Recenze: Diablo III
Už to bude nějaký ten pátek co Blizzard naposledy zavítal do konzolových vod. Šlo o první díl Diabla a dostupné bylo pouze na PlayStation. Po dlouhých 15 letech Blizzard zamířil na konzole znovu, se třetím dílem Diabla a vůbec poprvé si ho můžeme zahrát i my na platformě Xbox. Od vydání hry na PC uběhl více než rok, proto se nám do rukou dostala výrazně vylepšená verze, která nadchne každého.
Hra byla pro potřeby konzolí výrazně upravena. Místo klikání, teď k pohybu využíváte páčky, takže můžete okamžitě reagovat na vzniklé situace. Do hry přibyl i úskok, který vám umožňuje rychle se vyhýbat nebezpečí. Obojí se může zdát rušivé a „nevěrné“ originálu na PC, ovšem pravdou je, že to dává vzniknout daleko zábavnějším soubojům a novým hráčům pomůže rychle se dostat do hry. Obě tyto vlastnosti budete využívat velice často a brzy si na ně zvykněte.
I když se dají tyto změny považovat za jakési zjednodušení, neznamená to, že by herní systémy a výběr té ideální kombinace schopností ztratily svou hloubku. Míst toho vám to otevírá nové možnosti k vyzkoušení jiných, netradičních kombinací, které by velice pravděpodobně na PC vůbec nefungovaly. A můžete si být jistí tím, že vás zkoušení nových kombinací bude lákat. Narozdíl od Diabla 2 se vám nyní každých pár úrovní odemkne několik aktivních či pasivních schopností. Ty aktivní jdou následně ovlivňovat runami, jež se také odemykají automaticky po dosažení určité úrovně. Takže z jednoho kouzla můžete použitím vhodné runy udělat kouzlo úplně jiné. Mimo to vás hra nijak neomezuje. Tudiž si můžete schopnosti měnit jak se vám zlíbí. Nemusíte se tedy bát, že by jste kvůli špatné volbě schopností nemohli dokončit hru.
Na výběr máte z pěti herních tříd. Barbarian se vrací z druhého dílu, a představuje přesně to co by jste od polonahé hory svalů čekali, čistou a brutální sílu, kterou nejraději využije v boji z blízka. Na druhé straně je tu Monk, na první pohled neškodný mnich, který však dokáže několika údery srovnat se zemí celou budovu. Ne každý je fanouškem osobního kontaktu a raději stojí opodál zatímco ostřeluje nepřátele svou rozmanitou zásobou šípů a láká je do různých druhů patí. Přesně pro ty je tu Demon Hunter. Kouzelníky a všeobecně postavy s magickými schopnostmi ve třetím Diablu zastupují Wizard, kouzelník velice podobný Sorcress z druhého dílu a Witch Doctor, který v boji nejraději používá jedy a magii VooDoo. Vybere si opravdu každý.
Po výběru postavy jste okamžitě vrženi do hry. Další změnou oproti PC verzi je možnost zvolit si obtížnost hry. Kromě klasických diablovských obtížností, které přinášejí monstra na vyšší úrovni s lepšími předměty, ještě můžete ovlivit jak moc silná tato monstra budou. Obtížnosti Easy až Hard pouze zvyšují poškození a zdraví nepřátel. Monster 1 až 5 pak kromě síly monster ovlivní i vás. Nemusíte se však bát. Tyto obtížnosti vám zvýší šanci na nalezení magických předmětů, z něpřátel bude padat více zlata a také za jejich zabíjení získáte daleko více zkušeností.
Pravděpodobně nejvýraznější změnou oproti PC verzi je absence aukcí za zlato a rálnou měnu, se kterou přímo souvisí (i přes velké snahy Blizzardu to popřít) kvalita nalezených předmětů. Těch nyní z nepřátel vypadává podstatně méně, na druhou stranu jsou o poznání lepší. Neznamená to, že by každý předmět byl vylepšením. Ale jakmile to vylepšení příjde, tak bude opravdu stát za to a narážet na ně budete daleko častěji. To se týká i legendárních předmětů. V průměru mi padly vždy tři během jednoho aktu (každá obtížnost má čtyři akty) a minimálně 2 z nich jsem mohl vždy použít na své postavě. Když to porovnám se svými zkušenostmi z PC, kdy jsem za 200 hodin narazil na pouhých devět legendárních předmětů (oproti 12 během prvních osmi hodin hraní) , použitelný byl jenom jeden a prodat se dal v aukci také jenom jeden. Jde o příjěmené zpestření, které vás bude lákat k dalšímu hraní.
Nejde však o jedinou věc, která vás bude ke hře znovu a znovu táhnout. Diablo 3 excelovalo v kooperativním hraní už na PC a proto není divu, že jinak tomu není ani u konzolové verze. Kromě klasické online kooperace až pro čtyři hráče máte možnost usednout ve čtyřech i před jednu televizi. Je však vidět, že dnešní konzole už mají své limity, proto se mezi oběma možnostmi nachází pár rozdílů. Během hraní po internetu má každý svůj vlastní loot, nestane se tedy, že by vám někdo ukradl předmět a pak s ním zmizel kdoví kam. To u lokální kooperace nenajdete a proto se budete muset dělit. Další věcí, která působí během hraní u jedné televize dosti otravně je inventář, který se vždy roztáhne přes celou obrazovku a logicky zapauzuje hru. Proto se i v tomto ohledu musíte uskromnit a počítat s tím, že u výměny předmětů a schopností nějakou dobu strávíte.
Ne všechny změny však byly k lepšímu. Uživatelské rozhraní bylo pro potřeby kozolové verze kompletně překopáno a dočkalo se několika zjednodušení. Tetrisový inventář je pryč a nahrazen byl místem pro 60 předmětů. Všechny předměty však nyní zabírají stejně místa, takže se může stát, že vám klidně i 30 míst zaberou drahokamy a další materiály pro výrobu předmětů. Celkově je inventář daleko méně přehlednější. U PC verze najedete myší na předmět a hned víte jaké má statistiky. U té konzolové nejprve v kruhovém menu vyberete typ předmětu (rukavice, helma, zbraně atd.) pak se musíte přesunout na požadovaný předmět a dalším stisknutím teprve zjistíte jaké má statistiky. Podobně jste na tom při výběru schopností. Vše je daleko pomalejší a chvíli vám bude trvat než si na to zvyknete. Ovšem myslím si, že jde o přijatelnou oběť když vemu v potaz co všechno konzolová verze přináší.
Verdikt
I když se najde pár takových co budou říkat, že třetí Diablo si své jméno nezaslouží. Ovšem ať už říkají cokoliv, dočkali jsme se výrazné modernizace a vylepšení hratelnosti, která přináší desítky až stovky hodin zábavy. Konzolová verze opravila snad všechny problémy, které má originál z PC a navíc jde o jednu z mála her, které podporují lokální kooperaci až pro čtyři hráče. Jediným důvodem proč si snad konzolové Diablo nekoupit tak je absence peněz na účtu nebo, protože tento druh her prostě nemusíte.vynikající hratelnost | nepřehledné uživatelské rozhraní ve hře |
spousta vylepšení oproti PC verzi | |
kooperace až pro čtyři hráče u jedné konzole | |
potenciálně desítky až stovky hodin zábavy | |
RECENZE: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?
RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.
RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....
Recenze: Squirrel with a Gun
Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...
RECENZE: Life is Strange: Double Exposure
Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...
RECENZE: Call of Duty Black Ops 6
Letošní díl nekonečné série Call of Duty je celou řadou hráčů očekáván hned z několika důvodů. Může to být třeba tím, že vývoj Black Ops 6 byl na poměry značky až nečekaně dlouhý, protože trval čtyři roky. Vývojáři tak měli spoustu času náležitě zapracovat na všech aspektech a napravit poněkud pošramocenou pověst po nepříliš vydařeném Modern Warfare III. Hráči na Xboxu pak mají ještě jeden důvod k radosti, obzvlášť, pokud si...
Recenze: Sonic X Shadow Generations
Generační střet rychlosti, cestování v čase a temnoty. Nový titul z dílny herní legendy, studia SEGA, vrací to, co už jednou dobře fungovalo v roce 2011 a přidává k tomu temný chod navíc, v podobě kampaně za dokonalou bytost, ježka Shadowa.