Recenze: Forgotton Anne

Autor: chaosteorycz Publikováno: 11.5.2018, 13:13

Publikováno: 11.5.2018, 13:13

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1850 článků

Zeptejte se sami sebe, kolik věcí už jste ztratili. A vezměte to pěkně od podlahy, takže ponožky, hračky z dětství, památníky, vizitky důležitých lidí nebo drobné cetky. Pak si na poutníky velice často hrají klíče, peněženky či cennosti, a to nemluvím o úmyslně zapomenutých věcech. Někde je necháte ladem pro nepotřebu a když by se pro ně využití našlo, jsou pryč. Kdepak asi skončily? To těžko zjistíte, ale se zajímavou možností přichází Forgotton Anne.

Ve světě, podobném tomu našemu, zapomenuté věci putují do Forgotten Lands, kde začíná jejich nový život. Projdou vstupním konáním, dostanou přidělený post na základě jejich předností a pak čekají. Ve výstavbě je totiž cesta, díky níž se ztracené, a často i zapomenuté, věci mohou vrátit ke svým majitelům. O tom, kdo dostane lístek domů, rozhoduje mistr Bonku. Vládce Forgotten Lands a dívenka Anne jsou jedinými lidmi ve světě forgotlings (označení pro ztracené věci), kde Anne navíc plní funkci dozorce nad pořádkem. Její největší pouť, a zároveň také příběh hry, začíná v momentě, kdy skupina rebelů hodlá převzít vládu nad Forgotten Lands. Sabotáže částečně paralyzují chod země a výstavba „cesty domů“ je ohrožena. Zvládne křehká dívenka vypátrat rebely, narušit jejich plány a zachránit ostatní forgotlings?

Titul od malého studia ThroughLine Games měl to štěstí, že zaujal vydavatelství Square Enix, které ho zařadilo do programu nezávislých her Square Enix Collective. Netřeba dlouho přemýšlet nad důvody proč. Tím hlavním totiž mohl být právě příběh. Na první pohled obyčejný prefabrikát, jehož náplň zdá se být jasná a jediné, co očekáváte, že si ti dobří vymění místa s těmi zlými. Možná byste však měli vědět, že studio posbíralo za hru hned několik ocenění a finanční podporu mu poskytnul i Dánský filmový institut. Forgotton Anne pracuje s očekávanými klišé velice chytře a používá je jako pojítko k otevření mnohem hlubších myšlenek. Původní téma vzdoru proti autoritám tak někdy v polovině transformuje do mnohem emotivnější roviny. Nakonec je všechno jinak a černobílý námět hýří barvami jak paleta excentrického malíře.

Má to emoce, má to momenty překvapení a je to nečekaně komplexní. Tak bych definoval dojem v závěru hry, kdyby někoho zajímal skromný názor, jinak strašně cynického hráče. Když jsme po nějakých pěti hodinách dorazil do jeskyně, očekával jsem finiš, poděkování za hraní a seznam tvůrců. Nic z toho se nestalo. Scénář si spotřeboval balení papírových kapesníků, vyměnil náplň v peru a rozběhl druhé dějství, kdy hrdinka projde radikálním vývojem a hráč dostane kopu nových informací. I když mě v určitých pasážích nahlodávalo temné já sedící na rameni, že tady už se dojí seschlá stračena, tempo hry mé myšlenky brzy rozehnalo. Neustále se posouváte kupředu, řešíte nové překážky a dumáte nad tím, jak důležité jsou volby při dialozích. Nic nepokazím, když prozradím, že děj s nimi nezměníte. Vyberete si pouze směr budoucích dialogů, a to, jak se při nich budete cítit. Respektive, jak se změní Annin charakter ve vašich očích.

Příběh by sedl do mnohých žánrů, a přesto autoři zvolili ty nejstarší. V menší míře na vás promlouvá adventura, ve výraznější detektivka a tu největší zabírá plošinovka s logickými hádankami. K těmto účelům má Anna speciální rukavici pojmenovanou Arca, jejímž pohonem je anima. Jde o životadárnou náplň jak celých Forgotten Lands, tak samotných forgotlings. Jakmile je nějaké věci anima odebrána, začne krystalizovat a umírá. Zní to depresivně, já vím, ale tuto možnost Anna využívat nemusí, protože po světě se povalují tlakové lahve. Jen je najít. V jedné z misí je nutné zničit splašenou lokomotivu, a to byl opravdu oříšek. Lahve v Tramtárii, cesta zpět zatarasená a rukavice prázdná. Řešení? Ubíhá několik metrů na vlakem.

Podobně zapeklitých hádanek příliš není a sami tvůrci je označují za lehké. S tím bych i souhlasil, kdyby nebylo občasné horší interakce. Součástí hry jsou momenty, kdy na sebe rychle navazuje použití animy, pohyb na ní napojeného prvku, a to opakovaně v určitém časovém úseku. Animace postav nejsou příliš rychlé a interakce je značně přísná, když reaguje v hodně titěrném okruhu. Pokud ve vás do té doby hra nezapálí emoce, tak v tento moment už určitě. Ovšem nevím, zda ty správné. Jelikož jsem celé dobrodružství absolvoval zhruba dva týdny před vydáním, za což děkuji, je možné, že drobné nuance opraví patch v době vydání. Pokud ne, tak ne. Těch několik pasáží přežijete, aniž byste o hře ztratili iluze. Jen se vytočíte.

Pokud jste se už podívali na trailer, asi víte, co vám povím ke grafice. Vezměte tvorbu Mijazakiho, smíchejte ji s dvojicí Johnston–Thomas (tvorba studia Disney ve 40. a 50. letech minulého století) a výsledek bude Forgotton Anne. Lidské postavy a prostředí jasně odkazují na východ, kdežto oživlé věci přímo čerpají z klasik, kterými Popelka, Kráska a zvíře, Fantasia nebo Zvoník u Matky Boží jsou. Mluvící boty, pera, ledničky, lampy a jiné předměty oplývají také drobným smyslem pro humor, který pochází buď z aktuální situace nebo z charakteru dané věci. Zkuste třeba přinutit megafon, aby mluvil potichu nebo přimějte k uhnutí stojan čerpací stanice. Vtípky sice nepatří mezi vyšší dívčí, ale nepůsobí trapně a pochopí je i mladší. Tedy pokud umí anglicky, čeština jako vždy chybí.

Grafickou stránku skvěle doplňuje soundtrack nahraný Kodaňskou filharmonií, který vás definitivně vezme do světa filmu. Nedosahuje melodičnosti legendárních animáků nebo emotivnosti Oriho, ale lehce navodí potřebnou atmosféru, které právě orchestr dodává na velkolepém dojmu. Malinké plus za plnohodnotný dabing všech postav. Není standardem u všech nezávislých her, proto ho zdůrazňuji. Vybavuji si jen jednu postavu s podivným mručením místo hlasu. Nejspíš to ale nebyla chyba dabingu, protože dotyčný měl naváto jak krkonošské svahy.

Na samotném konci bych rád tvůrcům vytknul název. Ačkoliv se vám to teď nemusí zdát, dost prozrazuje z děje a sám o sobě může působit jako spoiler. Myslím, že Anne by bohatě postačilo. Nic dalšího ke hře nemám, protože z titulu, o němž jsem se dozvěděl teprve před pár týdny, se vyklubalo příjemné překvapení. Jako když vám známý doporučí knihu od neznámého autora, jenž se po pár stránkách stane vaším oblíbencem. Je trochu škoda, že nebýt recenze, Annin příběh by mě obešel po dráze pražského obchvatu. Z propagačních materiálů totiž nesává stejná atmosféra jako ze hry.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Bonku, Anne, Fig a forgotlings. To nejsou jména nových domácích mazlíčků, ale ústřední postavy ze světa ztracených věcí. Jednoduchý námět pozvolna expanduje do rozsáhlejších rovin, vyvolává emoce a nutí k hlubšímu zamyšlení. Zároveň ale poskytuje dostatek prostoru pro sympatickou detektivní plošinovku, která nevymýšlí novoty a drží se zažitých tradic. Pocitu, že to přeci jen mohlo být trochu kratší, se nejspíš neubráníte, ale času stráveném vniveč se nebojte.
  • Tex-Calder

    Vypadá to zajímavě, časem snad zahraju. Takové hry me kolikrát oslovi příběhem mnohem vic (třeba Oxenfree), nežli ty vyhypovane AAA hry, kde uz me malo co dokáže překvapit, jelikož jsou uz dlouhodobě ve všech směrech na jedno brdo…

14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»
25. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Storm Boy

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

»