RECENZE: Disco Elysium – The Final Cut

Autor: Michael Chrobok Publikováno: 3.11.2021, 9:00

Publikováno: 3.11.2021, 9:00

Sociální sítě

O autorovi

Michael Chrobok

Je autorem 4 článků

Pro adventurní RPG starého střihu už v dnešní době není místo. Nostalgici utíkají ke klasikám žánru, jako je Planescape: Torment, a mladší hráči nechápavě kroutí hlavou. V době, kdy každý chce za své peníze co největší svět, tunu obsahu, který ani nedokáže spořádat, a především jednoduchou hratelnost, u které není potřeba příliš přemýšlet, přichází indie studio ZA/UM se svou prvotinou nazvanou Disco Elysium.

Hned na začátku na vás dýchne pořádná dávka nostalgie. Disco Elysium je tradiční RPG v tom dobrém i špatném slova smyslu – úvodem vám dá na výběr tvorbu postavy, respektive jejího zaměření. Chcete raději řešit problémy svým neodolatelným šarmem, mozkem o velikosti Národní knihovny, nebo si to s názorovými oponenty raději rozdáte hezky na férovku? Volba je čistě jen na vás.

Více vás hra zdržovat už nebude a rovnou vám představí alfu a omegu celé hry – dialogy. Těch je opravdu požehnaně, všechny jsou poměrně kvalitně nadabované a jejich úroveň se až nebezpečně přibližuje genialitě. Má to však jedno zásadní úskalí. Pokud nejste v angličtině pevní v kramflecích, můžete na Disco Elysium rovnou zapomenout. Použitá angličtina vyžaduje od hráče opravdu vysokou úroveň znalosti, kterou vám pár hodin na základní škole rozhodně nedá.

Příběh je nesmírně zajímavý a dokazuje, že žánrová klišé lze zpracovat i neotřelým způsobem. Disco Elysium vás totiž do světa vrhne skoro nahé a s pořádnou kocovinou v doprovodu ztráty paměti. Skrze skvěle napsané dialogy se postupně dozvídáte, že jste policista, a ke všemu nepříliš dobrý, jak neopomene nepřímo poznamenat váš parťák.

Je jen na vás, zda k vyřešení vraždy přistoupíte zodpovědně, či se budete schovávat za vymyšlené jméno Raphaël Ambrosius Costeau. Revachol, ve kterém se děj hry Disco Elysium odehrává, je všechno jen ne přívětivé místo k životu, což poznáte prakticky na každém kroku.

Ať už skrze dialogy či interakcí s prostředím se o světě Disco Elysium dozvíte první poslední a mohu s klidným svědomím říct, že každou informaci budete doslova hltat. Autorům ze ZA/UM se podařilo vytvořit živoucí svět, který má svou minulost, současnost a snad také budoucnost. Zároveň nelze Disco Elysium brát příliš vážně. Ostatně kdo může se seriózním výrazem v obličeji tvrdit, že bere vážně svět, ve kterém vám při řešení hádanek napovídá vaše kravata.

Od žánrových kolegů se Disco Elysium snaží odlišit dialogy se sebou samým. Tu a tam se do rozhovorů či jen tak z plezíru ozvou vaše charakterové vlastnosti, a to jak ty dobré, tak ty nepříliš lichotivé. Mohou vás nabádat například ke zpěvu karaoke, zběsilému úprku před nutností zaplacení za hotel či vám “decentně” připomenou, že jste alkoholik a je ideální čas se napít. Nebo alespoň olíznout ze stolu tu skvrnu, co vypadá jako váš oblíbený likér. Jak velký vliv na vaše počínání bude mít oněch 24 částí vaší osobnosti, záleží nejen na RPG systému, ale také na hodu kostkou.

Společně se spoustou dialogů se připravte také na obrovskou míru svobody, kterou vám Disco Elysium poskytne. Mějte však na paměti, že se svobodou se pojí také zodpovědnost a za své činy si ponesete následky. Světem se tak můžete například toulat polonazí, oběti znásilnění můžete nabídnout své sexuální služby či se lze jen tak toulat světem a nasávat, co hrdlo ráčí. Hra si s vašimi volbami poradí a po zásluze vás odmění, či potrestá.

Herní doba je přitom poměrně rozumná – dohrání příběhu vám zabere zhruba 25 hodin a pokud byste se rozhodli, že budete prozkoumávat svět opravdu do hloubky, můžete v Disco Elysium strávit klidně i dvojnásobný čas.

Grafická stránka vzdává hold klasikám žánru a zároveň jde na ruku omezenému rozpočtu indie studia. 3D modely nejsou zrovna povedené, na druhou stranu to vše vyvažují stylizované portréty postav, které poskytnou vaší fantazii to správné uspokojení. Izometrické zobrazení si můžete přiblížit a oddálit dle libosti, nicméně si troufnu tvrdit, že si najdete jedno konkrétní zobrazení, které vám bude vyhovovat a více o tuto možnost už nezavadíte.

Pokud jste zmlsaní fotorealistickou grafikou a renderování každého jednotlivého vlasu či vousu, patrně nebude Disco Elysium nic pro vás. Jestli ale preferujete dát průchod vaší představivosti jen s decentními manitely, budete s Disco Elysium v sedmém nebi.

Za zmínku stojí také hudební doprovod, který do značné míry tvoří zážitek z Disco Elysium. Ať už jde o podmanivé tóny hudebního klubu či prosté zvuky ulice, rozhodně si získají vaši pozornost a vryjí se vám pod kůži.

Ovládání na konzolích je trochu Achillovou patou Disco Elysium. Toporné pohyby hlavní postavy nejsou příliš lahodící oku, výběr aktivních předmětů je rovněž nepříliš povedený. Až příliš často se mi stávalo, že jsem vybral omylem špatný aktivní objekt, případně se mi podařilo můj vytoužený objekt zvolit až na několikátý pokus. Práce s inventářem by taktéž mohla být na konzolích vyřešena lépe, než prostým obšlehnutím z PC verze hry. O velkém počtu načítacích obrazovek ani nemluvě.

Co mě vyloženě vytáčelo doběla, je absence automatického ukládání a nutnost pokaždé hru uložit manuálně, ať už prostřednictvím quick save či klasického uložení. Vzhledem k tomu, že položka rychlého uložení se nachází hned u klasického uložení a je rychlejší zhruba o jedno kliknutí na gamepadu, působí tato nedotaženost až komickým dojmem.

K tomu se váže taktéž obtížnost hry. Ta je na dnešní standardy neúprosná a pořádně vás vyškolí, pokud si nebudete dávat pozor. Vzhledem k tomu, že se jedná o tradiční RPG, statistiky a hody kostkou hrají prim. Disco Elysium naštěstí své mechaniky nikterak neskrývá, a proto s přesností na procenta víte, jakou máte naději na úspěch, a v případě, že se rozhodnete jít do rizika, taktéž okamžitě víte, co vám na pomyslných virtuálních kostkách padlo.

Zatímco někdy špatná volba může vést jen ke ztrapnění hlavní postavy, jindy může i naprostá banalita vést k potupné smrti. Ostatně kdo by to byl řekl, že když se pokusíte dát za vyučenou jednomu předpubertálnímu výrostkovi formou pěsti do obličeje, mohou být kostky nakloněny ve váš neprospěch a hlavní protagonista jen zavrávorá, upadne a na místě tomuto fatálnímu útoku podlehne.

Disco Elysium je zástupce ohroženého druhu tradičních adventurních RPG. Ať už jde o stylizaci, tunu propracovaných dialogů, skvělý hudební doprovod či těžkotonážní systém vývoje postavy, nic z toho v moderních hrách často nenajdete. Estonskému studiu ZA/UM se podařilo vytvořit živoucí svět, který se nebere příliš vážně a který dá naplno průchod vaší fantazii. Pakliže přísaháte na klasiky žánru jako Planescape: Torment, budete v Disco Elysium jako doma.

Přes co jsem se ale nemohl přenést, je místy odfláknutý port z PC, který by si zasloužil přeci jen trochu více péče. Předností a zároveň slabinou jsou dialogy, jež si užijí jen opravdoví znalci anglického jazyka, kteří nemusí pro zjištění významu každé druhé věty listovat ve slovníku. Jestli pro vás ale náročná angličtina či toporné ovládání není překážkou, rozhodně dejte Disco Elysium šanci. Nebudete litovat.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Disco Elysium je zástupce ohroženého druhu adventurních RPG. Prvotina od studia ZA/UM se podařila na výbornou a titul ctí tradiční žánr se všemi přednostmi i zápory, který s sebou nese. Autoři se zároveň pokusili žánrová klišé oživit vlastními nápady, což se jim bezezbytku podařilo. Zamrzí jen nedotažená technická stránka portu z PC verze a pro někoho může být překážkou také náročnost anglického jazyka.
12. 08. 2022 • HusekD0

RECENZE: Endling: Extinction is Forever

Naše planeta je jedinečné místo, plné krásných míst, rostlin, nerostů a živočichů. Lidé byli a do jisté míry pořád jsou velmi sebestřední a proto se k těmto darům nechovali s patřičnou úctou a opatrností. Naštěstí jsme s postupem času prozřeli a začali dělat spoustu věcí jinak. Ochraňujeme ohrožená zvířata, obnovujeme zdejší lesy, čistíme okolní prostředí od našich odpadků atd. Představte si nyní ale realitu, ve které by byli lidé neustále...

»
09. 08. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Two Point Campus

Klasické tycoony jsou součástí herních žánrů již pěknou řádku let a byť už nejsou tak rozšířené, jako tomu bylo dříve, stále sem tam vyjde nějaký nový kousek. Před čtyřmi lety jsme se dočkali znovuzrození legendy tohoto žánru z nemocničního prostředí, kde nejsou tak úplně běžní pacienti. Two Point Game tehdy nabídli svou verzi Theme Hospital prezentovanou hrou Two Point Hospital. Při jejím hraní jsem se rozpomněl na staré dobré časy a...

»
26. 07. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders Worldslayer

Při hraní her si velice často vzpomenu na první Mizery a hlášku „Everybody wants to by like Mike“. U Outriders a jim podobným především ve spojitosti s live service konceptem, kdy je komunita udržována u hry pomocí pravidelných událostí, nových aktualizací a dodatečného obsahu. A zde by se přeneseně dalo říct, že každý by chtěl být jako Destiny nebo The Division, ale jen vyvoleným se to podaří. A dnes už bezpečně...

»
19. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: As Dusk Falls

Jestli něco adventurním nadšencům na Xboxu schází, pak jsou to hry od Davida Cage a jeho studia Quantic Dream. Ačkoli si jeho oceňovaná adventura Fahrenheit našla cestu na první Xbox, na ostatní tituly jako Heavy Rain či Detroit: Become Human si mohou majitelé konzole z Redmondu nechat zajít chuť. Částečnou náplastí jsou hry od studií Supermassive Games (série Dark Pictures Anthology) a Don’t Nod (Life is Strange), avšak kreativní vizi...

»
13. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: A Memoir Blue

Hry nemusí být jen o kosení celého zástupu nepřátel, snahy o dosažení co nejlepšího času na závodním okruhu nebo stvoření nepřemožitelného reka, který spasí celý jeden virtuální svět. Především indie vývojáři se nebojí s relativně mladým médiem experimentovat a přinášet neobvyklé zážitky, jež vás i po závěrečných titulcích nenechají v dobrém slova smyslu vydechnout.

»
11. 07. 2022 • Lukáš Urban0

RECENZE: Fobia – St. Dinfna Hotel

Jsou různí lidé a různé fóbie. Někdo se bojí, že uvízne ve výtahu, jiného chytá panika při pohledu na osminohá neštěstí s pavučinou u zádi a další nejde spát, aniž by nerozsvítil i v kumbálu. Ve své podstatě, každý se něčeho bojí. Každý má skrytou achillovu patu a každý je občas vystaven nepříjemnému vnějšímu vlivu, po němž se o něj pokouší studený pot. Já se s přibývajícími zářezy na herní pažbě začínám bát,...

»
11. 07. 2022 • Michael Chrobok0

Trochu jiná RECENZE: Dreamfall Chapters

Při brouzdání po archivu Xboxwebu mě poměrně překvapilo, že v něm chybí recenze na Dreamfall Chapters. Třetí hra adventurní série navazuje na ikonické hry The Longest Journey a Dreamfall: The Longest Journey, které jsou zcela po právu zapsány zlatým písmem do herní historie. Recenzovat přibližně pět let starý počin (záleží, zda počítáte vydání první epizody, nebo „final cut“ verze) od norského studia Red Threat Games a jejího ředitele Ragnara Tørnquista...

»
07. 07. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 22

Letošní sezóna je zatím velice zajímavá, a ještě zajímavější je aféra s poskakováním. Tedy ne přímo sezóny jako takové, ale nových formulí, které zformovaly opravdu velké změny v pravidlech. Někteří jezdci s tím mají problém, stěžují si na bolesti zad a další věcí, které je třeba řešit. Přeci jenom jde o zdraví, a to máme všichni jenom jedno. Na druhou stranu nová pravidla přinesla přepracovaný design vozů, který se opravdu povedl a...

»