RECENZE: El Hijo – A Wild West Tale

Autor: p.a.c.o Publikováno: 25.3.2021, 8:01

Publikováno: 25.3.2021, 8:01

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2205 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Když se řekne divoký západ nebo Mexiko, většina z nás si představí přestřelky, drogy, kovboje a další s tím spojené věci. Stejně tak se toho většinou chytnou i vývojáři a naservírují nám podobný herní zážitek. Někdy se však objeví titul, který na první pohled vypadá jako Hitman z tohoto prostředí, ale bez jakéhokoliv násilí.

A El Hijo nás právě sem zavede, kdy hlavním prvkem hratelnosti je plížení skrze jednotlivé úrovně. Začnu dobrou zprávou. Hra obsahuje českou lokalizaci formou titulků. To se hodí pro nejrůznější rady zobrazované při hraní. Kdo se těšil, že si díky tomu víc užije příběh, má pravdu, ale rozhodně to nebudou zásluhou lokalizace. Vyprávění příběhu je totiž pouze formou cut-scén beze slov, takže to bychom si užili tak jako tak, asi právě proto zde česká lokalizace je. Nebylo to vyloženě moc práce navíc.

K tomu všemu příběh sám o sobě není nikterak komplikovaný, natož originální. Jednoho dne se vracíme s maminkou z procházky po okolí naší polorozpadlé chalupy, ke které však dorazili bandité, a tak trochu ji zapálili. To maminku naštve a vydává se pomstít naši chalupu. A jelikož chce, abychom byli v bezpečí, dává nás do kláštera, kde by o nás mělo být postaráno. Náš hlavní hrdina však nechce sedět s rukama v klíně a tak se vydá svou maminku hledat.

Jeho kroky povedou kolem ostřížích zraků farníků, banditů, kojotů a písečné bouře, která se s námi v případě špatných rozhodnutí nebude párat a pošle nás ze skály dolů. Abychom unikli všem zrakům, bude třeba se schovávat do stínů a za překážky. Nápomocen je nám ptáček, který je schopný vycvrlikat, kam se nepřátelé dívají, ale díky tomu se nemůžeme pohybovat. Je proto nutné si sekvence pamatovat a ve správný čas se posunout na správné místo.

Na tomto prvku je postavena celá hratelnost, takže každá úroveň je vlastně jeden velký puzzle. Pro odlákání pozornosti na začátku použijeme jenom kamení, ale časem se náš arzenál rozšíří o prak, sombrero, kouřové granáty nebo rakety od ohňostroje. Díky těmto vychytávkám dokážeme pohnout i s tou nejpevnější stráží. Inteligence nepřátel není vůbec vysoká, chodí, kde byste čekali, ale právě to je další prvek hratelnosti, díky čemuž všechno funguje tak, jak má a nejedná se tedy o chybu či výtku.

Jednotlivá prostředí jsou moc pěkně vyvedená, nejnudnější je asi klášter, ale na druhou stranu musím uznat, že takové kláštery prostě jsou. Exteriéry jsou podstatně hezčí a moc pěkně malované. Čím víc se budeme prokousávat hrou, tím rozsáhlejší jsou jednotlivé úrovně. Hlavně mi vadilo, že chybí nějaká mapa, takže ne vždycky je jasné, kam má člověk jít pro pokračování příběhu a kde se nachází odbočky pro motivace (osvobození) ostatních dětí. Nic pro lidi s horším orientačním smyslem.

Stejně nevyrovnaná je i obtížnost. Jednou jsou hádanky moc lehké, aby následně přituhlo natolik, že hodinářská práce je oproti řešení zdejších puzzlů kovářská činnost. To vede k poměrně časté frustraci, což je věc, kterou jsem u hraní už docela dlouho nezažil, a vůbec mi to nechybělo. Na druhou stranu se dá obecně říct, že hra není vůbec snadná, což může být ku prospěchu věci.

Za mě největším problémem je ovládání a systém krytí. Obě věci jsou hodně nepřesné, ale to tak nějak nejde ruku v ruce s nutností a požadavkem na rychlost a přesnost řešení hádanek. Postava se divně „přilepuje a odlepuje“ od překážek a člověk nikdy přesně neví, kdy jsem schovaný a kdy už ne. Stejně tak házení věcí nemá tu správnou odezvu a hodně často se mi stalo, že jsem předmět hodil o trochu vedle a přilákal jsem jiného strážného, než jsem potřeboval.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Přes toto všechno je El Hijo moc pěknou hrou s příjemnou hratelností, která je výzvou a někdy se mi z hlavy kouřilo opravdu dost. Nebýt horšího ovládání a místy hodně nevyvážené obtížnosti, bylo by hodnocení klidně i vyšší. I tak se však jedná o pěknou stealth hru, kterou jistě ocení všichni příznivci tohoto žánru.
14. 05. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Evil Inside

Mít k něčemu dispozice neznamená, že budu v dané kategorii automaticky hvězdou. Pokud mi příroda do kalhot nadělí hasák antického boha, bude bez filmů pro dospělé jen překážkou pro krejčího. Vytříbené chuťové pohárky ze mě nečiní dalšího Šéfa v akci, ale spíš náruživého žrouta, před nímž se ukrývá i freon lednice. A záliba pro horory nutně nevede k úspěchu na poli tvůrčí činnosti, pokud tedy mám větší ambice než obšlehnutí práce někoho druhého.

»
05. 05. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Under the Jolly Roger

Až si jednou hráči uvědomí, jak hanebně tráví volný čas a celý herní průmysl řachne, můžou si vývojáři pořídit maringotky, hadry z třetí ruky, kouli z čínské lidové sklárny a vyrazit věštit tužby mezi kolotočáře. Oni totiž nejlépe vědí, po čem srdce mé prahne a v případě pirátské tématiky jde hlavně o multiplayerový zážitek. Nikdo jiný mi tak ješitně nepotopí plavidlo jako korzár od jiné konzole. A nikdo jiný mi nepřekazí bitevní vřavu...

»
04. 05. 2021 • SeedarCZ0

Recenze: NieR Replicant ver.1.22474487139

Remake, remaster, ani jedno? Původní hra Nier, která se v roce 2010 objevila na našich trzích po úspěchu v Japonsku, se příliš velké ovace nedočkala. Vydavatelství ale hře dalo ještě šanci a to je jen dobře. Po velmi úspěšném Nier: Automata (součástí Game Pass) se fanoušci série dočkali přepracované verze původní hry Nier: Replicant (číslo verze s dovolením nadále vynechám :D). Povedlo se vydavatelství Square Enix na trh vydat další...

»
28. 04. 2021 • japo0

Recenze: The Sinking City (Series X|S)

„Pro mír a bezpečnost lidstva je naprosto nezbytné, aby některá temná, mrtvá zákoutí a neprobádané hlubiny Země zůstaly v pokoji, aby se spící abnormality neprobudily k životu a rouhavě přežívající noční můry se nevydaly ze svých temných doupat  k novým a větším výbojům.“ H.P. Lovecraft – Hory šílenství

»
26. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Beyond Enemy Lines – Remastered Edition

Na pořádný válečný singl se čeká déle než na očkování proti netopýří chřipce. Prostor tak mají menší tvůrčí celky, jejichž ambice nesahají k milionovým prodejům, ale k pořádné atmosféře, vytříbené hratelnosti a zajímavé zápletce. Když jsou navíc tématem Sověti toužící rozpoutat světovou válku, je duše tuzemského hráče ochotna zahodit vidle, řízky i pivo a okamžitě vyrazit střemhlav na Moskvu. Nebo aspoň do nejbližšího obchodu pro ruskou zmrzlinu a ruské vejce, které na...

»
25. 04. 2021 • SeedarCZ0

Recenze: Hitchhiker – A Mystery Game

Minulý týden nabídku her Xbox posílil další nevšední titul. Hitchhiker je adventura, jejíž vývoj hry má na svědomí studio Mad About Panda. Že vám to nic moc neřekne? Nebojte, nejste sami.

»
24. 04. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 21

Rok se s rokem sešel a opět nadešel ten čas, vymyslet nějaký úvod pro následující recenzi. U pravidelně vycházejících her je to větší oříšek než u jiných, ale to už jsem jistě u nějaké recenze psal. Naštěstí u série MotoGP došlo k tomu, že po dlouhých letech vypadla z kalendáře velká cena Brna, takže úvod můžu věnovat tomu. Je to do jisté míry škoda, protože závod měl u nás tradici a velkou diváckou...

»
23. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: In rays of the Light

Vítejte v místě, kde včera neexistuje a zítra již bylo. Ve světě prázdných chodeb, rozpadlých zdí, špinavých ulic a… ne, nejsme v Mostě. Ani sousedním Litvínově. Tentokrát se cestuje mnohem dál na východ. Až za Mrazíkem, nesmrtelnou Ladou Nivou a agresí měnit budoucnost dějin mocí. A přestože by příběh mohl být zasazen kamkoli, zrovna v těchto exteriérech má své nesmazatelné kouzlo a až psychologický přesah. Jen se nesmíte bát samoty. A temnoty.

»