Recenze: Dragon Ball Z: Kakarot

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 2.2.2020, 14:13

Publikováno: 2.2.2020, 14:13

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2526 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Když hru přináší Bandai Namco, většinou to znamená, že hrdinové budou mít nagelované vlasy, infantilní vystupování a kuráž nočního hlídače ve strašidelném hradu. Adaptace mangy nemají u nás nejsilnější pozici, protože se nikdy nestaly masovou záležitostí. Přesto si troufám tvrdit, že zrovna série točící se kolem dračích koulí má popularity nejvíce. A možná si ji ještě rozšíří, protože Kakarot přichází s vyprávěním, které může oslovit i mangy neznalé.

Na poměry východních her je titul překvapivě dietní v oblasti řady herních prvků. A to i v případě, že ho porovnám s libovolným hrdinským eposem z druhého konce světa. Vaření probíhá na dvě tlačítka, lovení na jedno a rybaření je tak lehké, že by si baštu z vody vytáhl snad i kojenec. Stavba několika málo obydlí vyžaduje pouze hrst materiálu a rozvoj nových schopností probíhá skrze dary a jednoduchý strom vylepšení. Vše je sice nesmírně přehledné a takřka automatické, ale nemůžu se zbavit dojmu, že potenciál je daleko za kopečky.

Možná si jen autoři úplně nevěřili, protože jejich předešlá tvorba čítá z větší části sérii Naruto Shippuden. Tam nepotřebují volnější svět, ani prvky dávající hráči pocit volnosti. Navzdory tomu se s novinkou popasovali dobře. Zajímavým zpestřením jsou série dialogů, kdy si vás titul zkouší, zda jste dávali během hraní pozor. Případně, jak dobře Dragon Ball Z znáte. Rád bych ale viděl nějaký postih, pokud odpovím špatně. Takhle se z konverzačních částí pro mnohé stane jen tipovačka bez významu.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Nový Dragon Ball Z rozhodně posouvá videoherní sérii dál. Otevřený svět hratelnosti sluší, třebaže neviditelné hranice občas zakročí. Příběh mile adaptuje již známé a bere si na pomoc tolik postav, kolik potřebuje. Soubojům by rozhodně neuškodila větší variabilita, nicméně nenudí. Škoda, že touha vyprávět neustále zápasí s chutí objevovat. Jak si dva prvky máchají čumáky v bahně, zapomínají rozvíjet RPG složku. Ta jako by ve hře byla jen proto, že se to v dnešní době prostě sluší. Ještě, že ji zachraňují komunitní emblémy, se kterými je radost si hrát.
  • ZdBu74

    Díky za pěknou recenzi. Už jen ze zvědavosti jsem se podíval a utvrdil se v tom, že to pro mě není 🙂

    • Lukáš Urban

      Plně chápu, že mangy nejsou u nás populární, takže děkuju, že si kouknul i přes nezájem 🙂
      Většina této tvorby jde mimo mě, ale zrovna Dragon Ball je výjimka. Jako dítě jsem viděl volnou filmovou adaptaci Kouzlo draka a nějak mě to zaujalo 🙂

  • Martin Pirát

    Tyhle japonské psychadelika jdou uplně mimo mě. Proto jsem si radši koupil Xbox než PS.

  • Olishu

    Taky jsem se podívala na recenzi 😉 Je pravda, že kdyby to byl jen dlouhý text, tak ho nečtu, protože přesně tyhle hry nejsou moje gusto. Ale jakmile se na to člověk může podívat a má to zajímavých pár minut, tak to je hned o nečem jiném. Někoho to nakonec může třeba i popostrčit takovou hru koupit, když vidí ,,v reálu,, co hra v sobě má, jak vypadá, jak působí. Každopádně vím, že budu tyhle video recenze hltat až budou o hrách, které jsou mi blízké a na které se těším! 🙂

    • Lukáš Urban

      Oli, jestli budu dělat ještě tyhle recenze v době vydání Elder Ring nebo „Miláška“, určitě je tu najdeš taky 😉

      • Olishu

        Těch her bude určitě víc, co mě budou šimrat ve vzědavosti 😀

  • Pojta

    Ke pravda že jak tenhle styl recenze tak ty třiceti minutové streamy ukážou člověku jak ta hra vypadá. Jak se hýbe a rovnou se i dozví odborný názor.
    Navíc se to dá poslouchat i při práci. 😁

28. 02. 2020 • Lukáš Urban1

Recenze: Draugen

Vyprávět příběh v komorním prostředí a s minimem postav, je kumšt. Potřebujete nejenom silnou dějovou zápletku, ale především dobré dialogy. Úkol pro adventury jako dělaný. A pokud se o něj mají postarat autoři Dreamfall Chapters, jeví se jako předem splněný. Jenže doba sprintuje neustále kupředu a to, co bylo v kurzu před šesti léty, už dnes nestačí. Hlavně, když jste ztratili jistotou v kramflecích. Během hraní narazíte hned na několik pasáží, které nabízejí zdánlivou...

»
27. 02. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Townsmen – A Kingdom Rebuilt

Říkejte si, co chcete,  ale i mobilní hry mají něco do sebe, byť spousta hráčů je bere jako něco méně cenného. Sem tam se dokonce objeví nějaký port, který by nám, velkým hráčům z konzolí, chtěl přinést tento zážitek. Pár už se mi jich do rukou dostalo a moc velkou díru do světa neudělali. Většinou však šlo o rychlokvašky, které nějaké větší ambice a zkušenosti vývojářů snad ani neměli.

»
22. 02. 2020 • p.a.c.o9

RECENZE: Two Point Hospital

S trochou nadsázky můžeme tvrdit, že hry hodně často fungují jako velice výkonný stroj času. Nejen, že se můžeme vydat do různých ér naší doby, ať již skutečně minulé nebo budoucí smyšlené, ale také můžeme třeba zavzpomínat na naše herní začátky. Každý z nás má nějakou oblíbenou hru z herní minulosti, na níž rád vzpomíná a hru na podobné téma by uvítal i v dnešní době v moderním zpracování. Evidentně i vývojáři se rádi vracejí...

»
14. 02. 2020 • Lukáš Urban1

Recenze: Darksiders Genesis

Za posledních deset let mohla mít série Darksiders už pět dílů, tři remastery a minimálně dvě kolekce. Bohužel ale nemá. Jestli to mají na svědomí změny u vydavatele, přerod studia či diskutabilní druhý díl, je už dnes jedno. Po odvážné trojce, která po vydání připomínala spíš Dark Souls než démonskou sérii, tu je díl s pozměněným konceptem. A rovnou vám povím, že mohl přijít klidně dřív, protože jezdcům zatraceně sluší.

»
10. 02. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: 7th Sector

Už jsem byl kluk utíkající lesem. Postavička tahající červy z dobytka. Hrdina, co láduje kotel netradiční lodě. A také dobrodruh na neznámé planetě. Všechno v podobném výpravném stylu. Jen barevná paleta se měnila podobně, jako překážci na cestě za svobodou. Hrdinové logických plošinovek vždy bojují proti zlu, které si na pozadí běží vlastním životem. A představitel hry 7th Sector není zase tak velkou výjimkou. Jen má mnohem důmyslnější prostředky.

»
06. 02. 2020 • p.a.c.o4

RECENZE: Journey to the Savage Planet

Vesmír a jeho nekonečnost vždycky probouzel fantazie o tom, zda jsme opravdu jedinou planetou, na které je život. Skutečný svět nám zatím jasnou odpověď nedal, ale v tom herním máme jasno. Kolonizace cizích planet je zábava, všude je spousta méně či více přátelských stvoření a hlavně, co si člověk neudělá, to nemá. Navíc se pojetí vesmírného dobrodružství dá uchopit jak velice seriózně (až maniakálně – tímto mrkám směrem k sérii Elite), tak...

»
04. 02. 2020 • lindros88cze0

Recenze: Monster Energy Supercross 3

Nikdy se nesmějte těm vzadu. Jednou by totiž mohli stanout přímo před vámi. Z vysmívaného studia Milestone se stal v loňském roce člen rodiny THQ Nordic. Nový vztah se okamžitě promítnul do pozdějších her, na nichž byl konečně znát vyšší rozpočet. Rok 2020 bude tedy pro vývojářský tým klíčový. Nejsme si úplně jisti, že zrovna Monster Energy Supercross je tou značkou, kde se nové možnosti projevují v plné síle. Rozhodně jde ale o...

»
03. 02. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Zombie Army 4: Dead War

Týmové hry jsou fajn. Vezmete kamaráda, chopíte se hrdiny a hurá objevovat nebo podrobovat nová území a světy. Přeci jenom ve dvou se to lépe táhne, a hlavně se člověk baví o něco více. Ne vždy je to dvojnásobná zábava, ale o něco větší sranda, než v singlplayeru to rozhodně je. Poslední dobou se oblíbená kooperace objevuje u stále většího počtu her, což kvituji s povděkem. Sice je postupem času tak trochu...

»