RECENZE: Destiny pro Xbox One

Autor: Josef Brožek Publikováno: 18.9.2014, 11:40

Publikováno: 18.9.2014, 11:40

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 726 článků

Občas se ptáme jak velký je vesmír a stejnou otázku jsme měli i k Destiny, a to vlastně od chvíle, co hru Actvision oznámili. Všude vyvěšené screenshoty, občas nějaký ten CG trailer… zkrátka, autoři nás namlsávali až do poslední chvíle, kdy konečně uvolnili betu a my ji hráli, teda já ne, abych se přiznal. Nemohl jsem se totiž za živého boha připojit, vždy mě to po nějaké době odpojilo a to do té doby, než na mě hra zdvihla prostředníček, načež jsem reagoval sklopenou hlavou s uvědoměním, že dokud nebude hotová, tak si ji prostě nezahraju. Což můj chtíč po hře zvedlo ještě víc. Autoři slibovali velké MMO s obrovským světem a na oněch screenshotech vypadalo nádherně, next-genově, volajíc po prozkoumání, jednoduše – obrovsky. Kde kdo ji přiděloval nálepku „hra roku“ ještě před vydáním, navíc se stala nejpředprodávanější novu IP v historii. Hráči tomuhle titulu prostě věřili, my také a snažili jsme se tomu věřit i po celou dobu hraní. Ale marně. A jakéže Destiny vlastně je? Obrovské tedy rozhodně ne.

Activision na tuhle novou značku sázel velké peníze, nasypal každou korunu, co nebyla potřeba jinde (když nepočítáme, co potřebovalo vedení do svých kapes). Doufal, možná snad věděl, že Destiny se chytne a bude mít neskutečné předprodeje a následně i prodeje. Activision k Bungie přišel a přinesl jim balík peněz na jejich první hru s tím, že udělají pokud možno nejlepší grafiku a až se za nějaký čas vrátí, chtějí vidět pastvu pro oči, když uvidí, přijedou s celým vagónem peněz. Bungie je nové studio založené vývojáři podílejících se na sérii Halo, a protože toho na kontě moc neměli, shrábli prachy a dělali, co jim síly stačily. Při vývoji se tedy studio nejvíce zaměřilo na onu grafickou stránku hry, aby byla opravdu next-genová a měla snímkování na 60fps (nepovedlo se, má 30). Celkové zpracování je však jedním slovem neskutečné. Teprve tady poznáte, jaký skok udělaly konzole od té generace předchozí, a to hlavně v detailech, které na last-genu nebylo možné vykreslit. Bungie se to povedlo, vysoký rozpočet je na hře znát, co strčíte disk do zařízení snad dokonce i na logu.

destiny 1

Bohužel autoři už takovou píli nevěnovali celkovému obsahu Destiny. Planety jsou všehovšudy čtyři a mají vždy jen jednu ne zrovna velkou mapu, na nichž vás hra pošle do věčných lovišť, kdykoliv se pokusíte jít mimo vykolíkovaný prostor, čímž se budete plněním úkolů typu „dojdi, zabij, obraň“ (žádný jiné tu nejsou) neustále vracet na ta a samá místa. Na žádný pamětihodný quest jsme po dobu hraní nenarazili, vždy šlo jen o cestování po mapě a vyzabíjení stovky nepřátel, na to nám náš robotický hvězdicovitý přítel ukázal cestu, poté se pohrabal v nějakém zařízení, my dostali zkušenosti, snad dokonce i další level a takhle pořád dokola. To přináší po nějaké době stereotyp. Aspoň, že měli vývojáři soudnost a místo otravné přesouvání po mapě pěškobusem přidali do hry vcelku rychlé vznášedlo, jímž můžete, když se trefíte, nepřátele i trošku polechtat. Nám se to zrovna moc nevedlo, navíc mnohdy nastala situace, kdy nám enemáci na šrot vozítko rozstříleli a mezitím než jsme se rozkoukali, rozstříleli i nás. My se během pár sekund respawnuli o pár stovek metrů dál jedním tlačítkem vyvolali nové vozítko a tentokrát sundali my je, sesbírali z nich vypadlé náboje do jednoho ze tří typů zbraní a šli plnit další úkol stejný jak ten předchozí.

destiny 4

Když devítka nestačí

Zbraně se tu řadí do tří kategorií – normal, special a heavy, přičemž každá má ještě své typy, jako je raketomet, revolver, pulsní puška atp. Model střelby je podobný tomu v Halo. Trošku nás ale mrzelo, že se zbraně ve své kategorii i přes systém statů chovají téměř stejně, a tak jediným, co vás bude do budoucna zajímat, bude damage. Mimo jiné své staty a schopnosti vylepšujete i upgrady, nimiž můžete poladit svoji výzbroj a získat z ní ještě navíc nějakou přidanou hodnotu. Naopak do zde přítomného talentového stromu zasahovat hráč nemůže, jednotlivé talenty se navyšují postupem hrou. Každá ze tří vzhledově modifikovatelných postav je má sice o trošku jiné, ale jinak se zásadně třídy Titan, Hunter, Warlock od sebe v ničem neliší. Snad kromě speciálních schopností, které má každá třída trošku poupravené, ale v základu stejné, přičemž využít je můžete kdekoliv, ať už v běžné lokaci, v kompetitivním multiplayeru, Darkness zónách či raidech, kde si ve více hráčích až na konec derete cestu napříč emzáky a bossi, čímž naberete slušnější loot, místo toho získaného z úkolů, vypadnutých z potvor nebo koupených u obchodníků.

destiny 2

Byť je Destiny MMO a je to na něm občas znát, mnohdy jsme si kladli otázku, proč raději autoři nezvolili koop na způsob Borderlands. mMo s malým „m“ na začátku, kterým se autoři tolik vytahovali, totiž úplně tak masivní není, vždy hrajete jen s hrstkou lidí na jednom serveru a vaše umístění na něm neovlivníte. Parťáků vám navíc vždy hodí hra do dané lokace jen pomálu a valná většina z nich ani nechce spolupracovat, jelikož vám pozvání do party většinou odmítnou a domluvit se s nimi předem je nemožné. Naleznete zde jen voice chat, použít ho ale můžete jen v případě, že jste v partě. Kde je logika? Asi v tom v předešlém počítáním s tím, že hráči budou hrát ještě se svými kamarády, již si můžete pozvat do party dva. Pokud si teď myslíte „To hravě zvládnu sám“, ano, nýbrž s nervy v kýblu. Nám se kolikrát stalo, že jsme prohodili ovladač málem televizorem, když jsme procházeli Darkness oblast. Ta je specifická svým restartem po každé smrti. Vždy se respawnujete na začátku této oblasti a jde vybíjení nepřátel na novo, a to i když jste zrovna zabíjeli posledního bosse. Vážení, pokud se vám něco takového stane po dvacáté, máte chuť někomu tu hru koupit, ať vám s tím pomůže. Fakt je ten, že jen kvůli tomu bychom kamarádovi Destiny asi nekoupili. Ať už jste solitér nebo spolupracujete, koupi dobře zvažte, jinak vás hraní brzo omrzí, protože po chvíli zjistíte, že tu není nic, proč byste měli pokračovat dál.

Říkáte příběh? Na ten zapomeňte. Nejenže postrádá jakoukoliv hloubku, ale i vysvětlení děje. Vy jste tak hození do do rozjetého vlaku a nemáte absolutní tušení, proč vlastně ty emzáky a roboty zabíjíte, proč se jediná hratelná lokace na Zemi jmenuje Rusko a proč je hlavní město ve vzduchu nad zemí, mezitím co matička Země zamířila do propadliště dějin. Něco takového ani váš robotický pomocník s hlasem Petera Dinklage, známého jako Tyrion Lennister ze seriálu Hra o trůny, v nejmenším nezachrání. Není tu tak zkrátka nic, co by vás mohlo táhnout dál po dosažení dvacátého levelu, nasbírání pořádné výbavy (kterou mimochodemv PvE bez přátel těžko sesbíráte) a dokončení všech misí i na vyšší obtížnosti (obtížnost questů je volitelná, podle toho se pak odvíjí odměna). Máme tu potom multiplayer, přesněji kompetitivní multiplayer, zkrátka PvP, v němž najdete několik herních módů počínaje Capture Point, Deatchmatchem konče. Jejím hraním získáváte body, za něž následně nakupujete lepší výbavu ve městě. Pokud byste chtěli nakupovat za klasickou měnu získanou z misí, tak na zapomeňte, ta je dobrá tak leda na výstavku. Do PvP potřebujete obrněný trencle a pořádnej kvér, čili pokud hrajete sami, právě multiplayer bude vašim lovištěm pro dobrou výbavičku.

„Prosil bych přítele na telefonu“

Autoři si do multiplayeru si zároveň troufli přidat odměny za match v podobě zkušeností, a dokonce i výbavy, tak umožnili expení lidem, které příběhové a vedlejší úkoly po desítce hodinách přestane bavit. Místní umělá inteligence je sice nepředvídatelná a chytrá (například několikrát se nám stalo, že když nepřítel spatřil náš raketomet, rychle se utíkal schovat), ale když proti vám stojí hráč, to je jiný kafčo, byť s rambo stylem jsme neuspěli ani u počítačem řízených nepřátel. Nezbývalo nám tak nic než strategicky postupovat, leč jsme brzy odpozorovali chování všech protivníků. No a těžké to nebylo, protože jich moc není. Navíc mnohdy postačí prostá rutina – střílej, kryj se a počkej na doplnění HP, přesuň se a celé opakuj.

destiny 3

Celkově toho v Destiny moc není, avšak to co nabízí, dělá dobře a s grácií. Kdo ale hledá nějakou všestrannou a obsahem nabitou hru, nemá mu moc co nabídnout. Naopak Destiny je pro toho, kdo čeká víc než uzavřenou střílečku se skvělým modelem střelby, kde se může vyřádit až do zblbnutí a baví ho, jen zabíjet a zabíjet, lootovat peníze a za to nakupovat lepší a lepší výbavu, čímž se mu naskytuje možnost dostat se v multiplayeru do první příčky a následně hodiny kosí jiné hráče sedící za televizorem. Jestliže jste případ číslo tři a máte kámoše, s nimiž chcete hrát v koopu a čekáte od Destiny otevřený svět a spoustu měnící se zábavy, počkejte si na nové Borderlands. Sice nebude mít tak skvělé vizuální zpracování a kompetitivní multiplayer, ale určitě vás uspokojí více.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Krásná, ale nevelká hra pro jedince, kteří se chtějí vyblbnout a nepřetržité střílení do všeho živého je naplňuje. Nepotřebují k tomu ani příběh a jediné, co jim stačí ke štěstí, je honba za pořádnou výbavičkou. Zbytek lidí asi neuspokojí, snad jen tříčlennou partu hráčů, již hledají kooperativní zábavu na nekonečno hodin. Ta by měla ale koupi dobře zvážit, na trhu je spousta obsahem více skýtajícím titulů, jako třeba zanedlouho vycházející Borderlands: The pre-sequel. Destiny mělo být hrou roku a nakonec nebude ani hrou měsíce. Nejde říct, že je špatná, ale pro mnoho hráčů půjde spíš o záležitost na pár dní ne-li hodin, ale věříme, že si Destiny dokáže najít dost příznivců, pro které onou hrou roku zaručeně bude.
  • https://twitter.com/TypekBroza Josef Brožek

    Omlouváme se, za kvalitu obrázků, hra vypadá lépe a ostřeji (Xbox ONE), ale kompresí a přenášením do PC, se kvalita videa bohužel zhoršila, navíc, jak dobře chápete, jsou to screenshoty z videa.

  • Superrvenca

    Ahoj pro singla to asi není , ale v MP je to paráda každá mise je pak trochu výzvou . Soundtrack je parádní gradování hudby např ve velkém kostelu na měsíci bylo parádní. Pravdou je že mise nejsou ničím oživené , prostě dojdi a nič co čekat od střílečky 🙂 . Pokud si najdete dobrého partáka tak je hra parádní pokecáte něco potvoříte a tak pořád dokola . Jelikož nejsem hráč kterej u hry sedí dokud ji nedohraje ale po kouskách (tak hodinka denně) si zahraju , mám pocit že je ta hra dost dlouhá 🙂
    O grafickém zpracování není třeba hovořit je to pastva pro oči.
    Hodnocení recenze sedí až na opomenutý soudtrack který mi občas vyrazil dech

    • https://twitter.com/TypekBroza Josef Brožek

      Souhlasím, hudba v kostele (mám pocit, že to byla nějaká temná svatyně spíš) byla super, mám to dokonce i natočené. 🙂

      • Superrvenca

        jj temná svatyně to byla paráda , ted jsem měl nějakou misi na Marsu kdy to byla taky prda až jsem si musel přidat volume 🙂

  • http://kaschul.blogspot.cz/ Lukáš Dunajčík

    7?! Podle té recenze a verdiktu to vypadá spíš na 5. 🙂

    • https://twitter.com/TypekBroza Josef Brožek

      Vidíš to, a to hráči, co mají s kým hrát v kooperaci, by si mohli přidat klidně ještě jeden bodík navrch.

  • Jag Boss 89

    Jak můžu mít větší level než 20?

    • https://twitter.com/TypekBroza Josef Brožek

      Nemůžeš, pokud víme, tak větší level u hráče se ti ukazuje pokud má nějakou lepší výbavu.

    • Martin Oulehla

      Jakmile dosáhneš LVL20, přestává se postava expit tradičním způsobem (dál se expí už jen výbava). Vyššího lvl dosáhneš pomocí Light Level. Light je stat, jako každý jiný. Najdeš ho tedy u různých částí zbroje (Rare, nebo Legendary). Pro lvl 21 potřebuješ celkem Light 20, pro lvl 22 musíš mít Light 31, lvl 22=Light 42 atd. až po lvl 30 kde potřebuješ Light 120.

  • http://kaschul.blogspot.cz/ Lukáš Dunajčík

    Po technické kvalitě je Destiny výborná. Hru hraji v kooperaci s bráchou a dost se u toho, i po cca. 20 hodinách, bavím. Příběh a RPG vývoj postavy je však tragédie. Vůbec mě neláká vytvořit další postavu – všechny class jsou téměř totožné. Doufám, že tvůrci zapracují na obsahu, protože potenciál se této hře nedá upřít.

  • st3n

    7 je vela

20. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Injustice 2

To je pořád řečí, jak se konflikty mají řešit s chladnou hlavou, debatou a za každých okolností diplomaticky. Dokážete si ovšem představit Batmana, jak svolává Radu Superhrdinů, aby uvalil Jokerovi embargo na šminky nebo jak Poison Ivy přivázaná řetězy ke stromu ječí po těžařích dřeva? Samozřejmě že ne, protože jsme v komiksovém světě, kde dobře mířená rána znamená více než sto slov, nadlidské schopnosti vydají za celou armádní jednotku a charaktery se...

»
19. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: Shadow Warrior 2

V zemi vycházejícího slunce projíždí na plný plyn Nissan Datsun 240Z černé barvy, který odráží měsíční svit svou naleštěnou kapotou. Temným lesem se kromě burácejícího silného motoru ve vysokých otáčkách, rozléhá píseň od Stana Bushe – The Touch. Nepopisuji nic jiného, než první moment hry Shadow Warrior, která utočila na nostalgii, překvapovala skvělou hratelností a krvavou podívanou na Xbox One v roce ‎2014 a po třech letech přichází znovu‎. Při...

»
16. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: The Surge

Být fanouškem Hardcore RPG je v dnešní době těžké, po dohrání Dark Souls a Lords of Fallen na jedno dlouhé zívnutí, toho moc nezbývá. Všechny RPG jsou moc uzavřené a jednoduché. Pokud pociťujete tyto příznaky, zbystřete u nového titulu The Surge. Jestli nejste fanoušek hardcore žánru, připravte se na vypadávání vlasů, třes rukou, vztek a později pláč z důvodu rozdrceného ega. Po dlouhé době dorazil na Xbox One titul, který...

»
13. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Narcosis

Když se ke mně před nedávnem dostal film 47 Meters Down, došlo mi, že subžánr podvodních survival her je poměrně štíhlý. Děj vyprávějící o dvou sestrách, jejichž adrenalinový zážitek se žraloky se změní v boj o přežití na dně oceánu, k němuž nemají předpoklady a ani vybavení, vynikal dusnou atmosférou, kterou bych obratem přivítal v obdobném herním titulu. Jenže Abzu je žánrově mimo, Subnautica málo hororová, BioShock už archivní a Soma nám zůstala...

»
09. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Prey

Trvalo to dlouhých 11 let, mnoho sil, spoustu zahozené práce a urputný přerod z pokračování do zcela nového pojetí, které se dnes tak hrdě nazývá reboot. Prey je zpět a zase jsou ve hře mimozemské entity bažící po obyvatelích matičky Zemi, proti nimž stojí sama samotinká poslední naděje lidstva. Tím ovšem veškerá podobnost s originálem končí, neboť nové pojetí chce mít originální otisk myšlenek svých autorů, a to takřka za...

»
09. 05. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Human Fall Flat

Lidské tělo je hodně zajímavé a spousta lidí s ním dokáže dělat celou řadu podivností nebo zajímavostí. Položili jste si ale někdy otázku, jak dopadne člověk, který spadne z velké výšky? Kromě toho, že asi ne moc dobře, tak většinou je z něho placka. Neříkám, že to je nějak jasně podložený vědecký fakt, ale minimálně ve hře Human Fall Flat to platí. A že se zde bude padat hodně asi netřeba dodávat.

»
06. 05. 2017 • lindros88cze0

RECENZE: Syberia 3

Asi už se budeme opakovat, ale klasické point-and-click adventury už nejsou takový hit, jako v 90. letech, ale přesto stále ne a ne umřít, a to je jen a jen dobře. Na konci dubna vyšla Syberia 3, která možná trochu zbytečně oživila už poměrně starou adventurní sérii, jež své době slavila velký úspěch a zapsala se do srdce nejednoho adventuristy. Jak se toto zmrtvýchvstání, jež podle nás nebylo nutné, povedlo? To...

»
03. 05. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Voodoo Vince: Remastered

Obětmi remasteru bývají zpravidla tituly, které ať z pohledu hráčů nebo z pohledu účetních, mají co nabídnout také aktuální generaci konzolí, přičemž čím úspěšnější značka, tím větší šance. Pro ostatní je tu zpětná kompatibilita, probouzející na konzoli Xbox One k životu o generaci starší hry. No jo, jenže touhu připomenout se mají i značky, které třebaže kdysi byly exkluzivní, kvůli odlišnému kódování nemohou procesem zpětné kompatibility projít. Jednou takovou je 14 let starý...

»