Xboxweb.cz

První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.

Než jsem si zahrál a dal dohromady recenzi, hra dostala několik významných aktualizací, takže moje dojmy se od těch jiných mohou lišit tím, jak se hra postupně mění. Vývojáři opravují, co to jenom jde, mění herní mechaniky, ladí obtížnost hry a celou řadu dalších věcí, po nichž komunita volá. Díky tomu se jim povedlo změnit smíšené skóre na Steamu v pozitivní hodnocení. A stejné pocity z toho mám i já. Na začátku to bylo takové těžkopádné, ale postupem času si věci sedají, i když není však tak skvělé, jak se může zdát.

Asi největší kritiku schytává příběh, protože je vlastně poměrně obyčejný. Nějaké to fantasy, k tomu souboje a zrada mezi několika skupinami. Zkrátka nic převratného, co by nás mělo uchvátit. Beru ho jako pomocnou niť spojující všemožné úkoly a jsem zvědav, kam mě nakonec zavede. Rozhodně se neblížím k jeho konci, protože jde o tak velkou hru, že se mi to jen tak nepodaří. Není to však nic, co by mě muselo mrzet. Ve hře je spousta zajímavějších věcí než dějová linka. I sami vývojáři nakonec přiznali, že příběhy jim moc nejdou, ale zkusí to vylepšit u dalšího projektu.

Je to dáno hlavně velkým, možná až obrovským množstvím obsahu, který jsem taky ještě určitě neprozkoumal všechen. Čím déle hraji tím víc dalších mechanik a možností se objevuje. Kdo hledá příběhový zážitek, na pár hodin, měl by se podívat po jiné hře. Crimson Desert je záležitostí na stovky hodin, která zde není problém minout.

Jde vlastně o mix několika žánrů a výběr toho nejlepšího z jiných her, jako je Red Dead Redemption nebo Zelda. Tyhle dvě hry mi Crimson Desert připomínal velice často, ať už to bylo detailně propracovaným světem nebo přístupem k řešení logických hádanek a prací s prostředím. Kdo chce, může se dlouhé hodiny toulat zdejším světem, objevovat všechny biotopy a lovit zvěř. Jiný půjde po tajemství Abyssu, sbírání kostek na vylepšení postav (ano, na začátku máme k dispozici jednu, ale časem se k nám další připojí a je možné mezi nimi přepínat ve stylu GTA) a bude chtít řešit hádanky.

Další kontroverzní částí je ovládání. Je to dané tím, že schéma, na které jsme zvyklí z ostatních her tady úplně neplatí a je třeba se naučit, že se akce dělají jinými tlačítky. Třeba X se skáče místo A. Ale jsou to takové detaily, na které si během hraní člověk zvykne a je to v pohodě. Kdo řekl, že se všechno musí ovládat pokaždé stejně? To už jsme na tom jako hráči opravdu tak špatně a nedokážeme se naučit nové ovládací schéma?

Mě nejvíc vadilo pomalé a takové divné ovládání při soubojích. Je dost možné, že při čtení téhle recenze už je to zase trochu jinak, protože i ovládání se ladí. Třeba takové odrážení útoků konečně pěkně funguje a dá se načasovat. Jejich samotné provádění mi ale pořád přijde docela pomalé a pořád nevím, kdy se útočí a kdy ne. Rychlost útoku tohle samozřejmě ovlivňuje a je dána zbraní v ruce, ale i tak bych čekal rychlejší odpověď postavy na můj stisk tlačítka.

Nakonec jsem na to nějak přišel a už mám za sebou několik bossů a co jsem koukal, opravdu došlu ke snížení jejich obtížnosti, co sám vítám. Nejsem úplně zastáncem toho, abych musel někde hodinu bojovat, hledat slabiny a trpět u toho. Když už hraji, chci normální zážitek a ten bych řekl, že byl v jednom z updatů nastaven. Bossů, minibossů a dalších postav k poražení je tady hromada, takže si jich užijeme do sytosti.

To ostatně platí snad o každém herním prvku. Z mého pohledu toho je až moc, co se dá dělat, a to mě paradoxně od hraní často odradilo. Chtěl jsem třeba udělat kus příběhu, ale cestou jsem potkal asi deset dalších postav, toužících po mojí pomoci, k tomu jsem našel osm plakátů hledaných zločinců, vyšplhal na vodopád, proletěl se na drakovi a zakončil jsem to krádeží zlata v císařském paláci. Paralýza volbou se tady může přihodit hromadě hráčů, protože svět Pywal je hodně velký sandbox pro hraní a objevování. Svědčí o tom fakt, že celá řada hráčů dokázala strávit víc jak padesát herních hodin jenom v první části světa.

Dle informací od vývojářů je na jeho přejetí na koni potřeba asi dvou hodin. Kdo by toužil po procházce pěšky, zabere to hodin šest. Pro rychlejší cestování je dobré létat na drakovi a pro ještě rychlejší pak máme rychlé cestování jako takové. Na to ale musíme objevit plošinky a aktivovat je. Zkrátka něco za něco.

Zpracování světa je nádherné a nestačil jsem se divit, jaké scenérie a výhledy jsou přichystány. Bohužel, ani po několika updatech se zatím nepovedlo opravit opravdu protivné doskakování předmětů a textur třeba tři metry před postavou a jo, párkrát jsem do nějaké překážky najel koněm jenom proto, že nebyla vidět. Přitom by stačilo, ubrat na dohledu do dálky, který je až neuvěřitelný a soustředit se na to, co se děje kolem hráče v jeho blízkosti.

Krásný svět si vybral svou daň v případě výkonu. Kdo si chce užít to nejhezčí na konzolích, musí sáhnout po 4K režimu, ale pouze se 30FPS a to ještě ne vždy úplně stabilními. 60 FPS nabízí režim výkonu, ovšem s pouhým FHD rozlišením, které je na větší obrazovce poměrně zubaté a neukazuje tu pěknou grafiku, co je vidět všude ve videích. Mezi těmito nastavení je balance režim s QHD rozlišením a 40FPS, což je opravdu asi nejlepší možností, jak na konzolích hrát.

Crimson Desert podporuje Xbox Play Anywhere, takže není problém střídat hraní na konzoli, PC nebo handheldu. Uložené pozici se krásně synchronizují a jde o funkci, která se u mě těší velké oblibě. Díky ní jsem odehrál kus na konzoli a větší část na PC, kde jsem si mohl užít podstatně hezčí grafiku a třeba také fanouškovskou češtinu.

Máme před sebou opravdu velkou hru se spoustu obsahu, možnostmi a příběhy, až z toho jde hlava kolem. Vývojáři se snaží všechno odladit a zatím se jim to maximálně daří. Crimson Desert není hrou pro každého, ale dle prodejů dokázala oslovit velké množství hráčů. Mimo ovládání je ale potřeba poladit hlavně technickou stránku, která trpí na doskakování textur a nejrůznější artefakty v objektech nebo postavách. Ne vždy všechno funguje bez problémů, ale těch okamžiků, kdy mi něco nešlo kvůli technice bylo opravdu málo. I když takovéto hry přímo nevyhledávám, nakonec jsem si našel činnosti, které mě baví, a to by mohlo fungovat také u dalších hráčů. Jestli je tohle hra roku se teprve ukáže, ale dá se říct, že očekávání se povedlo naplnit a jde o opravdu velkou a dobrou hru.