Xboxweb

Dante. Dante je zpět. Dante je zpět po druhé. Dante je zpět po třetí. Dante je zpět po čtvrté. Dante je zpět po páté. Asi tak nějak začínala většina celosvětových recenzí série Devil May Cry, a tak abychom nenarušili trend… Dante je zpět ve Full HD a 60FPS, se všemi DLC se stejnou porcí zábavy jako před pár lety v Definitivní edici. Snad je opravdu definitivní a nemají autoři v plánu na budoucí generaci konzolí dělat edici definitivně definitivní. Ach jo, je to tu zas…

O vydávání relativně nedávno vyšlých her jsme se už párkrát na těchto řádcích rozčilovali, nicméně znovu na rozlitým mlékem plakat nebudeme a přejdeme rovnou k věci. Považujete-li se za fanoušky DMC a čirou náhodou jste vydání DmC: Devil May Cry propásli (jakože ne), máte teď skvělou příležitost to napravit a naopak, pokud jste žádný díl nehráli, poslední DMC není špatnou volbou udělat ve své knihovničce příjemnou změnu.

Jak je zvykem, definitivní, HD, ultimátní a vůbec takové ty kompletní edice, krom vylepšené grafiky nic nového nepřináší a za slůvkem „definitivní“ se tak akorát skrývají všechna doposud vydaná DLC, a tak s hrou dostanete ještě nějaké ty balíčky skinů, zbraní a jedno velké DLC se singleplayerovou kampaní. Singleplayerovou jsme vlastně ani psát nemuseli, pač zde multiplayer nenajdete.

Jediné co najdete, bude vaše vlastní historie, tedy hlavního hrdiny. Dozvíte se něco o své rodině a tak trošku se ji v příběhu s nadsázkou za doprovodu metalové hudby pomstíte, jelikož se až na zemřelou matku celá obrátila proti vám a přidala na stranu zla, což vy odmítáte, a tak na vás neustále posílá démony se snahou vás zničit. Jenže i přestože nejste špatní jste synem démona, a tak vaši chuť po pomstě nemůže nic lépe ukojit jako hack and slash kosení tisíce a tisíce nepřátel zakončené vždy nějakým tím tuhým bossem. K tomu vám poslouží tři odlišné a upgradovatelné zbraně spolu s několika lehce naučitelných komb. K čemuž ještě možno vylepšovat i pistole na dálku s nekonečným počtem nábojů a bez přebíjení. Dále jsou ty ještě dva typy speciálních háků, které jsou spíše jen pomocné, při pohybu světem, nebo k manipulování s démony. Celkově se však počet zbraní ze tří do konce hry zvýší až na osm unikátních.

Krom zbraní samo sebou můžete i lehce potunit svojí postavu a pomocí nasbíraných duší můžete zakoupit i doplnění života nebo lebky pro respawnovaní. Jelikož jde o japonskou hru, nelze čekat nic pro másla, a tak kromě 3 základních obtížností a čtyřech odemykatelných je zde pouze omezený počet respawnutí, a to podle obtížnosti například v těch jednodušších právě využíváte lebky k oživení na místě úmrtí, avšak jich můžete nést jen omezené množství, takže doporučujeme i čas od času místo sbírání i dokupovat. Celková herní doba je navíc natažena o několik speciálních módů a naopak zkrácena turbo módem, který když zapnete, zrychlí hru o 20%. No nám to zas taková změna nepřišla…

O technické stránce asi nemá moc cenu hovořit, ale máme drobné výtky. Přišlo nám totiž jako pěst na oko, když se nám měnil vzhled postavy během jinak plynule přecházejících videosekvencích. Část z nich totiž absolutně ignoruje váš prvotně zvolený skin, a tak jednou máte třeba vlasy hnědé, ačkoliv máte zvolený vzhled s bílými vlasy.

Celkem dvacet misí plus dalších šest v DLC a s hromadou tajných levelů nám za tisícovku přišla docela solidní cena. Komu by to snad nestačilo, pro něj tu je nový mód Vergil’s Bloody Palace, kde máte možnost se prodrat přes tunu nepřátel a bossů postupně až do šedesátého, finálního patra s postupně zvyšující se obtížností z Nephilim přes Son of Sparda až do Vergil Must Die, kdy na každou spadá dvacet úrovní. Nicméně jsme si za Danteho i jen po pár letech klidně znovu rádi zahráli, byť jsme se v novém, zmiňovaném módu moc nezahřáli. Přece jen jsme vyšli ze cviku. A v tamním světě démonů, to nechce jen zručnost, ale i notnou dávku trpělivosti. Kterou už taky nemáme.