RECENZE: Destiny pro Xbox One

Autor: Josef Brožek Publikováno: 18.9.2014, 11:40

Publikováno: 18.9.2014, 11:40

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 749 článků

Občas se ptáme jak velký je vesmír a stejnou otázku jsme měli i k Destiny, a to vlastně od chvíle, co hru Actvision oznámili. Všude vyvěšené screenshoty, občas nějaký ten CG trailer… zkrátka, autoři nás namlsávali až do poslední chvíle, kdy konečně uvolnili betu a my ji hráli, teda já ne, abych se přiznal. Nemohl jsem se totiž za živého boha připojit, vždy mě to po nějaké době odpojilo a to do té doby, než na mě hra zdvihla prostředníček, načež jsem reagoval sklopenou hlavou s uvědoměním, že dokud nebude hotová, tak si ji prostě nezahraju. Což můj chtíč po hře zvedlo ještě víc. Autoři slibovali velké MMO s obrovským světem a na oněch screenshotech vypadalo nádherně, next-genově, volajíc po prozkoumání, jednoduše – obrovsky. Kde kdo ji přiděloval nálepku „hra roku“ ještě před vydáním, navíc se stala nejpředprodávanější novu IP v historii. Hráči tomuhle titulu prostě věřili, my také a snažili jsme se tomu věřit i po celou dobu hraní. Ale marně. A jakéže Destiny vlastně je? Obrovské tedy rozhodně ne.

Activision na tuhle novou značku sázel velké peníze, nasypal každou korunu, co nebyla potřeba jinde (když nepočítáme, co potřebovalo vedení do svých kapes). Doufal, možná snad věděl, že Destiny se chytne a bude mít neskutečné předprodeje a následně i prodeje. Activision k Bungie přišel a přinesl jim balík peněz na jejich první hru s tím, že udělají pokud možno nejlepší grafiku a až se za nějaký čas vrátí, chtějí vidět pastvu pro oči, když uvidí, přijedou s celým vagónem peněz. Bungie je nové studio založené vývojáři podílejících se na sérii Halo, a protože toho na kontě moc neměli, shrábli prachy a dělali, co jim síly stačily. Při vývoji se tedy studio nejvíce zaměřilo na onu grafickou stránku hry, aby byla opravdu next-genová a měla snímkování na 60fps (nepovedlo se, má 30). Celkové zpracování je však jedním slovem neskutečné. Teprve tady poznáte, jaký skok udělaly konzole od té generace předchozí, a to hlavně v detailech, které na last-genu nebylo možné vykreslit. Bungie se to povedlo, vysoký rozpočet je na hře znát, co strčíte disk do zařízení snad dokonce i na logu.

destiny 1

Bohužel autoři už takovou píli nevěnovali celkovému obsahu Destiny. Planety jsou všehovšudy čtyři a mají vždy jen jednu ne zrovna velkou mapu, na nichž vás hra pošle do věčných lovišť, kdykoliv se pokusíte jít mimo vykolíkovaný prostor, čímž se budete plněním úkolů typu „dojdi, zabij, obraň“ (žádný jiné tu nejsou) neustále vracet na ta a samá místa. Na žádný pamětihodný quest jsme po dobu hraní nenarazili, vždy šlo jen o cestování po mapě a vyzabíjení stovky nepřátel, na to nám náš robotický hvězdicovitý přítel ukázal cestu, poté se pohrabal v nějakém zařízení, my dostali zkušenosti, snad dokonce i další level a takhle pořád dokola. To přináší po nějaké době stereotyp. Aspoň, že měli vývojáři soudnost a místo otravné přesouvání po mapě pěškobusem přidali do hry vcelku rychlé vznášedlo, jímž můžete, když se trefíte, nepřátele i trošku polechtat. Nám se to zrovna moc nevedlo, navíc mnohdy nastala situace, kdy nám enemáci na šrot vozítko rozstříleli a mezitím než jsme se rozkoukali, rozstříleli i nás. My se během pár sekund respawnuli o pár stovek metrů dál jedním tlačítkem vyvolali nové vozítko a tentokrát sundali my je, sesbírali z nich vypadlé náboje do jednoho ze tří typů zbraní a šli plnit další úkol stejný jak ten předchozí.

destiny 4

Když devítka nestačí

Zbraně se tu řadí do tří kategorií – normal, special a heavy, přičemž každá má ještě své typy, jako je raketomet, revolver, pulsní puška atp. Model střelby je podobný tomu v Halo. Trošku nás ale mrzelo, že se zbraně ve své kategorii i přes systém statů chovají téměř stejně, a tak jediným, co vás bude do budoucna zajímat, bude damage. Mimo jiné své staty a schopnosti vylepšujete i upgrady, nimiž můžete poladit svoji výzbroj a získat z ní ještě navíc nějakou přidanou hodnotu. Naopak do zde přítomného talentového stromu zasahovat hráč nemůže, jednotlivé talenty se navyšují postupem hrou. Každá ze tří vzhledově modifikovatelných postav je má sice o trošku jiné, ale jinak se zásadně třídy Titan, Hunter, Warlock od sebe v ničem neliší. Snad kromě speciálních schopností, které má každá třída trošku poupravené, ale v základu stejné, přičemž využít je můžete kdekoliv, ať už v běžné lokaci, v kompetitivním multiplayeru, Darkness zónách či raidech, kde si ve více hráčích až na konec derete cestu napříč emzáky a bossi, čímž naberete slušnější loot, místo toho získaného z úkolů, vypadnutých z potvor nebo koupených u obchodníků.

destiny 2

Byť je Destiny MMO a je to na něm občas znát, mnohdy jsme si kladli otázku, proč raději autoři nezvolili koop na způsob Borderlands. mMo s malým „m“ na začátku, kterým se autoři tolik vytahovali, totiž úplně tak masivní není, vždy hrajete jen s hrstkou lidí na jednom serveru a vaše umístění na něm neovlivníte. Parťáků vám navíc vždy hodí hra do dané lokace jen pomálu a valná většina z nich ani nechce spolupracovat, jelikož vám pozvání do party většinou odmítnou a domluvit se s nimi předem je nemožné. Naleznete zde jen voice chat, použít ho ale můžete jen v případě, že jste v partě. Kde je logika? Asi v tom v předešlém počítáním s tím, že hráči budou hrát ještě se svými kamarády, již si můžete pozvat do party dva. Pokud si teď myslíte „To hravě zvládnu sám“, ano, nýbrž s nervy v kýblu. Nám se kolikrát stalo, že jsme prohodili ovladač málem televizorem, když jsme procházeli Darkness oblast. Ta je specifická svým restartem po každé smrti. Vždy se respawnujete na začátku této oblasti a jde vybíjení nepřátel na novo, a to i když jste zrovna zabíjeli posledního bosse. Vážení, pokud se vám něco takového stane po dvacáté, máte chuť někomu tu hru koupit, ať vám s tím pomůže. Fakt je ten, že jen kvůli tomu bychom kamarádovi Destiny asi nekoupili. Ať už jste solitér nebo spolupracujete, koupi dobře zvažte, jinak vás hraní brzo omrzí, protože po chvíli zjistíte, že tu není nic, proč byste měli pokračovat dál.

Říkáte příběh? Na ten zapomeňte. Nejenže postrádá jakoukoliv hloubku, ale i vysvětlení děje. Vy jste tak hození do do rozjetého vlaku a nemáte absolutní tušení, proč vlastně ty emzáky a roboty zabíjíte, proč se jediná hratelná lokace na Zemi jmenuje Rusko a proč je hlavní město ve vzduchu nad zemí, mezitím co matička Země zamířila do propadliště dějin. Něco takového ani váš robotický pomocník s hlasem Petera Dinklage, známého jako Tyrion Lennister ze seriálu Hra o trůny, v nejmenším nezachrání. Není tu tak zkrátka nic, co by vás mohlo táhnout dál po dosažení dvacátého levelu, nasbírání pořádné výbavy (kterou mimochodemv PvE bez přátel těžko sesbíráte) a dokončení všech misí i na vyšší obtížnosti (obtížnost questů je volitelná, podle toho se pak odvíjí odměna). Máme tu potom multiplayer, přesněji kompetitivní multiplayer, zkrátka PvP, v němž najdete několik herních módů počínaje Capture Point, Deatchmatchem konče. Jejím hraním získáváte body, za něž následně nakupujete lepší výbavu ve městě. Pokud byste chtěli nakupovat za klasickou měnu získanou z misí, tak na zapomeňte, ta je dobrá tak leda na výstavku. Do PvP potřebujete obrněný trencle a pořádnej kvér, čili pokud hrajete sami, právě multiplayer bude vašim lovištěm pro dobrou výbavičku.

„Prosil bych přítele na telefonu“

Autoři si do multiplayeru si zároveň troufli přidat odměny za match v podobě zkušeností, a dokonce i výbavy, tak umožnili expení lidem, které příběhové a vedlejší úkoly po desítce hodinách přestane bavit. Místní umělá inteligence je sice nepředvídatelná a chytrá (například několikrát se nám stalo, že když nepřítel spatřil náš raketomet, rychle se utíkal schovat), ale když proti vám stojí hráč, to je jiný kafčo, byť s rambo stylem jsme neuspěli ani u počítačem řízených nepřátel. Nezbývalo nám tak nic než strategicky postupovat, leč jsme brzy odpozorovali chování všech protivníků. No a těžké to nebylo, protože jich moc není. Navíc mnohdy postačí prostá rutina – střílej, kryj se a počkej na doplnění HP, přesuň se a celé opakuj.

destiny 3

Celkově toho v Destiny moc není, avšak to co nabízí, dělá dobře a s grácií. Kdo ale hledá nějakou všestrannou a obsahem nabitou hru, nemá mu moc co nabídnout. Naopak Destiny je pro toho, kdo čeká víc než uzavřenou střílečku se skvělým modelem střelby, kde se může vyřádit až do zblbnutí a baví ho, jen zabíjet a zabíjet, lootovat peníze a za to nakupovat lepší a lepší výbavu, čímž se mu naskytuje možnost dostat se v multiplayeru do první příčky a následně hodiny kosí jiné hráče sedící za televizorem. Jestliže jste případ číslo tři a máte kámoše, s nimiž chcete hrát v koopu a čekáte od Destiny otevřený svět a spoustu měnící se zábavy, počkejte si na nové Borderlands. Sice nebude mít tak skvělé vizuální zpracování a kompetitivní multiplayer, ale určitě vás uspokojí více.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Krásná, ale nevelká hra pro jedince, kteří se chtějí vyblbnout a nepřetržité střílení do všeho živého je naplňuje. Nepotřebují k tomu ani příběh a jediné, co jim stačí ke štěstí, je honba za pořádnou výbavičkou. Zbytek lidí asi neuspokojí, snad jen tříčlennou partu hráčů, již hledají kooperativní zábavu na nekonečno hodin. Ta by měla ale koupi dobře zvážit, na trhu je spousta obsahem více skýtajícím titulů, jako třeba zanedlouho vycházející Borderlands: The pre-sequel. Destiny mělo být hrou roku a nakonec nebude ani hrou měsíce. Nejde říct, že je špatná, ale pro mnoho hráčů půjde spíš o záležitost na pár dní ne-li hodin, ale věříme, že si Destiny dokáže najít dost příznivců, pro které onou hrou roku zaručeně bude.
  • Omlouváme se, za kvalitu obrázků, hra vypadá lépe a ostřeji (Xbox ONE), ale kompresí a přenášením do PC, se kvalita videa bohužel zhoršila, navíc, jak dobře chápete, jsou to screenshoty z videa.

  • Superrvenca

    Ahoj pro singla to asi není , ale v MP je to paráda každá mise je pak trochu výzvou . Soundtrack je parádní gradování hudby např ve velkém kostelu na měsíci bylo parádní. Pravdou je že mise nejsou ničím oživené , prostě dojdi a nič co čekat od střílečky 🙂 . Pokud si najdete dobrého partáka tak je hra parádní pokecáte něco potvoříte a tak pořád dokola . Jelikož nejsem hráč kterej u hry sedí dokud ji nedohraje ale po kouskách (tak hodinka denně) si zahraju , mám pocit že je ta hra dost dlouhá 🙂
    O grafickém zpracování není třeba hovořit je to pastva pro oči.
    Hodnocení recenze sedí až na opomenutý soudtrack který mi občas vyrazil dech

    • Souhlasím, hudba v kostele (mám pocit, že to byla nějaká temná svatyně spíš) byla super, mám to dokonce i natočené. 🙂

      • Superrvenca

        jj temná svatyně to byla paráda , ted jsem měl nějakou misi na Marsu kdy to byla taky prda až jsem si musel přidat volume 🙂

  • 7?! Podle té recenze a verdiktu to vypadá spíš na 5. 🙂

    • Vidíš to, a to hráči, co mají s kým hrát v kooperaci, by si mohli přidat klidně ještě jeden bodík navrch.

  • Jag Boss 89

    Jak můžu mít větší level než 20?

    • Nemůžeš, pokud víme, tak větší level u hráče se ti ukazuje pokud má nějakou lepší výbavu.

    • Martin Oulehla

      Jakmile dosáhneš LVL20, přestává se postava expit tradičním způsobem (dál se expí už jen výbava). Vyššího lvl dosáhneš pomocí Light Level. Light je stat, jako každý jiný. Najdeš ho tedy u různých částí zbroje (Rare, nebo Legendary). Pro lvl 21 potřebuješ celkem Light 20, pro lvl 22 musíš mít Light 31, lvl 22=Light 42 atd. až po lvl 30 kde potřebuješ Light 120.

  • Po technické kvalitě je Destiny výborná. Hru hraji v kooperaci s bráchou a dost se u toho, i po cca. 20 hodinách, bavím. Příběh a RPG vývoj postavy je však tragédie. Vůbec mě neláká vytvořit další postavu – všechny class jsou téměř totožné. Doufám, že tvůrci zapracují na obsahu, protože potenciál se této hře nedá upřít.

  • st3n

    7 je vela

23. 10. 2017 • man10

RECENZE: WWE 2k18

Dnešní recenzi má na svědomí Jiří „Man1“ Pacovský, takže svůj obdiv a úctu směřujte k němu 😉 Loňský díl obalený do nového hávu Ryze americká zábava se opět a konečně dostala i k nám! Kdo nesleduje wrestling a nezná to podhoubí a svět, který se kolem toho vytvořil, nejspíš nepochopí. Jedinečná a surová show, o které se ví, že je to pouze přehrávaná zábava skvěle vypracovaných atletů, přichází po roce s největší zásobou wrestlerů...

»
21. 10. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: The Evil Within 2

Je zcela normální, že když máte dlouhá léta zálibu v nějakém žánru, stáváte se pro okolí samozvaným expertem. Tohoto postavení se mi dostává i mezi kolegy, tudíž blíží-li se vydání něčeho, co zavání zpocenými rukami, sevřeným krkem nebo hrozbou neplánovaného vyprázdnění, jsem první na seznamu oslovených. I když s nadsázkou říkám, že neznám jen ty horory, které nebyly natočeny, napsány a vytvořeny, jednou nutně musel přijít zlom. Bod, v němž se můj výklad...

»
18. 10. 2017 • lindros88cze5

RECENZE: ELEX

Němečtí vývojáři Piranha Bytes nám za svou existenci přinesli řadu skvělých RPG zážitků, ať už o sérii Gothic či Risen. S jejich novým dílem ELEX se vydali trošku jinou cestou. Stále se jedná o akční RPG, ovšem do oblíbeného středověkého fantasy přimíchali slušnou dávku sci-fi. A jak tento science fantasy počin dopadl, se dozvíte v naší recenzi.

»
16. 10. 2017 • tonyskate1

RECENZE: South Park: The Fractured but Whole

Městečko South Park je zpět! Po vydařeném Stick of Truth sice přebrali štafetu vývojáři Ubisoftu, ale tvůrci seriálu u vývoje zůstali a nenechali si do ničeho kecat. Připravte se tedy na další bizarní, ujetou a pochopitelně naprosto sprostou jízdu, v niž hrají prdy hlavní roli.

»
16. 10. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Middle–earth: Shadow of War

Příběhy ze Středozemě hráče bavily dlouho předtím, než Glum začal slídit za „miláškem“ na stříbrném plátně a než Peter Jackson všem připomněl, že Tolkien je jméno významného spisovatele, nikoli odrůda vína. Dokonce se dá říct, že od roku 1982 má každá generace hráčů svého Pána prstenů, který vychází ze stejného základu, a přesto je pokaždé jiný. Poslední roky si Středozemi jako svou destinaci zvolili autoři z Monolith Productions, kteří se...

»
06. 10. 2017 • kristine4chaos30

Recenze: Forza Motorsport 7

Z organizační důvodů, kvůli nimž Lukáš „ChaosteoryCZ“ nemůže přinést podrobné zhodnocení nové Forzy, jsem na jeho přání tuto štafetu převzala já. Takže se připravte, že to úplně mění pohled a přístup k populární značce a žánru jako takovým. Na rozdíl od něj si totiž nemyslím, že závodní simulátor musí hráče trápit přemrštěnými nároky na ovládání. Nechci po něm ani věrohodný průběh závodu se všemi těmi testovacími koly a kvalifikacemi, kvůli nimž se...

»
03. 10. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: NBA 2K18

Dnešní recenzi má na svědomí Jiří „Man1“ Pacovský, takže svůj obdiv a úctu směřujte k němu 😉 Každoročně se těším na dvě období. To jedno přichází s E3, kde se dostáváme pod plnou palbu nových herních trailerů, a pak to poprázdninové. Už dávno nestuduji, takže pro mě prázdniny znamenají maximálně tak dlouhou nudu na herních serverech, které znám už nazpaměť. Ale pak přijde září a já si připadám, jak kdyby mě někdo zatlačil...

»
30. 09. 2017 • chaosteorycz6

Recenze: Cuphead

Za tajemným lesem, děsivým lunaparkem a blíže nespecifikovaným počtem řek a hor, žijí dva kusy porcelánu Cuphead a Mugman. Jejich bytí je naplněné radostí a štěstím, nicméně musejí se vyvarovat kasinu ovládanému temnými silami. Ovšem nebyla by to pohádka milé děti, kdyby naši hrdinové poslechli rad vousaté konve. S pohledem zasloužilého karbaníka vrhali kostky jedno kolo za druhým a štěstěna jim evidentně přála. Ale pekelná, která skončila s nabídkou samotného ďábla, který...

»