RECENZE: Cities Skylines – Xbox One Edition

Autor: wellkeybig Publikováno: 25.4.2017, 12:47

Publikováno: 25.4.2017, 12:47

Sociální sítě

O autorovi

wellkeybig

wellkeybig

Je autorem 121 článků

Strategií na Xbox One není mnoho a to hlavně z důvodu nutnosti hru ovládat na gamepadu. Když se řekne budovatelská strategie s možností zásahu do ekonomiky, řadu fanoušků polije pot při pomyšlení, hrát takovou hru bez podpory myši. Cities: Skylines je, ale jasným důkazem, že port strategie není žádný problém, když se vývojář zaměří. I když hra dorazila na PC už v roce 2015 a na Xbox One se dostala, až teď rozhodně stojí za to se do ní pustit. Fanoušci strategií a zvláště městských simulací potěší, že již nemusí, přes NES BOX žhavit SimCity z roku 1989 a mohou se pustit do skvělé hry jménem Cities: Skylines kterému SimCity pomyslně předává pochodeň.

Cities1

Město snadno a rychle

Manažerské hry, jako jsou SimCity, Tropico, Prison Architecht, jsou často velmi složité a komplexní. Nejen, že řídíte a vybíráte, kde všechno bude, ale také se objevují různě se překrývající nabídky, na úpravu ekonomiky a statistik. Cities: Skylines vše, ale dovedlo k pohodlnosti a jemnosti i na ovladač. Osobně jsem ze začátku propadal menší panice a bál jsem se zmatku, jako jsem zažíval u hry Tropico na Xbox 360, ale po chvilce strávené ve hře mi vše připadalo intuitivní a říkal jsem si, proč takových her nevzniká více? Hra mě překvapila ne jen ovládáním, ale i oslnivou grafikou a zkrátka tím jak se vesnice mění v městečko, stává se velkoměstem a později metropolí plnou mrakodrapů s obrovským cestovním ruchem.

Dělání, dělání všechny smutky zahání

Cities: Skylines se vydává cestou simulace městského života. Na rozdíl, ale od jiných titulů simulaci dávkuje rozumnou dávkou. Vývojáři si jsou vědomi toho, že kdyby hra byla pouze simulací, nebude to taková zábava. Nemusíte se obávat, že díky řadě nešťastných náhod jako požár, který vám zablokuje půl města, se ocitnete v situaci, kde vám nezbývá nic jiného než hodit ručník do ringu.

Cities: Skylines je naštěstí ve své simulaci dostatečně ohebná a benevolentní, takže každý problém je řešitelný. Veškeré úkony jsou naprosto logické. Vodu čerpám výš proti proudu a odpad zase níž ať je kvalita vody jak má být. Řeku můžete dokonce přehradit vodní elektrárnou. Díky dynamické vodě si musíte dát pozor, aby se vám tato elektrárna nestala osudovou a nezaplavili jste si město. Hra Vám umožní i pojmenování ulic, budov a všeho na co se vám podaří najet. Díky tomu, že studio Colossal Order má ve svém repertoáru i strategii Cities in Motion, kde se staráte o dopravu. Tato stránka hry je opravdu pomakaná a později se stává i kamenem úrazu. Čeká vás několik výzev, ovšem pro mě ta největší byla právě v optimalizaci dopravy, aby se všechno maximálně hýbalo. (prokletá doprava)

Cities2

Události, které hýbají světem

Po té co si osvojíte základní mechaniky jako rozdělování zón a rozvod vody i elektřiny může se zdát, že budování máte v malíčku. Hra Vám, ale pomalu dává nahlédnout na další věci, které obyvatelé budou brzy potřebovat. Odemykáte si další obsah plněním daných cílů. Ta nejzásadnější linie se vztahuje k počtu obyvatel, na kterou je navázáno vše ostatní. Postupně si odemykáte svoz odpadu, školy, hasiče, policejní stanice, kliniky, později větší nemocnice i policejní základny, univerzity a tak dále. Abyste se po prvních pár hodinách nezasekli, protože prostoru není z počátku mnoho, Cities vám nabídne rozšíření lokality. Progres je do hry nacpaný poněkud násilně. Nepředstavuje výzvu a je spíš otravné, když vás nutí do již zastavené čtvrti vecpat nově odemčenou budovu. Hra, ale nabízí i okamžité odemknutí všech budov, a pokud si budete chtít jen tak stavět není problém zapnout hru s neomezeným rozpočtem anebo dopravou jezdící vlevo.

Romantická krása s deštníkem na střeše mrakodrapu

Cities: Skylines mě překvapilo ještě před spuštěním a to svou velikostí 2 GB. V době, kdy není problém stahovat hry velké i 80 GB z Xbox Store jsem chvilku nevěřil svým očím, ale později jsem s obdivem sledoval monitor, jak krásně hra vypadá. Často jsem se přistihl u toho, jak jsem přestal cokoli dělat. Sledoval jsem ruch v mém centru, a jak se odráží světla projíždějícího policejního vozu nebo jak se vznáší opar v industriální zóně. Bohužel jsem se, ale často setkával i s tím, že hra se posekávala. Zvláště když se město rozrostlo do větších rozměrů a chtěl jsem za zoomovat na nějaký detail. Doufám, že se hra brzy setká s nějakým updatem, který poklesu snímkování zamezí.

Cities3

Jak se to teda hraje? Normálně, krumpáčem!

Pokud jste někdy hráli Cities: Skylines, anebo jinou strategii na PC jistě si teď lámete hlavu s tím, jak se hra bude hrát na konzoli. Vývojáři ovládání vyladili natolik, že jsem si kolikrát říkal, jak to na tom PC vlastně bylo. Vývojáři přidali do hry velkou přehlednou lištu v dolní části obrazovky, kterou jednoduše budete ovládat přes D-Pad. Pokud například budete chtít vybrat jednu ze zón, hra vám nabídne i kromě vyplnění celé sekce možnost vybarvování zón štětcem nebo po jednotlivých bodech. Obával jsem se toho, že půl hry se budu točit v nějakém radiálním menu a místo toho jsem měl vždy dokonalý přehled a jednoduché ovládání přes D-Pad.

Cities4

Modrá je planeta, kde můžeme žít. Modrá je dobrá, už je to tak.

Cities: Skylines Xbox One Edition vám dává na starosti růst vašeho města od samého začátku a je jen na vás, jak lidé budou spokojeni nebo jak město bude vypadat. Edice je za příznivou cenu 799 Kč a obsahuje i rozšíření After Dark které vám umožní měnit design, jak ve městě bude vypadat noční život a různé turistické akce. Takže kdo čeká hodně zábavy za málo peněz, nemá se čeho obávat. Paradox Interactive nám ukazuje, že všechny hry si zaslouží, aby byla na Xbox One.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Cities: Skylines Xbox One Edition je výborná budovatelská strategie s úžasnou grafikou a skvělou hratelností. Stavění města je zábavné a lehce mu propadnete. Cities se tím stává povinností pro každého fanouška žánru.
  • Vít Ledvinka

    Hru jsem koupil již v předobjednávce a musím se vším v recenzi souhlasit. Již předtím jsem se pídil po forech o Cities a všude jsem se dočetl, jak to nepůjde hrát na gamepadu, ale opak je pravdou. Takto elegantně vyřešené ovládání je pochvíli tak intuitivní, že není vůbec s ničím problém. A musím říci, že výše zmíněnou vsuvku „(prokletá doprava)“ hned pochopíte po pár hodinách hraní, když Vám půlka města začne umírat, protože nemá zdravotní péči, ale vy víte, že jste ji měli doposud v pořádku, ale průser vznikl stavbou skládky, kde velké množství popelářských aut zablokovalo průjezd mezi nemocnicí a vznikla ohromná kolona.

  • Rado Dračí Bojovník

    9,5/10

12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»
25. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Storm Boy

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

»
23. 11. 2018 • chaosteorycz7

Recenze: Fallout 76

O tom, jak udělat ze spokojených hráčů smečku štvavých vlků, by některé herní společnosti mohly napsat seminární práci, natočit dokument a vydat pětisvazkovou publikaci. Snaha o rozšíření hráčské základny bohužel vede i k činům, které v konečném důsledku neocení nikdo. Hráči počínaje a propocenými účetními konče. O limitech lidské trpělivosti se v minulosti přesvědčily firmy jako Microsoft, Electronic Arts či Sega. A teď to vypadá, že se u neviditelných mantinelů složí Bethesda.

»