RECENZE: Destiny pro Xbox One

Autor: Josef Brožek Publikováno: 18.9.2014, 11:40

Publikováno: 18.9.2014, 11:40

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 738 článků

Občas se ptáme jak velký je vesmír a stejnou otázku jsme měli i k Destiny, a to vlastně od chvíle, co hru Actvision oznámili. Všude vyvěšené screenshoty, občas nějaký ten CG trailer… zkrátka, autoři nás namlsávali až do poslední chvíle, kdy konečně uvolnili betu a my ji hráli, teda já ne, abych se přiznal. Nemohl jsem se totiž za živého boha připojit, vždy mě to po nějaké době odpojilo a to do té doby, než na mě hra zdvihla prostředníček, načež jsem reagoval sklopenou hlavou s uvědoměním, že dokud nebude hotová, tak si ji prostě nezahraju. Což můj chtíč po hře zvedlo ještě víc. Autoři slibovali velké MMO s obrovským světem a na oněch screenshotech vypadalo nádherně, next-genově, volajíc po prozkoumání, jednoduše – obrovsky. Kde kdo ji přiděloval nálepku „hra roku“ ještě před vydáním, navíc se stala nejpředprodávanější novu IP v historii. Hráči tomuhle titulu prostě věřili, my také a snažili jsme se tomu věřit i po celou dobu hraní. Ale marně. A jakéže Destiny vlastně je? Obrovské tedy rozhodně ne.

Activision na tuhle novou značku sázel velké peníze, nasypal každou korunu, co nebyla potřeba jinde (když nepočítáme, co potřebovalo vedení do svých kapes). Doufal, možná snad věděl, že Destiny se chytne a bude mít neskutečné předprodeje a následně i prodeje. Activision k Bungie přišel a přinesl jim balík peněz na jejich první hru s tím, že udělají pokud možno nejlepší grafiku a až se za nějaký čas vrátí, chtějí vidět pastvu pro oči, když uvidí, přijedou s celým vagónem peněz. Bungie je nové studio založené vývojáři podílejících se na sérii Halo, a protože toho na kontě moc neměli, shrábli prachy a dělali, co jim síly stačily. Při vývoji se tedy studio nejvíce zaměřilo na onu grafickou stránku hry, aby byla opravdu next-genová a měla snímkování na 60fps (nepovedlo se, má 30). Celkové zpracování je však jedním slovem neskutečné. Teprve tady poznáte, jaký skok udělaly konzole od té generace předchozí, a to hlavně v detailech, které na last-genu nebylo možné vykreslit. Bungie se to povedlo, vysoký rozpočet je na hře znát, co strčíte disk do zařízení snad dokonce i na logu.

destiny 1

Bohužel autoři už takovou píli nevěnovali celkovému obsahu Destiny. Planety jsou všehovšudy čtyři a mají vždy jen jednu ne zrovna velkou mapu, na nichž vás hra pošle do věčných lovišť, kdykoliv se pokusíte jít mimo vykolíkovaný prostor, čímž se budete plněním úkolů typu „dojdi, zabij, obraň“ (žádný jiné tu nejsou) neustále vracet na ta a samá místa. Na žádný pamětihodný quest jsme po dobu hraní nenarazili, vždy šlo jen o cestování po mapě a vyzabíjení stovky nepřátel, na to nám náš robotický hvězdicovitý přítel ukázal cestu, poté se pohrabal v nějakém zařízení, my dostali zkušenosti, snad dokonce i další level a takhle pořád dokola. To přináší po nějaké době stereotyp. Aspoň, že měli vývojáři soudnost a místo otravné přesouvání po mapě pěškobusem přidali do hry vcelku rychlé vznášedlo, jímž můžete, když se trefíte, nepřátele i trošku polechtat. Nám se to zrovna moc nevedlo, navíc mnohdy nastala situace, kdy nám enemáci na šrot vozítko rozstříleli a mezitím než jsme se rozkoukali, rozstříleli i nás. My se během pár sekund respawnuli o pár stovek metrů dál jedním tlačítkem vyvolali nové vozítko a tentokrát sundali my je, sesbírali z nich vypadlé náboje do jednoho ze tří typů zbraní a šli plnit další úkol stejný jak ten předchozí.

destiny 4

Když devítka nestačí

Zbraně se tu řadí do tří kategorií – normal, special a heavy, přičemž každá má ještě své typy, jako je raketomet, revolver, pulsní puška atp. Model střelby je podobný tomu v Halo. Trošku nás ale mrzelo, že se zbraně ve své kategorii i přes systém statů chovají téměř stejně, a tak jediným, co vás bude do budoucna zajímat, bude damage. Mimo jiné své staty a schopnosti vylepšujete i upgrady, nimiž můžete poladit svoji výzbroj a získat z ní ještě navíc nějakou přidanou hodnotu. Naopak do zde přítomného talentového stromu zasahovat hráč nemůže, jednotlivé talenty se navyšují postupem hrou. Každá ze tří vzhledově modifikovatelných postav je má sice o trošku jiné, ale jinak se zásadně třídy Titan, Hunter, Warlock od sebe v ničem neliší. Snad kromě speciálních schopností, které má každá třída trošku poupravené, ale v základu stejné, přičemž využít je můžete kdekoliv, ať už v běžné lokaci, v kompetitivním multiplayeru, Darkness zónách či raidech, kde si ve více hráčích až na konec derete cestu napříč emzáky a bossi, čímž naberete slušnější loot, místo toho získaného z úkolů, vypadnutých z potvor nebo koupených u obchodníků.

destiny 2

Byť je Destiny MMO a je to na něm občas znát, mnohdy jsme si kladli otázku, proč raději autoři nezvolili koop na způsob Borderlands. mMo s malým „m“ na začátku, kterým se autoři tolik vytahovali, totiž úplně tak masivní není, vždy hrajete jen s hrstkou lidí na jednom serveru a vaše umístění na něm neovlivníte. Parťáků vám navíc vždy hodí hra do dané lokace jen pomálu a valná většina z nich ani nechce spolupracovat, jelikož vám pozvání do party většinou odmítnou a domluvit se s nimi předem je nemožné. Naleznete zde jen voice chat, použít ho ale můžete jen v případě, že jste v partě. Kde je logika? Asi v tom v předešlém počítáním s tím, že hráči budou hrát ještě se svými kamarády, již si můžete pozvat do party dva. Pokud si teď myslíte „To hravě zvládnu sám“, ano, nýbrž s nervy v kýblu. Nám se kolikrát stalo, že jsme prohodili ovladač málem televizorem, když jsme procházeli Darkness oblast. Ta je specifická svým restartem po každé smrti. Vždy se respawnujete na začátku této oblasti a jde vybíjení nepřátel na novo, a to i když jste zrovna zabíjeli posledního bosse. Vážení, pokud se vám něco takového stane po dvacáté, máte chuť někomu tu hru koupit, ať vám s tím pomůže. Fakt je ten, že jen kvůli tomu bychom kamarádovi Destiny asi nekoupili. Ať už jste solitér nebo spolupracujete, koupi dobře zvažte, jinak vás hraní brzo omrzí, protože po chvíli zjistíte, že tu není nic, proč byste měli pokračovat dál.

Říkáte příběh? Na ten zapomeňte. Nejenže postrádá jakoukoliv hloubku, ale i vysvětlení děje. Vy jste tak hození do do rozjetého vlaku a nemáte absolutní tušení, proč vlastně ty emzáky a roboty zabíjíte, proč se jediná hratelná lokace na Zemi jmenuje Rusko a proč je hlavní město ve vzduchu nad zemí, mezitím co matička Země zamířila do propadliště dějin. Něco takového ani váš robotický pomocník s hlasem Petera Dinklage, známého jako Tyrion Lennister ze seriálu Hra o trůny, v nejmenším nezachrání. Není tu tak zkrátka nic, co by vás mohlo táhnout dál po dosažení dvacátého levelu, nasbírání pořádné výbavy (kterou mimochodemv PvE bez přátel těžko sesbíráte) a dokončení všech misí i na vyšší obtížnosti (obtížnost questů je volitelná, podle toho se pak odvíjí odměna). Máme tu potom multiplayer, přesněji kompetitivní multiplayer, zkrátka PvP, v němž najdete několik herních módů počínaje Capture Point, Deatchmatchem konče. Jejím hraním získáváte body, za něž následně nakupujete lepší výbavu ve městě. Pokud byste chtěli nakupovat za klasickou měnu získanou z misí, tak na zapomeňte, ta je dobrá tak leda na výstavku. Do PvP potřebujete obrněný trencle a pořádnej kvér, čili pokud hrajete sami, právě multiplayer bude vašim lovištěm pro dobrou výbavičku.

„Prosil bych přítele na telefonu“

Autoři si do multiplayeru si zároveň troufli přidat odměny za match v podobě zkušeností, a dokonce i výbavy, tak umožnili expení lidem, které příběhové a vedlejší úkoly po desítce hodinách přestane bavit. Místní umělá inteligence je sice nepředvídatelná a chytrá (například několikrát se nám stalo, že když nepřítel spatřil náš raketomet, rychle se utíkal schovat), ale když proti vám stojí hráč, to je jiný kafčo, byť s rambo stylem jsme neuspěli ani u počítačem řízených nepřátel. Nezbývalo nám tak nic než strategicky postupovat, leč jsme brzy odpozorovali chování všech protivníků. No a těžké to nebylo, protože jich moc není. Navíc mnohdy postačí prostá rutina – střílej, kryj se a počkej na doplnění HP, přesuň se a celé opakuj.

destiny 3

Celkově toho v Destiny moc není, avšak to co nabízí, dělá dobře a s grácií. Kdo ale hledá nějakou všestrannou a obsahem nabitou hru, nemá mu moc co nabídnout. Naopak Destiny je pro toho, kdo čeká víc než uzavřenou střílečku se skvělým modelem střelby, kde se může vyřádit až do zblbnutí a baví ho, jen zabíjet a zabíjet, lootovat peníze a za to nakupovat lepší a lepší výbavu, čímž se mu naskytuje možnost dostat se v multiplayeru do první příčky a následně hodiny kosí jiné hráče sedící za televizorem. Jestliže jste případ číslo tři a máte kámoše, s nimiž chcete hrát v koopu a čekáte od Destiny otevřený svět a spoustu měnící se zábavy, počkejte si na nové Borderlands. Sice nebude mít tak skvělé vizuální zpracování a kompetitivní multiplayer, ale určitě vás uspokojí více.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Krásná, ale nevelká hra pro jedince, kteří se chtějí vyblbnout a nepřetržité střílení do všeho živého je naplňuje. Nepotřebují k tomu ani příběh a jediné, co jim stačí ke štěstí, je honba za pořádnou výbavičkou. Zbytek lidí asi neuspokojí, snad jen tříčlennou partu hráčů, již hledají kooperativní zábavu na nekonečno hodin. Ta by měla ale koupi dobře zvážit, na trhu je spousta obsahem více skýtajícím titulů, jako třeba zanedlouho vycházející Borderlands: The pre-sequel. Destiny mělo být hrou roku a nakonec nebude ani hrou měsíce. Nejde říct, že je špatná, ale pro mnoho hráčů půjde spíš o záležitost na pár dní ne-li hodin, ale věříme, že si Destiny dokáže najít dost příznivců, pro které onou hrou roku zaručeně bude.
  • Omlouváme se, za kvalitu obrázků, hra vypadá lépe a ostřeji (Xbox ONE), ale kompresí a přenášením do PC, se kvalita videa bohužel zhoršila, navíc, jak dobře chápete, jsou to screenshoty z videa.

  • Superrvenca

    Ahoj pro singla to asi není , ale v MP je to paráda každá mise je pak trochu výzvou . Soundtrack je parádní gradování hudby např ve velkém kostelu na měsíci bylo parádní. Pravdou je že mise nejsou ničím oživené , prostě dojdi a nič co čekat od střílečky 🙂 . Pokud si najdete dobrého partáka tak je hra parádní pokecáte něco potvoříte a tak pořád dokola . Jelikož nejsem hráč kterej u hry sedí dokud ji nedohraje ale po kouskách (tak hodinka denně) si zahraju , mám pocit že je ta hra dost dlouhá 🙂
    O grafickém zpracování není třeba hovořit je to pastva pro oči.
    Hodnocení recenze sedí až na opomenutý soudtrack který mi občas vyrazil dech

    • Souhlasím, hudba v kostele (mám pocit, že to byla nějaká temná svatyně spíš) byla super, mám to dokonce i natočené. 🙂

      • Superrvenca

        jj temná svatyně to byla paráda , ted jsem měl nějakou misi na Marsu kdy to byla taky prda až jsem si musel přidat volume 🙂

  • 7?! Podle té recenze a verdiktu to vypadá spíš na 5. 🙂

    • Vidíš to, a to hráči, co mají s kým hrát v kooperaci, by si mohli přidat klidně ještě jeden bodík navrch.

  • Jag Boss 89

    Jak můžu mít větší level než 20?

    • Nemůžeš, pokud víme, tak větší level u hráče se ti ukazuje pokud má nějakou lepší výbavu.

    • Martin Oulehla

      Jakmile dosáhneš LVL20, přestává se postava expit tradičním způsobem (dál se expí už jen výbava). Vyššího lvl dosáhneš pomocí Light Level. Light je stat, jako každý jiný. Najdeš ho tedy u různých částí zbroje (Rare, nebo Legendary). Pro lvl 21 potřebuješ celkem Light 20, pro lvl 22 musíš mít Light 31, lvl 22=Light 42 atd. až po lvl 30 kde potřebuješ Light 120.

  • Po technické kvalitě je Destiny výborná. Hru hraji v kooperaci s bráchou a dost se u toho, i po cca. 20 hodinách, bavím. Příběh a RPG vývoj postavy je však tragédie. Vůbec mě neláká vytvořit další postavu – všechny class jsou téměř totožné. Doufám, že tvůrci zapracují na obsahu, protože potenciál se této hře nedá upřít.

  • st3n

    7 je vela

23. 06. 2017 • chaosteorycz5

Recenze: Cars 3: Driven to Win

Blesk McQueen je zpět a sním další dobrodružství z animovaného světa, kde jsou nárazníky aut ukecanější než amplión obecního rozhlasu. Jenže tentokrát má červený rychlík problém a tím je technologická omladina, která mu bere pozici nejrychlejšího závodníka. Blesk má tak před sebou dlouho cestu, během níž musí chytit druhou mízu a ukázat moderním floutkům, kde Bosch nechal svíčky. Pokud máte děti, neříkám vám nic nového, neboť pod pohrůžkou nekonečného pláče jste...

»
23. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 17

Rok od roku se mi stále hůře začínají všechny recenze her, které se každý rok opakují a jsou od Milestone. Jiskřičku naděje ve mně vyvolal poslední ročník jejich blátivé motorkové verze MXGP 3, který se mi ve výsledku hrál pěkně. Ještě aby ne, když nabídl technický upgrade a příjemné ježdění. Další na řadě je prestižní podnik MotoGP a všechny ostatní silniční okruhové podniky, jaké se jezdí a na něž mají...

»
21. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Get Even

Za našimi severovýchodními hranicemi, pro mnohé co by kamenem dohodil, operuje polské studio The Farm 51, které v roce 2005 založilo pár tvůrců série Painkiller. Za dobu své existence se jim podařilo vydat 5 her, nicméně nezpochybnitelnou díru do herní historie neudělali, přičemž po nevýrazných Deadfall Adventures na autory blaženě vzpomíná jen málokdo. Jenže to bylo před čtyřmi lety, kdy „farmáři“ začali pracovat na novém projektu, který měl konečně ukázat jejich...

»
20. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Kholat

Rok 1959 má v sovětských dějinách zvláštní místo, protože během horské túry zemřeli všichni účastníci expedice, kterou vedl Igor Ďatlov. Okolnosti, při nichž 9 lidí zahynulo záhadnými způsoby na odlehlých místech Mrtvé hory (v původním znění Cholat Sjachyl), nebyly s ohledem na některá nevysvětlitelná poranění nikdy řádně vyjasněny. Oficiální závěr vyšetřování pak dodnes slouží jako předloha televizních dokumentů a filmových hororů, neboť za „viníka“ byla označena neznámá přírodní síla. Když se pak...

»
19. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: RiME

Pohádky mají rády snad všechny děti. Není v nich jenom dobro a zlo, ale také třeba místa, kam by se člověk chtěl podívat a občas i nějaké to nadpřirozeno. Ani hráči nejsou výjimkou, protože i oni jsou děti, jenom se trochu změnila hodnota jejich hraček. Navíc právě ve hře můžeme zažít parádní příběh, a ještě u toho třeba trochu procvičit myšlení a uvažování.

»
18. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: The Town of Light

V historii lidské společnosti se najde spousta etap, na něž není příliš hrdá a které by nejraději nenávratně utopila v zapomnění. Mezi takovými najdeme léčbu psychicky narušených jedinců z druhé poloviny minulého století, kdy stát se obyvatelem sanatoria znamenalo, že dveře, které se za vámi zavřeli, už patrně nikdy neuvidíte z druhé strany. Pacienti automaticky ztráceli svéprávnost a lékařská bezradnost končící lobotomií ničila lidské životy jak na běžícím páse. Jeden takový vytáhli z italských...

»
14. 06. 2017 • p.a.c.o2

RECENZE: Tokyo 42

Stylizace je jednou z věcí, která mě, a nejen mě, na hře zaujme jako první. Proto jsem se již od prvních obrázků strašně moc těšil na Tokyo 42, protože tohle je přesně ten styl, jakým si mě hra může získat. Navíc bylo slíbeno různé řešení úkolů, rozsáhlé město a zajímavý příběh. Na následujících řádcích se podíváme na to, jako moc se Tokyo 42 povedlo a zda opravdu nabízí i něco víc...

»
13. 06. 2017 • Josef Brožek1

Recenze: The Elder Scrolls Online: Morrowind

Musím se přiznat, že recenzovat The Elder Scrolls Online pro mě bylo jedno z nejtěžších aktivit tady na Xboxwebu. Hra totiž byla strašně dobrá, ale zároveň strašně špatná. Protože jsem ale optimista, snažím se vidět především to dobré, nicméně jak jsem hrál hru dál a dál, začal jsem zjišťovat, že je tady něco špatně, a to především systém komunity a k tomu všemu nepřehlednost a složitost hry, která se dalšími DLC jen...

»