Recenze: Evil Inside

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 14.5.2021, 8:18

Publikováno: 14.5.2021, 8:18

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3094 článků

Mít k něčemu dispozice neznamená, že budu v dané kategorii automaticky hvězdou. Pokud mi příroda do kalhot nadělí hasák antického boha, bude bez filmů pro dospělé jen překážkou pro krejčího. Vytříbené chuťové pohárky ze mě nečiní dalšího Šéfa v akci, ale spíš náruživého žrouta, před nímž se ukrývá i freon lednice. A záliba pro horory nutně nevede k úspěchu na poli tvůrčí činnosti, pokud tedy mám větší ambice než obšlehnutí práce někoho druhého.

Přitom stačilo naladit tuzemskou televizní stanici a ze všech případů majora Zemana vybrat Studnu. Vhodné zpracování Brůny mohlo přiblížit český venkov zahraničním turistům a zároveň poukázat na víceúčelové využití sběrny na vody. Místo toho se však JanduSoft rozhodl adaptovat vlastní příběh. V něm je za oběť žena dvou dětí, kterou její choť poslal na onen svět ostrým expresem. V opuštěném domě tak zůstává cvrček v postýlce a dospívající Mark, který cítí morální povinnost nasadit dospělé boty a postarat se o sourozence. Zároveň by rád věděl, co se skutečně stalo. Proto se uchyluje ke spiritistické tabulce v domnění, že máti je sdílná i ve fázi rozkladu. A toho večera…

… do jímky hororového žánru padl další exkrement. Tentokrát za něj ale vděčím i tak trochu elitě ve své branži. Když Kojima a Del Toro vytvořili ukázku na psychologický horor P. T., který následně Konami odstřelilo jak zmrzačeného psa, nejspíš netušili, kolik následovníků jejich počin dostane. Z depresivních chodeb domu se stal malý kult, jehož fanatičtí následovníci ztratili soudnost a v domnění, že se stali nevolenými mesiáši, dělají ostudu jak sobě, tak žánru, který má už tak brakovou pověst. Čest výjimkám. Visage dokázala koncept vytěžit do obsáhlého příběhu, kde dům sloužil pouze jako rozcestí příběhů. Jenže Evil Inside se nehne z několika metrů čtverečních. Navíc nutí je procházet stále dokola.

Nebudu vypisovat, jak efektivně je možné naložit s prostory nemovitostí. Pusťte si první Outlast, Layers of Fear, Observer nebo už zmíněnou Visage. Vše je pouze o fantazii a zdi nemusí být hranicí, ale jen branou do dalších světů. To se k autorům, jejichž práce nestojí ani za peníze na oběd od armády spásy, nesjpíš nedoneslo. Celý děj postavili na deseti kolech, během kterých se zas a znova chodí stejným prostorem. Ano, jednou se otevřou dveře koupelny, podruhé dětského pokoje a potřetí se možná podívám na schodiště. Pro lepší zpestření vypadne elektřina nebo spadne lustr. Skutečně jsem se bál. Ovšem toho, že budu muset sterilním domem projít ještě jednou. A pak zase. A ještě.

I takto pitomě laděný koncept by šlo vhodně využít. Třeba pro vyprávění, pro proměnlivou interakci s prostředím, pro variabilní hádanky a pro desatero z kroniky o strašení. Hádám… ne, troufám si tvrdit, že průměrný fanoušek hororů by během zastřihování nosních chloupků vymyslel nespočet variací, jak zužitkovat vybavení kuchyně, hračky v dětském pokoji, zastavené hodiny v hale a kulečníkový stůl v garáži. Evil Inside nenabízí ANI JEDEN. Místo toho každý průchod použije jeden „jump scare“, který byl principem otravný už v době, kdy Hitchcock neměl dvě brady. Doporučení autorů, že hraní je lepší se sluchátky, absolutně ignorujte. Během vyskakovacích lekaček se zvyšuje úroveň hlasitosti nad únosnou míru. Primitivní snaha vytrhnout z nudy a nastupujícího mikrospánku jen usvědčuje autory z neschopnosti a zárodky atmosféry definitivně pohřbívá pod nánosem stereotypu.

Vyjma závěru, kdy dokonce musím použít oba triggery najednou, je na průchod zapotřebí jen směrových páček a tlačítka „A“. Děkuji, že byl můj ovladač ušetřen přehnaného opotřebení součástek, ale skutečně rád bych si otevřel zásuvku, prozkoumal lednici, posunul o dvacet centimetrů tágo… nic? Za tvůrce mlčky odpovídá technická kvalita hry, která se může pochlubit jen velmi hrubými modely a řadou textur, za něž by se styděl i id Software v době svých začátků. Prošpikovat titul skripty a dát jim hrany sovětského lidového vozu, chce buď odvahu nebo kapačkami dopovaný flegmatismus.

Na druhou stranu obdivuji, jak prázdnou hru lze dnes prodávat. Jakmile se začaly sypat achievementy co pár minut, bylo jasné, že titul neoplývá enormní délkou. Ale necelých 50 minut? A to jsem se snažil každé kolo znovu vše oběhnout a otevřít. Jít pouze za předvídatelným dějem, a nemít úmyslně zpomalenou postavu, je reálná herní doba poloviční. Suma 369 kachen sice není jmění irského skřeta, ale pořád jde o částku, za níž v rozvojových zemích zažijete chvíle něhy, a ještě si odvezete exotickou diagnózu pro svého lékaře. Tudíž její utracení za „demo“ je v rozporu se zdravím rozumem.

2
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Nejděsivějším na celém Evil Inside je skutečnost, že si možná najde své fanoušky. Jestli i vás naláká mistrně poskládaný trailer, tak vězte, že jde o výtah z celé hry a nic jiného už vás nečeká. Naopak se připravte na nejnudnější procházku v daném žánru, která nemá absolutně nic, čím by mohla oslovit. A pokud hledáte snadný terč achievementů, raději si na měsíc předplaťte Game Pass.
20. 09. 2021 • SeedarCZ0

RECENZE: NBA 2K22

NBA 2K22 – král sportovních her opět na scéně. Jistě, můžete si o basketbalu myslet co chcete. Nakonec, ani já nejsem kdovíjaký fanoušek tohoto spíše amerického sportu. Nicméně, v žánru sportovních her tato série nejspíš nemá konkurenci. A to už dlouhá léta.

»
17. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC 10

Jubilea jsou fajn v tom, že se při nich většinou pořádá nějaká fajnová oslava. V herním světě se opijí tak maximálně vývojáři, ale ani hráči nestrádají. Letošní ročník rally soutěží s oficiální licencí WRC také letos slaví a to kulatým 10. dílem. Zároveň je to pro Francouze z Kylotonnu taková menší derniéra, jelikož příští ročník bude jejich poslední. Pak si značky a licenci WRC přeberou konkurenti z Codemasters.

»
16. 09. 2021 • HusekD0

RECENZE: Crown Trick

Když bychom si měli vybrat jeden z nejpopulárnějších herních žánrů u indie vývojářů, tak se ve většině určitě shodneme na žánru rogue. A není se vůbec čemu divit. Ať už se budeme bavit o jeho zakladateli Rogue z roku 1980, nebo titulech z posledních let jako je například Binding of Isaac, Dead Cells, cenami ověnčený Hades, tak všechny tyto hry mají jedno společné. Smrt v nich není něco, co vás přivede k poslední uložené...

»
15. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Life is Strange True Colors

Adventurní série Life is Strange se nezapomenutelně zapsala do herní historie především svým prvním dílem, za kterým stálo francouzské studio Dontnod. Teenage drama řešící běžné starosti dospívání a zároveň nadpřirozené schopnosti u publika zkrátka zabodovalo. Navázat na tento úspěch druhým dílem se studiu příliš nepodařilo a Life is Strange 2 sbíralo rozporuplné reakce. Ani odbočka Tell Me Why se nepovedla tak dobře, jak její autoři jistě zamýšleli.

»
13. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Super Animal Royale

Je to pár let, co multiplayerové řežby ovládl režim battle royale. Ten vychází se stejnojmenného japonského filmu (který není vůbec špatný) a je postaven na jednoduchém principu – skupina hráčů bojuje na ostrově do posledního muže, přičemž k vítězství jim dopomáhají nejen vlastní schopnosti, ale také všude možně poschovávané zbraně. Postupně zmenšující se herní mapa je příslibem nervydrásajících soubojů, ze kterých může vyváznout živý jen jeden.

»
03. 09. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Iron

„Lid přepadli, vesnici vypálili a protějšek zabili. Obraťte kroky své a pospěšte z tohoto kraje, kde smrt číhá na každém kroku.“ Podobným způsobem by ústřední postava mohla varovat každého, kdo se odváží, natáhne ruku po gamepadu a pomůže ji sjednat nápravu brutálních činů. V době, místech a legendách, kde se msta stává nejlepším přítelem, tepe další titul do severských mytologií, aby z run vykřesal dalšího hrdinu. Nebo hrdinku. To záleží, zda při...

»
01. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Pile Up! Box by Box

Kartonová krabice je věc, nad kterou se člověk nijak zvlášť nepozastaví. Přitom je to věc, která nám pomáhá při každodenních činnostech nebo důležitých životní událostech, jako je třeba stěhování. Mě také nikdy ani nenapadlo, že by krabice mohly prožívat nějaké zajímavé události což změnil příchod Solid Snakea. Ten se do nich začal schovávat, aby ho nepřátelé tak snadno neobjevili a možná se na světě najde spousta teroristů, kteří kolem každé...

»
31. 08. 2021 • tonyskate0

RECENZE: Rustler – středověká parodie na GTA

Kdo by si nechtěl zahrát středověkou GTA, která je navíc parodií na slavný hit umí si udělat srandu i sama ze sebe. Přesně tak se dá popsat Rustler, jenž si po předběžném přístupu našel cestu i na konzole a my se v naší recenzi podíváme, jestli je tato premisa skutečně tak dobrá, jak zní.

»