Xboxweb.cz

Dlouhý herní vývoj má povětšinou na svědomí extrémní výsledek, který jasně ukáže schopnosti tvůrčího celku. První možnost je, že se ze hry stane zastaralý moloch, který při premiéře zaostává jak graficky, tak v herních mechanismech, za což se komunita odvděčí hlubokým nezájmem. Druhou stranu pak zastupují herní klenoty, které autoři po celou dobu vývoje brousí, aby při vydání zazářily jak zažehnutý olympijský oheň. Co naplat, že od oznámení uplynulo deset let. Některé věci si prostě žádají svůj čas a komplexní fantasy univerzum je jedním z nich.

Impérium velí úder
Přestože nová Final Fantasy je už patnáctým dílem, nebudeme-li počítat všemožné odbočky, přináší opět zcela nový příběh, takže pokud o sérii víte jen to, že za ní stojí Square Enix, a že jde o žánr RPG, nic se neděje. Vaší novou identitou se stává Noctis, korunní princ království Lucis, a to v době, kdy se chystá na cestu za svou nastávající do Altissie. Sňatek s dlouholetou přítelkyní Lunou, pocházející z impériem ovládané kolonie Tenebrae, má zajistit mír mezi impériem Niflheim a královstvím, které jako poslední nepadlo do spárů neustále expandující tyranie. Tento krok se zdá být jediným možným neválečným řešením, protože Niflheim by neustal v bojích, dokud by nezískal magický krystal, kterým se kdysi pyšnilo každé území. Noctis se tak loučí se svým otcem, králem Regisem a odjíždí ve společnosti tří přátel splnit povinnost. Bohužel jde o past impéria, které nedlouho poté strhává ochranné hradby hlavního města Insomnia, zabíjí krále a ujímá se vlády rukou prohnaného Iedolase. Naši partu s princem v čele tyto novinky zastavují těsně před opuštěním přístavu spolu se zprávou, že zabita byla celá královská rodina, Noctise s Lunou nevyjímaje. Nastal čas vrátit se zpět, zjistit co se doopravdy stalo a vybojovat si trůn zpět.

Samozřejmě to tak jednoduché nebude a události fiktivního světa Eos jsou mnohem bohatší, než chci vyzradit a než pojme samotná hra, je tedy podstatné vědět, že hru doplňují ještě animovaná mini série a celovečerní CGI film Kingsglaive. Minimálně ten byste si dopřát měli souběžně s hrou, protože jeho pomocí se budete lépe orientovat v postavách a událostech, jenž nemají ve hře tolik místa. A jako bonus vyšel u nás před několika dny s českým dabingem. Jestli vás filmový děj nezajímá, přeskočte k dalšímu odstavci, v opačném případě se dozvíte, že na plátně autoři vypráví události, které se staly ještě před počátkem Final Fantasy XV a těšně po něm. Z minulosti je vytaženo například dobytí císařství Tenebrae, jehož byl svědkem i Regis s malým Noctisem a během něhož Luna ztratila svou matku. Zbytek děje se odehrává 12 let poté, kdy na hranicích království bojuje proti mohutné přesile jednotka Kingsglaive, ve které nejvíce vyniká válečník Nyx Ulric. Ten později v příběhu plní hlavní úlohu, když pomáhá princezně s jejím poselstvím. Jakkoliv jsou dílčí příběhy postav zajímavé a pro děj podstatné, hlavním motivem je moc. Regis tuší, že podpis příměří je pouhý klam, a proto posílá Noctise na setkání s princeznou. Důvod je jasný, magická síla, kterou král vládne, je soustředěna do dědičného prstenu, který může nosit pouze následník trůnu. Princovo setrvání v Insomnii by tak znamenalo definitivní konec. Za dramatických okolností, jež nastanou po pádu města a smrti vládce, se k prstenu dostává Luna a s odhodláním obětovat vlastní život se vydává hledat Noctise.

Odpusťte poněkud delší setrvání v příběhových křižovatkách, ale cítil jsem povinnost alespoň hrubě přiblížit, jak důležitý je film pro hru a opačně. Můžete mi věřit, že to je pouze zlomek osudů hrdinů, kteří se za své cíle budou bít neohroženě a odvážně. Na světle zmíněných okolností je třeba představit také celou skvadru doprovázející hlavního hrdinu. Ve hře nehrají prim další 3 muži z důvodu, že by Modrá Ústřice pořádala výroční setkání, ale protože jejich výskyt má logické opodstatní. Největší a zároveň nejsilnější Gladiolus pochází z rodiny, jenž po dlouhé generace stojí po panovníkově boku jako osobní stráž, není proto divu, že Noctise doprovází na každém kroku. Když se zamyslíme dále, tak každý panovník potřebuje rádce a od toho je tu Ignis. Na první pohled vzdělaný intelektuál má vždy v rukávu dobrou radu a pokud vám řekne, abyste nedělali to či ono, je lepší ho poslechnout. Případně raději uložit aktuální postup. A do třetice tu máme Prompta, ukecaného rychlíka, který je princovým přítelem již od puberty. Více o postavách vám prozradí epizodická mini série Brotherhood, kterou můžete zhlédnout zdarma na Youtube. Pokud i tak máte s čtveřicí problémy, musíte si prostě zvyknout, že vám společnost dělají dějově důležité postavy, a ne adeptky na miss mokré tričko.

Bojem za navrácení trůnu
Kde už byste ovšem depešáky ocenit mohli, tak to jsou souboje čekající téměř za každým úkolem. Ostatně byla by to vůbec Final Fantasy, kdyby ne? Jak už bývá u japonských RPG zvykem, prim hrají krásně zdobené, často velikostně předimenzované sečné zbraně. To samé platí i tentokrát, a i když je v repertoáru několik pušek a pistolí, příliš na chuť jim asi nepřijdete. Systém přidělení zbraní pak funguje tak, že zatímco hlavní hrdina může využívat různé typy, pro něž má 4 volné sloty, spoluhráči mají vždy hlavní typ zbraně předdefinovaný, přičemž je možnost jim přidružit sekundární. Důležitou roli zde hrají relikvie, které jsou předurčeny pouze princi a dosahují mnohem lepších výsledků v boji. Záporným vedlejším efektem je větší spotřeba energie. Do samostatné kategorie potom patří zbraně označené plusem. Ty je možné nechat modifikovat máte-li potřebné materiály. Co se obstarání týká, netřeba se bát, že budete nuceni šacovat padlé protivníky, protože nová výzbroj se získává buď koupí nebo odměnou.

Samotný soubojový systém má pak jednu z hlavních rolí v celé hře a musím říct, že autoři udělali maximum pro to, aby vyšli vstříc každému. Základ je při tom stejný jako v každém druhém titulu, kdy provádíte jedním tlačítkem útok, dalším úhybné manévry a třetím překonáváte výškové překážky. To je ale jen začátek, protože vyjma skoku, mají ostatní prvky rozšířené možnosti. Vedle uhýbání je tak například možné nejen blokovat údery s následným výpadem, ale při podržení se Noctis může ranám vyhýbat v matrixovském stylu, což vypadá stylově, ale dlouho s tím nevydrží. To vše ale nezmění nic na skutečnosti, že nejzajímavější funkcí je Warp. Jak už jste mohli vidět v trailerech, tak protagonista má schopnost hodit svou zbraň a teleportovat se za ní. Nejen, že to přináší neskutečnou dynamiku do celé akce, kdy můžete v okamžiku vystřelit proti soupeři jako sršeň, ale v nejvyšší nouzi se takto rychle vypakujete z bojiště. Opomenout přitom nesmím ani Warp Strike. V momentě, kdy jste v bitevní zóně, hra vám zviditelní body, ze kterých je možné provést speciální útok. Skvělé je, že funguje se všemi typy zbraní, během jedné šarvátky tak můžete vystřídat klidně celý arzenál. S tím je spojený i drobný nešvar, kterým je tvrdohlavá kamera držící svou pozici, takže při dosažení bodu pro Warp Strike, musíte kameru ručně otočit k bojišti a uzamknout cíl. Rozhodně nejde o chybu hry, nicméně automatické otočení kamery směrem k nepřátelskému chumlu by nebylo na škodu.

Zmrzni nebo tě pozastavím
Vaši bratři ve zbrani toto neřeší, protože disponují jinými přednostmi. Během bojů se v levém spodním rohu dobíjí ukazatel bojových Technik. Ve své podstatě jde o speciální silné útoky, jenž dobře slouží k vyvážení taktických misek vah, protože každá postava má svůj vlastní styl vhodný pro specifické situace. K taktice patří i magie zastoupená kouzly, elixíry a lektvary. Noctis disponuje darem vstřebávat elementy ve formě ohně, ledu a blesků, ze kterých později vytváří například bouři nebo vánici. Jako bonus může kouzlo lehce osolit a opepřit nějakou zázračnou lahvičkou, a zatímco soupeři budou nacvičovat electro boogie, přátelé si dopřejí zdravotní boost. Využití podpůrných prostředků, mezi kterými je vedle doplnění zdraví či many také oživení probíhá skrz HUD, přičemž během výběru se hra pozastaví. Sláva práci za toto řešení, protože jestli dokáže něco zkazit den, tak je to démon ignorující vaši potřebu revitalizace.

Ale to není vše, co ukrývá hra v rukávu ve spojení s bojem. Možná jste fanoušci žánru, ale nemáte v krvi běhat jak králík za mrkví a koukáte po taktičtější stránce. Třeba byste si rádi dostatečně promysleli další krok, možná musíte mít komplexní přehled nad bojištěm nebo jednoduše vaše srdce tíhne spíše k strategickému konceptu. V takovém případě stačí navštívit Menu, nabídku Combat a přepnout se do Wait módu. V něm se před útokem hra dočasně zastaví a hráč má omezený čas na výběr nejzranitelnějšího místa, případně k ručnímu zaměření kouzla. Díky tomuto režimu mi přijdou souboje o poznání lehčí, ale zároveň i zdlouhavé a bez tempa. To je ale jen můj pocit a netřeba se s ním ztotožňovat.

Spánkem k lepším výsledkům
Když jsem tvrdil, že možnost vylepšit si techniku boje dostanete na každém kroku, tak to nebyla pouze nadsázka. Herní mapa se jen hemží vedlejšími úkoly a velká část z nich se řeší hrubou silou. Jde především o lovení monster, záchranu osob nebo hledání specifického předmětu, jenž je v obležení nepřátel. Ale aby kontinuita vesmíru zůstala zachována, můžete volný čas ve Final Fantasy XV strávit i vcelku normálními aktivitami. Hledání pokladů, objevování minerálů, shromažďování věcí, závodění nebo případně rybaření, vaření a fotografování. Poslední 3 aktivity jsou vlastní vybraným postavám, což znamená, že v kůži prince si zarybaříte, Ignis z úlovku a dalších ingrediencí ukuchtí večeři a Prompto to celé pěkně zdokumentuje. Tyto aktivity mají několik úrovní a čím výše jsou, tím lepší výsledky přináší. Systém je věru domyšlený, a tak Ignis sbírá recepty například i na jídla objednaná v restauraci. Prompto naopak zlepšuje focení neustále, protože z putování pořizuje pravidelně snímky. Výsledky jeho snahy jsou k vidění a uložení při kempování.

Však chrabří hrdinové musí taky někdy vypnout, a když není v dohledu hotel, poslouží stejně dobře rozbitý tábor uprostřed divočiny. Odpočinek je důležitou součástí herních mechanismů, protože jedině pouze jeho prostřednictvím se postavám připíšou nasbírané zkušenosti, stejně jako dovednostní body. Ty můžete kdykoliv aplikovat v rozsáhlém stromu obsahujícím 8 aspektů jako souhra, magie, techniky nebo útok. Až si rozdělíte usilovně nakřečkované body, přesuňte pohled k výstroji a ozdobte sebe s kolegy nějakou tou cetkou posilující bojeschopnost, výdrž nebo jiné vlastnosti. Jste-li hodně všímavý, objevíte možnost čtveřici převléknout a tím si ji vzhledově přizpůsobit. Se ztrátou vzhledu party nevpuštěné na sraz vyznavačů gotiky, ztrácí ale postavy i část svých skillů a také určitou osobitost. Alternativní ohoz je tak více než přínosem spíše nutnou možností a doplňuje tak seznam přizpůsobitelných věcí, na kterém se nachází i Regalia.

Můj vůz, můj hrad
Tmavý luxusní koráb brázdící silnice Eosu je tak trochu pátým členem dobrodružné výpravy a odráží vznešený původ jeho posádky. Zároveň symbolizuje určitou dávku svobody, ke které se herní série ubrala, když funguje jako přední způsob pohybu v otevřeném světě. Vůz je řiditelný v rámci silnic/cest, tudíž žádné výpravy do terénu od něj neočekávejte, od toho máte nohy nebo půjčovny chocobů. Ovládání je pravda osekané na udání směru jízdy a rychlosti, ale nepovažuji to za nějak omezující. Abych byl upřímný, mnohem raději využívám Ignisových služeb osobního řidiče a kochám se prostředím za doprovodu soundtracků z předchozích dílu. Když už omrzí image vozu vozícího samotnou smrt, nastává čas úprav. Podle toho, jak úspěšní jste byli při sbírání předmětů, případně jak naditou peněženku máte, jsou k dispozici změny v oblasti laku, kol, interiéru a potisků. Ti herně nejúspěšnější se nakonec dočkají Regalie typu F, kterou je možné transformovat na létající stroj, před kterým by zalezl do jeskyně i samotný Fantomas. O veškerý tuning se stará fešná automechanička Cindy.

Ta patří spolu s několika dalšími vedlejšími postavami k důležitému osazenstvu celé hry. I díky tomu je hra neskutečně živá a vy máte neustále pocit, že je vám nabízeno něco nového. Na každém stanovišti se nachází pár lidí a ti mají jak informace o okolí, tak celou řadu problémů k řešení. Někteří jsou pouze lokální záležitostí, jiní naopak znamenají přínos po celou dobu hraní. Zarytí fanoušci potkají i jména patřící do výkladní skříně série stejně, jako některá zvířata pohybující se světem. Ten je celkem rozlehlý a velmi kontrastní, proto projíždíte-li momentálně písečnou mlhou, neznamená to, že za pár minut nebudete na malebné pláží. U Square Enix si s lokacemi opravdu vyhráli, je radost v nich trávit čas a pozorovat, jak se den mění v noc nebo jak azurové nebe pomalu ustupuje přicházejícímu dešti. Dostupnost jednotlivých koutů mapy je pozvolná a závislá na odvíjející se příběhové niti. Ačkoliv má hra otevřený svět, děj zůstal lineární s ohledem na co nejintenzivnější přednes.

Nová generace fantazie
Design dopravních prostředků, měst, fauny, de facto stejně jako celé hry, je tradičně kombinací celosvětové historie, mytologie, současnosti a budoucnosti. Ačkoliv to na papíře zní jako neskutečný moribundus, provedení je bezchybné. Japonští výtvarníci mají tyto mutace stylů v malíčku a univerzum Final Fantasy je toho nezlomným důkazem. Prolnutí fantasy prvků s moderním světem a futuristickými kreacemi mi sedlo na první dobrou a s oblibou se pozastavuji u krásných tvorů nebo vzhledu strojů. Výsledný dojem je neustále podporován skvělou vizuální stránkou a podmanivým zvukem. A ano, stále se bavíme o titulu, který byl oznámen před dlouhými deseti lety.

Obsáhlý příběh a ambice spojené s otevřeným světem zatlačily vývojáře ke zdi, když přibližně po čtyřech letech vývoje narazili na hranice tehdejšího enginu. Z několika možných rozhodnutí bylo zvoleno pozdržení prací na hře a všechny síly byly vynaloženy na nový engine nazvaný Luminous Studio. Právě jeho vývoj je zodpovědný za dlouhé čekání na patnáctý díl série, ale také za povedenou grafickou stránku. Mám ve zvyku u takto otevřených her kritizovat textury, nasvícení, ledabylé stíny nebo doskakující objekty, ovšem tentokrát nemám důvod. Navíc drtivá většina modelů je vyvedená opravdu do detailů, a to včetně prostředí. V akčních pasážích potom vynikají skvěle zpracované vlasy, peří a osrstění živočichů. Radost mi udělala také viditelnost, vykreslení vzdálených objektů a dostatečné vyhlazení eliminující kostrbatost. Jedinou vadu na kráse tak vidím v rozlišení, jenž se zastavilo na hodnotě 900p, což je bohužel poznat. Budiž útěchou, že Xbox One takto zvládá chod naprosto plynulou frekvencí 30 snímků za sekundu, a to bez jakýchkoliv problémů, jakými jsou záškuby, pády či grafické chyby.  Dokonce i načítací časy jsou na velmi dobrých hodnotách.

Předtím, než se od recenze vydáte ke koupi hry, dovolím si menší zamyšlení. Před vydáním jste si určitě stejně jako já všimli nejrůznějších diskuzí, kde odborníci na JRPG nový díl sťali argumenty, že toto už není Final Fantasy. Inu, já odborník nejsem, nepatřím ani mezi fanoušky série, a dokonce ani tuto recenzi bych nedělal, nebýt nenadálých událostí v redakci. Z této pozice můžu říct, že ačkoliv se tvůrci evidentně snažili oslovit širším publikum a zkusit ke značce dotáhnout nové hráče, ostatně celosvětové vydání to jen potvrzuje, rozhodně nezaprodali pravou identitu východních her na hrdiny. Když pominu typickou stylizaci a hrdinu majícího váhu 50 kilogramů i s dvoumetrovým mečem, tak je FFXV naprosto odlišná od kupříkladu Skyrimu, Mass Effectu nebo Zaklínače. Postava je předem dána a stejně tak její osud, žádná tvorba vlastního hrdiny nebo ovlivňování příběhu pomocí rozhodnutí. Největší rozdíl pak vidím v již zmíněném zpracování prostředí a v přístupu k celkové hratelnosti, stejně jako ve způsobu vyprávění. V každém případě jsem rád, že princův „road trip“ za navrácením trůnu nakonec skončil v mých rukách, protože už dlouho jsem neformoval recenzi s takovým zaujetím.