RECENZE: Dark Arcana: The Carnival

Autor: p.a.c.o Publikováno: 24.3.2017, 20:08

Publikováno: 24.3.2017, 20:08

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1197 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉

Hledání je součástí života každého z nás. A pro detektivy to platí dvojnásob. V nové hledací hře s názvem Dakr Arcana: The Carnival se vžijete do role detektiva v sukni a snažíte se přijít na to, proč malá holčička pláče. Když zjistíte, že jí zmizela maminka, je váš úkol zde jasný. Během hry budete prozkoumávat zákoutí zábavného parku, kde maminka Julia zmizela a pokusíte se jí přivést zpět. To vám ovšem již od začátku kazí manažer parku, který se všemožně snaží, aby se vám úkol nepovedl.

dark_arcana3

Jak je v těchto hrách zvykem, chodíte, hledáte, sbíráte různé předměty a současně s tím poodhalujete i tajemství únosu. V této hře je prostředí omezeno pouze na zábavní park. Někdo by si mohl myslet, že se tam po chvilce nedá moc co odhalovat, protože se přece jedná o pár stanů či maringotek. Ovšem i s tímto faktem si tvůrci skvěle poradili. V jednu chvíli totiž „potkáte“ Julii, která je uvězněna za zrcadlem a prosí vás o pomoc. A když uvidíte, že ji pronásleduje osoba v plášti podobná smrtce, není o dalších krocích pochyb. Je třeba se vydat do temné verze zábavního parku. Skrze zrcadlo se tam dostanete a procházíte znovu stejná místa, ovšem ta už nejsou tak barevná a veselá jako na začátku, ale temná. Tvůrci si s temnou stranou vyhráli a její pojetí je velmi pěkné.

dark_arcana2

Jako vždy i v této hře má detektiv svého pomocníka. Ovšem není jím člověk, ale opice, kterou na začátku hry zachráníte, a tak se dostanete i pro věci, na které nedosáhnete. Hádanky jsou v této hře podle mého názoru málo rozmanité. Většinu hry strávíte hledáním předmětů podle slovní nápovědy. Objevují se zde i různé skládačky, ovšem jejich složitost je minimální. Velký rozdíl není ani při zvolení jiné obtížnosti. Pokud si na začátku hry zvolíte snadnou obtížnost, bude se vám rychleji načítat tlačítko nápovědy, na mapě se vám ukáží místa, kde je třeba něco splnit a zběsilé klikání při hledání předmětů nic nenaruší. Při složitější obtížnosti se místo úkolu nezobrazuje, je pouze vidět, kde jste vy. Pokud nebudete moci předmět najít a budete pouze náhodně zkoušet, po chvilce se vám obraz trošku rozmlží a vy musíte pár vteřin počkat než lze zase hledat. To je ale jediný rozdíl mezi obtížnostmi.

dark_arcana1

Je nutno ale dodat, že na rozdíl od jiných her, mají úkoly zde hlavu a patu.  Třeba u různých miniher, jako například sestavování obrázků, hra na piano, pečení kuřete aj., přesně víte, proč to dělat. Každý předmět, který najdete vám časem logicky zapadne do určité situace. Někdy dříve, jindy později. Minihrou samo o sobě je pexeso, které můžete využít při hledání předmětů podle slovní nápovědy. Pokud si nejste jistí, nebo se vám nechce využívat přímou nápovědu, je jistým řešením využít tuto minihru. Zde pokaždé, když odstraníte obrázek s paprsky okolo, zmizí jedno hledané slovo.

dark_arcana

Bohužel ač nápad temného světa je velmi zajímavý a zábavní park měl být velký a nabídnout delší hratelnost, neděje se tak a hra nepřináší vcelku nic nového. Vše, co se v ní dělá, známe již z jiných her a tvůrci oproti zvyklostem nenabídli nic navíc. Výjimku snad tvoří akorát „přepsání“ slova do temného jazyka, ale i to se zde objevuje pouze jedenkrát, a ještě to máte za minutku hotové. Ani celkový herní čas není nijak závratný, protože hlavní příběh se dá zahrát tak do 2,5 hodin na těžší obtížnost, což při ceně 269 Kč není úplně ten správný poměr cena/výkon.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Dark Arcana: The Carnival je sice novou hledací hrou, která nabízí nejen náš svět, ale také jeho temnou podobu. Bohužel zbytek je už pouze a jenom sbírkou starých mechanik, což v kombinaci s nižší složitostí úkolů a celkově krátkou herní dobou hře na oblíbenosti moc nepřidává.
16. 08. 2017 • wellkeybig0

RECENZE: Blackhole: Complete Edition

Co je České, to je hezké České videohry slaví úspěchy po celém světě. Tituly jako Mafia, Dex, Machinarium, nebo právě Blackhole hrají miliony hráčů. Bohužel není pravidlem, že každá česká hra si najde cestu do zahraničí a především k úspěchu. Blackhole: Complete Edition je, ale jedna z těch, co to dokázala a byla přijata velmi kladně po celém světě.

»
16. 08. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: The Long Dark

Techniky přežití se mohou hodit vždy, takže když je nějaká možnost se něco z nich naučit, určitě se neobracejte zády, ale snažte si zapamatovat, co se jenom dá. Nevíme dne ani hodiny, kdy do naší planety narazí asteroid, rozšíří se nákaza měnící lidi na nemrtvá monstra, nebo se prostě jenom prostřednictvím bankovek rozšíří nějaký smrtelný virus. Že jsou vám výše zmíněná témata povědomá? To by tedy měla, jelikož jsou to nejpopulárnější...

»
15. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Agents of Mayhem

V pozici hráče jsem nikdy neholdoval hrám, které si předem nemůžu zaškatulkovat a u nichž se na základě propagace jen těžko určuje, co z nich vlastně vyleze. Ovšem jako recenzent si takové zajíce v pytli nadmíru užívám, protože se mi dostává vzácného privilegia, kdy se stávám prostředníkem mezi autory a potencionálními hráči. Třebaže si nedělám iluze, že by v době YouTube někdo kupoval novinku jen na základě jednoho názoru, často značně zaujaté osoby, alespoň...

»
06. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Mr. Shifty

Tak schválně, kdo z vás, zatímco dává ostatním hráčům na frak ve všech těch Battlefieldech, Call of Duty a Gearsech, přemýšlí nad historií akčních her? No samozřejmě, že nikdo, protože na bloumání v paměti bude dost času, až dosáhneme staří sovětské ponorky, občas je ale návrat do časů dvourozměrné grafiky, jednoduché hratelnosti a pohledu shora vítaným zpestřením, a to zejména teď v létě, kdy se dav AAA her rozestoupí a my vidíme...

»
02. 08. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Super Cloudbuilt

Recenzentka: Kristine4Chaos Dnes už se můžeme maximálně dohadovat, jestli za rozšíření parkouru do her vděčíme perskému princi, svůdné Faith nebo neohroženému assassínovi Altairovi. Jednoduše tu je a pro mnohé tvůrce videoher se stal stěžejním prvkem jejich projektu, a to jak v klasické „umělecké“ formě, tak té futuristické, při níž si postava pomáhá exo-skeletem, jetpackem nebo obojím najednou. Do této kategorie patří i malá nezávislá hra Super Cloudbuilt, která ačkoli není příliš originální,...

»
18. 07. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: DeadCore

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají...

»
17. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: AereA

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu...

»
14. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Black the Fall

S odstupem času je možné rok 2014 označit za start jedné dystopické herní éry. Na celé řadě projektů se pozvolna začínalo pracovat (We Happy Few), jiné se představily publiku na herních veletrzích, jako třeba Inside v rámci Xbox konference a další se snažily upoutat pozornost komunity prostřednictvím Kickstarteru. Sem patří dnes recenzovaný Black the Fall, který má se zmíněným Inside společného mnohem více, než jen rok představení a obecné téma. Jenže zatímco...

»