RECENZE: Dark Arcana: The Carnival

Autor: p.a.c.o Publikováno: 24.3.2017, 20:08

Publikováno: 24.3.2017, 20:08

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1118 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉

Hledání je součástí života každého z nás. A pro detektivy to platí dvojnásob. V nové hledací hře s názvem Dakr Arcana: The Carnival se vžijete do role detektiva v sukni a snažíte se přijít na to, proč malá holčička pláče. Když zjistíte, že jí zmizela maminka, je váš úkol zde jasný. Během hry budete prozkoumávat zákoutí zábavného parku, kde maminka Julia zmizela a pokusíte se jí přivést zpět. To vám ovšem již od začátku kazí manažer parku, který se všemožně snaží, aby se vám úkol nepovedl.

dark_arcana3

Jak je v těchto hrách zvykem, chodíte, hledáte, sbíráte různé předměty a současně s tím poodhalujete i tajemství únosu. V této hře je prostředí omezeno pouze na zábavní park. Někdo by si mohl myslet, že se tam po chvilce nedá moc co odhalovat, protože se přece jedná o pár stanů či maringotek. Ovšem i s tímto faktem si tvůrci skvěle poradili. V jednu chvíli totiž „potkáte“ Julii, která je uvězněna za zrcadlem a prosí vás o pomoc. A když uvidíte, že ji pronásleduje osoba v plášti podobná smrtce, není o dalších krocích pochyb. Je třeba se vydat do temné verze zábavního parku. Skrze zrcadlo se tam dostanete a procházíte znovu stejná místa, ovšem ta už nejsou tak barevná a veselá jako na začátku, ale temná. Tvůrci si s temnou stranou vyhráli a její pojetí je velmi pěkné.

dark_arcana2

Jako vždy i v této hře má detektiv svého pomocníka. Ovšem není jím člověk, ale opice, kterou na začátku hry zachráníte, a tak se dostanete i pro věci, na které nedosáhnete. Hádanky jsou v této hře podle mého názoru málo rozmanité. Většinu hry strávíte hledáním předmětů podle slovní nápovědy. Objevují se zde i různé skládačky, ovšem jejich složitost je minimální. Velký rozdíl není ani při zvolení jiné obtížnosti. Pokud si na začátku hry zvolíte snadnou obtížnost, bude se vám rychleji načítat tlačítko nápovědy, na mapě se vám ukáží místa, kde je třeba něco splnit a zběsilé klikání při hledání předmětů nic nenaruší. Při složitější obtížnosti se místo úkolu nezobrazuje, je pouze vidět, kde jste vy. Pokud nebudete moci předmět najít a budete pouze náhodně zkoušet, po chvilce se vám obraz trošku rozmlží a vy musíte pár vteřin počkat než lze zase hledat. To je ale jediný rozdíl mezi obtížnostmi.

dark_arcana1

Je nutno ale dodat, že na rozdíl od jiných her, mají úkoly zde hlavu a patu.  Třeba u různých miniher, jako například sestavování obrázků, hra na piano, pečení kuřete aj., přesně víte, proč to dělat. Každý předmět, který najdete vám časem logicky zapadne do určité situace. Někdy dříve, jindy později. Minihrou samo o sobě je pexeso, které můžete využít při hledání předmětů podle slovní nápovědy. Pokud si nejste jistí, nebo se vám nechce využívat přímou nápovědu, je jistým řešením využít tuto minihru. Zde pokaždé, když odstraníte obrázek s paprsky okolo, zmizí jedno hledané slovo.

dark_arcana

Bohužel ač nápad temného světa je velmi zajímavý a zábavní park měl být velký a nabídnout delší hratelnost, neděje se tak a hra nepřináší vcelku nic nového. Vše, co se v ní dělá, známe již z jiných her a tvůrci oproti zvyklostem nenabídli nic navíc. Výjimku snad tvoří akorát „přepsání“ slova do temného jazyka, ale i to se zde objevuje pouze jedenkrát, a ještě to máte za minutku hotové. Ani celkový herní čas není nijak závratný, protože hlavní příběh se dá zahrát tak do 2,5 hodin na těžší obtížnost, což při ceně 269 Kč není úplně ten správný poměr cena/výkon.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Dark Arcana: The Carnival je sice novou hledací hrou, která nabízí nejen náš svět, ale také jeho temnou podobu. Bohužel zbytek je už pouze a jenom sbírkou starých mechanik, což v kombinaci s nižší složitostí úkolů a celkově krátkou herní dobou hře na oblíbenosti moc nepřidává.
20. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Injustice 2

To je pořád řečí, jak se konflikty mají řešit s chladnou hlavou, debatou a za každých okolností diplomaticky. Dokážete si ovšem představit Batmana, jak svolává Radu Superhrdinů, aby uvalil Jokerovi embargo na šminky nebo jak Poison Ivy přivázaná řetězy ke stromu ječí po těžařích dřeva? Samozřejmě že ne, protože jsme v komiksovém světě, kde dobře mířená rána znamená více než sto slov, nadlidské schopnosti vydají za celou armádní jednotku a charaktery se...

»
19. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: Shadow Warrior 2

V zemi vycházejícího slunce projíždí na plný plyn Nissan Datsun 240Z černé barvy, který odráží měsíční svit svou naleštěnou kapotou. Temným lesem se kromě burácejícího silného motoru ve vysokých otáčkách, rozléhá píseň od Stana Bushe – The Touch. Nepopisuji nic jiného, než první moment hry Shadow Warrior, která utočila na nostalgii, překvapovala skvělou hratelností a krvavou podívanou na Xbox One v roce ‎2014 a po třech letech přichází znovu‎. Při...

»
16. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: The Surge

Být fanouškem Hardcore RPG je v dnešní době těžké, po dohrání Dark Souls a Lords of Fallen na jedno dlouhé zívnutí, toho moc nezbývá. Všechny RPG jsou moc uzavřené a jednoduché. Pokud pociťujete tyto příznaky, zbystřete u nového titulu The Surge. Jestli nejste fanoušek hardcore žánru, připravte se na vypadávání vlasů, třes rukou, vztek a později pláč z důvodu rozdrceného ega. Po dlouhé době dorazil na Xbox One titul, který...

»
13. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Narcosis

Když se ke mně před nedávnem dostal film 47 Meters Down, došlo mi, že subžánr podvodních survival her je poměrně štíhlý. Děj vyprávějící o dvou sestrách, jejichž adrenalinový zážitek se žraloky se změní v boj o přežití na dně oceánu, k němuž nemají předpoklady a ani vybavení, vynikal dusnou atmosférou, kterou bych obratem přivítal v obdobném herním titulu. Jenže Abzu je žánrově mimo, Subnautica málo hororová, BioShock už archivní a Soma nám zůstala...

»
09. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Prey

Trvalo to dlouhých 11 let, mnoho sil, spoustu zahozené práce a urputný přerod z pokračování do zcela nového pojetí, které se dnes tak hrdě nazývá reboot. Prey je zpět a zase jsou ve hře mimozemské entity bažící po obyvatelích matičky Zemi, proti nimž stojí sama samotinká poslední naděje lidstva. Tím ovšem veškerá podobnost s originálem končí, neboť nové pojetí chce mít originální otisk myšlenek svých autorů, a to takřka za...

»
09. 05. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Human Fall Flat

Lidské tělo je hodně zajímavé a spousta lidí s ním dokáže dělat celou řadu podivností nebo zajímavostí. Položili jste si ale někdy otázku, jak dopadne člověk, který spadne z velké výšky? Kromě toho, že asi ne moc dobře, tak většinou je z něho placka. Neříkám, že to je nějak jasně podložený vědecký fakt, ale minimálně ve hře Human Fall Flat to platí. A že se zde bude padat hodně asi netřeba dodávat.

»
06. 05. 2017 • lindros88cze0

RECENZE: Syberia 3

Asi už se budeme opakovat, ale klasické point-and-click adventury už nejsou takový hit, jako v 90. letech, ale přesto stále ne a ne umřít, a to je jen a jen dobře. Na konci dubna vyšla Syberia 3, která možná trochu zbytečně oživila už poměrně starou adventurní sérii, jež své době slavila velký úspěch a zapsala se do srdce nejednoho adventuristy. Jak se toto zmrtvýchvstání, jež podle nás nebylo nutné, povedlo? To...

»
03. 05. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Voodoo Vince: Remastered

Obětmi remasteru bývají zpravidla tituly, které ať z pohledu hráčů nebo z pohledu účetních, mají co nabídnout také aktuální generaci konzolí, přičemž čím úspěšnější značka, tím větší šance. Pro ostatní je tu zpětná kompatibilita, probouzející na konzoli Xbox One k životu o generaci starší hry. No jo, jenže touhu připomenout se mají i značky, které třebaže kdysi byly exkluzivní, kvůli odlišnému kódování nemohou procesem zpětné kompatibility projít. Jednou takovou je 14 let starý...

»