Recenze: Deus Ex: Mankind Divided

Autor: Josef Brožek Publikováno: 6.9.2016, 17:55

Publikováno: 6.9.2016, 17:55

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 748 článků

Přestože před pěti lety Human Revolution slavil tak obrovský úspěch, že se zarazil do top žebříčků nejlepších her vůbec, jeho pokračování Mankind Divided bylo přijato kupodivu bez ovací a dnes přišlo vlastně tak nějak tiše. Spoustu lidí odpovídá na otázku „Jak se těšíš na nový Deus Ex?“ slovy „On má být nový Deus Ex?“. My tak přemýšlíme nad tím, kde se stala chyba, jestli v marketingovém oddělení, anebo hra z obrazových materiálů nenadchla buď dostatečně, či dostatečnou masu na to, aby se sláva šířila jako mor. Je to zvláštní reputaci se značka zvedla předchozím dílem opravdu vysoko a sami se musíme doznat, že jsme Human Revolution dohráli různými způsoby zhruba asi 4x, a to včetně Directors Cut a k tomu DLC. Je to tedy tím, že značka ležela dlouho u ledu a zapomnělo se, nebo se chyba stala jinde? Kde tedy je?

Nejsme tu od toho, abychom analyzovali marketingové problémy, nebo je snad řešili, jsme tu od toho, abychom vám řekli, jestli je Mankind Divided dobrý a jak moc. Je a moc, hotovo tečka, recenze je u konce, můžete do obchodu… ne, děláme si srandu, přesto ale nerozumíme tomu, proč alespoň pro tuzemské hráče není Deus Ex tak zajímavou značkou, když se zrovna celý odehrává v centru Prahy. V kyberpunkovém centru Prahy s nádhernou českou architekturou, kde se braly takové ohledy na detail, že jsme jen zírali. Krom toho tu a tam narazíte na český dabing, české nápisy a české obyvatele. Na jednu stranu nás ale až děsí, kolik „cizinců“ a anglicky mluvících obyvatel ve hře vlastně jen několik desítek let od současnosti nacházíme. Čekali bychom více reálnosti, Češi na vás taky v Praze nejdříve promluví česky a teprve až když zjistí, že nejste místní, tak s vámi hovoří anglicky, ne?

Co se graficky týče, je vidět, že na ní pracovalo opravdu hodně lidí, protože bez debat od Human Revolution jde o obrovský skok. Naopak animace postav se nikam neposunula a je vidět, že pro Square Enix je Deus Ex spíš vedlejším produktem, protože motion capture rozhodně vydavatel nezaplatil a je to škoda, protože jen díky tomu působí hra lacině. Je fakt, že při dialozích tak vypadá každá RPG hra stejně, ale Deus Ex přece nikdy nebyl tak úplně čistým RPGčkem s tolik dialogy, aby bylo nutné animovat, tak jak to předvádí Mankind Divided. Hra opravdu RPGčkem není, ale obsahuje mnoho RPG prvků a někdy se tak i tváří svou otevřeností. Mapa Prahy je rozsáhlá, a ačkoliv je nutné metrem přejíždět mezi jeho částmi, tak jsme se dočkali několika vrstvení a možnosti vylézt a slézt kamkoliv, kam jen augmentové oko dohlédne.

image

Opět nás čeká inventář, mapa, vedlejší úkoly, možnosti dialogů, které rozhodují a budoucnosti postavy a plnění úkolů a samozřejmě talentový strom. Ten nevypadá nijak jinak než v předchozím dílu, ovšem přibylo několik málo speciálních augmentacích, které Jensen objevil na svém těle pomocí svého pražského kámoše. Tyto speciální augmentace však nikdy neměly být objeveny, protože jde o testovací augmentace a tak v přípaqdě jejich spuštění se tělo Adama přehřívá a je tak nutno některé augmentace dále vypínat a vyvažovat tak stabilitu celého systému Adamova těla.

Další novinkou, která přibyla, je úprava zbraní. Teď nemyslíme přidávání součástek na zbraně, jak tomu bylo doposud zvykem, ale kompletní úprava všech částí zbraně od pažby, přes nastavení dávkování až po ústí zbraně, a to jak v menu hry, tak i během hraní podržením příslušného tlačítka. Chování zbraní se však posunulo nesprávným směrem a napochodovat jako Rambo mezi nepřátele ani za pomocí některých augmentací už není taková bžunda jako dřív. A tak nejzábavnějším postupem alespoň podle nás bylo tichým postupem se dostat ke kýženému cíli a vlastně ani tak ne bez zabíjení jako tichým sejmutím všech nepřátel, a to především proto, že nyní vás hra už neodměňuje za to, že jste cestou ušetřili životy všech vojáků. Zkrátka a dobře expící systém se razantně změnil.

image (1)

Za každý level dostanete jeden bod k uplatnění v talentovém stromu a spolu s tím ruku v ruce sbíráte herní měnu pro nákup potřeb, zbraní a serepetiček u obchodníků, kde také lze cokoliv z vašeho inventáře prodat. Další „měnou“ jsou součástky, díky nimž vyváříte v inventáři nabízenou výbavu, kterou jsme v praxi ale využili jen párkrát. Ne ani tak kvůli tomu, že součástek na výrobu je pomálu, ale hlavně protože crafting nabízí převážně věci, kterých jsme měli přebytek, nebo jsme je nevyužili vůbec.

Ještě se ale chvíli vrátíme k soubojům. Vojáci, policisté a všichni zkorumpovaní lumpové moc rozumu nepobrali, což nás vcelku dost mrzí. Umělá inteligence v Human Revolution byla jednou z hlavních předností hry a zde si klidně policista stoupne pod hozený granát. Přesto je ale na vyšší úrovni než v jakékoliv průměrné dnešní střílečce a taktické možnosti hry jsou stále nedílnou součástí Deus Ex, a to stejně jako možnost si každý úkol udělat na stotisíc způsobů, protože cest jak se k cíli dostat je pořád nesčetné množství. Hackujete systémy, potichu se plížíte, sem tam někoho brutálně zabijete nebo jen uspíte, tu a tam proboříte zeď nebo prolezete tunelem a tak dále a tak dále. Možností je tolik, že kolikrát lze i přeskočit celou část úkolu, protože vás prostě napadne, že by třeba tahle bedna po odsunutí mohla skrývat nějaký vchod a ono ejhle skrývá. Oproti Human Revolution už nejsou skrýše tak očividné na první pohled a při průzkumu okolí je potřeba dávat opravdu velký pozor, což nás ve výsledku vážně bavilo.

image (2)

Příběh. Ach ten příběh. Možná jste si všimli, že jsme tuhle recenzi vzali docela svižným tempem. To proto, že Mankind Divided je opravdu nepřímým pokračováním Human Revolution a ačkoliv vám hra na začátku dá možnost zhlédnout události předchozí hry a pěkně na ně naváže, tak obsahově nesahá svému předchůdci za prvé ani po kolena a navíc jde stále jen o pokračování, které se od předchůdce moc nezměnilo. Neříkáme, že nový díl nebude bavit hráče, co Human Revolution nehráli, ale opravdu vřele doporučujeme, abyste si předchozí díl, nebo rovnou díly (ačkoliv spolu příběhově první a druhý díl od těch novějších nesouvisí) zahráli. Jinak vám bude připadat Mankind Divided jako béčková knížka neznámého autora z antikvariátu za dvacku. Ačkoliv nás zasazení v Praze nadchlo a pečlivě jsme poslouchali rádoby ruský přízvuk a výslovnost některých českých názvů a jmen v angličtině, náplní a zápletkou se zrovna autoři nemají čím chlubit a je to škoda. Human Revolution byl v tomto ohledu vážně pecka. Co to povídáme, celkově byl pecka.

Nechceme teď nijak nový díl Deus Ex hanit, ve všech směrech je to výborná hra bez konkurence se skvělou zábavou na desítky hodin, ale vedle Human Revolution spíš působí jako volně navazující velké DLC, byť se to o něm při pohledu na herní dobu nedá zrovna říct. Inu, čekalo nás opět několik tuhých bossů a několik novinek, co jsme vyjmenovali. Dokonce jsme se dočkali i jakéhosi online pokusu Breach, kde můžete zabruslit a už nikdy nevybruslit. Jde o žebříčkovou hru s postupem, kde se v jakémsi světě snažíte hacknout systémy a opět se dostat k cíli. Kvitujeme možnost hrání hry dál i po dohrání příběhového módu. Po herní stránce se změnilo jen málo dokonce i to hackování je stejné, dost toho přibylo, ale v jádru je to pořád ten skvělý Deus Ex, na který jsme se celý rok těšili. Není sice tak dobrý jako jeho předchůdce, ale stydět se za sebe rozhodně nemusí. A za tu Prahu a český dabing jsme ji schopni takřka všechno odpustit, dokonce i pokus o mikrotransakce.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Verdikt? Inu, herně výborné pokračování Human Revolution, které předčilo očekávání. O příběhu a umělé inteligenci to však neplatí. Za zasazení do Prahy toho však spoustu překousneme. Novinky kvitujeme, ubrání na stealth možnostech už tolik ne. Cest je ale víc než kdy dřív, a tak přehlížíme i ty mikrotransakce, a to hlavně taky díky novému online Brech módu, který sice není multiplayerem, ale přidanou hodnotou jisto jistě je.
21. 04. 2019 • chaosteorycz2

Recenze: World Enduro Rally

Občas strávíte s hrou desítky hodin a stále nacházíte překvapující momenty. Ještě lepší je, když si vývojáři pro sebe nechají nějaký ten taj a během propagace nepropálí veškeré trumfy. Poslední dobou se sice stává, že neočekávané momenty pramení z trestuhodného stavu hry, ale zrovna dnes se nechci bavit o Bethesdě. Vlastně ani nevím o čem se budu bavit, protože World Enduro Rally není tajemná diva ve večerních šatech. Je to laciná rajda,...

»
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»
05. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Far: Lone Sails

Prý, že cesta je cíl. Oblíbené klišé, které se hodí mezi pysky každému, kdo hledal v obyčejné hře významový nebo existencionální přesah, třebaže měl děj jasně vypsaný přímo před očima. Inside, Black the Fall, Limbo, Rime, Abzu, Unravel a desítky dalších. Na oko umělecká díla, jejichž jasné poselství se vypráví mezi řádky, zatímco ústřední postava absolvuje osudovou pouť plnou překážek. Jednou je skrytým motivem politika, jindy smysl života, velice často...

»