Recenze: Dead Rising Deluxe Remaster
Recenzi začínám chtivým zvoláním: kéž by dnes vznikaly nové IP (intelectuall properties) tak často, jako v době druhé generace Xboxu. Tehdy ještě byli velcí vydavatelé ochotni zariskovat a vytvořit něco zcela nového – jako učinil Capcom v případě masivní zombie akce Dead Rising v roce 2006. Capcom, u nás v Evropě známý nejvíce asi sérií Resident Evil, měl v plánu využít popularity zombie her a vytěžit jí na maximum. První díl Dead Rising byl v mnohém velice nápaditá a dobře přijatá hra, v rámci obvyklé novodobé strategie mu byl tedy navlečen nový kabátek nejen v podobě zcela nové grafiky, ale i jistého fine tuningu herních mechanismů – ale o tom více později.Pokud jste první díl jako hráči měli možnost tenkrát hrát, asi uznáte, že se jednalo v lecčems o průlom. Nextgen konzole byly na světě teprve rok a Capcom jako jeden z prvních third party vývojářů hodlal předevést, že lze udělat hru v obrovském nákupním centru, zamořenou hordami zombíků (až 800 zombie v jednom levelu). Asi nemusím připomínat, že staré Xboxáře zahřál u srdíčka i nápis na krabičce hry „Only on Xbox 360“
Ano, mnohé z nás zlákala možnost zahrát si nepříliš vážně pojatý zombie survival a čelit všemožným způsobem hordě připomínající legendární Romerův film Dawn of The Dead. Mimochodem, když už jsme u filmů, v Dead Rising jste si mohli splnit jeden dávný sen z říše filmových zombie masakrů – kdo pamatuje legendární scénu z Jacksonova (ano, stejný Peter Jackson, který natočil později Pána Prstenů) filmu Braindead, kdy si hrdina vypomohl od plného domu zombies sekačkou na trávu? V Dead Rising je to jen jeden z mnoha způsobů, kterým si můžete vypomoci v přípravě pár stovek uncí mletého mrtvého masíčka.
Na pozadí téměř každé hry je příběh, a nejinak je tomu i u Dead rising. Nezávislý fotoreportér Frank West se dostane k informaci, že v městečku Willamette v Coloradu je něco v nepořádku. Pomocí najatého vrtulníku zjistí, že město je zablokováno armádou a hlavně – že v něm propukla masivní zombie infekce. Jelikož Frank je žurnalista ze starého školy, kterého nebaví popíjet v kavárnách sojové latéčko, a čekat na zprávu dne v podobě zlomené pacičky Sheltie kolie Lady Gaga, přikáže pilotovi, aby přistál na heliportu místního obchoďáku. Dobrodružství začíná – celá hra je pojatá jako 72 hodin trvající sekvence událostí, které se odehrávají v obchoďáku a spouští se dle pevně nascriptovaného scénáře. V obchoďáku zůstalo uvězněno spoustu civilistů – z nichž někteří jsou obyčejná potrava pro zombie, ty musíte často dovést do bezpečí, samozřejmě za příslušnou odměnu v podobě bodů, které levelují postavu Franka.
Část uvězněných vám bude pomáhat na vaši cestě skrz obchoďák (sekuriťáci, policisté) a ta třetí, nejhorší část, jsou psychopati, jejichž horší já se spolu s zombie outbreakem dostalo na povrch a začali likvidovat lidi možná ještě rychleji než všudypřítomní zombies. Postupnou cestou obchoďákem se odemykají nové oblasti a události, které musíte v časovém limitu vyřešit. To jak se vám daří, je samozřejmě zohledněno v jednom z šesti konců (A-F), přičemž pouze nejvyšší z nich, rating A, odemyká dalších 24 hodin hry po hlavních událostech a tedy skutečný konec hry.
Již v původním díle byly klíčové souboje se zombíky a psychopaty – mohli jste si totiž vypomoci téměř vším, co vám v obchodním centru připadlo do ruky. Od latě, po lavičku, činky na cvičení, vozík na potraviny, slunečník – až po poměrně solidní škálu skutečných zbraní od chladných po palné a nejvyšší zábavu a ničivý efekt přinášely zbraně speciální, jako mini motorovka nebo laserový meč. Zbraně se opotřebovávají, ale v remasteru výrazně pomaleji, než v původní hře.
Tímto jsme se pomalu dostali k remasteru, který v naprosté většině obsahu respektuje původní verzi po herní stránce, až na několik vylepšení a i pár dle mého názoru negativních věcí. Budeme li se bavit o největším vylepšení, tak se jednoznačně jedná o použítí moderního RE-engine, na kterém ostatně běží moderní Resident Evil hry. Ten přinesl samozřejmě zlepšení grafiky na všech frontách – zejména je to samozřejmě patrné na kvalitně textur, nasvícení, stínování, modelech postav včetně obličejových animací. Hra vypadá opravdu dobře, ostatně každý si udělá obrázek z videií nebo obrázků. Nejvíce je to asi znát na ohromném množství detailu navíc v interiérech obchoďáku, ale i v exteriérech, které už nejsou tak prázdné a byly opravdu od píky předělány a hrajou novým životem. Další věcí je pak design psychopatů, kteří samozřejmě s novými možnostmi obličejové mimiky a obecně většími detaily působí ještě pitoresknější a úchylněji než v původní hře. S novým enginem jde samozřejmě ruku v ruce i vylepšená fyzika a lepší AI nepřátel ale i NPC, které už se tolik nezasekávají při Escort misích jako v původní hře. Další změny oproti originálu:
- hra je nově plně namluvena. U originálu nebyla většina NPC namluvena vůbec. Originální voice acting Franka byl také zcela předabován novým hercem. Dabing je zejména sympatický u vašeho průvodce strážného Ottise, který vám přes vysílačku dává úkoly a informace – v původní hře byl úplně němý.
- Zbraně mají nově ukazatel výdržnosti v podobě zeleného baru. A nutno říci, že oproti originálu vydrží o hodně více – asi ústupek modernímu hráči.
- možnost posunout čas k dalšímu předělu (na hodinkách vidíte, kde se nacházíte v rámci 72 hodinové sekvence).
- autosavy – pro většinu hráčů příjemná změna, neboť jinak šlo ukládat hru pouze v umývárnách a v security místnosti.
- megazměna k lepšímu – systém míření. Nově můžete mířit i za pohybu. Obecně má hra dva módy ovládání, zachovává buď klasický, nebo vylepšený moderní, který jednoznačně doporučuji
- významně byla také vylepšena možnost fotografování. Nově můžete najít tři upgrady pro foťák – blesk, manuální focus a zesvětlení scény.
Nutně se dostáváme k tomu, co se příliš nepovedlo. Dle mého názoru jedna z největších úliteb, která se nebude zamlouvat zejména hardcore hráčům, je celkové snížení obtížnosti – nepřátelé mají menší rádius, ve kterém na vás reagují, jsou méně agresivní, předměty a zbraně se zničí za delší dobu, za fotografování dostáváte mnohem více bodů. V součtu s těmi dobrými věcmi, jako je autosave a míření v pohybu, je hra o dost lehčí. Pro někoho toto může být samozřejmě výhoda, někdo raději zůstane u originálu. Další věcí je pak poměrně překvapujicí fakt, že i na výkonné moderní konzoli se engine v zátěžových fázích, kdy je na obrazovce hodně zombies nebo se toho hodně děje, trochu zadýchává. Ostatně vyloženě v exteriérových částech si musel Capcom pomoci tím, že postupně „doskakují“ davy zombies, což na moderní konzoli působí nepatřičně a dojmem odfláknuté práce.
Poslední zmínkou, která se mi jako zastánci tvůrčí svobody nelíbí, je to, že Capcom částečně podlehl určitým tlakům ze strany zastánců hyperkorektní linie. Nyní uvádím, které cenzurní zásahy byly na hře konkrétně provedeny
- fotokategorie „Erotica“ byla úplně odstraněna
- outfit Cheryl Jones byl předělán tak, aby odhaloval spíše mnohem méně než více
- vzhled Larry Chiangs byl předělán tak, aby evokoval méně rasové stereotypy
- Cliff Hudson (vietnamský veterán, který se zbláznil, jeden z psychopatů ve hře) má okleštěný dialog, ve kterém původně nadával Frankovi do komunistů
- Erotická fotografie Kent Swanson byla změněna na Outtake fotografii
- Frank The Pimp byl přejmenován na Grateful Eight
- Zombie Genocider byl přejmenován na Zombie Anihillator
Dle mého názoru jsou tyto cenzurní zásahy zcela zbytečně a až trochu komické, ale bohužel hry se nejvíce prodávají na US trhu a ten to tak chce. Ve skutečnosti ale na celkové vyznění hry tyto cenzurní zásahy nemají větší vliv, jedná se opravdu o drobnosti, jde tedy více o princip.
Verdikt
I přes určité nedostatky je i dnes Dead Rising Deluxe Remaster výbornou hrou, která hráči přinese hodiny zábavy při opakovaných průchodech, protože přeci jen na poprvé se nejlepšího konce asi dosáhnout nepodaří. Nádherný engine, barvití psychopaté, různorodé ničení zombie hord, upgradovaní zbraní a pohybů, to vše jsou ty věci, které mě bavili a doufám, že budou bavit i ostatní hráče moderní doby.RECENZE: Indiana Jones and the Great Circle
Na světě není slavnějšího archeologa, než je Indiana Jones. Kromě pěti filmů, několika knih a komiksů se dočkal ztvárnění také na poli videoher, byť s kolísavou kvalitou. Studio MachineGames, které spadá pod Bethesdu, se rozhodlo vytvořit tu nejlepší akční adventuru s Indiana Jonesem v hlavní roli, jaká tady doposud byla. Jak se jim tento nelehký úkol podařil?
RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024
Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...
RECENZE: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?
RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.
RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....
Recenze: Squirrel with a Gun
Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...
RECENZE: Life is Strange: Double Exposure
Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...