RECENZE: Dark Arcana: The Carnival

Autor: p.a.c.o Publikováno: 24.3.2017, 20:08

Publikováno: 24.3.2017, 20:08

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1350 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉

Hledání je součástí života každého z nás. A pro detektivy to platí dvojnásob. V nové hledací hře s názvem Dakr Arcana: The Carnival se vžijete do role detektiva v sukni a snažíte se přijít na to, proč malá holčička pláče. Když zjistíte, že jí zmizela maminka, je váš úkol zde jasný. Během hry budete prozkoumávat zákoutí zábavného parku, kde maminka Julia zmizela a pokusíte se jí přivést zpět. To vám ovšem již od začátku kazí manažer parku, který se všemožně snaží, aby se vám úkol nepovedl.

dark_arcana3

Jak je v těchto hrách zvykem, chodíte, hledáte, sbíráte různé předměty a současně s tím poodhalujete i tajemství únosu. V této hře je prostředí omezeno pouze na zábavní park. Někdo by si mohl myslet, že se tam po chvilce nedá moc co odhalovat, protože se přece jedná o pár stanů či maringotek. Ovšem i s tímto faktem si tvůrci skvěle poradili. V jednu chvíli totiž „potkáte“ Julii, která je uvězněna za zrcadlem a prosí vás o pomoc. A když uvidíte, že ji pronásleduje osoba v plášti podobná smrtce, není o dalších krocích pochyb. Je třeba se vydat do temné verze zábavního parku. Skrze zrcadlo se tam dostanete a procházíte znovu stejná místa, ovšem ta už nejsou tak barevná a veselá jako na začátku, ale temná. Tvůrci si s temnou stranou vyhráli a její pojetí je velmi pěkné.

dark_arcana2

Jako vždy i v této hře má detektiv svého pomocníka. Ovšem není jím člověk, ale opice, kterou na začátku hry zachráníte, a tak se dostanete i pro věci, na které nedosáhnete. Hádanky jsou v této hře podle mého názoru málo rozmanité. Většinu hry strávíte hledáním předmětů podle slovní nápovědy. Objevují se zde i různé skládačky, ovšem jejich složitost je minimální. Velký rozdíl není ani při zvolení jiné obtížnosti. Pokud si na začátku hry zvolíte snadnou obtížnost, bude se vám rychleji načítat tlačítko nápovědy, na mapě se vám ukáží místa, kde je třeba něco splnit a zběsilé klikání při hledání předmětů nic nenaruší. Při složitější obtížnosti se místo úkolu nezobrazuje, je pouze vidět, kde jste vy. Pokud nebudete moci předmět najít a budete pouze náhodně zkoušet, po chvilce se vám obraz trošku rozmlží a vy musíte pár vteřin počkat než lze zase hledat. To je ale jediný rozdíl mezi obtížnostmi.

dark_arcana1

Je nutno ale dodat, že na rozdíl od jiných her, mají úkoly zde hlavu a patu.  Třeba u různých miniher, jako například sestavování obrázků, hra na piano, pečení kuřete aj., přesně víte, proč to dělat. Každý předmět, který najdete vám časem logicky zapadne do určité situace. Někdy dříve, jindy později. Minihrou samo o sobě je pexeso, které můžete využít při hledání předmětů podle slovní nápovědy. Pokud si nejste jistí, nebo se vám nechce využívat přímou nápovědu, je jistým řešením využít tuto minihru. Zde pokaždé, když odstraníte obrázek s paprsky okolo, zmizí jedno hledané slovo.

dark_arcana

Bohužel ač nápad temného světa je velmi zajímavý a zábavní park měl být velký a nabídnout delší hratelnost, neděje se tak a hra nepřináší vcelku nic nového. Vše, co se v ní dělá, známe již z jiných her a tvůrci oproti zvyklostem nenabídli nic navíc. Výjimku snad tvoří akorát „přepsání“ slova do temného jazyka, ale i to se zde objevuje pouze jedenkrát, a ještě to máte za minutku hotové. Ani celkový herní čas není nijak závratný, protože hlavní příběh se dá zahrát tak do 2,5 hodin na těžší obtížnost, což při ceně 269 Kč není úplně ten správný poměr cena/výkon.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Dark Arcana: The Carnival je sice novou hledací hrou, která nabízí nejen náš svět, ale také jeho temnou podobu. Bohužel zbytek je už pouze a jenom sbírkou starých mechanik, což v kombinaci s nižší složitostí úkolů a celkově krátkou herní dobou hře na oblíbenosti moc nepřidává.
22. 02. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Station

Zdánlivě opuštěná vesmírná stanice a ústřední postava coby pojítko mezi tím, co se událo, a co se teprve stane. U bláznivého Isaaca, kde jsem jen tohle předtím viděl? A už vím, asi ve dvaceti předešlých zpracováních. A přece se chci opět nechat tahat po temných chodbách za doprovodu blikajícího osvětlení. Doslova dychtím po informacích ukrytých v emailové komunikaci, odložených poznámkách a zanechaných vzkazech. Stresové situace a problémy volající po rukách zkušeného...

»
19. 02. 2018 • p.a.c.o19

RECENZE: Kingdom Come: Deliverance

Česká herní scéna o sobě dává průběžně vědět celému hernímu světu a často velice úspěšně. Máme tu hry jako Factorio, Mashinky nebo Space Engineers, ukazující, že u nás dělat hry umíme a také, že máme zajímavé nápady na témata. To ostatně moc velká novinka není, protože i v minulosti byla řada her, které si dokázaly získat celosvětový respekt. Mafie se zapsala do srdcí několika generací hráčů, a i v dnešní době je...

»
18. 02. 2018 • chaosteorycz6

Recenze: Monster Energy Supercross – The Official Videogame

Itálie nám dala mnohé. Kvalitní fotbal, slunné pláže, okouzlující architekturu, diskotékovou hudbu, rychlá auta, sicilskou mafii, dobrou kuchyni a studio Milestone. Legendy z Milana, tak bych mohl autory nazvat s klidným svědomím, protože za více než 20 let vytvořili skoro padesátku her. Pamatují systém SNES stejně, jako první Xbox a jejich rukami prošli licence na podniky WRC, MotoGP, V8 Supercars nebo MXGP. Přes to všechno je Milestone synonymem průměrnosti, který sype hry...

»
05. 02. 2018 • DandyCZE2

Recenze Railway Empire

Začátky mého hraní dorazily na Xbox! Ano, strategie a budovatelské hry mě provázely od počátků mého hraní. Oblíbil jsem si všemožné tycoony, v nichž jsem stavěl, co šlo. Aktuálně hraji primárně na Xboxu a tam těchto her není opravdu moc. Najdou se zástupci globálnějších her jako třeba Tropico nebo Civilization, ale klasické vláčky? Ty rozhodně ne.

»
04. 02. 2018 • chaosteorycz18

Recenze: Monster Hunter World

V moderním světě většina civilizace neloví pro potravu, což je dobře. Jako první bych skončil s pusou od hlíny a hrstí cvrčků, místo šťavnatého kusu zadní flákoty. A to v tom lepším případě. Mimo cílených odstřelů a mysliveckých honů, se tak z lovů staly záležitosti zbohatlíků, kteří si v poklidné vzdálenosti a bezpečí odstřelují to, co momentálně touží pověsit nad krb. Co jim ale to drahé vybavení sebrat, dát jim do ruky sekeru, luk a...

»
22. 01. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Vanishing of Ethan Carter

Tvrdí se, že ty nejúžasnější příběhy píše sám život. Pokud to vezmu za bernou minci, pak je mladý Ethan Carter hotovou živoucí novelou na pokračování. Se svou početnou rodinou žije v malé vesničce v Red Creek Valley. Kouzlu překrásné krajiny se vyrovnají snad jen tajemství, kterých má lokalita více než matka představená za dveřmi své cely. To je také důvod, proč Ethan kontaktuje muže, jehož jméno je nevyřčeno po téměř celý čas....

»
19. 01. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: InnerSpace

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v...

»
16. 01. 2018 • p.a.c.o6

RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

»