
Recenze Company of Heroes 3
Tento měsíc jsme si připomněli konec Druhé světové války a dnes se podíváme na pokračování velmi úspěšné realtime strategie z tohoto období. Company of Heroes 3 je sice třetím dílem, ale na Xbox se podíval až nyní, a to s mírným odstupem za PC verzí (cca 3 měsíce). Autoři si museli nechat nějaký čas, aby hru odladili a upravili ovládání pro ovladače. Nejedná se tedy o běžný port, ale pořádně optimalizovaný titul pro Xbox. Hráče jistě potěší i přítomnost českých titulků, které neanglicky hovořícím lidem dovolí vychutnat kampaňové rozhovory a informace na maximum.

Co hra nabízí?
Do hry se můžete pustit sám a vychutnat si připravenou velkou kampaň v podobě italského tažení nebo akčnější africké operace. Nechybí ani jednotlivé bitvy nebo tutoriál. Většina hráčů na Xboxu bude hrát tuto hru poprvé, ale nemusíte se bát, pokud minete tutoriál. Italské tažení vás vše naučí a osobně doporučuji začít s ním.
V případě multiplayeru se můžete pustit do bitev 1vs1, 2vs2, 3vs3 a 4vs4 a zajistit si tak slávu a pocit z vítězství nebo taky proher proti ostatním hráčům. Pokud máte kámoše, který hraje tuto hru, můžete zkusit kooperační bitvy proti AI. Pro zkušené hráče je tu samozřejmě možnost vytvářet multiplayerové hry a pořádat třeba komunitní turnaje.
Co nabídne italské tažení
Company of Heroes zná každý jako výhradně RT strategii. Aby se série posunula dál, tak v aktuálním díle máme takovou mezihru, kterou můžete znát třeba ze série Total War. Italské tažení začnete vyloděním a zabráním prvního města s přístavem a tím pádem dostanete přístup na hlavní strategickou mapu. Na ní vidíte své a nepřátelské jednotky, města, obranné a zásobovací body. Vaším úkolem je osvobodit Itálii a tím pádem postupovat po mapě a osvobozovat města. Na strategické mapě je hlavní důraz kladen na zásoby, a to jak lidské, tak hmotné. Každá akce něco stojí a vy budete muset své tahy dobře plánovat. Do postupu vám totiž budou promlouvat hned dva generálové a jedna partyzánská bojovnice. Budou vám říkat, jak byste měl postupovat a co je nejlepší pro osvobození Itálie. Asi je vám jasné, že každý na to jde trošku jinak.
Rozhodnutí bude pouze na vás, ale důsledky také. Pokud se ztotožníte s některým předloženým plánem a následně ho splníte, získáte body loajality, které následně poskytnou vašim jednotkám bonusy v boji. Body můžete ovšem také ztratit a to velmi snadno, stačí nesplnit cíl nebo bombardovat města z lodí, což nesou třeba partyzáni hodně špatně. Naopak pokud si přízeň získáte, můžete se těšit na účinnou pomoc. Velmi mě bavily záškodnické akce díky spolupráci s partyzány, kdy vám pomohli poškodit nepřátelskou jednotku nebo zajmout město bez posádky. Anglický generál měl nápady, které se mi zdáli rozumné, naopak americký se snažil motivovat k riskantním krokům.
Kromě loajality a následných výhod od generálů dostává každá jednotka zkušenosti za úspěchy v boji a obsazování důležitých míst. Za ně si pak velitel může odemknout spoustu další dovedností nebo rovnou posílit svoji jednotku o další sbor. Například k dělostřelecké baterii si odemknete i protivzdušnou podporu, nebo výsadkářům zajistíte lepší logistiku. Musím říct, že možností, jak vylepšovat je mnoho, ale ty bodíky zkušeností přibývají strašně pomalu.
V dobytých městech a přístavech, pak můžete dokupovat další jednotky, ale nečekejte, že budete mít stovky jednotek. Zdrojů je málo a první hodiny jsem odehrál s třemi armádami, jednou leteckou skupinou průzkumných letounů a jednou lodí. Malý počet jednotek na strategické mapě vás bude nutit hodně přemýšlet a možná se budete i vracet, jelikož zvolená cesta se může až po čase ukázat jako nezvládnutelná. Někdy vám až rozesmějí požadavky generálů, které tak nějak nevycházejí z reálné situace. Hned na začátku jsem se motal na spodku Itálie a přišel rozkaz ať zničím stavějící se lodní baterie, které byli tak na 10 tahů vzdálené, ale mělo se to udělat do tří.
Tímto způsobem postupujete po mapě až osvobodíte celou Itálii. Dle autorů se čas pohybuje kolem 40 hodin. Když už máme na strategické mapě vše nastavené, je na čase se přepnout do RT strategie a potvrdit naše strategické dovednosti i v realtime boji.
Bojiště nás volá
Jakmile začne hrát hudba, poslechnete si rozkazy, tak se vám rozbuší srdce, protože musíte rychle zahájit akce. Než uděláte první příkaz už slyšíte zvuk sirén, výbuchy bomb nebo zvuk leteckých motorů. Je na čase rozdat rozkazy a pustit se do boje. Než vše dostanete do ruky, určitě se vyplatí používat taktickou pauzu, kde můžete v klidu rozdat úkoly. Hlavně na začátku je důležité obsadit zdroje a proto pečlivě přemýšlejte, kam jakou jednotku pošlete. Většina bitev začíná podobně, kdy máte hlavní stan a vaši jednotku. Následně musíte vyrobit další budovy, které vám odemknout bojová vozidla nebo údernější pěší jednotky. Sice to občas může vypadat, že styl označ vše a pošli na jedno místo, doplněné výkřikem hurááááá může fungovat, ale téměř okamžitě zjistíte, že na tom jednom místě jste to frickům sice nandali, ale na ostatních místech jste přišli o zdroje. Přitom zdroje jsou nutné k nakupování jednotek a vylepšení v dané bitvě. Bez obsazení strategický bodů (zásob a paliva) jste odsouzeni stáhnout ocas a vrátit se na začátek mise.
Samotný start kampaně i nováčky naučí, jaké jednotky jsou vhodné na průzkum nebo čelní boj. Jak využívat domy pro krytí a věže pro nemilosrdné snajpery. Kromě klasických zásobovacích bodů najdete na mapě i poházené zásoby nebo dokonce zbraně. Hlavně ze začátku mise vždy potěší, když najdete nějaký těžký kulomet nebo bazuku a rázem máte z obyčejné jednotky pořádné drsňáky. Během boje budete moci využívat podpůrné jednotky mimo vaši misi, například lodní baterie nebo letectvo. Ale každá akce stojí zásoby, takže važte, co opravdu v dané chvíli potřebujete.
Zpracování bitvy je naprosto perfektní a místy až zaráží na jaké detaily autoři mysleli. Myslím tím autentické prostředí, oblečení a vzhled vojenských jednotek. Jako modelář tohle dokážu ocenit. Pro“milovníky“ FPS má hra dvě nastavení 1080p v 60 FPS a 4K v 30 FPS. Vše pak umocňuje skvělá hudba a zvukové efekty. Pokud hrajete na sluchátkách budete se otáčet a hledat místo odkud na vás střílí. Samozřejmě je to hra, takže autentický vzhled neznamená realistické poškození atd. Je zde kladen důraz na to, že těžký tank asi jednotka průzkumníků hned tak nezničí, ale vše je tak nějak vybalancované, že vám to pocit autentičnosti dává. Když je dobojováno, rozdají se metály, odměny a tak nějak se pokračuje stále dál a dál.

Já chci akci!
Ano, najdou se i hráči, kteří nechtějí strategickou část, ale chtějí pořádnou akci. Pro ty autoři připravili zejména africké tažení, kdy si zahrajete za německý Afrika Corps, což se vám hned tak v nějaké hře nepoštěstí. Zde se vše zaměřuje hlavně na sebe navazující bitvy bez zdržování se strategickou mapou. V této části už vás hra nevede za ručičku, takže doporučuji až po tutoriálu nebo aspoň po 2 hodinách italské kampaně.
Jak se to ovládá?
Menu a strategická část
V menu se můžete pohybovat pomocí kříže, nebo pravou páčku používáte jako myš. Na strategické mapě si křížem zvolíte nabídku z jedné strany obrazovky a následně vyberete, co chcete. Při práci s jednotkami používáte LT pro klasické zobrazení nabídky a následně opět na kartě velitele vyberete akci, co chcete udělat. Mě stačilo cca 20 minut a měl jsem to v rukách.
Real time boje
Zde už bylo potřeba více tréninku. Hlavně zakliknutí chtěné jednotky mi dělalo občas problémy, někdy se tam připletl strom a jindy zase jiná jednotka. Ale postupem času si zvykáte a pokud jste hráli AOE na ovladači, tak tohle se ovládá podobně. Pokud chcete ovládat víc jednotek stačí podržet A a plocha pro ovládání se začne zvětšovat, takže si v pohodě uděláte skupinu. Pokud na nějaké jednotce rychle zmáčknete dvakrát A, tak se vám vyberou v okolí identické jednotky. Stejně jako na strategické, tak i zde se přes LT dostanete do nabídky jednotek a budov. Pokud budete chtít například hodit jednotkou granát, tak jim to musíte říct. Hra vám hlásí, které jednotky jsou ohrožené a můžete se mezi nimi celkem snadno překlikávat pomocí LB a RB. Co mě ovšem nefungovalo bylo vytvoření více skupin a přepínání mezi nimi, stejně jako rychlé přepnutí na HQ pro výrobu dalších jednotek. Což například v AOE šlo v hlubším nastavení. A teď ta poslední informace, která někoho donutí běžet do obchodu 😊, hra nabízí i možnost hraní na klávesnici a myši, ale za sebe říkám, nedělejte to, dejte tomu chvilku a bude se vám to hrát skvěle.
Multiplayer je ozdobou této hry a věřím, že se u něj hráči budou bavit stovky hodin. Bitvy se dají různě nastavit a o challenge nikdy nebude nouze. Dají se očekávat DLC, které do hry přinesou další a další jednotky a mapy. Věřím, že třeba i na našem Discordu se najdou bojovníci pro občasné hraní nebo i turnaj.
Verdikt
Letošní rok mají realtime strategie doslova žně. Po Age of Empire zde máme další skvost z této kategorie a je skvělé, že je posazen do mého oblíbeného období Druhé světové války. Ovladatelnost Company of Heroes 3 je výborná, i když při srovnání s AOE malinko zaostává. Pokud máte rádi realtime strategie a období Druhé světové války není nad čím přemýšlet a tohle je jasná volba. A nyní už si můžeme jenom přát vydání série Total War na Xboxu a nic lepšího už nás potkat nemůže.čeština | Občas nepochopitelné tahy AI |
strategická mapa | málo kampaní |
zpracování a detail jednotek | dlouhé načítací časy |

RECENZE: Mortal Kombat 1
Značka Mortal Kombat je tu s námi už přes třicet let a za tuto dobu jsme se dočkali celkem 26 titulů, které vycházely na všechny důležité systémy. Samotný počátek najdeme u klasických arkádových automatů, kam Mortal Kombat dorazil v roce 1992. Rok poté došlo k převedení na domácí konzole a díky tomu se rozjela nesmrtelná série sahající až do dnešní doby. Mortal Kombat nebyl první velkou bojovkou a vývojáři z...

Recenze: Ad Infinitum
Až po návštěvě specializovaného odborníka zjistíte, že noční můry, ve kterých vás pronásleduje obří propiska a deformovaná písmena se snaží ukončit vaše bytí, je pouze výsledkem špatného vstupu na základní školu. Usazení vedle Tondy Vomáčky přineslo nekontrolovatelnou ztrátu učebních pomůcek, a to zejména písmenek, která končila všude možně, jen ne v pevných deskách z domova. Takže nikoliv, nejste blázni, jen jste toho parchanta měli majznout přezůvkou po tlamě a teď by se...

RECENZE: The Crew Motorfest
Arkádové závodění má minimálně na platformě Xbox jasného krále, kterým je Forza Horizon. Její zatím poslední 5 díl už sice nebyl tak převratný, jako třeba ten druhý nebo třetí, ale i tak jsou to stále skvělé závody. Konkurence však nespí a nabízí hned dvě další série – Test Drive a The Crew. Zajímavé na tom je, že například Test Drive Unlimited 2 dělalo studio Eden Games, jehož tři původní zakladatelé...

RECENZE: Starfield
Letošní rok už přinesl hráčům spoustu zajímavých titulů, ale největší očekávání patřilo bezesporu novému RPG od společnosti Bethesda Game Studios, pod názvem Starfield. Od prvního představení na veletrhu E3 uběhlo dlouhých pět let a my se konečně můžeme ponořit do prozkoumávání tajuplného vesmíru. Bethesda patří v tomto žánru mezi má nejoblíbenější herní studia a doposud jsem nevynechal jediný jejich titul. Proto není velkým překvapením, že jsem Starfield bedlivě sledoval a...

Recenze: Trine 5: A Clockwork Conspiracy
Když se potkají kouzelník, rytíř a zlodějka, je zaděláno na pořádný mejdan. Magie teče proudem, odvaha poklonkuje nasbíraným úspěchům a jedna kapsa si nemůže být jista, zda zůstane na konci večera plná. Vlastně by z toho byl počátek fajn RPG záležitosti, kde může jeden z úkolů skončit mezidruhovým dobrodružstvím plným citů. Jenže tohle je Trine, což znamená, že hranice mezi dobrem a zlem nemá příliš pevné základy a že setkání hrdinů rozhodně...

RECENZE: Moving Out 2
Kooperativní hry jsou super. Sednete si na gauč vedle sebe, otevřete si pivo, víno, limonádu, zkrátka co máte rádi a pustíte se do hraní. Výběr je v dnešní době opravdu velký, takže není problém spolupracovat nebo si vzájemně škodit. Co se herní náplně týče, můžeme hrát různé adventury – tímto zdravím skvělou vztahovou terapii It Takes Two – nebo postřehovky typu Ovecrcooked.

RECENZE: Stray Gods: The Roleplaying Musical
Hned na úvod se musím k něčemu přiznat: nesnáším muzikály. Ať už jde o divadelní klasiky či moderní pohádky od Disneyho, jakmile se začne zpívat, beru nohy na ramena. Přesto jsem měl během oznámení hry Stray Gods zvláštní pocit, který mě ke hře z nějakého důvodu táhnul, a já měl chuť si ji vyzkoušet. A musím říct, že mě prvotina od Summerfall Studios naprosto okouzlila a změnila můj pohled na...

RECENZE: Under The Waves
Více jak 71% zemského povrchu pokrývá voda a většinu z toho tvoří moře nebo oceány. Zajímavé na tom je, že jich máme prozkoumáno jenom opravdu málo. Celá řada z nich je totiž tak hluboká, že máme problém se tam kvůli tlaku a dalším vlivům pořádně dostat. Díky tomu si můžeme jenom představovat, co všechno se ukrývá pod hladinou, a to je skvělý materiál na nejrůznější tvorbu, hry nevyjímaje.