleaner

        Díky za reakci. Předchozí díl Cars 2 volant podporuje (i na Xbox One ve zpětné kompatibilitě, čemuž se docela divím), komfortu ovládání bych se nebál (na volantu jsou všechna tlačítka po ruce). Problém je spíš absence analogů, které se používají na triky (na to volant náhradu nemá), ale pro menší děti, které nepoberou do ruky ovladač a stačí jim kroutit volantem a šlapat pedály, to stačí i tak. Na tohle by byla ideální funkce copilot (spojit dva ovladače dohromady, aby se chovaly jako jeden), ale nepodařilo se mi to rozchodit ani s druhým ovladačem, natož s volantem (vzhledem k mizerné podpoře volantu na Xboxu obecně si nedělám moc velké naděje).

        • Chaosteory CZ

          Pokud by se prcek vzdal Stunt Showcase, tak ostatní závody se při obtížnosti easy dají bez problémů odjezdit bez triků. Dokonce i drift se dá zapnout automatický, což eliminuje další tlačítko (B). Můžu se zeptat v čem selhává připojení druhého ovladače při funkci Copilot?

          • Headcleaner

            To zní dobře, třeba tomu dám šanci, až to zlevní 😉 Jinak ten copilot se dvěma ovladači funguje, když odpojím volant. Pro volant se ale copilot opravdu zapnout nedá a to je škoda.

20. 08. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Observer

Stejně jako ostatní žánry, tak i horory se neustále vyvíjejí. Před osmdesáti lety stačilo na hlavu zakytovat hrnec, přidělat papírové šrouby a lidé se báli odejít z biografu, aby po cestě domů nepotkali Frankensteinovo monstrum. Přes maskované vrahy, poltergeisty, mýtické nestvůry, ďábly a jiná zla jsme se dostali až do dnešní fáze, kdy je módní nabalit na děsivou notu dalších 5 žánrů a přidat pořádnou dávku šílenství. Několikrát do roka nás...

»
16. 08. 2017 • wellkeybig0

RECENZE: Blackhole: Complete Edition

Co je České, to je hezké České videohry slaví úspěchy po celém světě. Tituly jako Mafia, Dex, Machinarium, nebo právě Blackhole hrají miliony hráčů. Bohužel není pravidlem, že každá česká hra si najde cestu do zahraničí a především k úspěchu. Blackhole: Complete Edition je, ale jedna z těch, co to dokázala a byla přijata velmi kladně po celém světě.

»
16. 08. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: The Long Dark

Techniky přežití se mohou hodit vždy, takže když je nějaká možnost se něco z nich naučit, určitě se neobracejte zády, ale snažte si zapamatovat, co se jenom dá. Nevíme dne ani hodiny, kdy do naší planety narazí asteroid, rozšíří se nákaza měnící lidi na nemrtvá monstra, nebo se prostě jenom prostřednictvím bankovek rozšíří nějaký smrtelný virus. Že jsou vám výše zmíněná témata povědomá? To by tedy měla, jelikož jsou to nejpopulárnější...

»
15. 08. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Agents of Mayhem

V pozici hráče jsem nikdy neholdoval hrám, které si předem nemůžu zaškatulkovat a u nichž se na základě propagace jen těžko určuje, co z nich vlastně vyleze. Ovšem jako recenzent si takové zajíce v pytli nadmíru užívám, protože se mi dostává vzácného privilegia, kdy se stávám prostředníkem mezi autory a potencionálními hráči. Třebaže si nedělám iluze, že by v době YouTube někdo kupoval novinku jen na základě jednoho názoru, často značně zaujaté osoby, alespoň...

»
06. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Mr. Shifty

Tak schválně, kdo z vás, zatímco dává ostatním hráčům na frak ve všech těch Battlefieldech, Call of Duty a Gearsech, přemýšlí nad historií akčních her? No samozřejmě, že nikdo, protože na bloumání v paměti bude dost času, až dosáhneme staří sovětské ponorky, občas je ale návrat do časů dvourozměrné grafiky, jednoduché hratelnosti a pohledu shora vítaným zpestřením, a to zejména teď v létě, kdy se dav AAA her rozestoupí a my vidíme...

»
02. 08. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Super Cloudbuilt

Recenzentka: Kristine4Chaos Dnes už se můžeme maximálně dohadovat, jestli za rozšíření parkouru do her vděčíme perskému princi, svůdné Faith nebo neohroženému assassínovi Altairovi. Jednoduše tu je a pro mnohé tvůrce videoher se stal stěžejním prvkem jejich projektu, a to jak v klasické „umělecké“ formě, tak té futuristické, při níž si postava pomáhá exo-skeletem, jetpackem nebo obojím najednou. Do této kategorie patří i malá nezávislá hra Super Cloudbuilt, která ačkoli není příliš originální,...

»
18. 07. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: DeadCore

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají...

»
17. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: AereA

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu...

»