Recenze: Elex II

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 1.3.2022, 7:55

Publikováno: 1.3.2022, 7:55

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3153 článků

Znáte to, o předčasném slavení vítězství? Oblíbené přísloví tentokrát navštívilo Magalan, který před lety zachránil hrdinný Jax před nechtěnými návštěvníky. Sluncem zalité nebe však proťala nová hrozba, která se zdá být ještě nebezpečnější. Tajemný kruh není jen novou dominantou oblohy, ale také symbolem blížící se apokalypsy. Té však Jax nemůže čelit sám, a tak ho čeká nelehký diplomatický úkol, na jehož konci je sjednocení frakcí, společné pozvednutí zbraní a boj za Magalan a budoucnost vlastních rodin. Tentokrát to ale bude mnohem, mnohem složitější.

A složité to budete mít i vy, pokud pokračování hry studia Piranha Bytes dáte šanci. Stejně jako minule, ani tentokrát nejde o masovou záležitost. Post-apokalyptický svět, kde se mísí středověk s futurismem a fantaskními kouzly, je úchvatný. To ano. Jednotlivé momentky mohou samostatně působit stejným kýčem, jako sněžítko s krtečkem v obchodě na pražském náměstí. Je to všeho směs, jejímž předobrazem jsou hradní pevnosti, podzemní města, trosky naší civilizace a technologie, o nichž doteď sní autoři sci-fi. Ale v celku, jak postupně cestujete mapou, vytvářejí originální obraz fiktivní budoucnosti, kde může mít klacek stejnou moc jako pulzní puška.

Rozličnou architekturu a biomy všeho druhu zpestřují zvířata, roboti, tuláci, rabiáti a skupiny přeživších. Jste fanoušci Jurského světa? Pak si s největší pravděpodobností co nevidět ulovíte raptora. Nebo on vás. Fascinují vás mechaničtí roboti? Zkuste rozvaliny obytných komplexů a možná jich pár potkáte. Hledáte spojence na cestě nebezpečným světem? Pak zvažte podání pomocné ruky a dá-li osud, získáte spojku pro budoucí vyjednávání. Možností, jak trávit herní čas, jsou desítky. Občas stačí dávat pozor a sbírat „drobky“ u cesty, jindy je nutné použít sílu, aby se události pohnuly tím správným směrem. Elex II je nefalšovanou RPG ze staré školy, a právě s tímto tvrzením přichází první těžkosti. I když.

Moderní doba je rychlá a hry se jí přizpůsobily. Jakmile titul nevtáhne během prvních minut, ztrácí zájemce rychleji než píchlá duše vzduch. Když ovšem stvoříte Gothic a Risen, máte moderní trendy na řeznickém háku. První hodiny tak vlastně jen ukusujete drobná sousta hratelnosti, objevujete herní prvky, seznamujete se s fungováním teleportů, jetpacku, levelování postavy a zjišťujete, že k zisku nových dovedností vede zatraceně dlouhá cesta. Nejenom, že hrdina musí mít určité vlastnosti na správném limitu. On musí znát ty správné učitele a disponovat dostatečně velkými zásobami cenin, materiálů a předmětů. Aby Jax nevypadal jako vagabund z pravěku, zabere desítky hodin lootování, vylepšování a zkoumání. A s tím jdou ruku v ruce hlavní dějové linky a vedlejší úkoly, za jejichž plnění je nejvíce zkušeností.

Úvod do příběhu je velkolepý. Nikoliv vizuálně, ale obsahově. Informace se sypou ze všech stran. Než si zopakujete události minulého dílu, je hrdina infikován a hledá akutní pomoc. Mezitím začne postrádat syna, poznávat první frakce a dojde k zjištění, že bývalí nepřátelé se mohou stát cennými spojenci. Postav jsou desítky, úkolů stovky a deník stále víc připomíná seznam nezřízeného prostituta. Ostatně i vy jste děvečka pro všechno a není hanba přiznat, že jdete za prachy. Nebo za ojedinělé komodity. Případně za příslib pomoci do budoucna. Kalendář na stěně odhazuje listy, boty nabírají kilometry a po vašem boku se střídají pomocníci všemožných ras, frakcí a zájmů. Přesně takhle má vypadat tradiční hra na hrdiny, kde činy ovlivňují chování frakcí a vedou k dalekosáhlým důsledkům. Vždy je nasnadě více voleb, ale ne vždy je mezi nimi „švýcarské řešení“. Neutralita je termín z vyprávění kmetů a kdo nejde s někým, jde proti někomu.

Jenže i tenhle aspekt, který jde „piraňám“ na jedničku, se postupně sype. Je obdivuhodné, jak se boj o Magalan rozvětví. Avšak spousta větví je jen příživníkem a bere slunko silnějším částem stromu. Někdy v druhé půlce tak najednou koukáte a cítíte matrixovský syndrom. Opakujete úkoly totožné skladby, vracíte se na ta samá místa a vedete zbytečné dialogy o koninách, jen aby se stalo to, co je nevyhnutelné. Nejspíš by bylo obtížné splnit povinnou stopáž standardní cestou, a tak se i tady hraje na primitivní nastavovanou kaši, které se ne vždy dá vyhnout. Jedinci s přebytkem času a touhou vylepšit vybavení a dovednosti mohou pojmout zbytečné putování jako vhodnou příležitost ukojit své choutky. Ale co my, jejichž palivem hraní je příběh?

My si hodíme studený obklad na hlavu, hrábneme do strun a přidáme si těžkopádné vyprávění do škatulky „veteš z druhé ruky“. Určitá zastaralost v hratelnosti je Elexu vlastní. Dělá ho ojedinělým. Zajímavým. Jak rebeluje proti moderním normám a dělá si věci po mustru starém jak Xbox sám. Jenže on se v minulosti zasekl až moc a odnáší to vše ostatní, o čem ještě nepadla řeč. Nejspíš nezjistím, zda výsledný produkt odpovídá požadavkům vývojářů nebo jen THQ Nordic přestalo posílat výplatu před dokončením projektu. Fakt je ten, že za šestnáct stovek získáte technicky a vizuálně nedotažený polotovar, který je zastaralý jak parní lokomotiva v době magnetických rychlovlaků.

Nejlépe poslouží příklad ze života. Jste psychicky offline, fyzicky mimo provoz. Pracujete v lomu pětadvacet hodin denně, sedm a půl dne v týdnu a nutně potřebujete nadpozemskou masáž. Čidla zraku a podprahové pudy lákají ke sličné roštěnce bujných tvarů, jejíž dekolt by odzbrojil i speciální jednotku. Boky vlní jak modelka na molu a její kanál… tedy Chanel vábí migrující ptactvo z afrických savan. Ale v oblasti toho, co potřebujete, je mantavá a sotva udrží řasenku. Proto volíte zkušenosti její kolegyně v pokročilém věku. Od prvních minut cítíte, že tato patriotka úlevy ví, co činí. Svaly měknou, mysl se rozjasňuje. Nicméně dostavují se rušivé elementy. Paní, s vráskami hlubšími než německé zákopy, slintá jak alpský bernardýn. To, co kape na zmožená záda, nebude masážní olej. Je to silná kuřačka, dojde vám, když chrchlá jak toulavá kočka a chroptí jak neprotažené kachle. A ten její odér… přitažlivý jak shnilý losos pro grizzlyho. Ale co je horší, trpí demencí, proto si nepamatuje, kterou část již masírovala. Jde znovu, ještě a po páté…

Tím jsem nechtěl urazit dědy, babky a další bytosti postaršího věku, ale jen připomenout, že „srdíčko“ a zkušenosti vývojářů jsou k ničemu, když zastaralost klepe na dveře. Pokračování Elexu má hezké nasvícení, nápaditý design prostředí a tím to skončilo. Vše ostatní leželo deset let na přenosném USB disku a čekalo na objevení. Modely postav jsou amatérské. O obličejích raději nemluvě, protože nevidomá třída základní umělecké školy vystihne rysy lidské tváře lépe, a to potmě během půlnočního vyučování. Pohyb je těžkopádný, kolize s překážkami na denním pořádku a interakce s prostředím si žije vlastním životem. O chybách technických, které se budou spravovat příštích dvanáct měsíců, je zbytečné hovořit. Některé jsou typické pro RPG žánr, jiné, spojené například s používáním jetpacku, budou odvozené od specifického cestování mapou.

Co se však nejspíš neopraví, jsou souboje. Ať už stojíte proti lidem, strojům nebo divočině, boj je malá sázka na velkou nejistotu. Obstarožní animace by možná nevadily. Ani obtížnost atakující místy soulsové hry, ale modely se všelijak míjejí, prolínají, a i samotné zamíření na nepřítele bývá postiženo dýchavičností a nepřesností. Nedej bože, aby šarvátky vzbudily pozornost okolní, třebaže negativní, frakce. Že jste chtěli vzít po hlavě jen ještěrku? Smůla. Místo toho mají boule nezaujatí strážní, jejichž dobrota se mění na agresi. Nakonec nestojíte jen před budoucí trofejí na zeď, ale před skupinou naštvaných vojáků, kterým sami nemáte šanci čelit. A podobných nechtěných rozhodnutí uděláte mnohem víc.

Hra má samozřejmě i spoustu pěkných momentů. Světlo dokáže umě čarovat a svět mimo technické reálie ví, jak nadchnout. Ale vše se bortí vždy, když dojde na dialogy s nepřesným dabingem, interiéry a „davové“ sekvence s bloudivou AI. Jestli vás bavil první Elex, od pokračování dostanete očekávaný přídavek se vším, co milujete. Ale i nesnášíte, a tentokrát ve zvýšené porci. Piranha Bytes si jedou i v druhé dekádě třetího tisíciletí to své, čímž míří na hrdiny staré školy. Otázkou je, kolik jich ještě zbylo a zda mají chuť dál podporovat dinosaury RPG žánru.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Pokračování ojedinělé historické sci-fi pokračuje tam, kde předchůdce skončil. Vytahuje na světlo známé tváře, známé místo a staví je před neznámý konflikt, během něhož padnou ideály a hranice mezi frakcemi. Elex II hýří mechanikami a hratelností, kterou postrádá drtivá většina moderní produkce a směle se dá považovat za jeden z posledních mainstreamových projektů postaveném na šabloně komplexnosti a výpravnosti. Jen by si z oněch dávných časů nemusel brát vše. Kalendář nepustí. Audiovizuální zpracování, na úrovni nezávislé produkce, nedělá pěknou reklamu a spolu s mnoha chybami bude důvodem, proč Magalan poznají jen ryzí fandové žánru a, někdy v budoucnu, milovníci slev a výhodných předplatných. Na druhou stranu, kde jinde má Billy Idol koncert před ruinami lidské existence.
27. 05. 2022 • HusekD0

RECENZE: Kao the Kangaroo

Okolo nového milénia se v herním průmyslu začal objevovat nový trend v podobě 3D plošinovek, ve kterých byl hlavní hrdina se zvířecí podobou. Mezi nejznámější tituly patří jednoznačně Sonic, Crash Bandicoot, nebo fialový dráček Spyro. Téměř okamžitě si u hráčů získali velkou popularitu a každý vývojář si přál mít ve svém portfoliu hru s chlupatým hrdinou. S touto vyzí si pohrávali i vývojáři ze studia Titus Interactive a už v...

»
27. 05. 2022 • DandyCZE0

RECENZE: Thrustmaster TCA Yoke Pack Boeing Edition

Jako velký fanoušek letadel si nikdy nenechám ujít možnost vyzkoušet nové perifériím které mají umocňovat požitek z hraní her. Dneska se nám do rukou dostala novinka od společnosti Thrustmaster, tak jí jdeme vyzkoušet.

»
21. 05. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Vampire: The Masquerade Swansong

Jméno světa World of Darkness, ze kterého vychází celá řada papírových RPG a jiných děl, jistě mnohým hráčům na první dobrou nic neřekne. Jakmile ale zmíním hry jako Vampire: The Masquerade Redemtion či Bloodlines, jistě se srdce nejednoho hráče zatetelí blahem. Ostatně právě Bloodlines si získalo prakticky kultovní status, o který se komunita starala dlouho poté, co se studio Troika Games rozpadlo na prach. Bouřlivé reakce také vyvolalo oznámení pokračování...

»
19. 05. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Dolmen

Už jste přemýšleli nad tím, že vyhlížená budoucnost nejspíš nebude tak růžová, jak si optimisté z řad vesmírných kolonizátorů a objevitelů představují? Případů, kdy lidstvo našlo kdesi v kosmu nový eden, je méně než úspěšných útěků z Alcatrazu. Přitom nutnost vytvořit životadárné prostředí je tou nejmenší překážkou. Většinou narazí už výprava průkopníků, která najde tajemný artefakt, mimozemská vejce nebo slabinu palubního počítače, jehož obvody se rozhodnou posádku vyřadit. No a kde je mimozemská...

»
21. 04. 2022 • HusekD0

RECENZE: MotoGP 22

Italská společnost Milestone nás pravidelně zásobuje svými závodními tituly. Minulý měsíc jsme vám v recenzi představili páté pokračování ze série Monster Energy Supercross, jenž si od nás odneslo velmi kladné hodnocení. Pokud ale při závodech dáváte místo prachu a bláta přednost rozpálenému asfaltu, tak jsme právě pro vás nyní připravili podrobný rozbor krále jednostopého motoristického sportu v podobě licencované hry MotoGP 22. Letošní ročník sebou přinesl spoustu zajímavých novinek a...

»
17. 04. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: LEGO Star Wars: The Skywalker Saga

Čím jsem starší, tím víc zjišťuji, že mě zase táhnou stavebnice od dánského LEGA. A nepřipadám si ani moc divně, jelikož lidé v mém okolí jsou na tom stejně. Ne všichni na to máme tolik času, jako dříve, ale rozhodně nám nechybí chuť si něco postavit. Druhou věcí je, že naše peněženky jsou také docela naplněny, a tak i samotnému LEGU došlo, že je třeba toho využít. Takový boom stavebnic pro...

»
04. 04. 2022 • HusekD0

RECENZE: Monster Energy Supercross 5

S novým rokem přichází k hráčům spousta nových značek a také nové díly z již zaběhnutých sérií. Vývojáři, kteří se drží reálné sportovní předlohy to u fanoušků nemají snadné. Musí do svých her přinést jistou inovaci, vylepšení mechanismů a to všechno proto, aby si u hráčů ospravedlnili každoroční AAA cenu svého produktu. Jedno takové vývojářské studio sídlí v Miláně a jedná se o Italskou firmu Milostone. Ti mají ve svém...

»
03. 04. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Tiny Tina’s Wonderlands

Deskové hry mají povinné místo ve vývoji hráče. Tím netvrdím, že dobytí pokladnice v kouzelném Z pohádky do pohádky se rovná přípravě na Skyrim, ale posouvání figurek po kartonové podložce učí dodržování pravidel, respektu k soupeři a pomáhá budovat trpělivost. A také zvládat hněv, to když vám kapituluje poslední figurka před vytouženým domečkem nebo když přijdete o snový dům v té nejlukrativnější ulici. A díky Tině si teď kouzlo deskovek může připomenout každý.

»