RECENZE: Castle Crashers

Autor: tonyskate Publikováno: 2.9.2008, 15:07

Publikováno: 2.9.2008, 15:07

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

tonyskate

tonyskate

Je autorem 4634 článků

Minulý týden dorazila na Xbox Live Arcade hra Castle Crashers, která pochází od týmu The Behemoth a jedná se o velice pěkný kousek. Opět je zde ale podobně jako u Braid vyšší cena 1200 MS kreditů. Jestli za to hra stojí, se dozvíte v naší recenzi…

Studio The Behemoth nemá nějak extra velké herní portfolio, ale jejich první titul pro Xbox Live Arcade – Alien Hominid HD se líbil spoustě lidem a tak nyní přišli s Castle Crashers. První musíme vzdát menší hold dvěma herním designérům Danu Paladinovi a Tomu Fulpovi, kteří stojí za celkovým nápadem Castle Crashers a nyní k samotné hře. Jedná se o podobnou sekačku s RPG prvky jako Alien Hominid, akorát že namísto mimozemšťanů jsou zde pradávní rytíři. Jako snad v každé hře či filmu, knize apod., tak i zde je nějaký příběh. A když už jsem zmínil slovo rytíř, tak vás jistě napadne záchrana princezny. Háček je v tom, že těch princezen je hned několik. Zkrátka si jen tak popíjíte, hudba hraje a do toho se objeví mrtvý strážce a tím začínají problémy. Jen co vyjdete z místnosti, tak král podělaný strachy se krčí před mocným kouzelníkem, který mu v tu chvíli unesl všechny jeho dcery, tedy královské princezny. Jen co je čaroděj i s princeznami pryč, tak vás král vyšle za nimi a vás čeká dlouhá pouť po světě.

To jsme se tak nějak seznámili s příběhem a nyní vám sdělím radostnou zprávu, že hlavní dějovou linii Castle Crashers si můžete vychutnat až ve čtyřech hráčích včetně vás. Můžete se tedy po stopách čaroděje vydat sami a nebo si občas na pomoc zavolat svého kamaráda, který bude hrát na druhém ovladači. Hra pro jednoho hráče může být obtížnější, ale volba je na vás. S tím souvisí i výběr postav a těch je zde dobrých 20. Kromě čtyř klasických rytířů (zelený, červený, modrý a oranžový), kdy každý se vyznačuje typickou zbraní a magií jako ostatní postavy, zde jsou ještě další charaktery, které odemykáte. Jedná se vlastně o nepřátele, které likvidujete na své cestě jako například ninjové, kostlivci, zloději či barbaři. Po výběru postavy jste vrženi do hry a čeká vás spousta sekání, bránění, používání kouzel apod. Nemusíte stále jen používat zbraně na blízku, ale během cest naleznete různé výhodné předměty, jako je například luk. Povětšinou sečných zbraní je zde asi na 40 druhů a vybere si v nich každý. Od větví přes palcáty až k různým druhům mečů.

Jakmile tedy opustíte svůj domov v podobě hradu, tak se vydáte na dlouhou cestu, která povede skrze různorodá prostředí. Například les zlodějů, kde je plno mrštných protivníků a ti vás zahrnou svými šípy. Vy musíte své nepřátele posekat svými zbraněmi a kolikrát se snad ani na chvíli nezastavíte a budete jen zběsile mačkat tlačítka. Když už jsem před chvíli zmínil šípy, tak takovýchto střelných věcí od nepřátel budete dostávat více a setkáte se třeba i s ohnivými koulemi. Problém je, že nepřátele po vás mohou stále střílet a když vás srazí k zemi, tak se nezastaví a stále pálí, takže si musíte rychle uvědomit, že musíte při vstávání držet LT, abyste se bránili štítem, a ani to někdy nepomůže, což je docela mínus bojového systému. Tuto (ne)výhodu můžete použít i vy, ale na vás je více nepřátel a to ze všech stran, takže pro vás tato výhoda nemá takové privilegium. Ale to jsme zase odbočili a to od prostředí :-). Kromě lesa zlodějů, se například podívat do pouště, kde si zahrajete s nepřáteli volejbal a musíte je porazit, abyste úroveň dokončili. Jsou zde i různá ledová prostředí a další včetně menší plavby na lodi. Asi to neskvělejší na úrovních je design a grafické zpracování. Pokud máte Xbox 360 připojen přes HDMi, tak Castle Crashers mohu skutečně doporučit, protože je to pastva pro oči. A design, protože třeba v již zmíněném lese narazíte na různá zvířátka a některé úrovně jsou interaktivní třeba v podobě vystřikující lávy ze země. Mezi těmito úrovněmi se pohybujete na určité mapě, na kterou jste po dokončení úrovně odkázání, abyste si vybrali další místo vaší poutě a to bez jakýchkoliv načítání.

Jak po cestě sekáte nepřátele, tak za ně získáváte zkušenosti a určité množství zkušeností znamená také další a další úrovně (levely) a za každou úroveň získáte dva body, které můžete vrazit do svých vlastností, kterými jsou síla (poškození), magie (množství many a vylepšená kouzla), výdrž (zdraví) a rychlost (účinnost střelby). Občas za nějakou vyšší úroveň se naučíte nové bojové kombo, ale moc jich není a vylepšováním síly se vám kromě většího poškození zvýší i šance na kritické údery. Z nepřátel také vypadávají mince a vždy jednou za čas narazíte na nějaký drahokam v pěkné hodnotě. Většinou se ke vzácným kamenům dostanete jednou za pár úrovní, když porazíte bosse, zachráníte princeznu a dostanete od ní slastný polibek. Za peníze pak můžete v obchodech koupit léčivé lektvary, sendviče, lepší zbraně atd. Bossové jsou skutečně různorodí a než se dostanete k tomu závěrečnému mocnému čaroději, tak budete muset například porazit obřího netopýra, či šílenou přerostlou kočku a nebo rozzuřeného kyklopa. Na pomoc vám ale ještě mohou přijít menší zvířátka, které se pevně drží poblíž vašeho ramene a různě vám pomáhají. Takovýchto potvůrek je ve hře přesně 26 a některé vám zvýší vlastnosti a jiné zase pomohou přímo v boji. Například se malý netopýr na chvíli uhnízdí na hlavě nepřítele nebo potvůrka Rammy bude vaše nepřátele srážet.

Celkově je ovládání hry velice jednoduché a většinu hry vydržíte pouze s levou páčkou a dvěmi tlačítky, kdy buď skáčete, útočíte nebo oboje dohromady. Občas si někteří z vás jistě vzpomenou, jak kdysi mlátili do těch velkých tlačítek na klasických automatech a podobně tomu tak je i v Castle Crashers. Určitě musím ještě zmínit jednu vlastnost a to tu, že když váš rytíř sní jistý speciální sendvič, tak na pár vteřin docela vyroste a boje jsou pak snazší. Jen škoda, že můžete mít pouze pět věcí od každého druhu. Celý příběh vás doprovází klasická arkádová muzika, která se ohraje až po velice dlouhé době. Kromě příběhového módu jsou zde ale i boje v arénách a to samozřejmě i přes Xbox Live. Takovéto boje v arénách online jsou docela masakr a čtyři hráči do sebe stále plně řežou. Nakonec je zde ještě jeden zábavný mód a to rychlost v pojídání. Všechny módy si tak můžete užít ve více hráčích, což vám zaručí větší zábavu.

8

Verdikt

Castle Crashers rozhodně patří mezi ty povedenější arkádovky, ale opakování úrovní, které jsou občas dlouhé a třeba se vám znovu opět nepovedou, může pěkně lézt na nervy. I přesto tento fakt se jedná o výbornou, zábavnou a chytlavou hru a za 1200 MS kreditů je to relativně dobrá investice.
21. 11. 2020 • p.a.c.o2

RECENZE: Overcooked! All You Can Eat

Vaření je vášeň. Já sám třeba nevařím, ale říká se to. O co míň vařím, o to raději ale konzumuju, co někdo uvaří a když je někde nápis: „Snězte všechno, co můžete“, je to výzva. Nejsem ale Homer Simpson, abych byl schopný nějakou hospodu vyjíst, takže jsou v bezpečí. I když tahle věta k aktuálnímu stavu asi úplně nepatří, protože každou hospodu by bylo třeba tímto stylem podporovat.

»
13. 11. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Visage

Aby titul získal kultovní status, nemusí být nutně dobrý, originální nebo prodejný. Často mu k „věčné slávě“ stačí kontroverze herního prvku či scény. Vhodným zápisem do historie může být i nekonečný vývoj, neskutečně špatný technický stav nebo podvod na hráče. Ani jedno z toho ale není případ demovky P.T., která si srdce získala pár metry čtverečními. Že nakonec zůstalo jen u ní nevadí, obdivovatelů je totiž poměrně dost.

»
10. 11. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Fuser

Postavit se na prkna, co znamenají svět rozhodně není pro každého. Chce to nemít trému, věřit si a nejspíš taky aspoň trochu umět hrát. Jinak diváci naší roli budou asi jenom těžko věřit. O něco lepší by to mohlo být na hudební scéně. Nemám teď na mysli soutěže typu Superstar a další. Myslím být přímo tím, kdo hudbu tvoří a na nějakém hudebním festivalu či akci vystupuje sám za sebe.

»
09. 11. 2020 • tonyskate15

RECENZE: Assassin’s Creed Valhalla

Smrdíte, máte vousy a v rukou třímáte sekeru? Pak jste tady správně, protože po starověkém Egyptě a bájném Řecku nás asasínská sága zavede do anglosaské Anglie, kterou vlivem války a přelidnění Norska osídlují drsní Vikingové.

»
08. 11. 2020 • Lukáš Urban4

Recenze: The Dark Pictures Anthology: Little Hope

Hororová krmě často sází na idiocii. Ne tu vaši, ale postav, které jsou předhozeny vrahovi, duchům, vlastním démonům minulosti či konfrontaci s neznámým. Nebýt pomatených rozhodnutí, neustálé snahy opouštět kolektiv a častých nesmyslných zkratů, končila by většina hororů tak deset minut po úvodních titulcích. A jestli patříte k těm, jejichž psychika trpí pod náporem scenáristické jednoduchosti, vezměte pero do vlastních rukou. Tedy pardon, ovladač.

»
06. 11. 2020 • lindros88cze35

Xbox Series S Recenze

Máme před sebou nejnovější, ovšem ne nejvýkonnější konzoli Xbox. Měli jsme tu čest, a to i díky vám, že jsme získali Xbox Series S na testování. Máme velkou radost, ale už vás nebudeme zdržovat a jdeme se podívat, co je vlastně XSS zač a pro koho je tato konzole vhodná.

»
04. 11. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Ghostrunner

Hry se cyberpunkovou tematikou tu byly vždy. Ať už Deus Ex, System Shock, Shadowrun a mnoho dalších. V devadesátých letech možná víc než teď. Ale informační kapacity se nemohly opřít o internet, základny hráčů byly mnohem,ale mnohem menší a hype vyvolaný hrami se šířil jen mezi vyvolenými. Cyberpunk 2077 svým způsobem odstartoval novou moderní vlnu, a tak se není čemu divit, že se s ní vezou i další levnější projekty. Levný však...

»
02. 11. 2020 • Lukáš Urban7

Recenze: DiRT 5

Podzim nutně potřebuje závodní hru. Silnou, neochvějnou značku, která se postaví do čela žánru, aby sporťáci a střelci neměli moc ostré lokty, že oni dostali další díl toho samého a závodníci smutně koukají do vyschlé nádrže. Tento rok se nabízela Forza a rozhodně by byla vítanou posilou přicházející generace konzolí. Jenže vůdcovství padlo do klína série DiRT, a tam očekávání nebyla příliš velká. Ne vždy je ale dobré na ně...

»