Recenze: Forgotton Anne

Autor: chaosteorycz Publikováno: 11.5.2018, 13:13

Publikováno: 11.5.2018, 13:13

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1696 článků

Zeptejte se sami sebe, kolik věcí už jste ztratili. A vezměte to pěkně od podlahy, takže ponožky, hračky z dětství, památníky, vizitky důležitých lidí nebo drobné cetky. Pak si na poutníky velice často hrají klíče, peněženky či cennosti, a to nemluvím o úmyslně zapomenutých věcech. Někde je necháte ladem pro nepotřebu a když by se pro ně využití našlo, jsou pryč. Kdepak asi skončily? To těžko zjistíte, ale se zajímavou možností přichází Forgotton Anne.

Ve světě, podobném tomu našemu, zapomenuté věci putují do Forgotten Lands, kde začíná jejich nový život. Projdou vstupním konáním, dostanou přidělený post na základě jejich předností a pak čekají. Ve výstavbě je totiž cesta, díky níž se ztracené, a často i zapomenuté, věci mohou vrátit ke svým majitelům. O tom, kdo dostane lístek domů, rozhoduje mistr Bonku. Vládce Forgotten Lands a dívenka Anne jsou jedinými lidmi ve světě forgotlings (označení pro ztracené věci), kde Anne navíc plní funkci dozorce nad pořádkem. Její největší pouť, a zároveň také příběh hry, začíná v momentě, kdy skupina rebelů hodlá převzít vládu nad Forgotten Lands. Sabotáže částečně paralyzují chod země a výstavba „cesty domů“ je ohrožena. Zvládne křehká dívenka vypátrat rebely, narušit jejich plány a zachránit ostatní forgotlings?

Titul od malého studia ThroughLine Games měl to štěstí, že zaujal vydavatelství Square Enix, které ho zařadilo do programu nezávislých her Square Enix Collective. Netřeba dlouho přemýšlet nad důvody proč. Tím hlavním totiž mohl být právě příběh. Na první pohled obyčejný prefabrikát, jehož náplň zdá se být jasná a jediné, co očekáváte, že si ti dobří vymění místa s těmi zlými. Možná byste však měli vědět, že studio posbíralo za hru hned několik ocenění a finanční podporu mu poskytnul i Dánský filmový institut. Forgotton Anne pracuje s očekávanými klišé velice chytře a používá je jako pojítko k otevření mnohem hlubších myšlenek. Původní téma vzdoru proti autoritám tak někdy v polovině transformuje do mnohem emotivnější roviny. Nakonec je všechno jinak a černobílý námět hýří barvami jak paleta excentrického malíře.

Má to emoce, má to momenty překvapení a je to nečekaně komplexní. Tak bych definoval dojem v závěru hry, kdyby někoho zajímal skromný názor, jinak strašně cynického hráče. Když jsme po nějakých pěti hodinách dorazil do jeskyně, očekával jsem finiš, poděkování za hraní a seznam tvůrců. Nic z toho se nestalo. Scénář si spotřeboval balení papírových kapesníků, vyměnil náplň v peru a rozběhl druhé dějství, kdy hrdinka projde radikálním vývojem a hráč dostane kopu nových informací. I když mě v určitých pasážích nahlodávalo temné já sedící na rameni, že tady už se dojí seschlá stračena, tempo hry mé myšlenky brzy rozehnalo. Neustále se posouváte kupředu, řešíte nové překážky a dumáte nad tím, jak důležité jsou volby při dialozích. Nic nepokazím, když prozradím, že děj s nimi nezměníte. Vyberete si pouze směr budoucích dialogů, a to, jak se při nich budete cítit. Respektive, jak se změní Annin charakter ve vašich očích.

Příběh by sedl do mnohých žánrů, a přesto autoři zvolili ty nejstarší. V menší míře na vás promlouvá adventura, ve výraznější detektivka a tu největší zabírá plošinovka s logickými hádankami. K těmto účelům má Anna speciální rukavici pojmenovanou Arca, jejímž pohonem je anima. Jde o životadárnou náplň jak celých Forgotten Lands, tak samotných forgotlings. Jakmile je nějaké věci anima odebrána, začne krystalizovat a umírá. Zní to depresivně, já vím, ale tuto možnost Anna využívat nemusí, protože po světě se povalují tlakové lahve. Jen je najít. V jedné z misí je nutné zničit splašenou lokomotivu, a to byl opravdu oříšek. Lahve v Tramtárii, cesta zpět zatarasená a rukavice prázdná. Řešení? Ubíhá několik metrů na vlakem.

Podobně zapeklitých hádanek příliš není a sami tvůrci je označují za lehké. S tím bych i souhlasil, kdyby nebylo občasné horší interakce. Součástí hry jsou momenty, kdy na sebe rychle navazuje použití animy, pohyb na ní napojeného prvku, a to opakovaně v určitém časovém úseku. Animace postav nejsou příliš rychlé a interakce je značně přísná, když reaguje v hodně titěrném okruhu. Pokud ve vás do té doby hra nezapálí emoce, tak v tento moment už určitě. Ovšem nevím, zda ty správné. Jelikož jsem celé dobrodružství absolvoval zhruba dva týdny před vydáním, za což děkuji, je možné, že drobné nuance opraví patch v době vydání. Pokud ne, tak ne. Těch několik pasáží přežijete, aniž byste o hře ztratili iluze. Jen se vytočíte.

Pokud jste se už podívali na trailer, asi víte, co vám povím ke grafice. Vezměte tvorbu Mijazakiho, smíchejte ji s dvojicí Johnston–Thomas (tvorba studia Disney ve 40. a 50. letech minulého století) a výsledek bude Forgotton Anne. Lidské postavy a prostředí jasně odkazují na východ, kdežto oživlé věci přímo čerpají z klasik, kterými Popelka, Kráska a zvíře, Fantasia nebo Zvoník u Matky Boží jsou. Mluvící boty, pera, ledničky, lampy a jiné předměty oplývají také drobným smyslem pro humor, který pochází buď z aktuální situace nebo z charakteru dané věci. Zkuste třeba přinutit megafon, aby mluvil potichu nebo přimějte k uhnutí stojan čerpací stanice. Vtípky sice nepatří mezi vyšší dívčí, ale nepůsobí trapně a pochopí je i mladší. Tedy pokud umí anglicky, čeština jako vždy chybí.

Grafickou stránku skvěle doplňuje soundtrack nahraný Kodaňskou filharmonií, který vás definitivně vezme do světa filmu. Nedosahuje melodičnosti legendárních animáků nebo emotivnosti Oriho, ale lehce navodí potřebnou atmosféru, které právě orchestr dodává na velkolepém dojmu. Malinké plus za plnohodnotný dabing všech postav. Není standardem u všech nezávislých her, proto ho zdůrazňuji. Vybavuji si jen jednu postavu s podivným mručením místo hlasu. Nejspíš to ale nebyla chyba dabingu, protože dotyčný měl naváto jak krkonošské svahy.

Na samotném konci bych rád tvůrcům vytknul název. Ačkoliv se vám to teď nemusí zdát, dost prozrazuje z děje a sám o sobě může působit jako spoiler. Myslím, že Anne by bohatě postačilo. Nic dalšího ke hře nemám, protože z titulu, o němž jsem se dozvěděl teprve před pár týdny, se vyklubalo příjemné překvapení. Jako když vám známý doporučí knihu od neznámého autora, jenž se po pár stránkách stane vaším oblíbencem. Je trochu škoda, že nebýt recenze, Annin příběh by mě obešel po dráze pražského obchvatu. Z propagačních materiálů totiž nesává stejná atmosféra jako ze hry.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Bonku, Anne, Fig a forgotlings. To nejsou jména nových domácích mazlíčků, ale ústřední postavy ze světa ztracených věcí. Jednoduchý námět pozvolna expanduje do rozsáhlejších rovin, vyvolává emoce a nutí k hlubšímu zamyšlení. Zároveň ale poskytuje dostatek prostoru pro sympatickou detektivní plošinovku, která nevymýšlí novoty a drží se zažitých tradic. Pocitu, že to přeci jen mohlo být trochu kratší, se nejspíš neubráníte, ale času stráveném vniveč se nebojte.
  • Tex-Calder

    Vypadá to zajímavě, časem snad zahraju. Takové hry me kolikrát oslovi příběhem mnohem vic (třeba Oxenfree), nežli ty vyhypovane AAA hry, kde uz me malo co dokáže překvapit, jelikož jsou uz dlouhodobě ve všech směrech na jedno brdo…

23. 09. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Wenjia

Za porostem hustým, že by se dal kácet, jsou zbytky dávných památek. Nežije v nich zlý obr, ba ani zakletá princezna. Jsou pomyslnou hranicí příbytku bílého tvora, jehož dobré srdce čeká chrabrá budoucnost. Lesnaté království je totiž posledním útočištěm, kde ještě nepáchá ničivé škody zlá síla. Už tušíte? Ale žádný Falko, tohle přeci není Nekonečný příběh. Také ne, Křemílek s Vochomůrkou mají jinou směrovačku. Že by tedy Ori? Řekněme, že to už...

»
22. 09. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: NBA 2K19

Sportovní nadšenci mají po herní stránce rozhodně z čeho vybírat a záleží jenom na preferencích každého hráče, jaký sport nebo sporty má rád. Výhodou virtuálního sportování je fakt, že člověk může i nadále pěstovat pivní břich a nemusí se bát, že by dělal nějaké pohyby či akce, díky nimž by o něj přišel. Navíc se za sportem může vydat za jakéhokoli venkovního počasí a samotné pořízení her vyjde ve výsledku levněji,...

»
20. 09. 2018 • tonyskate1

RECENZE: My Brother Rabbit

Adventur není nikdy dost. Tohoto hesla se držíme už řadu let. Přesto se ale stále méně vyskytují tradiční point-and-click adventury a nahrazují je jejich akčnější či logičtější variance. My Brother Rabbit z obrázků působí jako point-and-click záležitost, ovšem jedná se jen o chytrý kabátek, pod kterým se skrývá klasická hledačka.

»
19. 09. 2018 • chaosteorycz10

Recenze: Super Street: The Game

Občas se na hru těšíte, třebaže v nitru tušíte, že vás při vydání čeká čelní náraz do betonového pilíře. Ale naděje umírá poslední. I tým s malým počtem členů, malým rozpočtem a malými tvůrčími možnostmi může vytvořit dílo, které hrdě zvedne vhozenou rukavici, kolem níž všichni kráčí s odstupem. Rukavice ovšem nesmí být boxerská a vylitá olovem.

»
16. 09. 2018 • tonyskate7

RECENZE: Shadow of the Tomb Raider

Očekávané ukončení trilogie novodobé Lary se konečně dostalo do našich rukou. Je ovšem tak velkolepé jak se nám tvůrci a vydavatel během výrazné kampaně snažili namluvit? O tom se více dočtete v naší recenzi, ale rozhodně jsme se opět dočkali parádního dobrodružství.

»
15. 09. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Immortal: Unchained

Do rezavé mačety už taky. Už to tam skoro bylo. Chybělo méně, než by se do hlavně pistole vešlo a ta třímetrová reklama na steroidy by padla jak nepoužívaný komín. Hodina usilovné práce se právě stala smutnou vzpomínkou a já nemám nic. Jak si teď vylepším vybavení, když jsem všechno nechal na místě smrti? Saprlot, tohle by se slušným lidem dělat nemělo. No nic, když to zkusím ještě jednou, nic...

»
15. 09. 2018 • p.a.c.o1

RECENZE: The Golf Club 2019 featuring PGA TOUR

Letošní sucho v průběhu léta jistě zaznamenal každý a celá řada lidí z něj neměla radost. Mezi tyto jedince bych zařadil i správce golfových hřišť, kteří se museli, mimo útoků syslů na hřiště, vypořádat i se suchem. Udržet bezchybný green nebo farway nebylo jistě snadné, ještě že plevelu kolem hřiště, nebo písku v písečných pastích je to úplně jedno. Ono sucho by se dalo krásně vztáhnout i na hry s golfovou tématikou, kterých poslední...

»
14. 09. 2018 • DandyCZE4

RECENZE NHL 19

Venku je dneska zataženo a prší, snad nám ten led neroztaje. Starosti v letošním díle NHL 19 můžete mít různé, ale všichni jsme zvědaví, jak se to hraje. A od toho je tady moje recenze, jež vám prozradí, jak si tento ročník stojí v očích hokejového maniaka, který nevynechal žádný díl od jeho prvního vydání v době mamutů. Série NHL v posledních letech čelila oprávněné kritice, že herní engine je stále stejný a že...

»