RECENZE: F1 2017

Autor: p.a.c.o Publikováno: 25.8.2017, 9:05

Publikováno: 25.8.2017, 9:05

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1287 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Závodní hry buď milujete, anebo patříte do skupiny, která odsuzuje to nesmyslné kroužení do kola a vůbec nechápe, co na tom koho může bavit. Ani v případě, že máte závodní hry rádi, nemusí vám sedět každá. Někdo má radši dvě kola než čtyři, jiní jsou rádi pokrytí blátem a ježdění na kola je neoslovuje a další skupina pak nedá dopustit na jízdu po okruzích, kde v souboji s časem pilují průjezd každou zatáčkou, čehož výsledkem je závodnická symfonie a těsné souboje kolo na kolo. Od vítězství nebo prohry vás pak dělí centimetry, kdy pocit z euforie může velice rychle vystřídat zoufalství a beznaděj.

Možná se teď mnozí ptáte, co jsem tím chtěl říci, takže vězte, že výše zmíněné mělo sloužit jako úvod k údajné královně motorsportu, za níž série Formule 1 bývá často považována. Zda je to tvrzení pravdivé či nikoli, nechám na každém z vás, ale pravdou je, že formule jsou vnímány jako stroje se skvělou rychlostí, místy až neuvěřitelnou přilnavostí k vozovce, kladoucí na svého řidiče nároky srovnatelné s pilotem vojenského speciálu. Všechny tyto pocity se snaží věrně navodit i virtuální zpracování od Codemasters, jejichž letošní ročník F1 2017 právě odstartoval.

Jelikož jsem několik posledních ročníků vyzkoušel spíše jenom okrajově, těšil jsem se, co se na mě v roce 2017 chystá. Videa slibovala nejen týmy, tratě a závodníky z aktuálně probíhající sezóny, ale lákala i na starší závodní skvosty, které historii Formule 1 utvářely. Záměrně se snažím vyhnout slovu historické, protože zase tak staré (alespoň z mého pohledu) i ty nejstarší stroje ve hře nejsou. Nových lákadel jsem v novém F1 2017 našel spoustu, ale i tak mé první kroky vedly opět do kariéry.

I v ní na nás čeká celá řada novinek, včetně upravených pravidel. Než jsem se dostal poprvé na závodní trať, připadal jsem si tak trochu jako v nějaké strategii nebo RPG. Všude samé statistiky, získávání bodů, vylepšování asi miliardy parametrů jednotlivých částí formule a k tomu pneumatiková loterie. Pro mnohé to ale zas taková novinka nebude, protože podobně se hrál i loňský ročník, jenom možnosti voleb nebyly tak široké. Každopádně, kdo se rád prohrabuje čísly a pročítá milion statistik, popisků a vysvětlivek, musí být v sedmém nebi. Závodnické duše prahnoucí po kontaktu s vozovkou vezmou jistě rádi za vděk radami inženýrů, kteří dokáží většinou dobře poradit a nabídnout optimální řešení a hurá dobývat vrchol v podobě titulu mistra světa.

Získávání bodů pro inženýry za plnění úkolu se stane jedním z hlavních bodů kariéry, abychom svou formuli mohli co nejvíce technologicky vylepšit. Oproti loňskému roku je vývojový pavouk podstatně rozvětvenější, takže své pracně získané body budete mít rozhodně zač utratit a vrhnout se takovým směrem, který bude vašemu jízdnímu stylu nejvíc vyhovovat. Vývojáři šli dokonce tak daleko, že ne každé vylepšení se povede zrealizovat hned napoprvé. Klidně k vám přijde váš inženýr a suše oznámí, že vylepšení se nepovedlo, sorry jako a jestli ho chcete, musíte to zkusit znovu. Druhá loterie se pak rozjíždí u zmíněného výběru pneumatik. Tady jsem si připadal jako dítě v cukrárně a samou rozmlsaností jsem nevěděl, co bych na svou formuli obul, abych byl co nejrychlejší. Naštěstí jsem byl limitován počtem sad na závodní víkend, což mě dostatečně motivovalo, abych vybíral moudře.

První kontakt se závodním okruhem v Austrálii mě nadchnul. Moje nastavení jízdního modelu bych označil jako uživatelsky přívětivější (kontrola trakce, stability a zjednodušený start), ale zase jsem jel bez asistenta brzdění a s modelem poškození simulace, na nějž jsem se nejvíc těšil. Že funguje, jsem se přesvědčil poměrně záhy, kdy můj první kontakt s bariérou skončil nejen zničením předního přítlačného křídla, ale také utrženým kolem. Následoval tedy restart a já se do ježdění pustil znovu a lépe. Po chvilce kroužení jsem si na jízdní model zvykl a se svou formulí Toro Roso se začal pomalu přibližovat těm nejlepším.

Jízdní model je hodně příjemný a troufnu si tvrdit, že každý si hru dokáže přizpůsobit pro své potřeby a jezdecké dovednosti. Navíc formule se musí pěkně ovládat i na volantu, jelikož vám umožní plynulé zatáčení a kopírování zatáček. Mínusem je, že pokud jste hráli hru i loni, v jízdním modelu moc změn nenajdete. Možná mi přišel o trochu „těžší“, ale to může být jenom můj osobní pocit.

Dynamicky se měnící počasí hraje roli i letos, a navíc jeho změna byla jasně patrná i u mého nastavení. To sice není již žádná extra novinka, ale stejně mě dokázala překvapit. To si takhle jedete všechny tréninky na suchu, zajíždíte super časy a cítíte se jako budoucí mistři světa. Pak přijde kvalifikace a ono prší, což naruší všechny grify, brzdné momenty a je třeba se tomu přizpůsobit. To je ta lepší varianta, kdy prší od začátku. Dost dobře se může stát, že je celý závod sucho a posledních pár kol před koncem začne pršet. Zajedu přezout nebo to ještě dokroužím? V tuto chvíli naštěstí dokáží dobře pomoci inženýři, kteří cennou radou často zachrání závod. Jenže co naplat, když obdobně vše fungovalo i posledně.

Ani naši soupeři nejsou žádní nazdárci, jezdí docela agresivně a nic nám nedarují. Potěšující je možnost nastavit si jejich obtížnost díky posuvníkům k obrazu svému, a to je pro letošek příjemná změna. Drobnou výtkou pak je fakt, že by se nemuseli zas tak moc držet ideální stopy nebo vás držet v šachu, protože vás zpět do stopy nepustí a radši vás sestřelí. No a pak jsou tu vlivy jako virtuální safety car, skutečný safety car nebo technická závada, jež také může ukončit naše závodní snažení. Otázka kdy vyměnit jakou část motoru se také dostane ke slovu. Jak jsem již zmínil, nastavení je spousta a jestli vás baví ladit formuli a všechny její aspekty k obrazu svému, budete spokojeni.

V úvodu jsem zmínil největší novinku letošního dílu, a to starší formule. Zatím jsme si neřekli, kdy se k nim ve hře dostaneme. Možností je více a jedna z nich je ukryta v kariéře. Po dojetí závodu na nějakém pěkném místě si nás zavolá manažer a nabídne nám možnost zajet si nějakou výzvu právě se starší monopostem. Můžete předjíždět daný počet aut na čas nebo se snažit vyhrát v bezvýchodné situaci. Variací je více a stejně tak i aut, do nichž usedneme. Přesně v tu chvíli se mi v oku objevila nostalgická slza, protože svezení je to víc než pěkné, a navíc s tím správným formulovým zvukem. Co se ovládání týče, ovládají se hezky a opravdu je radost s nimi jezdit. Při zmínce o výzvách se sluší říct, že je možné si je užít i s novými vozy, jelikož každý týden na nás čeká nějaký okamžik z právě probíhající sezóny, v němuž bude třeba získat co nejvíce bodů, a tak obsadit přední místo na světovém žebříčku.

Multiplayer je součástí i zde, takže pokud vás lákají souboje s živými hráči, není nic snazšího. Vytvořit si můžete jak jednotlivý závod za daných podmínek nebo jenom trénink, tak i online šampionát. Matchmaking fungoval pěkně svižně a umožňuje připojení až dvaceti závodníků, což dokáže vytvořit tu správně jiskřivou atmosféru.

Přes všechny překážky jsme se dostali až ke grafickému zpracování. Hráče loňského ročníku žádné překvapení nečeká, všechno je hodně podobné jako loni a snad i ta manažerka a zbytek týmu vypadá na chlup stejně. Pro nováčky zopakuji následující. Jestli se v grafice zaměříte na zpracování tratí a monopostů, budete spokojeni nebo možná, jako já, místy dokonce unesení. Míra detailů občas až bere dech, takže na hru je radost pohledět, což ostatně dokazují okolní screeny. Bohužel animace postav a jejich vzhled už se mi tolik nelíbil, což může být pouze můj osobní nevkus. Celkově jsem však byl moc spokojen a i po grafické stránce je hra parádní.

Hlavním záporem hry je hra samotná. Od ročníku 2016 se na první pohled liší jenom hodně málo a až při podrobnějším pohledu jezdec objeví hlubší možnosti nastavení a celkové dotažení myšlenek od posledně. Dále tu máme nový herní režim výzev a herní módy spojené se staršími formulemi. Další věci jsou už spíše kosmetické a na vlastní hratelnost nemají moc velký vliv.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Cílová rovinka je zde a F1 2017 jí prosvištěli s báječným časem. Báječným pro ty, kdo formule minimálně dva roky nehráli, protože v tom případě se můžete těšit na parádní herní zážitek a s koupí hry nemusíte zrovna dvakrát otálet. Harcovníci série bohužel moc nového nenajdou a jestli je nelákají zmíněné prohloubení novinek z loňska, bude pro ně asi lepší počkat na nějakou slevu. Novinek sice není mnoho, ale to nic nemění na faktu, že jsem se skvěle bavil, příprava na závody opět baví a kariéra mě nakonec pohltila tak, že se mi do mého auta vůbec nechtělo. Do toho vzpomínkové formule, noční Monako a opět je tu báječná formulová záležitost.
24. 11. 2017 • kristine4chaos0

Recenze: LEGO Marvel Super Heroes 2

Fanoušci komiksových vesmírů jsou často jak kočky se psy, protože všichni tvrdí, že právě ten jejich je nejlepší. Největší rivalita samozřejmě panuje mezi společnostmi Marvel a DC. Superhrdinové svadí nepřímý boj na pultech tiskovin, v televizi, na stříbrném plátně, ve videohrách a také v našich domovech. U nás není výjimka. Když se mi podaří přítele přemluvit k třetímu Thorovi, automaticky musím počítat s povinnou projekcí Ligy spravedlnosti. On sní po nocích o tom, jak se...

»
22. 11. 2017 • lindros88cze4

RECENZE: L.A. Noire pro Xbox One

Detektivní thriller L.A. Noire od dnes již zaniklého australského studia Team Bondi, se vrací, aby se podíval na moderní konzole. Rockstar Games připravily remaster této povedené hry a my se teď mrkneme, jestli dokáže obstát i dnes.

»
20. 11. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Star Wars Battlefront II

V žádné předaleké galaxii, kde wookieeové dávají dobrou noc, ale v nám důvěrně známém vesmíru vznikla kdysi série Battlefront. S blyštivou značkou Star Wars a ještě opulentnějším logem LucasArts, dostali fanoušci rodinných fantasy pohádek poctivou dávku akce, která jim do gamepadů přinesla ty největší hrdiny z obou stran Síly. Jenže galaxie se mění, hrdinů přibývá, souboje mezi Impériem a rebely kývají miskami vah a Battlefront se vrací jak Darth Maulův světelný meč. Electronic Arts...

»
19. 11. 2017 • p.a.c.o3

RECENZE: Need for Speed Payback

Dlouholeté herní série mají často velké zástupy fanoušky, kteří se těší na každý další díl a většinou dokážou nějakou tu nedokonalost prominout. Jsou ale série, které každým dalším dílem o fanoušky přichází, a to i navzdory svému opravdu zvučnému jménu. Velkou snahu v odhánění příznivců projevují Electronic Arts společně s Ghost Games se svou dvorní značkou Need for Speed, jejíž poslední díl se vřelého přijetí opravdu nedočkal. Nejspíš i proto si vývojáři...

»
14. 11. 2017 • p.a.c.o10

RECENZE: Rush: A Disney-Pixar Adventure

Herní svět nejsou jenom potoky krve nebo dojemné rozsáhlé příběhy, které projdete za několik desítek hodin. Mezi hráči jsou totiž i ti menší, jež potřebují jiný přístup, a jelikož neudrží tak dlouho pozornost, i jejich herní dobrodružství musí mít tu správnou délku. Hry pro děti prostě mají svá specifika a dospělí hráči jim na chuť úplně přijít nemusí, což ostatně není ani cílem. Horší to mají dospělí recenzenti, kteří se...

»
13. 11. 2017 • chaosteorycz5

Recenze: Zoo Tycoon: Ultimate Animal Collection

Zdá se mi, jako by to bylo včera, co jsem zde na webu, ještě v pozici pouhého čtenáře, četl recenzi na Zoo Tycoon. Onehdy se kradla na mysl otázka, proč vůbec Microsoft vydává verzi pro končící generaci konzolí, když stavění zoo působí dojmem skvělého launch titulu pro tu novou. Bylo by tedy lepší nechat ji výhradně pro Xbox One. I když hodnocení zase takové terno nebylo, měl jsem v plánu si časem...

»
10. 11. 2017 • chaosteorycz9

Recenze: Sonic Forces

Doktor Eggman už to zase zkouší. Opět se chce stát pánem světa, tedy těch zbytků, které nestačí jeho parta lotrů zničit. Aby mu to Sonic tentokrát nepřekazil, má Eggman trumf poháněný magickým krystalem, tajemnou postavu pojmenovanou Infinite. Ta dokáže manipulovat s časem, dimenzemi a Sonica hned v prvních minutách deklasuje. Slavný modrý hrdina tak končí na doktorově „Hvězdě smrti“, kde na něm Robotnik hodlá dělat pokusy, aby našel zdroj jeho síly a dokončil...

»
09. 11. 2017 • lindros88cze8

RECENZE: Super Lucky’s Tale

V průběhu let jsme se dočkali nespočtu plošinovek, které dali vzniknout kultovním postavám, ať už to byli Banjo-Kazooie, Mario či Crash Bandicoot. Letošní rok je na ně sice docela bohatý, přeci jen vyšly hry jako Yooka-Laylee či remaster Voodoo Vince, ale je pravda, že Microsoft podobně roztomilého maskota vždy postrádal. A navzdory různým kvalitám, které exkluzivita Super Lucky’s Tale nabízí, ani lišák Lucky jím nebude…

»