RECENZE: F1 2017

Autor: p.a.c.o Publikováno: 25.8.2017, 9:05

Publikováno: 25.8.2017, 9:05

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1325 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Závodní hry buď milujete, anebo patříte do skupiny, která odsuzuje to nesmyslné kroužení do kola a vůbec nechápe, co na tom koho může bavit. Ani v případě, že máte závodní hry rádi, nemusí vám sedět každá. Někdo má radši dvě kola než čtyři, jiní jsou rádi pokrytí blátem a ježdění na kola je neoslovuje a další skupina pak nedá dopustit na jízdu po okruzích, kde v souboji s časem pilují průjezd každou zatáčkou, čehož výsledkem je závodnická symfonie a těsné souboje kolo na kolo. Od vítězství nebo prohry vás pak dělí centimetry, kdy pocit z euforie může velice rychle vystřídat zoufalství a beznaděj.

Možná se teď mnozí ptáte, co jsem tím chtěl říci, takže vězte, že výše zmíněné mělo sloužit jako úvod k údajné královně motorsportu, za níž série Formule 1 bývá často považována. Zda je to tvrzení pravdivé či nikoli, nechám na každém z vás, ale pravdou je, že formule jsou vnímány jako stroje se skvělou rychlostí, místy až neuvěřitelnou přilnavostí k vozovce, kladoucí na svého řidiče nároky srovnatelné s pilotem vojenského speciálu. Všechny tyto pocity se snaží věrně navodit i virtuální zpracování od Codemasters, jejichž letošní ročník F1 2017 právě odstartoval.

Jelikož jsem několik posledních ročníků vyzkoušel spíše jenom okrajově, těšil jsem se, co se na mě v roce 2017 chystá. Videa slibovala nejen týmy, tratě a závodníky z aktuálně probíhající sezóny, ale lákala i na starší závodní skvosty, které historii Formule 1 utvářely. Záměrně se snažím vyhnout slovu historické, protože zase tak staré (alespoň z mého pohledu) i ty nejstarší stroje ve hře nejsou. Nových lákadel jsem v novém F1 2017 našel spoustu, ale i tak mé první kroky vedly opět do kariéry.

I v ní na nás čeká celá řada novinek, včetně upravených pravidel. Než jsem se dostal poprvé na závodní trať, připadal jsem si tak trochu jako v nějaké strategii nebo RPG. Všude samé statistiky, získávání bodů, vylepšování asi miliardy parametrů jednotlivých částí formule a k tomu pneumatiková loterie. Pro mnohé to ale zas taková novinka nebude, protože podobně se hrál i loňský ročník, jenom možnosti voleb nebyly tak široké. Každopádně, kdo se rád prohrabuje čísly a pročítá milion statistik, popisků a vysvětlivek, musí být v sedmém nebi. Závodnické duše prahnoucí po kontaktu s vozovkou vezmou jistě rádi za vděk radami inženýrů, kteří dokáží většinou dobře poradit a nabídnout optimální řešení a hurá dobývat vrchol v podobě titulu mistra světa.

Získávání bodů pro inženýry za plnění úkolu se stane jedním z hlavních bodů kariéry, abychom svou formuli mohli co nejvíce technologicky vylepšit. Oproti loňskému roku je vývojový pavouk podstatně rozvětvenější, takže své pracně získané body budete mít rozhodně zač utratit a vrhnout se takovým směrem, který bude vašemu jízdnímu stylu nejvíc vyhovovat. Vývojáři šli dokonce tak daleko, že ne každé vylepšení se povede zrealizovat hned napoprvé. Klidně k vám přijde váš inženýr a suše oznámí, že vylepšení se nepovedlo, sorry jako a jestli ho chcete, musíte to zkusit znovu. Druhá loterie se pak rozjíždí u zmíněného výběru pneumatik. Tady jsem si připadal jako dítě v cukrárně a samou rozmlsaností jsem nevěděl, co bych na svou formuli obul, abych byl co nejrychlejší. Naštěstí jsem byl limitován počtem sad na závodní víkend, což mě dostatečně motivovalo, abych vybíral moudře.

První kontakt se závodním okruhem v Austrálii mě nadchnul. Moje nastavení jízdního modelu bych označil jako uživatelsky přívětivější (kontrola trakce, stability a zjednodušený start), ale zase jsem jel bez asistenta brzdění a s modelem poškození simulace, na nějž jsem se nejvíc těšil. Že funguje, jsem se přesvědčil poměrně záhy, kdy můj první kontakt s bariérou skončil nejen zničením předního přítlačného křídla, ale také utrženým kolem. Následoval tedy restart a já se do ježdění pustil znovu a lépe. Po chvilce kroužení jsem si na jízdní model zvykl a se svou formulí Toro Roso se začal pomalu přibližovat těm nejlepším.

Jízdní model je hodně příjemný a troufnu si tvrdit, že každý si hru dokáže přizpůsobit pro své potřeby a jezdecké dovednosti. Navíc formule se musí pěkně ovládat i na volantu, jelikož vám umožní plynulé zatáčení a kopírování zatáček. Mínusem je, že pokud jste hráli hru i loni, v jízdním modelu moc změn nenajdete. Možná mi přišel o trochu „těžší“, ale to může být jenom můj osobní pocit.

Dynamicky se měnící počasí hraje roli i letos, a navíc jeho změna byla jasně patrná i u mého nastavení. To sice není již žádná extra novinka, ale stejně mě dokázala překvapit. To si takhle jedete všechny tréninky na suchu, zajíždíte super časy a cítíte se jako budoucí mistři světa. Pak přijde kvalifikace a ono prší, což naruší všechny grify, brzdné momenty a je třeba se tomu přizpůsobit. To je ta lepší varianta, kdy prší od začátku. Dost dobře se může stát, že je celý závod sucho a posledních pár kol před koncem začne pršet. Zajedu přezout nebo to ještě dokroužím? V tuto chvíli naštěstí dokáží dobře pomoci inženýři, kteří cennou radou často zachrání závod. Jenže co naplat, když obdobně vše fungovalo i posledně.

Ani naši soupeři nejsou žádní nazdárci, jezdí docela agresivně a nic nám nedarují. Potěšující je možnost nastavit si jejich obtížnost díky posuvníkům k obrazu svému, a to je pro letošek příjemná změna. Drobnou výtkou pak je fakt, že by se nemuseli zas tak moc držet ideální stopy nebo vás držet v šachu, protože vás zpět do stopy nepustí a radši vás sestřelí. No a pak jsou tu vlivy jako virtuální safety car, skutečný safety car nebo technická závada, jež také může ukončit naše závodní snažení. Otázka kdy vyměnit jakou část motoru se také dostane ke slovu. Jak jsem již zmínil, nastavení je spousta a jestli vás baví ladit formuli a všechny její aspekty k obrazu svému, budete spokojeni.

V úvodu jsem zmínil největší novinku letošního dílu, a to starší formule. Zatím jsme si neřekli, kdy se k nim ve hře dostaneme. Možností je více a jedna z nich je ukryta v kariéře. Po dojetí závodu na nějakém pěkném místě si nás zavolá manažer a nabídne nám možnost zajet si nějakou výzvu právě se starší monopostem. Můžete předjíždět daný počet aut na čas nebo se snažit vyhrát v bezvýchodné situaci. Variací je více a stejně tak i aut, do nichž usedneme. Přesně v tu chvíli se mi v oku objevila nostalgická slza, protože svezení je to víc než pěkné, a navíc s tím správným formulovým zvukem. Co se ovládání týče, ovládají se hezky a opravdu je radost s nimi jezdit. Při zmínce o výzvách se sluší říct, že je možné si je užít i s novými vozy, jelikož každý týden na nás čeká nějaký okamžik z právě probíhající sezóny, v němuž bude třeba získat co nejvíce bodů, a tak obsadit přední místo na světovém žebříčku.

Multiplayer je součástí i zde, takže pokud vás lákají souboje s živými hráči, není nic snazšího. Vytvořit si můžete jak jednotlivý závod za daných podmínek nebo jenom trénink, tak i online šampionát. Matchmaking fungoval pěkně svižně a umožňuje připojení až dvaceti závodníků, což dokáže vytvořit tu správně jiskřivou atmosféru.

Přes všechny překážky jsme se dostali až ke grafickému zpracování. Hráče loňského ročníku žádné překvapení nečeká, všechno je hodně podobné jako loni a snad i ta manažerka a zbytek týmu vypadá na chlup stejně. Pro nováčky zopakuji následující. Jestli se v grafice zaměříte na zpracování tratí a monopostů, budete spokojeni nebo možná, jako já, místy dokonce unesení. Míra detailů občas až bere dech, takže na hru je radost pohledět, což ostatně dokazují okolní screeny. Bohužel animace postav a jejich vzhled už se mi tolik nelíbil, což může být pouze můj osobní nevkus. Celkově jsem však byl moc spokojen a i po grafické stránce je hra parádní.

Hlavním záporem hry je hra samotná. Od ročníku 2016 se na první pohled liší jenom hodně málo a až při podrobnějším pohledu jezdec objeví hlubší možnosti nastavení a celkové dotažení myšlenek od posledně. Dále tu máme nový herní režim výzev a herní módy spojené se staršími formulemi. Další věci jsou už spíše kosmetické a na vlastní hratelnost nemají moc velký vliv.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Cílová rovinka je zde a F1 2017 jí prosvištěli s báječným časem. Báječným pro ty, kdo formule minimálně dva roky nehráli, protože v tom případě se můžete těšit na parádní herní zážitek a s koupí hry nemusíte zrovna dvakrát otálet. Harcovníci série bohužel moc nového nenajdou a jestli je nelákají zmíněné prohloubení novinek z loňska, bude pro ně asi lepší počkat na nějakou slevu. Novinek sice není mnoho, ale to nic nemění na faktu, že jsem se skvěle bavil, příprava na závody opět baví a kariéra mě nakonec pohltila tak, že se mi do mého auta vůbec nechtělo. Do toho vzpomínkové formule, noční Monako a opět je tu báječná formulová záležitost.
  • Zdeněk Bulín

    Naposledy jsem hrál F1 2014 na Xboxu 360, tak jsem na nový ročník na Xbox One zvědav. Obrázky vypadají krásně.

19. 01. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: InnerSpace

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v...

»
16. 01. 2018 • p.a.c.o6

RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

»
09. 01. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Steep – Road to the Olympics

Krásné zimní období plné sněhu a aktivit na lyžích nebo snowboardu bude mít letos pěkné sportovní vyvrcholení, o které se postarají zimní olympijské hry v Jižní Koreji. Svátek sportu to rozhodně bude, i když mnozí k tomu jistě mají svá ale. Na olympijské licenci se pokusí něco „trhnout“ i vývojářský dům Ubisoftu, který do své hry Steep přináší rozšíření Road to the Olympic.

»
28. 12. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil VII Gold Edition

Chybí měsíc a uběhl by přesně rok, co jsem se rozloučil s Ethanem, jeho ženou Miou, rodinou Bakerových, Eveline a sedmým příspěvkem do hlavní větve série Resident Evil. Přestože jsem byl se hrou spokojený, po dohrání už jsem se k ní nikdy nevrátil. Tak nějak nebyl důvod. Dodatečné obsahy vyšly jen dva, navíc vždy v předstihu na konkurenční platformu, a jediný zajímavý DLC měl přijít až s Not a Hero. Ten tvůrci ovšem pozdrželi...

»
19. 12. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Okami HD

Ekoteroristi se konečně dočkali. Modla všech, kteří jsou evidováni v Greenpeace anebo mají členskou knížku Dětí Země, se konečně probojovala také na nynější generaci konzolí. Nenechte se ošálit tematikou východní mytologie a rozkošnými zvířátky, tady se jede ekologická propaganda první ligy, za jejíž ztvárnění by se nestyděl ani ten poslední diktátor na světě. Pod téměř legendárním jménem se ukrývá podobenství, ve kterém proti zlovolnému ničiteli musí povstat symbol odvahy a hrdinství....

»
12. 12. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Hello Neighbor

„Ahoj sousede“, volám na pána žijícího naproti nám, když si jdu pro míč na okraj chodníku. Buran jeden. Ani neodpoví a čučí jak spadlý kaštan. Možná až moc dlouho sleduje mou pomalou chůzi směrem od jeho domu. Dokonce si mou pozici ještě zkontroluje pohledem z poza okna poté, co se uchýlil domů. Nevím proč, ale mám takový nepříjemný pocit. Proč mě tak dlouho pozoroval? Proč má na rukách zahradnické rukavice, když...

»
06. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Soma

Také nemáte rádi zpoždění? Teď nemyslím takové to několikaminutové, kdy nic nestíháte kvůli líné dopravě nebo vlastnímu podcenění časové rezervy. Bavím se o více jak dvou letech, během kterých zapomenete i na působivější věci, než je vydání sci-fi hororu z dílny Frictional Games. Ti nedočkavější, včetně mě, Somu odehráli mezitím jinde a ostatní žánroví maniaci našli za tu dobu kvalitní náhrady. Proč tedy vůbec věnovat čas, a především peníze hře, která...

»
01. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Bush Hockey League

Když je nemůžeš porazit, tak je zmlať anebo zmrzač. Tak přesně tímhle heslem se v druhé půli minulého století řídil leckterý hokejový tým, a to i na vrcholové úrovni. Ostatně ještě já pamatuji národní výběry Ruska či Kanady, které převahu soupeře kompenzovali přehnaným zájmem o jeho kolena, ruce a repasi obličeje. Používání hokejky jinak, než je v pravidlech a přetváření ledové plochy do zápasnického ringu se tak v 90. letech stalo cílem hned...

»