Recenze: Flint: Treasure of Oblivion

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 15.1.2025, 13:57

Publikováno: 15.1.2025, 13:57

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3381 článků

Jak asi vypadají vaše denní zvyklosti? Zničení otravného budíku, podpora vodárenské služby ranní hygienou, odlehčení několika dekagramů z útrob lednice, provětrání syntetické vlákniny ze šatníku a hurá vstříc dalším bytostem s podobně laděným počátkem dne. To piráti jsou na tom daleko lépe. Po probuzení ostrou mluvou lodního papouška přivítají ráno douškem rumu. Jakmile se nasoukají do moly prolezlého mundůru, zbičují podřízenou posádku, pověsí pár zajatců a nakrmí žraloky ploužící se za korábem. Později zplundrují nějakou obchodní loď, poctí se společností lehkých děv a… proč vlastně nejste piráti?

Inu, možná byste totiž dopadli jako kapitán Flint. Zachráněn Francouzi před hroznou smrtí na oceánu putuje do žaláře, kde ho o moc hezčí osud nečeká. Po událostech jak z románu Hrabě Monte Cristo získává svobodu, touhu srovnat pár starých účtů a plán na nelegální uzmutí bohatství třetí strany. Na to však potřebuje posádku prohnilých námořníků a loď. A tím začíná pouť plná potyček s mořeplavci několika zemí, s barbary pochybných kultur a se svou vlastní cháskou. Pirátům se totiž nedá věřit, což byste měli mít na paměti, ať neskončíte hladoví a na voru uprostřed mokrého nekonečna.

Příběh hry malého studia Savage Level je stejně primitivní, jako myšlenky toho nejodpudivějšího piráta. Zápletka se točí prohnilými zákrutami kolem skalisek a hrdosti, jejíž přítomnost je často žádaná, avšak zcela nejistá. Snaha posunout téma námořních rebelů novým směrem nebyla na pořadu vývoje a možná je to i dobře. Děj se snaží vyvarovat i nadpřirozeným motivům, a tak se skromně drží při palubě, kde může těžit z kontrastu prvoplánových ničemů, kteří se potkávají s ničemy plujícími pod vznešenými vlajkami. Dobráka by jeden pohledal, ovšem právě proto se do světa korzárů a bukanýrů pouštíte, že ano? Až budete chtít absolvovat skautský kurz, půjdete jinam. Flint: Treasure of Oblivion je přímočarý, někdy možná až primitivní, ale během hraní budete mít jiné starosti než hřímat nad mělkou logikou vyprávění. To se obejde bez dabingu a místo něho sází na komiks, jehož stylizace a použití potěší každého, kdo má doma sbírku tištěných příběhů se superhrdiny. Malůvky přitom nešetří brutalitou a pirátskou rétoriku, uplatňovanou pěstmi a meči, prezentuje v plné kráse.

Taktická tahovka vám dovoluje exploraci prostředí dle libosti a já ji mohu jen doporučit. V nejrůznějších zákoutích naleznete mince, posilující nápoje a někdy i drobnost hodící se k příběhu nebo úkolu. Veškeré souboje jsou na místech, kde být mají. To znamená, že se nepočítá s nahodilými událostmi, větvením vedlejších misí nebo s rozhodováním ovlivňující děj. Takže pokud vás někdo přepadne, nemohli jste tomu zabránit. Jakmile se obrazovka přepne do bojového režimu, dostávají se ke slovu tradiční akční body a tentokrát i kostky. V tomto okamžiku se hodí říct, že soubojový systém je do značné míry opisem mechanik běžných gamebooků. Už když na místo tutoriálu vyběhne jen návod, musí vám být jasné, že se tu počítá s určitou znalostí žánru. Ať toho videoherního nebo knižního.

Základem jsou body, které se odvíjí od úrovně hrdiny, případně člena posádky. Pohyb po mapě stojí bod, stejně jako útok. Jestli jdete až na hranici vytyčených políček nebo si jen poskočíte, hra nerozlišuje. Pakliže není nějakým lektvarem nebo schopnostmi člena skupiny určeno jinak, mají zbraně jasné dané statistiky. U protivníků pak vidíte, jak moc odolní jsou vůči tomu či onomu útoku a jak si vedou fyzicky, čemuž odpovídá hodnota na kostkách. Samotné měření pin… kordů probíhá jejich hodem a nejspíš vám chvíli potrvá, než si uděláte pořádek v jejich vzhledu, využití a počtu. Ovšem stačí dávat pozor a než vyplujete na moře, máte systém v ruce. Tedy ovladači. I pod lebkou a zkříženými hnátami platí princip „větší bere“ a doprovodné kostky se symboly často jen doplňují vedení nebo dopad útoku. O míře spravedlnosti můžeme debatovat dlouhé hodiny, ale i jasnou rychlovku tři na jednoho můžete prohrát. Jednoduše to nepadne, soupeř se výpadům vyhne, vy zakopnete a smůla si s vámi potřepe rukou. Určitě využívejte prostředí ve svůj prospěch, neboť před jeho nástrahy oponent neuteče a mívají velký vliv zdraví.

Hratelnost má pomalý vývoj, ovšem dokáže růst až do závěru. Pokud do něj s Flintem vydržíte. Rozhraní a ovládání je koncipované primárně na PC a konzolová transformace nepatří mezi pohodlné. Přepínání mezi postavami a buňkami nabídek je zmatečné, a tak není problém udělat nevyžádaný tah. Iritující je potvrzování hodu kostkami. Vyberete protivníka, zvolíte útok, po němž se objeví kostky. Ty musíte znova potvrdit a při více hodech i opakovaně. V této fázi bojů neexistuje alternativní řešení, ani možnost návratu rozhodnutí, proto je kliknutí navíc naprosto a zcela zbytečné. Do stejné kolonky „bože proč“ patří level design prostředí. Hranice omezující pohyb mají být vytyčené překážkami, ale místo toho s vámi tvůrci hrají na schovávanou a zkouší trpělivost. Jednou se dá překážka přeskočit, jindy dokonce využít a někdy ji musíte obejít. Proč, když jde o stejnou postavu a stejný předmět, zůstává záhadou. A jelikož tuto podvratnou situaci zjistíte až během hraní, může se naplánovaný postup zhatit, načež dojde k opakování celého úseku. Titul totiž nemá manuální ukládání, ale jen automatické checkpointy. Nebudu lhát, i já byl občas vytočený do vrtule.

Ale daleko více mě rozčilovala vlastní nepozornost. Znění úkolu, pakliže je nějak limitováno nebo omezeno podmínkou, hra zmíní jen jednou a dále už ne. Příkladem budiž složení nepřítele do čtyř kol, nalezení postavy nebo vedlejší úkol, na nějž si musíte sami myslet. Řešení nepříliš vstřícné, ale i na něj si zvyknete. Kolem a okolo, Flint: Treasure of Oblivion je hezký příspěvkem do tahového žánru, ale rozhodně není vhodný pro hráče začínající s tímto druhem titulů. Hratelnost zbytečně komplikuje, nerad se opakuje a už vůbec nevodí za ruku.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Kapitán Flint by rád rozšířil své bohatství a povědomí o pirátech, o němž se jednou budou vyprávět legendy. V cestě mu však stojí velké ego, záludnost posádky a evropští kolonizátoři, hrající si na spravedlnost. Tahová strategie s prvky gamebooku má hezkou stylizaci, krásný komiksový nádech a nesmlouvavou hratelnost. Naneštěstí řada tvůrčích řešení má podivný původ a jde takřka proti hráči, což se nebude líbit žánru neznalým. Přitom by stačilo pár úprav hratelnosti, klidně vázaných na obtížnost a hra by si našla víc fanoušků.
03. 02. 2025 • Lukáš Michal0

RECENZE: Kingdom Come: Deliverance II

Po letech čekání jsme se konečně dočkali další velké české hry. A tentokrát je o dost větší, než tomu bylo v případě prvního dílu, který musel až prostřednictvím veleúspěšné kampaně na Kickstarteru ukázat, že o hru tohoto zaměření je skutečně zájem. Výsledná prodejní čísla z konce loňského roku jsou více než skvělá – Kingdom Come: Deliverance nakonec dokázalo prodat hodně pěkných 8 miliónů kopií, a i toho českého dabingu jsme se nakonec...

»
16. 01. 2025 • ZabijackyKafe0

Recenze: Albatroz

Mysteriózní turistická výprava za hledáním rodinného příslušníka a něčím víc, než jen sama sebe.

»
06. 12. 2024 • Michael Chrobok0

RECENZE: Indiana Jones and the Great Circle

Na světě není slavnějšího archeologa, než je Indiana Jones. Kromě pěti filmů, několika knih a komiksů se dočkal ztvárnění také na poli videoher, byť s kolísavou kvalitou. Studio MachineGames, které spadá pod Bethesdu, se rozhodlo vytvořit tu nejlepší akční adventuru s Indiana Jonesem v hlavní roli, jaká tady doposud byla. Jak se jim tento nelehký úkol podařil?

»
03. 12. 2024 • Lukáš Michal0

RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024

Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...

»
30. 11. 2024 • ZabijackyKafe0

Recenze: Death Stranding: Director’s Cut

Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?

»
28. 11. 2024 • Michael Chrobok0

RECENZE: Dragon Age: The Veilguard

Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.

»
21. 11. 2024 • Lukáš Michal0

RECENZE: Farming Simulator 25

Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....

»
10. 11. 2024 • japo0

Recenze: Squirrel with a Gun

Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...

»