Recenze: Dragon Ball Z: Kakarot

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 2.2.2020, 14:13

Publikováno: 2.2.2020, 14:13

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2704 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Když hru přináší Bandai Namco, většinou to znamená, že hrdinové budou mít nagelované vlasy, infantilní vystupování a kuráž nočního hlídače ve strašidelném hradu. Adaptace mangy nemají u nás nejsilnější pozici, protože se nikdy nestaly masovou záležitostí. Přesto si troufám tvrdit, že zrovna série točící se kolem dračích koulí má popularity nejvíce. A možná si ji ještě rozšíří, protože Kakarot přichází s vyprávěním, které může oslovit i mangy neznalé.

Na poměry východních her je titul překvapivě dietní v oblasti řady herních prvků. A to i v případě, že ho porovnám s libovolným hrdinským eposem z druhého konce světa. Vaření probíhá na dvě tlačítka, lovení na jedno a rybaření je tak lehké, že by si baštu z vody vytáhl snad i kojenec. Stavba několika málo obydlí vyžaduje pouze hrst materiálu a rozvoj nových schopností probíhá skrze dary a jednoduchý strom vylepšení. Vše je sice nesmírně přehledné a takřka automatické, ale nemůžu se zbavit dojmu, že potenciál je daleko za kopečky.

Možná si jen autoři úplně nevěřili, protože jejich předešlá tvorba čítá z větší části sérii Naruto Shippuden. Tam nepotřebují volnější svět, ani prvky dávající hráči pocit volnosti. Navzdory tomu se s novinkou popasovali dobře. Zajímavým zpestřením jsou série dialogů, kdy si vás titul zkouší, zda jste dávali během hraní pozor. Případně, jak dobře Dragon Ball Z znáte. Rád bych ale viděl nějaký postih, pokud odpovím špatně. Takhle se z konverzačních částí pro mnohé stane jen tipovačka bez významu.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Nový Dragon Ball Z rozhodně posouvá videoherní sérii dál. Otevřený svět hratelnosti sluší, třebaže neviditelné hranice občas zakročí. Příběh mile adaptuje již známé a bere si na pomoc tolik postav, kolik potřebuje. Soubojům by rozhodně neuškodila větší variabilita, nicméně nenudí. Škoda, že touha vyprávět neustále zápasí s chutí objevovat. Jak si dva prvky máchají čumáky v bahně, zapomínají rozvíjet RPG složku. Ta jako by ve hře byla jen proto, že se to v dnešní době prostě sluší. Ještě, že ji zachraňují komunitní emblémy, se kterými je radost si hrát.
  • ZdBu74

    Díky za pěknou recenzi. Už jen ze zvědavosti jsem se podíval a utvrdil se v tom, že to pro mě není 🙂

    • Lukáš Urban

      Plně chápu, že mangy nejsou u nás populární, takže děkuju, že si kouknul i přes nezájem 🙂
      Většina této tvorby jde mimo mě, ale zrovna Dragon Ball je výjimka. Jako dítě jsem viděl volnou filmovou adaptaci Kouzlo draka a nějak mě to zaujalo 🙂

  • Martin Pirát

    Tyhle japonské psychadelika jdou uplně mimo mě. Proto jsem si radši koupil Xbox než PS.

  • Olishu

    Taky jsem se podívala na recenzi 😉 Je pravda, že kdyby to byl jen dlouhý text, tak ho nečtu, protože přesně tyhle hry nejsou moje gusto. Ale jakmile se na to člověk může podívat a má to zajímavých pár minut, tak to je hned o nečem jiném. Někoho to nakonec může třeba i popostrčit takovou hru koupit, když vidí ,,v reálu,, co hra v sobě má, jak vypadá, jak působí. Každopádně vím, že budu tyhle video recenze hltat až budou o hrách, které jsou mi blízké a na které se těším! 🙂

    • Lukáš Urban

      Oli, jestli budu dělat ještě tyhle recenze v době vydání Elder Ring nebo „Miláška“, určitě je tu najdeš taky 😉

      • Olishu

        Těch her bude určitě víc, co mě budou šimrat ve vzědavosti 😀

  • Pojta

    Ke pravda že jak tenhle styl recenze tak ty třiceti minutové streamy ukážou člověku jak ta hra vypadá. Jak se hýbe a rovnou se i dozví odborný názor.
    Navíc se to dá poslouchat i při práci. 😁

01. 08. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Creaks

Hry jsou umění. Někdy o něco větší, někdy o něco menší, ale na každém kousku se dá něco najít. Je přitom jedno, zda se na vývoji podílí multikulturní tým o několika stovek zaměstnanců z celého světa, nebo nějaké menší studio třeba od nás. Je ale pravda, že některé hry jsou umělecké o něco víc a třeba i ve vícero směrech, než tomu bývá u jiných. Jedním ze studií, které si na prezentaci...

»
27. 07. 2020 • Lukáš Urban8

Recenze: Destroy All Humans!

Mám velkou oblibu v námětech s mimozemskou invazí. Smůlou pro mě je, že většinou nekončí dobře. Můj pokřivený charakter vždy fandí vetřelci, nikoliv lidem, kteří se chovají jako hlupáci a jen úplnou náhodou pokaždé vyhrají. Trpím, když poslední dva polárníci přemůžou Věc. Nikdy neodpustím Ripleyové, že vyhodila Vetřelce do kosmu. A Den nezávislosti už nikdy nebude stejný kvůli pitomému viru z laptopu. Naštěstí je tu Crypto. Spása z daleké galaxie a hajzlík na entou.

»
06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»