
RECENZE: Disco Elysium – The Final Cut
Pro adventurní RPG starého střihu už v dnešní době není místo. Nostalgici utíkají ke klasikám žánru, jako je Planescape: Torment, a mladší hráči nechápavě kroutí hlavou. V době, kdy každý chce za své peníze co největší svět, tunu obsahu, který ani nedokáže spořádat, a především jednoduchou hratelnost, u které není potřeba příliš přemýšlet, přichází indie studio ZA/UM se svou prvotinou nazvanou Disco Elysium.
Hned na začátku na vás dýchne pořádná dávka nostalgie. Disco Elysium je tradiční RPG v tom dobrém i špatném slova smyslu – úvodem vám dá na výběr tvorbu postavy, respektive jejího zaměření. Chcete raději řešit problémy svým neodolatelným šarmem, mozkem o velikosti Národní knihovny, nebo si to s názorovými oponenty raději rozdáte hezky na férovku? Volba je čistě jen na vás.
Více vás hra zdržovat už nebude a rovnou vám představí alfu a omegu celé hry – dialogy. Těch je opravdu požehnaně, všechny jsou poměrně kvalitně nadabované a jejich úroveň se až nebezpečně přibližuje genialitě. Má to však jedno zásadní úskalí. Pokud nejste v angličtině pevní v kramflecích, můžete na Disco Elysium rovnou zapomenout. Použitá angličtina vyžaduje od hráče opravdu vysokou úroveň znalosti, kterou vám pár hodin na základní škole rozhodně nedá.
Příběh je nesmírně zajímavý a dokazuje, že žánrová klišé lze zpracovat i neotřelým způsobem. Disco Elysium vás totiž do světa vrhne skoro nahé a s pořádnou kocovinou v doprovodu ztráty paměti. Skrze skvěle napsané dialogy se postupně dozvídáte, že jste policista, a ke všemu nepříliš dobrý, jak neopomene nepřímo poznamenat váš parťák.
Je jen na vás, zda k vyřešení vraždy přistoupíte zodpovědně, či se budete schovávat za vymyšlené jméno Raphaël Ambrosius Costeau. Revachol, ve kterém se děj hry Disco Elysium odehrává, je všechno jen ne přívětivé místo k životu, což poznáte prakticky na každém kroku.

Ať už skrze dialogy či interakcí s prostředím se o světě Disco Elysium dozvíte první poslední a mohu s klidným svědomím říct, že každou informaci budete doslova hltat. Autorům ze ZA/UM se podařilo vytvořit živoucí svět, který má svou minulost, současnost a snad také budoucnost. Zároveň nelze Disco Elysium brát příliš vážně. Ostatně kdo může se seriózním výrazem v obličeji tvrdit, že bere vážně svět, ve kterém vám při řešení hádanek napovídá vaše kravata.
Od žánrových kolegů se Disco Elysium snaží odlišit dialogy se sebou samým. Tu a tam se do rozhovorů či jen tak z plezíru ozvou vaše charakterové vlastnosti, a to jak ty dobré, tak ty nepříliš lichotivé. Mohou vás nabádat například ke zpěvu karaoke, zběsilému úprku před nutností zaplacení za hotel či vám “decentně” připomenou, že jste alkoholik a je ideální čas se napít. Nebo alespoň olíznout ze stolu tu skvrnu, co vypadá jako váš oblíbený likér. Jak velký vliv na vaše počínání bude mít oněch 24 částí vaší osobnosti, záleží nejen na RPG systému, ale také na hodu kostkou.
Společně se spoustou dialogů se připravte také na obrovskou míru svobody, kterou vám Disco Elysium poskytne. Mějte však na paměti, že se svobodou se pojí také zodpovědnost a za své činy si ponesete následky. Světem se tak můžete například toulat polonazí, oběti znásilnění můžete nabídnout své sexuální služby či se lze jen tak toulat světem a nasávat, co hrdlo ráčí. Hra si s vašimi volbami poradí a po zásluze vás odmění, či potrestá.
Herní doba je přitom poměrně rozumná – dohrání příběhu vám zabere zhruba 25 hodin a pokud byste se rozhodli, že budete prozkoumávat svět opravdu do hloubky, můžete v Disco Elysium strávit klidně i dvojnásobný čas.
Grafická stránka vzdává hold klasikám žánru a zároveň jde na ruku omezenému rozpočtu indie studia. 3D modely nejsou zrovna povedené, na druhou stranu to vše vyvažují stylizované portréty postav, které poskytnou vaší fantazii to správné uspokojení. Izometrické zobrazení si můžete přiblížit a oddálit dle libosti, nicméně si troufnu tvrdit, že si najdete jedno konkrétní zobrazení, které vám bude vyhovovat a více o tuto možnost už nezavadíte.
Pokud jste zmlsaní fotorealistickou grafikou a renderování každého jednotlivého vlasu či vousu, patrně nebude Disco Elysium nic pro vás. Jestli ale preferujete dát průchod vaší představivosti jen s decentními manitely, budete s Disco Elysium v sedmém nebi.
Za zmínku stojí také hudební doprovod, který do značné míry tvoří zážitek z Disco Elysium. Ať už jde o podmanivé tóny hudebního klubu či prosté zvuky ulice, rozhodně si získají vaši pozornost a vryjí se vám pod kůži.

Ovládání na konzolích je trochu Achillovou patou Disco Elysium. Toporné pohyby hlavní postavy nejsou příliš lahodící oku, výběr aktivních předmětů je rovněž nepříliš povedený. Až příliš často se mi stávalo, že jsem vybral omylem špatný aktivní objekt, případně se mi podařilo můj vytoužený objekt zvolit až na několikátý pokus. Práce s inventářem by taktéž mohla být na konzolích vyřešena lépe, než prostým obšlehnutím z PC verze hry. O velkém počtu načítacích obrazovek ani nemluvě.
Co mě vyloženě vytáčelo doběla, je absence automatického ukládání a nutnost pokaždé hru uložit manuálně, ať už prostřednictvím quick save či klasického uložení. Vzhledem k tomu, že položka rychlého uložení se nachází hned u klasického uložení a je rychlejší zhruba o jedno kliknutí na gamepadu, působí tato nedotaženost až komickým dojmem.
K tomu se váže taktéž obtížnost hry. Ta je na dnešní standardy neúprosná a pořádně vás vyškolí, pokud si nebudete dávat pozor. Vzhledem k tomu, že se jedná o tradiční RPG, statistiky a hody kostkou hrají prim. Disco Elysium naštěstí své mechaniky nikterak neskrývá, a proto s přesností na procenta víte, jakou máte naději na úspěch, a v případě, že se rozhodnete jít do rizika, taktéž okamžitě víte, co vám na pomyslných virtuálních kostkách padlo.
Zatímco někdy špatná volba může vést jen ke ztrapnění hlavní postavy, jindy může i naprostá banalita vést k potupné smrti. Ostatně kdo by to byl řekl, že když se pokusíte dát za vyučenou jednomu předpubertálnímu výrostkovi formou pěsti do obličeje, mohou být kostky nakloněny ve váš neprospěch a hlavní protagonista jen zavrávorá, upadne a na místě tomuto fatálnímu útoku podlehne.

Disco Elysium je zástupce ohroženého druhu tradičních adventurních RPG. Ať už jde o stylizaci, tunu propracovaných dialogů, skvělý hudební doprovod či těžkotonážní systém vývoje postavy, nic z toho v moderních hrách často nenajdete. Estonskému studiu ZA/UM se podařilo vytvořit živoucí svět, který se nebere příliš vážně a který dá naplno průchod vaší fantazii. Pakliže přísaháte na klasiky žánru jako Planescape: Torment, budete v Disco Elysium jako doma.
Přes co jsem se ale nemohl přenést, je místy odfláknutý port z PC, který by si zasloužil přeci jen trochu více péče. Předností a zároveň slabinou jsou dialogy, jež si užijí jen opravdoví znalci anglického jazyka, kteří nemusí pro zjištění významu každé druhé věty listovat ve slovníku. Jestli pro vás ale náročná angličtina či toporné ovládání není překážkou, rozhodně dejte Disco Elysium šanci. Nebudete litovat.
Verdikt
Disco Elysium je zástupce ohroženého druhu adventurních RPG. Prvotina od studia ZA/UM se podařila na výbornou a titul ctí tradiční žánr se všemi přednostmi i zápory, který s sebou nese. Autoři se zároveň pokusili žánrová klišé oživit vlastními nápady, což se jim bezezbytku podařilo. Zamrzí jen nedotažená technická stránka portu z PC verze a pro někoho může být překážkou také náročnost anglického jazyka.
RECENZE: Kingdom Come: Deliverance II
Po letech čekání jsme se konečně dočkali další velké české hry. A tentokrát je o dost větší, než tomu bylo v případě prvního dílu, který musel až prostřednictvím veleúspěšné kampaně na Kickstarteru ukázat, že o hru tohoto zaměření je skutečně zájem. Výsledná prodejní čísla z konce loňského roku jsou více než skvělá – Kingdom Come: Deliverance nakonec dokázalo prodat hodně pěkných 8 miliónů kopií, a i toho českého dabingu jsme se nakonec...

Recenze: Albatroz
Mysteriózní turistická výprava za hledáním rodinného příslušníka a něčím víc, než jen sama sebe.

Recenze: Flint: Treasure of Oblivion
Jak asi vypadají vaše denní zvyklosti? Zničení otravného budíku, podpora vodárenské služby ranní hygienou, odlehčení několika dekagramů z útrob lednice, provětrání syntetické vlákniny ze šatníku a hurá vstříc dalším bytostem s podobně laděným počátkem dne. To piráti jsou na tom daleko lépe. Po probuzení ostrou mluvou lodního papouška přivítají ráno douškem rumu. Jakmile se nasoukají do moly prolezlého mundůru, zbičují podřízenou posádku, pověsí pár zajatců a nakrmí žraloky ploužící se za korábem....

RECENZE: Indiana Jones and the Great Circle
Na světě není slavnějšího archeologa, než je Indiana Jones. Kromě pěti filmů, několika knih a komiksů se dočkal ztvárnění také na poli videoher, byť s kolísavou kvalitou. Studio MachineGames, které spadá pod Bethesdu, se rozhodlo vytvořit tu nejlepší akční adventuru s Indiana Jonesem v hlavní roli, jaká tady doposud byla. Jak se jim tento nelehký úkol podařil?

RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024
Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...

Recenze: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?

RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.

RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....