RECENZE: Frostpunk: Console Edition

Autor: p.a.c.o Publikováno: 14.10.2019, 17:55

Publikováno: 14.10.2019, 17:55

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1904 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Zimu mám moc rád hned z několika důvodů. Předně není horko a člověk se může přiobléct, když teplota klesá. A pak se v případě dostatku sněhu dají provozovat zimní sporty nebo nejrůznější venkovní aktivity. Poslední dobou, zejména ve městech, však zimy stojí pěkně za prd a užívat si krásnou, čistou bílou pokrývku se poštěstí spíše na horách. Prý to má na svědomí globální oteplování, takže si těch krásných zim budeme asi užívat méně a méně. Třeba však jednou dorazí zase nějaká doba ledová, jak tomu již v historii ostatně několikrát bylo. Jenom doufám, že si počasí nevezme příklad ze hry Frostpunk.

Lidé se choulí k sobě ve stanu, protože na lepší přístřešek aktuálně nemají suroviny. Snaží se přežít další noc, aby se ráno mohli jít zahřát do práce, a když lovecký bůh dá, dají si cestou na šichtu nějakou laskominu v jídelně. Ještě postavit katedrálu pro duševní potravu a hurá pracovat. Cestou ještě poslední pohled na kouřící kotel ve středu města, protože bez něj a dostatečného přísunu uhlí by naděje vyhasly ještě rychleji, než oheň v něm. Bohužel nebozí lidičkové nevědí, že mráz hodlá podstatně přidat na intenzitě, a tak ještě více vyzkoušet jejich odolnost. Je libo nějaké omrzliny?

Možná jste o Frostpunku již slyšeli, protože v minulém roce hra vyšla na PC a měla hodně pozitivní ohlasy. Vydání na konzolích tak přichází s nějakým zpožděním, ale výhodou je, že konzolová verze hry má hned od startu veškerý obsah, na nějž museli hráči na PC postupně čekat a za některý ještě extra zaplatit. Minimálně v tomto ohledu se tedy čekání vyplatilo, a ne jenom v něm.

Jako jedna z mála budovatelských strategií nabízí Frostpunk příběhový mód, jímž je velice vhodné začít, protože obsahuje tutoriál a hra nás v něm hezky vede, alespoň z počátku, za ruku. Lidstvo v 19. století postihla ledová katastrofa, kdy ze dne na den klesla teplota natolik, že všechno venku okamžitě zmrzlo. Na severu od Londýna by se údajně mělo žít lépe, takže se přeživší sebrali, vzali s sebou kotel na výrobu tepla a vyrazili na cestu přes zmrzlou pustinu. Cestou moc známek života nepotkali a jenom zprostředkovaně se k nim dostávají zprávy o stavu světa. Nakonec dorazili na plácek, kde to vypadalo na dostatek surovin, takže mohla začít stavba města a boj o alespoň trochu pohodlný život.

V tuhle chvíli vstupujeme do hry my, abychom coby starosta, diktátor nebo dobrovládce (říkejte si, jak chcete) nastolili nejen řád, ale hlavně zajistili všechno potřebné pro dobro našich obyvatel. Frostpunk není jenom obyčejná budovatelská strategie, kde musíte stavět, shromažďovat suroviny (zde jídlo, uhlí, dřevo a ocel) a ekonomicky prosperovat. Musíme hlavně dbát na potřeby svých obyvatel, chránit je před mrazem a povzbuzovat je pro další pokračování v nikdy nekončící dřině. A jelikož se jedná o příběhový režim, může se vám podařit ho nějakým způsobem dohrát. Napoprvé se to nejspíš nepodaří, ale druhý pokus by vás měl posunout o podstatný kus k cíli, a pokud ani ten ne, napotřetí budete již dost poučeni z vlastních chyb a dovedete své ovečky úspěšně do cíle. Podle toho, jak budete úspěšní, se bude měnit i doba hratelnosti. Příběhová kampaň by tak mohla vydržet na nějakých 10-15 hodin.

Co odlišuje Frostpunk od ostatních her tohoto žánru je ono přežívání. U klasického budování města vám když tak banka půjčí peníze, zvednete daně a jedete dál. Zde je však potřeba zvyšovat naději svých obyvatel a mírnit jejich nespokojenost. Beznadějný a nespokojený člověk je totiž nejlepší jízdenkou na vyhnání z ráje, protože takového vůdce nikdo chtít nebude. K tomu, abychom mohli tyto cíle splnit, nám vývojáři nabízejí nespočet možností a také před nás staví celou řadu voleb. První z nich vyplývají ze samotného hraní, takže se vás lidi budou ptát, zda jim konečně postavíte alespoň stany, zda jim přitopíte, aby jim neumrzaly končetiny a oni mohli do práce, nebo kdy jim konečně dáte najíst, protože přes kručení v břiše již není slyšet vlastního slova.

Druhé možnosti řízení osudů jsou v rámci vydání zákonů. Postavíte nemocnici a budete se starat o mrzáky? Pošlete děti raději vykonávat lehké práce nebo jim postavíte přístřeší, kde budou, když jsou rodiče v práci? Začnete stavět katedrály a ustavovat duchovní hlídky nebo půjdete cestou domobrany? To všechno je jenom zlomek voleb, jež můžeme uskutečnit pro lepší nebo organizovanější život. Mějte na paměti, že nový zákon můžete vydat jednou za čas a všechno, co jednou podepíšete, nejde vzít zpět. Volte proto velice moudře, aby se vám učiněné rozhodnutí jednou nevrátilo jako bumerang, který podtrhne nohy vaší moci.

Mimo stavění bude nedílnou součástí také výzkum. Věcí, jež se dá dělat je neskutečně moc, ale surovin a času, jak tak strašně málo, že z té tísně a pocitu, že všichni zemřou, hned tak nevyjdete. Hra navíc velice dobře dokáže změnit tempo a celou situaci vlivem počasí. Nejmenší zimou, jakou lidé musejí snášet, je -20°C. Není ovšem problém se dostat třeba na -70°C a to už opravdu přituhuje ne jenom obrazně. V tom případě se můžeme velice snadno dostat do situace s rychlým koncem, což se mi také párkrát stalo.

Všechno krásně fungovalo, uhlí jsem těžil, lovci měli fajn věci a přinášeli dostatek potravy, nemocnice fungovaly, no prostě bylo krásně na světě. Najednou však začala klesat teplota, což mělo za následek větší spotřebu uhlí na vytápění. Nedostatek dostatečně výkonných přímotopů na pracovištích způsoboval omrzliny nebo dokonce smrt dělníků. Než jsem si toho však všiml, protože jsem do toho řešil průzkumníky, kteří v okolních lokacích nacházeli potřebné a zajímavé věci, klesl počet dělníků v dolech. V důsledku toho klesla celá produkce uhlí a došlo na první noční výpadek generátoru. V tu chvíli se již spirála zákazy točila na plné obrátky a mé dny coby vůdce byly nakonec hodně rychle sečteny, byť jsem se snažil, co mi pracovní síly stačily. Rychlá přestavba stanů na ubikace, posílení pracovníků v dole a sběr uhlí či stanovení hlídek víry sice pád lehce zvolnili, ale naštvané lidi bez naděje už se mi udobřit nepodařilo.

Komu by vadilo, že se dá příběhový režim dohrát a rád by něco dlouhodobějšího, může sáhnout po nekonečném režimu. Stačí si vybrat mapu, kdy každá má trochu jiné úskalí, zvolit, zda chcete přežívat (těžší zážitek – méně surovin, náročnější podmínky) nebo budovat (více surovin, méně náročné podmínky a od začátku vyzkoumané některé věci) a hurá na to. Někomu by mohlo přijít na mysl, že po dohrání příběhu již člověk nebude mít náladu zase opakovat to samé, což je pravda, ale mě moc bavilo, zkoušet nové postupy a možnosti a v budovatelském módu objevovat rychleji nové stroje a podrobně prozkoumat celý budovatelský strom. Rozhodně tu tak je velký potenciál ke znovuhratelnosti, pokud budete mít chuť.

Mimo možného stereotypu je dalším úskalím ovládání. Na myši a klávesnici se budovatelské hry hrají skoro sami, ale na gamepadu už to taková slast není. Tam, kde se na PC člověk rychle dostane, kam potřebuje, je třeba se na konzoli proklikávat skrze několik nabídek, než najdeme, co kde je a minimálně v úvodu hry jsem v menu trochu tápal. Stejně tak bych očekával o něco příjemnější práci s kamerou, abych jasně a přesně viděl, co potřebuji. Postupným hraním se ale situace lepšila a nyní již většinou na jisto trefím, co je potřeba. Koho by napadlo zkusit zapojit myš a klávesnici do konzole, bude mít smůlu, protože hra tuto podporu nenabízí.

Stylizace a grafické zpracování ledu a steampunku se velice povedla a jenom podtrhuje onu tíživou atmosféru, kterou se v nás hra snaží vyvolat. K tomu nešetří detailem, takže lidé po městě opravdu chodí, stejně tak lovci vyráží na své výpravy a dělníci se prodírají sněhem k novému nalezišti surovin. Táhlé smyčce hudebního doprovodu jsou pak pomyslnou třeničkou na tomto zmrzlinovém poháru.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Frostpunk je skvělou budovatelskou strategií s velice intenzivním prožitkem, v níž žádné rozhodnutí není špatné. Je ideální volbou pro stratégy a budovatele, ostatní by po dohrání kampaně mohl odradit vkrádající se stereotyp. Ani ovládání není úplně dokonalé, ale dá se na něj zvyknout a nakonec si hru moc pěkně užít. Exkurze do našich duší tedy můžeme s klidem začít. Já jdu nasypat piliny do polévky, aby déle vydržela…
  • ta hra je pecka, zakladni hra odehrana na PC a tedka o vikendu ozkousena Xbox a za sebe doporucuji!

  • Marta

    Já jsem přestala hry kupovat. Dřív než se ke všemu co chci dostanu je to stejně v Game Passu, takže si počkám i na tohle.

27. 02. 2020 • p.a.c.o0

RECENZE: Townsmen – A Kingdom Rebuilt

Říkejte si, co chcete,  ale i mobilní hry mají něco do sebe, byť spousta hráčů je bere jako něco méně cenného. Sem tam se dokonce objeví nějaký port, který by nám, velkým hráčům z konzolí, chtěl přinést tento zážitek. Pár už se mi jich do rukou dostalo a moc velkou díru do světa neudělali. Většinou však šlo o rychlokvašky, které nějaké větší ambice a zkušenosti vývojářů snad ani neměli.

»
22. 02. 2020 • p.a.c.o9

RECENZE: Two Point Hospital

S trochou nadsázky můžeme tvrdit, že hry hodně často fungují jako velice výkonný stroj času. Nejen, že se můžeme vydat do různých ér naší doby, ať již skutečně minulé nebo budoucí smyšlené, ale také můžeme třeba zavzpomínat na naše herní začátky. Každý z nás má nějakou oblíbenou hru z herní minulosti, na níž rád vzpomíná a hru na podobné téma by uvítal i v dnešní době v moderním zpracování. Evidentně i vývojáři se rádi vracejí...

»
14. 02. 2020 • Lukáš Urban1

Recenze: Darksiders Genesis

Za posledních deset let mohla mít série Darksiders už pět dílů, tři remastery a minimálně dvě kolekce. Bohužel ale nemá. Jestli to mají na svědomí změny u vydavatele, přerod studia či diskutabilní druhý díl, je už dnes jedno. Po odvážné trojce, která po vydání připomínala spíš Dark Souls než démonskou sérii, tu je díl s pozměněným konceptem. A rovnou vám povím, že mohl přijít klidně dřív, protože jezdcům zatraceně sluší.

»
10. 02. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: 7th Sector

Už jsem byl kluk utíkající lesem. Postavička tahající červy z dobytka. Hrdina, co láduje kotel netradiční lodě. A také dobrodruh na neznámé planetě. Všechno v podobném výpravném stylu. Jen barevná paleta se měnila podobně, jako překážci na cestě za svobodou. Hrdinové logických plošinovek vždy bojují proti zlu, které si na pozadí běží vlastním životem. A představitel hry 7th Sector není zase tak velkou výjimkou. Jen má mnohem důmyslnější prostředky.

»
06. 02. 2020 • p.a.c.o4

RECENZE: Journey to the Savage Planet

Vesmír a jeho nekonečnost vždycky probouzel fantazie o tom, zda jsme opravdu jedinou planetou, na které je život. Skutečný svět nám zatím jasnou odpověď nedal, ale v tom herním máme jasno. Kolonizace cizích planet je zábava, všude je spousta méně či více přátelských stvoření a hlavně, co si člověk neudělá, to nemá. Navíc se pojetí vesmírného dobrodružství dá uchopit jak velice seriózně (až maniakálně – tímto mrkám směrem k sérii Elite), tak...

»
04. 02. 2020 • lindros88cze0

Recenze: Monster Energy Supercross 3

Nikdy se nesmějte těm vzadu. Jednou by totiž mohli stanout přímo před vámi. Z vysmívaného studia Milestone se stal v loňském roce člen rodiny THQ Nordic. Nový vztah se okamžitě promítnul do pozdějších her, na nichž byl konečně znát vyšší rozpočet. Rok 2020 bude tedy pro vývojářský tým klíčový. Nejsme si úplně jisti, že zrovna Monster Energy Supercross je tou značkou, kde se nové možnosti projevují v plné síle. Rozhodně jde ale o...

»
03. 02. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Zombie Army 4: Dead War

Týmové hry jsou fajn. Vezmete kamaráda, chopíte se hrdiny a hurá objevovat nebo podrobovat nová území a světy. Přeci jenom ve dvou se to lépe táhne, a hlavně se člověk baví o něco více. Ne vždy je to dvojnásobná zábava, ale o něco větší sranda, než v singlplayeru to rozhodně je. Poslední dobou se oblíbená kooperace objevuje u stále většího počtu her, což kvituji s povděkem. Sice je postupem času tak trochu...

»
02. 02. 2020 • Lukáš Urban7

Recenze: Dragon Ball Z: Kakarot

Když hru přináší Bandai Namco, většinou to znamená, že hrdinové budou mít nagelované vlasy, infantilní vystupování a kuráž nočního hlídače ve strašidelném hradu. Adaptace mangy nemají u nás nejsilnější pozici, protože se nikdy nestaly masovou záležitostí. Přesto si troufám tvrdit, že zrovna série točící se kolem dračích koulí má popularity nejvíce. A možná si ji ještě rozšíří, protože Kakarot přichází s vyprávěním, které může oslovit i mangy neznalé.

»