RECENZE: Dragon Age: Inquisition

Autor: Josef Brožek Publikováno: 11.12.2014, 19:33

Publikováno: 11.12.2014, 19:33

Sociální sítě

O autorovi

Josef Brožek

Josef Brožek

Je autorem 748 článků

Duchovním nástupcem kultovní série Baldur’s Gate zasazeného do rozdílného světa se od stejných autorů stal před pěti lety Dragon Age: Origins, jakožto pokračovatel vytoužené hratelnosti, kterou Baldur’s Gate II na začátku nového tisíciletí, opustilo a až teprve devět let autorům dovolilo jej znovuobnovit a stát se hrou roku, díky své neskonalé zábavě a silného příběhu, který překonal později snad už jen Mass Effect (pokud se bavíme o portfoliu studia BioWare). Autoři se letos překonali znovu, znovu se jejich nejnovější počin stal nejen RPG roku, ale taky definitivní hrou roku na předávání cen The Game Awards 2014.

Z E3 jsme viděli gameplay trailer a spadla nám brada, po grafické stránce vypadala hra nádherně, jenže naše vzrušení po dalších záběrech z Gamescomu velmi rychle pohaslo a následující kroucení očima spolu s hláškou „Nojo, zase marketingové lži…“ na sebe nenechali dlouho čekat. A teď, když se nám dostala hra do rukou, říkáme jen „Wow!“. Byť jde o grafický fantasy skvost, malebná krajina nám vytřela slzu z oka. Jednotlivé světy jsou nádherné, avšak na druhou stranu lehce si podobné až stejné. Museli jsme dlouho chodit, než jsme zaznamenali výraznou proměnu prostředí. Vlastně by to nebyl až takový problém, kdyby místy nefrustroval a věčně nenutil používat mapu, možná to však bude tou naší sentimentalitou. Často totiž okolí může navodit pocit, že jste ztracení a nevíte, kam jdete. K tomu všemu minimapka funguje zcela odlišně, ojediněle oproti jakýmkoliv jiným hrám, protože vám neukazuje cestu a vlastně ani mapu, jen a pouze body zájmu spolu s questy. Takže ne minimapka, ale spíše miniukazovač.

Tento odstavec si rozdělme na dvě témata. Začínajíc otevřeností světa a rozmanitosti úkolů konče. Co se týče slibovaného open-worldu, tvůrci se překonali a dodali, víc než jsme čekali. S jistotou lze říci, že kam doskočíte (čti, vylezete), tam se taky dostanete, leč je tato možnost sužována skluzem postavy směrem dolů po příliš nakloněných a klouzavých površích. Ohlédneme-li se za celou herní sérií, můžeme konstatovat, že jde o nejotevřenější svět. Zároveň také asi největší. Všech více než patnáct lokacích, které jsou už od sebe dost odlišné, jsou dostatečně velké, aby se vám postaraly o zábavu na několik týdnů, ne-li měsíců, a když si k tomu přičtete stovky různorodých questů… které sbíráte u trápících se NPC postav, ztracených dopisů anebo vyvěšených tabulí. Nově byl také do hry přimíchán lov divoké zvěře, na niž ji možné získat také několik úkolů a následně si třeba něco vyrobit z kůže.

1 (2)

Crafting byl příjemně zjednodušen do takové podoby, že si kromě alchymie jakékoliv brnění, meč a jejich upgrady pomocí gemů, stlučete na koleni, kdykoliv po cestě. K míchání lektvarů se musíte dostat k alchymickému stolu a k oblíbenému očarování předmětů pak k osobě, jež toto řemeslo ovládá. Inventář byl zpřehledněn k lepšímu a až nás překvapilo, proč jej BioWare tak jednoduše nevyfiltroval už dříve. Jak tomu vždycky bylo, třídy jsou tři, tedy válečník, čaroděj a zloděj, který oproti ostatním umí odemykat zámky a ovládat luk, kdežto válečník zbraně na blízko nebo v kombinaci se a mág hole, neodcházejme však od tématu, všechno si včas povíme. Každá třída, má svůj vlastní inventář, takže už se nemůže stát, že byste měli hromadu těžkého brnění a palcátů spojenou s hromadou krámů určených pro kouzelníka. Hurá!

U RPG jde hlavně o vylepšování atribut vaší postavy pomocí komba síla-obratnost-intelekt-výdrž a již zmíněných schopností. Čekali byste, že v Inquisition tomu bude přesně tak jako obvykle a po vzoru předchůdců, šeredně byste se přepočítali. Vývojáři nad přidáváním bodů do atributů zlomili hůl, načež se spolehli jen a pouze na zvyšování statů pomocí přidané hodnoty výbavy. Mimo jiné, když jsme projížděli veškeré atributy postav, spadla nám brada. Takové množství, v němž se objevují takové atributy jako Armor Penetration či Off-Hand Damage, jsme naposledy viděli v druhém datadisku počítačové nejúspěšnější MMORPG hry všech dob, World of Warcraft. Ačkoliv se tedy za každou úroveň dostává jen bod do ke stromům schopností, mile nás tvůrci z BioWare překvapili. Notabene se přidání k frakcím posunulo na úplně novou úroveň. Mimo levelů ještě zvyšujete svůj vliv, za což každým levelem obdržíte jeden bod, jež můžete následně obětovat pro jednotlivé frakce a získat tak bonusy při komunikaci s danou frakcí, v craftování a dokonce i v boji.

3

První díl Dragon Age byl více taktický a ne moc přístupný široké veřejnosti, druhý díl byl naopak mainstreamovější a akčnější. Inquisition vybírá zlatý střed a díky přepracovanému ovládání s novými dodanými prvky v plně nastavitelných taktikách pro jednotlivé hrdiny v čele s taktickým přístupem při boji a pohledem shora, dává dohromady neskutečně chytlavé souboje, které jsou tak tuhé, že budete prosit o další díl The Elder Scrolls. Vítku máme ke zvolenému zaměřování, které se soustředí na jednotku, jakým směrem zrovna hledíte, což je často nepřesné a narušuje akční složku hry. Je zase fakt, že tím autoři podporují využívání taktického pohledu, naskenování mapy a následného rozmístění úkonů postav.

Dovolíme si malinkou vsuvku: Když si vzpomeneme na především přehledně vyrobený interface, kde najdete codexy (nasbírané, všemožné informace z hraní), úkoly, mapu, inventář a další, tak právě u takových talentových stromů, které má mimochodem každá třída čtyři plus další tři, které můžete pomocí úkolových linií získat tzv. specializace, si rychle vybavíme zvolané obrázky jak sejmuté z biblické literatury, jež působí velmi zvláštním dojmem zejména na miniaturách ovládatelných charakterů i při tvorbě postavy a přidává na uvěřitelnosti příběhu.

Bude-li po nás někdy někdo chtít, abychom tvorbu postavy v Dragon Age: Inquisition popsali jedním přídavným jménem, stane se tím určitě slovo „Nejkomplexnější“. Nikdy nenapadlo, kolik možností úprav, může RPG přinést, a tak jsme si rychle vzpomněli na značku The Sims. Po půl hodině, když jsme si postavičku vypiplali, zvolili její hlas a systém nám definoval jméno, jsme se dali do příběhu, který je bohužel opět, oproti Origins stejný pro všechny rasy a třídy jako dvojka. Příběh začíná prostě, zkázou světa, jež způsobili rozčílení mágové ve válce s templáři, protože nechtěli být sužování jejich dohlížením. Příběh navazuje na druhý díl, a tak těsně po rozřešení problému stane nehoda magických rozměrů a ten co přežije, budete samozřejmě vy. S trvalými následky, jež vaši levou paži obdařila temnou magií, která se vždy při po světě vyskytujících se trhlinách vždy rozsvítí, aby je její majitel mohl zavřít. Vy začínáte jako vězeň, ale díky své ojedinělosti vás nově založená Inkvizice přibere do party a byť nám příběh ze začátku přišel triviální a nezáživný, po pár hodinách nás vyvedl z omylu. Nejen že se vrátil náš milovaný Varric, ale začala se konečně střídat zápletka za zápletkou, a to nás baví. Nicméně ze zelených trhlin zase vylézají staří známí démoni.

2

Nebylo by to správné RPG, kdyby vaše rozhodnutí a tón, jakým mluvíte, nemělo žádný dopad na místní dění, a proto, jak praví Dargon Age tradice, se zápletky a závěr vyvíjí podle vašich rozhodnutí a metod, jakými ke hře přistupujete. Dilemat bude dost, postavy jsou hodně ukecané, a tak desítky hodin z těch několik stovek celkové herní doby strávíte jen tím povídáním, alespoň, že není většinou nudné, a když je, můžete ho přeskočit, my ale věříme, že vás svět Thedasu bude bavit. Pravděpodobně takové množství audio stopy, když nepočítáme příjemný soundtrack, zapříčinilo téměř padesáti gigovou velikost digitální verze hry.

Pro nás byl třešničkou na dortu Varric znovu jako hratelná postava, bez tohohle sympatického skrčka, který se paradoxně prvně objevil v druhém díle, snad ani nebyl nový díl Dragon Age, on je totiž přesně ten typ charakteru, co by měla mít každá hra. Jestliže pro vás je třešničkou na dortu tradiční možnost úpravy vaší čtyřčlenné party způsobem přesvědčování vybraných postav během hraní, nebo třeba milování se ženami, a to dokonce i když hrajete za stejné pohlaví, jak je libo. Každý puntičkář si tu najde tu svou dokonalost, která naplní jeho RPG touhy. Nejste-li puntičkář, vystačíte si s plně otevřeným, monstrózním světem, skvěle napsaným příběhem i postavami a honěním za lootem. A jak by se vám třeba líbilo například to, že si sem tam tu bitvu můžete dát v zcela odděleném coop multiplayeru po síti, proti vlnám nepřátel. Nebo je snad libo jízdu na koni?

4

Možná je ku překvapení, že recenzi píšeme takřka měsíc po vydání, ale kopii Dragon Age: Inquisition jsme si v redakci přehazovali jako horkou bramboru, protože o něj vlastně nikdo moc nestál. A za to si teď trháme vlasy. RPG jak se patří se vším všudy a obrovskou přidanou hodnotou navíc. Autoři smetli staré koncepty ze stolu, postavili na něj nové a začali hluboce přemýšlet. Některé prvky postavili podobně, ale lépe, některé úplně změnili, něco přidali a všechno špatné nechali ležet na zemi, v jádru je to, ale pořád to staré příběhově promakané a v podstatě nejlepší Dragon Age. Než se dočkáme Zaklínače, jen těžko narazíte na lepší RPG, a pokud apelujete na taktických prvcích, tak ještě dlouhou dobu po něm. Jsou tu drobné chybičky v otevřenosti světa a jeho lokační podobností, že jsme se občas ztráceli, zaměřování mohlo být lepší a příběh se ze začátku mohl odvíjet lépe, ale vem to čert. Dragon Age: Inquisition je nejlepší akční/taktické RPG poslední doby, a zároveň jaké v současné době na nové konzole můžete pořídit.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Tak obrovské RPG, že je problém jej shrnout pár větami. Epické dobrodružství v překrásném světě, nejlepší akční/taktické RPG na nové generaci konzolí a nejlepší poslední doby. Pokud čtete jen závěr, přečtěte si celou recenzi, tady verdikt nestačí.
  • dewann

    Kdo má rád tento žánr je určitě spokojen – u mě je to opravdu umělecké dílo ve všech směrech a tvůrci odvedly skvělou práci pro hráče na dlouhé hodiny hraní podle mne v hodnocení RPG si zaslouží hodnocení 10 🙂 a kdo koupí nebude určitě zklamán !!!
    P.S. S Polskýma titulkama to jde….

21. 10. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Raji: An Ancient Epic

V létě byla železa trochu volnější, a tak jste možná stihli i nějakou dovolenou na opačné straně našich hor. Pokud jste to přeci jen nezvládli a největším úspěchem je hráz na rybníku, může vám přijít vhod výlet do Indie. Poznáte kulturu, objevíte historii a pomůžete sourozencům v nelehké situaci. A jen tak mimochodem zachráníte svět, ale to není důležité.

»
20. 10. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Neighbours back From Hell

Jak vycházíte se svými sousedy? Doufáme, že dobře. Pokud ne, rozhodně jste sem zavítali správně. Ať už jsou hluční anebo vám dělají naschvály, Neighbours back From Hell je přesně pro vás. Pomsta je totiž sladká a konečně ji dosáhnete, leč jen virtuálně.

»
17. 10. 2020 • p.a.c.o3

RECENZE: Tennis World Tour 2

Tenisté se úspěšně popasovali s podzimním termínem French Open a ani chladnější počasí nic neubralo na kvalitních tenisových výkonech. Dokonce jsme se dočkali historického milníku, kdy Rafael Nadal dorovnal Rogera Federera v počtu vítězných grandslamů. Souboj o toto pomyslné prvenství bude ještě zajímavý. Nicméně pomalu nastává čas, kdy počasí venkovním aktivitám opravdu přát nebude, takže se, pokud to situace umožní, přesunou skuteční hráči do hal a ti herní si přitopí ve svých...

»
08. 10. 2020 • Lukáš Urban1

Recenze: Little Big Workshop

V dětství, kdy je všechno možné a nic není překážkou, jsme byli vším, čím nám naše hračky dovolily. Od závodníků, po bijce, až k ředitelům společností a stavebním inženýrům. Jsou tací, kteří přetavili dětské radosti do reality dospělosti. Nicméně my méně úspěšní máme právě hry, aby nás opět vracely pár let zpět. A tentokrát razíme hodně dozadu. Stůl, tedy průmyslová zóna čeká, tak se nenechte dlouho prosit.

»
01. 10. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: Mafia: Definitivní edice

Jenom málokterá hra má v naší krásné domovině takové jméno, jako Mafie. Důvodů k tomuto statusu je celá řada. V té době se jednalo na naše poměry o velice ambiciózní počin, k jehož úspěchu přispěl zajímavý příběh a také dnes již legendární český dabing od předních herců. To všechno vytvořilo mix, jehož chuť, i po osmnácti letech od vydání, zná spousta hráčů. Někteří z mladších ročníků by se třeba také rádi vydali na cestu mafiána,...

»
27. 09. 2020 • Lukáš Urban1

Recenze: Port Royale 4

Některé hry vycházejí v obměněných variantách co rok a jiné na sebe nechávají čekat. Jsou totiž značně specifické, s žánrově omezenými možnostmi a velice úzkým profilem hráčů. A tak vyjdou klidně jednou za generaci, jako budovatelská strategie z dob kolonizace. A přestože si i po osmi letech zachovala svou tvář, je dostatečně ojedinělá, aby vás mohla zajímat.

»
11. 09. 2020 • CryLineT4

Recenze: WRC 9

Většinou se klepeme, abychom se o nové hře dozvěděli co nejvíc. Zajímají nás nové herní prvky, změny oproti předešlým letům a vyhlídky do budoucna. A rozhodně není milé, když nás cokoliv o tyto radosti připraví. V případě závodní značky WRC nás o ně připravila jasná budoucnost, kterou pevně drží britští Codemasters. Ti vydají rallye šampionát pod svým štítem už v roce 2023, a tak je celkem logické, že nynější vývojáři nebudou dělat...

»
10. 09. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Marvel’s Avengers

S velkou mocí přichází také velká zodpovědnost. Třeba když máte doma službu na mytí nádobí, vyprdnete se na to a pak celá rodina musí jít do restaurace na večeři, protože není z čeho jíst. Nebo když jste řidičem autobusu a na svoji linku vyrazíte se zpožděním, protože jste zrovna museli na onu místnost, nebo jste prostě jenom chtěli dohrát další level ve své oblíbené hře. Tím pádem lidé jezdící na...

»