Recenze: DmC Devil May Cry: Definitive Edition

Autor: Josef Brožek Publikováno: 15.3.2015, 15:48

Publikováno: 15.3.2015, 15:48

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 748 článků

Dante. Dante je zpět. Dante je zpět po druhé. Dante je zpět po třetí. Dante je zpět po čtvrté. Dante je zpět po páté. Asi tak nějak začínala většina celosvětových recenzí série Devil May Cry, a tak abychom nenarušili trend… Dante je zpět ve Full HD a 60FPS, se všemi DLC se stejnou porcí zábavy jako před pár lety v Definitivní edici. Snad je opravdu definitivní a nemají autoři v plánu na budoucí generaci konzolí dělat edici definitivně definitivní. Ach jo, je to tu zas…

O vydávání relativně nedávno vyšlých her jsme se už párkrát na těchto řádcích rozčilovali, nicméně znovu na rozlitým mlékem plakat nebudeme a přejdeme rovnou k věci. Považujete-li se za fanoušky DMC a čirou náhodou jste vydání DmC: Devil May Cry propásli (jakože ne), máte teď skvělou příležitost to napravit a naopak, pokud jste žádný díl nehráli, poslední DMC není špatnou volbou udělat ve své knihovničce příjemnou změnu.

Jak je zvykem, definitivní, HD, ultimátní a vůbec takové ty kompletní edice, krom vylepšené grafiky nic nového nepřináší a za slůvkem „definitivní“ se tak akorát skrývají všechna doposud vydaná DLC, a tak s hrou dostanete ještě nějaké ty balíčky skinů, zbraní a jedno velké DLC se singleplayerovou kampaní. Singleplayerovou jsme vlastně ani psát nemuseli, pač zde multiplayer nenajdete.

DmCDE_screens_01

Jediné co najdete, bude vaše vlastní historie, tedy hlavního hrdiny. Dozvíte se něco o své rodině a tak trošku se ji v příběhu s nadsázkou za doprovodu metalové hudby pomstíte, jelikož se až na zemřelou matku celá obrátila proti vám a přidala na stranu zla, což vy odmítáte, a tak na vás neustále posílá démony se snahou vás zničit. Jenže i přestože nejste špatní jste synem démona, a tak vaši chuť po pomstě nemůže nic lépe ukojit jako hack and slash kosení tisíce a tisíce nepřátel zakončené vždy nějakým tím tuhým bossem. K tomu vám poslouží tři odlišné a upgradovatelné zbraně spolu s několika lehce naučitelných komb. K čemuž ještě možno vylepšovat i pistole na dálku s nekonečným počtem nábojů a bez přebíjení. Dále jsou ty ještě dva typy speciálních háků, které jsou spíše jen pomocné, při pohybu světem, nebo k manipulování s démony. Celkově se však počet zbraní ze tří do konce hry zvýší až na osm unikátních.

image

Krom zbraní samo sebou můžete i lehce potunit svojí postavu a pomocí nasbíraných duší můžete zakoupit i doplnění života nebo lebky pro respawnovaní. Jelikož jde o japonskou hru, nelze čekat nic pro másla, a tak kromě 3 základních obtížností a čtyřech odemykatelných je zde pouze omezený počet respawnutí, a to podle obtížnosti například v těch jednodušších právě využíváte lebky k oživení na místě úmrtí, avšak jich můžete nést jen omezené množství, takže doporučujeme i čas od času místo sbírání i dokupovat. Celková herní doba je navíc natažena o několik speciálních módů a naopak zkrácena turbo módem, který když zapnete, zrychlí hru o 20%. No nám to zas taková změna nepřišla…

O technické stránce asi nemá moc cenu hovořit, ale máme drobné výtky. Přišlo nám totiž jako pěst na oko, když se nám měnil vzhled postavy během jinak plynule přecházejících videosekvencích. Část z nich totiž absolutně ignoruje váš prvotně zvolený skin, a tak jednou máte třeba vlasy hnědé, ačkoliv máte zvolený vzhled s bílými vlasy.

image

Celkem dvacet misí plus dalších šest v DLC a s hromadou tajných levelů nám za tisícovku přišla docela solidní cena. Komu by to snad nestačilo, pro něj tu je nový mód Vergil’s Bloody Palace, kde máte možnost se prodrat přes tunu nepřátel a bossů postupně až do šedesátého, finálního patra s postupně zvyšující se obtížností z Nephilim přes Son of Sparda až do Vergil Must Die, kdy na každou spadá dvacet úrovní. Nicméně jsme si za Danteho i jen po pár letech klidně znovu rádi zahráli, byť jsme se v novém, zmiňovaném módu moc nezahřáli. Přece jen jsme vyšli ze cviku. A v tamním světě démonů, to nechce jen zručnost, ale i notnou dávku trpělivosti. Kterou už taky nemáme.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

"Dante je zpět" v hezčí, ostřejší a rychlejší verzi navíc se všemi DLC a novým módem a za slušnou cenu. Pokud jste hráli, nemá snad smysl kupovat znovu. Zkrátka a dobře "definitivní edice".
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»
10. 06. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Mafia III: Definitive Edition

Hodnotit zpětně titul není tak jednoduché. Obzvláště, pokud je všeobecně na pranýři už od dob, kdy se objevily první informace a videa. Od vydání se utvořil všeobecný názor, který můžu buď potvrdit nebo se vydat na válečnou stezku za popřením. Bohužel mi chybí moment překvapení, který má suplovat dodatečný obsah. K němu se dostali asi jen ti, kterým základ nevadil a hru si užili. Z toho vyplývá, že jsem na každý pád...

»
07. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Mortal Kombat 11: Aftermath Kollection

Jsou tituly, které se při vydání nevyplatí kupovat. Ne proto, že jsou v horším stavu než české památky, ale proto, že je čeká ještě velký kus obsahu. Přitom nutně nemusí jít o poloprázdné projekty, u nichž jsou pozdější dodatky součást obchodní strategie. Svou specifickou úlohu zde mají právě bojovky. Ať už Tekken, Soulcalibur nebo Mortal Kombat, vždy vyjdou v dostatečném základu, aby později přiložily pod kotel. Poslední jmenovaný se teď po roce...

»