Recenze: Forgotton Anne

Autor: chaosteorycz Publikováno: 11.5.2018, 13:13

Publikováno: 11.5.2018, 13:13

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1584 článků

Zeptejte se sami sebe, kolik věcí už jste ztratili. A vezměte to pěkně od podlahy, takže ponožky, hračky z dětství, památníky, vizitky důležitých lidí nebo drobné cetky. Pak si na poutníky velice často hrají klíče, peněženky či cennosti, a to nemluvím o úmyslně zapomenutých věcech. Někde je necháte ladem pro nepotřebu a když by se pro ně využití našlo, jsou pryč. Kdepak asi skončily? To těžko zjistíte, ale se zajímavou možností přichází Forgotton Anne.

Ve světě, podobném tomu našemu, zapomenuté věci putují do Forgotten Lands, kde začíná jejich nový život. Projdou vstupním konáním, dostanou přidělený post na základě jejich předností a pak čekají. Ve výstavbě je totiž cesta, díky níž se ztracené, a často i zapomenuté, věci mohou vrátit ke svým majitelům. O tom, kdo dostane lístek domů, rozhoduje mistr Bonku. Vládce Forgotten Lands a dívenka Anne jsou jedinými lidmi ve světě forgotlings (označení pro ztracené věci), kde Anne navíc plní funkci dozorce nad pořádkem. Její největší pouť, a zároveň také příběh hry, začíná v momentě, kdy skupina rebelů hodlá převzít vládu nad Forgotten Lands. Sabotáže částečně paralyzují chod země a výstavba „cesty domů“ je ohrožena. Zvládne křehká dívenka vypátrat rebely, narušit jejich plány a zachránit ostatní forgotlings?

Titul od malého studia ThroughLine Games měl to štěstí, že zaujal vydavatelství Square Enix, které ho zařadilo do programu nezávislých her Square Enix Collective. Netřeba dlouho přemýšlet nad důvody proč. Tím hlavním totiž mohl být právě příběh. Na první pohled obyčejný prefabrikát, jehož náplň zdá se být jasná a jediné, co očekáváte, že si ti dobří vymění místa s těmi zlými. Možná byste však měli vědět, že studio posbíralo za hru hned několik ocenění a finanční podporu mu poskytnul i Dánský filmový institut. Forgotton Anne pracuje s očekávanými klišé velice chytře a používá je jako pojítko k otevření mnohem hlubších myšlenek. Původní téma vzdoru proti autoritám tak někdy v polovině transformuje do mnohem emotivnější roviny. Nakonec je všechno jinak a černobílý námět hýří barvami jak paleta excentrického malíře.

Má to emoce, má to momenty překvapení a je to nečekaně komplexní. Tak bych definoval dojem v závěru hry, kdyby někoho zajímal skromný názor, jinak strašně cynického hráče. Když jsme po nějakých pěti hodinách dorazil do jeskyně, očekával jsem finiš, poděkování za hraní a seznam tvůrců. Nic z toho se nestalo. Scénář si spotřeboval balení papírových kapesníků, vyměnil náplň v peru a rozběhl druhé dějství, kdy hrdinka projde radikálním vývojem a hráč dostane kopu nových informací. I když mě v určitých pasážích nahlodávalo temné já sedící na rameni, že tady už se dojí seschlá stračena, tempo hry mé myšlenky brzy rozehnalo. Neustále se posouváte kupředu, řešíte nové překážky a dumáte nad tím, jak důležité jsou volby při dialozích. Nic nepokazím, když prozradím, že děj s nimi nezměníte. Vyberete si pouze směr budoucích dialogů, a to, jak se při nich budete cítit. Respektive, jak se změní Annin charakter ve vašich očích.

Příběh by sedl do mnohých žánrů, a přesto autoři zvolili ty nejstarší. V menší míře na vás promlouvá adventura, ve výraznější detektivka a tu největší zabírá plošinovka s logickými hádankami. K těmto účelům má Anna speciální rukavici pojmenovanou Arca, jejímž pohonem je anima. Jde o životadárnou náplň jak celých Forgotten Lands, tak samotných forgotlings. Jakmile je nějaké věci anima odebrána, začne krystalizovat a umírá. Zní to depresivně, já vím, ale tuto možnost Anna využívat nemusí, protože po světě se povalují tlakové lahve. Jen je najít. V jedné z misí je nutné zničit splašenou lokomotivu, a to byl opravdu oříšek. Lahve v Tramtárii, cesta zpět zatarasená a rukavice prázdná. Řešení? Ubíhá několik metrů na vlakem.

Podobně zapeklitých hádanek příliš není a sami tvůrci je označují za lehké. S tím bych i souhlasil, kdyby nebylo občasné horší interakce. Součástí hry jsou momenty, kdy na sebe rychle navazuje použití animy, pohyb na ní napojeného prvku, a to opakovaně v určitém časovém úseku. Animace postav nejsou příliš rychlé a interakce je značně přísná, když reaguje v hodně titěrném okruhu. Pokud ve vás do té doby hra nezapálí emoce, tak v tento moment už určitě. Ovšem nevím, zda ty správné. Jelikož jsem celé dobrodružství absolvoval zhruba dva týdny před vydáním, za což děkuji, je možné, že drobné nuance opraví patch v době vydání. Pokud ne, tak ne. Těch několik pasáží přežijete, aniž byste o hře ztratili iluze. Jen se vytočíte.

Pokud jste se už podívali na trailer, asi víte, co vám povím ke grafice. Vezměte tvorbu Mijazakiho, smíchejte ji s dvojicí Johnston–Thomas (tvorba studia Disney ve 40. a 50. letech minulého století) a výsledek bude Forgotton Anne. Lidské postavy a prostředí jasně odkazují na východ, kdežto oživlé věci přímo čerpají z klasik, kterými Popelka, Kráska a zvíře, Fantasia nebo Zvoník u Matky Boží jsou. Mluvící boty, pera, ledničky, lampy a jiné předměty oplývají také drobným smyslem pro humor, který pochází buď z aktuální situace nebo z charakteru dané věci. Zkuste třeba přinutit megafon, aby mluvil potichu nebo přimějte k uhnutí stojan čerpací stanice. Vtípky sice nepatří mezi vyšší dívčí, ale nepůsobí trapně a pochopí je i mladší. Tedy pokud umí anglicky, čeština jako vždy chybí.

Grafickou stránku skvěle doplňuje soundtrack nahraný Kodaňskou filharmonií, který vás definitivně vezme do světa filmu. Nedosahuje melodičnosti legendárních animáků nebo emotivnosti Oriho, ale lehce navodí potřebnou atmosféru, které právě orchestr dodává na velkolepém dojmu. Malinké plus za plnohodnotný dabing všech postav. Není standardem u všech nezávislých her, proto ho zdůrazňuji. Vybavuji si jen jednu postavu s podivným mručením místo hlasu. Nejspíš to ale nebyla chyba dabingu, protože dotyčný měl naváto jak krkonošské svahy.

Na samotném konci bych rád tvůrcům vytknul název. Ačkoliv se vám to teď nemusí zdát, dost prozrazuje z děje a sám o sobě může působit jako spoiler. Myslím, že Anne by bohatě postačilo. Nic dalšího ke hře nemám, protože z titulu, o němž jsem se dozvěděl teprve před pár týdny, se vyklubalo příjemné překvapení. Jako když vám známý doporučí knihu od neznámého autora, jenž se po pár stránkách stane vaším oblíbencem. Je trochu škoda, že nebýt recenze, Annin příběh by mě obešel po dráze pražského obchvatu. Z propagačních materiálů totiž nesává stejná atmosféra jako ze hry.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Bonku, Anne, Fig a forgotlings. To nejsou jména nových domácích mazlíčků, ale ústřední postavy ze světa ztracených věcí. Jednoduchý námět pozvolna expanduje do rozsáhlejších rovin, vyvolává emoce a nutí k hlubšímu zamyšlení. Zároveň ale poskytuje dostatek prostoru pro sympatickou detektivní plošinovku, která nevymýšlí novoty a drží se zažitých tradic. Pocitu, že to přeci jen mohlo být trochu kratší, se nejspíš neubráníte, ale času stráveném vniveč se nebojte.
  • Tex-Calder

    Vypadá to zajímavě, časem snad zahraju. Takové hry me kolikrát oslovi příběhem mnohem vic (třeba Oxenfree), nežli ty vyhypovane AAA hry, kde uz me malo co dokáže překvapit, jelikož jsou uz dlouhodobě ve všech směrech na jedno brdo…

22. 07. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Mothergunship

Střílení je super a člověk se u něj parádně vyřádí. Nebojte, nejsem žádný fanatik, který by běhal po městě s pistolí a střílel po všem, co se hne. Rád vezmu gamepad do ruky a vydám se sjednávat pořádek a zachraňovat lidstvo před zombií apokalypsou nebo třeba útokem nepřátel z vesmíru. Trochu mne mrzí, že stále více her tlačí na multiplayerovou pilu, kdy člověk k zážitku potřebuje hráče kolem sebe a pak je to...

»
21. 07. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: From The Ashes DLC – Kingdom Come

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 A je to tady. České studio Warhorse přichází s prvním DLC pro hru Kingdom Come: Deliverence. Protože mám tuto hru velmi ráda, na přídavné DLC From the Ashes jsem se moc těšila. Zejména proto, že není třeba mít odehranou celou či skoro celou hru, aby se člověk dostal k přídavku do hry. Ovšem alespoň část již odehrána být musí. Přesněji dobýt zpět Přibyslavice...

»
19. 07. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Danger Zone 2

Když v roce 2013 Electronic Arts sebrala Criterionu vývoj NFS a předala ho Ghost Games, byl to začátek konce tvůrců série Burnout. Později byly směrem k „Duchům“ přesunuty i dvě třetiny zaměstnanců a zakladatelům studia Criterion došla trpělivost. V následujícím roce Alex Ward a Fiona Sperry založili, ještě s Paulem Rossem, studio nové a oznámili, že se vrátí ke kořenům. Vznikly tak Three Fields Entertainment a „nebezpečné“ hry všeho druhu.

»
17. 07. 2018 • kristine4chaos1

Recenze: All-Star Fruit Racing

Občas se podíváte na obal hry a přesně víte, co vám může dát. Při pohledu na dnešní recenzovanou novinku správně tušíte autíčka z kategorie „kartových“ závodů. Také se nemůžete splést, pokud si je zasadíte do barevného světa, plného ovocných koktejlů a svěží atmosféry. K takovému typu her samozřejmě patří rozverná munice všeho druhu a sympatičtí závodníci na šílených strojích.

»
12. 07. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: LEGO The Incredibles

LEGO hry jsou stálící herní scény a oproti velkým studiím, které vydají svá pokračování jednou do roka, stihnou vydat do roka i dvě hry. Jejich šablona se většinou moc neliší, mění se akorát příběh a hrdinové, kteří se na jeho základě ve hře objevují. Skoro si až člověk říká, jestli to stále někoho baví hrát. Odpověď by byla nejspíš kladná, i když to má svá ale.

»
11. 07. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Eventide 3: Legacy of Legends

Casual hry jsou takovou zajímavou sortou her, kterou většina hráčů přehlíží s tím, že se jedná o nějaké méněcenné hry. To však není tak úplně pravda, i když původ hledání předmětů, o kterém se budeme na následujících řádcích bavit, je na mobilní platformě. I tak se však jedná o hry nabízející zábavu, dokáží potrápit naše mozkovny a přinést zajímavé příběhy.

»
07. 07. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Red Faction: Guerrilla Re-Mars-tered

Ne, já už tam nechci. To raději k nějaké bažině ve Vysoké Lhotě. Skoro každý míří k moři do Itálie, Řecka, Egypta nebo Chorvatska a já mám místenku na vyprahlý Mars. A vy se moc nesmějte, neboť příštích pár minut mi budete dělat společnost. Tudíž si nezapomeňte sbalit opalovací krém s faktorem „Do křupava“, doklady pro meziplanetární cestování a minimálně kontejner semtexu. Na nehostinnou planetu se opět vracíme jako důlní inženýři, proto se...

»
04. 07. 2018 • kristine4chaos5

Recenze: MXGP Pro

Kluci v redakci nad studiem Milestone už definitivně zlomili hůl. Není proto divu, že když vyšla jeho nová hra, mají najednou dovolené, rekonstrukce domů nebo neodkladné zdravotní prohlídky a plastické zákroky. Třeba i nastřelování vlasů. Vlastně se jim není co divit, protože už museli přetrpět zámořský motocross, atentát na rallye a naprostou devalvaci značky MotoGP. Nicméně. MXGP Pro je ve světě chválenou hrou, což může znamenat jen dvě věci. Buď...

»