Recenze: Danger Zone 2

Autor: chaosteorycz Publikováno: 19.7.2018, 9:09

Publikováno: 19.7.2018, 9:09

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 2230 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Když v roce 2013 Electronic Arts sebrala Criterionu vývoj NFS a předala ho Ghost Games, byl to začátek konce tvůrců série Burnout. Později byly směrem k „Duchům“ přesunuty i dvě třetiny zaměstnanců a zakladatelům studia Criterion došla trpělivost. V následujícím roce Alex Ward a Fiona Sperry založili, ještě s Paulem Rossem, studio nové a oznámili, že se vrátí ke kořenům. Vznikly tak Three Fields Entertainment a „nebezpečné“ hry všeho druhu.

Zkušení vývojáři se skutečně vrátili k tomu, co je proslavilo. Na rozjezd to zkusili s explozivním golfem, který zanedlouho doprovodili hrou Danger Zone. Variace na režim Crash série Burnout byla spíše takovým technologickým demem, které za oblíbeným módem zaostávalo ve všech směrech. Asi jako když jdete stavět garáž a místo ní uděláte psovi kotec. Jenže díky těmto průměrným začátkům se sešla libra s librou a vznikl díl druhý, jehož cílem je dělat předskokana většímu titulu, plánovanému na závěr roku. Pokračování Danger Zone proto neberte jako plnohodnotnou hru na letní večery. Je to jednohubka s pořádnou dávkou nostalgie.

Na třiadvaceti scénách se pokoušíte vytvořit co největší šrotiště pomocí bouraček a nehod. Peněžní bonusy, dodatečné exploze, nitro, hodnocené úkoly, skokánky a silnice plné nepozorných řidičů. To jsou prvky, které jsou dobře známé každému, kdo holdoval závodním arkádám mezi léty 2002 a 2007. Celý ten feeling kolem bouraček, ovládání a uživatelského rozhraní je tak důvěrně známý, že máte pocit, jako by se za posledních deset let v herním průmyslu vůbec nic zajímavého nestalo. Když to přeženu, tak v kategorii destrukce se skutečně stalo méně než nic. Licencované závody se bojí zobrazit i ohnutý plech a týmy tvořící dle fantazie většinou nemají potřebné znalosti. Čest výjimkám.

Ostatně mají-li lítat auta po okolí, nikoho licence nezajímají. Nemusíte být automobilový maniak, abyste ve fiktivních vozech poznali modely od Audi, Ferrari nebo Jaguaru. Co se jednotlivých scén týká, silnice našly vzor například v anglické dálnici M6, v amerických cestách protínajících Louisville či Chicago nebo ve španělské rychlostní komunikaci N-632. V součtu je hra schopna pracovat až se stovkou aut, u kterých počítá s reálným fyzikálním modelem. Okem subjektivního hnidopicha bych možná trochu oponoval, nicméně většině hráčů bude stačit, že režim Crash skutečně plnohodnotně ožil.

Cílem každé scény je dosáhnout Danger Zone a tam způsobit co největší Saigon. Cestou k ní byste pak měli plnit vedlejší úkol. Ten může spočívat v nabourání určitého typu auta nebo v rychlém průjezdu několika boosty. Téměř vždy jde o nějakou variaci na jedno či druhé. K plnění vás nikdo nenutí, ale připravujete se o pořádnou finanční odměnu, čímž se také vzdaluje šance na kov nejcennější. V tomto případě platinu. K odemknutí další scény stačí bronz a já se ptám, proč není obtížnost větší. Aniž bych se výrazně snažil, prošel jsem hrou s časem pod dvě hodiny. Většina medailí se blyštila stříbrným nebo zlatým nádechem a jen čtyři scény neměly splněný úkol. Pak mi hra oznámila, že do konce roku vyjdou závody Dangerous Driving a že mám k dispozici ještě bonus. Paráda, ten jsem splnil za třináct minut a co dál?

A tak v tom nejlepším najednou koukáte jak žebrácké dítě před cukrárnou a přemýšlíte, zda zkusíte požádat o refund nebo si vylepšíte skóre, splníte, co se dá a ukážete kamarádům, že překročit milion na každé scéně zvládnete s rukou v kapse. Tipuji, že vyhraje druhá varianta. Hráčská dychtivost je otravnější než vyprahlý komár a pár lokací dokáže překvapit mírou variability. Přesto musím říct, že Danger Zone 2 stále nevyužívá plný potenciál. Možnost nasměrování nabouraného vozu je sice příjemná, pokaždé ale nefunguje, jak má. Příliš využity nejsou ani skokánky a pestrost dopravy se rovná papouškovi po hurikánu. Nebojím se říct, že za 399 Kč není koupě jasnou volbou. Zejména, když ve zpětné kompatibilitě sídlí levnější Burnout Revenge, jehož Crash režim je pořád ještě lepší.

Kdo by chtěl náhodou argumentovat grafikou, tak mu říkám rovnou, že nemá v ruce zrovna nejnovější materiál. Three Fields Entertainment mají stále hodně daleko do možností Criterionu. I když titul velkoryse dává na výběr mezi kvalitou (4K při 30 fps) a výkonem (1080p při 60 fps), první dojmy nebyly zrovna dobré. Dokonce jsem nabyl pocitu, že tohle muselo utéct při lisování nových her do balení čokoládových vloček. Vina ovšem padá na hlavu tvůrců, kteří tutoriál udělali nejenom nevýrazný, ale také prázdný. Jestli si po něm řeknete, že si raději necháte řiť sešlehat opaskem než pokračovat v hraní, nebudete první. Po optimalizační stránce je Danger Zone 2 uceleným produktem, který může překvapit maximálně divnými stíny za autem. Působí, jako by se v méně viditelných vrstvách klonovaly. Stává se to ale jen v režimu se 4K rozlišením.

A vlastně jednu výtku bych měl. Není směrem k řízení, které je arkádovější než význam slova samotný, ale ke zpětné vazbě ovladače. Tvůrci se snaží hojně využívat vibrací ovladače, což jim chválím. Při nehodách to ale příliš přehánějí. Zejména v případech, kdy se vybouráte ještě před Danger Zone, ovladač vibruje tak silně, že by se červenala i náruživá děvčica. A rozhodně to není nic příjemného.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Navzdory všem nedostatkům jsem se bavil. Ale jen chvíli. Danger Zone 2 je důkazem, že staří psi mají co nabídnout i v dnešní době, ale zoufale potřebují zaujmout širokou základnu hráčů. Tudíž peníze. Jejich poslední počin sice pomrkává tím správným směrem, ale za nejlepší érou Burnoutu kulhá chromou nohou. Dopravní nehody stále baví, protože nemají konkurenci, ale doplácí na krátkou stopáž, ještě kratší znovuhratelnost a nevýrazná prostředí.
10. 07. 2019 • chaosteorycz5

Recenze: Car Mechanic Simulator

Na úvod jedno velké poděkování. Vám vše, kteří jste děti nevzali do zoo, protože poslední peníze zůstaly v kostelní pokladničce. I těm, jejichž dovolená vedla do Mekky namísto letní destinace u Středozemního moře. Nezapomínám ani na artritické jedince, kteří přes úmornou bolest klečí pravidelně na koberci a chorý hřbet ohýbají na svatou stranu. No a vy, jejichž dobrota skončila v komůrce s otcem představeným, všechna čest vašim padlým ideálům. A dalším padlým věcem.

»
09. 07. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bloodstained: Ritual of the Night

Když se pánům zachce moci, musí nastoupit dívka. I testosteron se musí udržovat v rozumné míře. Na západ od nás by taková hrdinka tasila pistole. Dle moderních norem střízlivě oblečená. Nevyzývavá, cudná, s křesťanským základem a diplomem z univerzity. Evropská měřítka by ji přisoudila exotický vzhled a těžké dětství. Ctící vlastní tradice zvládá bodné zbraně a hýří důvtipem.

»
05. 07. 2019 • CryLineT1

Recenze: Sea of Solitude

Electronic Arts jsou dlouhodobě v hráčské nemilosti. Možná zcela po právu, možná ze setrvačnosti. Dnes to nebude o lesku a bídě jedné slavné společnosti. Palčivé téma se týká velkých značek a mezi ně nezávislá tvorba nepatří. Právě projekty z dílny EA Originals ukazují přívětivější tvář korporace. Jde o obličej uplakaný, ale hřejivý. Mnohem víc než stadion fotbalových fanoušků. Než otevřený svět s létajícími strážci. A než doutnající bojiště světové války.

»
29. 06. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Kingdom Come: Deliverance – A Woman’s Lot

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 Školní rok máme pomalu za sebou a když dítko donese domů vysvědčení, je to takové malé ohlédnutí se za tím, jak mu to šlo. Možná si říkáte, co to má s hraním společného, ale jistá analogie tu je. Vyšlo totiž třetí a zároveň poslední DLC do hry KCD s podtitulem A Woman’s Lot (Ženský úděl), ve kterém se ohlédneme na samý začátek příběhu.

»
29. 06. 2019 • lindros88cze1

RECENZE: Monster Jam: Steel Titans

S příchodem léta poslala řada vydavatelů do světa hry, které řeší špatné počasí nebo nenadálý výpadek osobního programu. Jde o jednoduché tituly, jejichž náplň nevyžaduje mnoho času. Když od nich odejdete, nic vám nikam neuteče. A když se pak vrátíte, jste v sedle, v tomto případě v sedačce, během pár vteřin.

»
28. 06. 2019 • chaosteorycz17

Recenze: The Sinking City

Pokud hledáte výhodnou nabídku last minute zájezdu, massachusettská agentura Nikdy s námi nejezděte, jinak se nikdy nevrátíte, má výtečnou nabídku do města Oakmont. Poměr slunných dní proti deštivým se neuvádí, neboť azurovou oblohu obyvatelé viděli naposledy v roce 1919. Je to tam trochu deštivé, pravda. Ale díky tomu se lokální záplavy drží na horní hranici, čímž umožňují přístup k moři takřka odkudkoliv. K jídlu se podávají dary moře, servírované z vody přímo na talíř. Volný...

»
27. 06. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: F1 2019

Rychlost, přesnost a výdrž. To nejsou jenom znaky charakterizující správného sportovce, ale také vlastnosti, bez nichž se neobejde ani kvalitní závodní speciál. Je přitom jedno, zda je to auto pro WRC, motorka nebo formule. Bez nich se daleko nedostaneme a k vítězství je tím pádem hodně daleko. Virtuální závodníci opět usedli do svých křesel a chopili se volantů, ovšem až nyní se mohou vydat po stopách Artona Senny, Nicky Lady nebo...

»
26. 06. 2019 • lindros88cze3

RECENZE: Crash Team Racing Nitro-Fueled

Crash Bandicoot a jeho přátelé i nepřátelé opět hlásají návrat. Remake arkádových závodů Crash Team Racing k příležitosti 20lettému výročí už konečně dorazil a podobně jako loňská trilogii je poctivou předělávkou. Přesto si ponechává původní příběh, postavy a rozvržení tratí a přidává k tomu i obsah z Crash Nitro Kart a Crash Tag Team Racing, a to vše zabalené ve slušivém kabátku je pak skvělou vzpomínkou pro hráče originálu, zatímco ti noví si...

»