RECENZE: Fuser

Autor: p.a.c.o Publikováno: 10.11.2020, 11:31

Publikováno: 10.11.2020, 11:31

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2250 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Postavit se na prkna, co znamenají svět rozhodně není pro každého. Chce to nemít trému, věřit si a nejspíš taky aspoň trochu umět hrát. Jinak diváci naší roli budou asi jenom těžko věřit. O něco lepší by to mohlo být na hudební scéně. Nemám teď na mysli soutěže typu Superstar a další. Myslím být přímo tím, kdo hudbu tvoří a na nějakém hudebním festivalu či akci vystupuje sám za sebe.

Hudební hry jsou součástí herního průmyslu již pěknou řádku let, ale nutno podotknout, že poslední roky se neřadí mezi ty nejplodnější a někdejší sláva toho žánru je, zdá se, pryč. Naštěstí já na tyto hry nezanevřel, protože mě vždycky bavilo skákat doma s kytarou, hrát na bubny nebo „zpívat“. S hudebními hrami je pevně spjato studio Harmonix, které mi udělalo velkou radost oznámením nového titulu.

Fuser nám nabídne mixážní pulty a možnost postavit se před publikum na velkých hudebních festivalech. Cíl je v tomto typu her vždycky jednodušší, než je následně samotné provedení. Stačí být akční DJ, který bude vytahovat jeden hit za druhým a mixovat ho do šílených kombinací, díky nimž bude udržovat crowd ve varu. První pozitivní věcí je, že každý festival má svou vlastní znělku, téma a všechno kolem, takže si opravdu člověk připadá, jako by před publikem opravdu vystupoval.

Na začátku to nebude nic těžkého, protože nejen, že nároky na náš výkon nebudou moc velké, ale budeme vystupovat na začátku festivalu, kdy lidi ještě beztak nedávají pozor. K ruce na prvním festivalu nám bude i promotér, který se nás ujme (i když každý festival má svého promotéra) a ten nám vždy ve správnou chvíli poradí, co bychom asi měli dělat.

Pointa hry je snadná. Před každým vystoupením dostaneme nějaké písničky, které budou součástí setu a ty budeme moct doplnit o vlastní favority. Následně se od nás čeká, že budeme celkem na čtyřech mixech dávat dohromady tu zpěv, tu beat nebo kytaru z několika songů, což vytvoří zajímavý set. Věřte tomu, že na začátku jsem si to dával jako nic, i když nějaká ta chybka se vyskytla. Je důležité jednotlivé prvky správně načasovat a dle ukazatelů a rytmu je přesně v ten správný okamžik přidat do setu, za což je nejvíce bodů.

Tím, jak se budeme dostávat do lepších časů a projíždět jednotlivé festivaly, budou se zvyšovat požadavky na náš výkon a na celou zručnost. Bude třeba dát například tři beaty do setu, v čas vyndat disky z mixy, pauzovat, přetáčet, zrychlovat a navíc se do každého mixu vejdou dvě smyčky. Zdá se vám to komplikované? Máte pravdu, ovšem teoreticky to není žádná extra věda. Ta pravá zábava začíná, když chce DJ celou tuhle zábavu skrze gamepad ovládat.

Největším problémem celé hry je dle mého názoru ovládání. Začátečnické finty se dají zvládnout v pohodě, ale jak se budou kupit možnosti a růst požadavky, je stále těžší si všechno uspořádat a třeba takové posazení disku v tu pravou chvíli do mixu pomocí analogové páčky se ukázalo jako hodně zapeklitý úkol. Hra vyžaduje preciznost, ale té se nám v rámci ovládání nedostává. Na hudebních hrách jsem měl vždycky rád dodatečná příslušenství. Sice to byly peníze navíc za dodatečné kytary, bubny nebo mikrofony, ale člověk měl pocit, že hru hraje a opravdu hraje ve hře. Bohužel Fuser se hraje jenom a pouze na gamepadu.

Tady jsem měl pocit, že se hlavně trápím a za nějakou cenu se snažím plnit požadavky na set z publika a ze hry samotné. Byly chvíle, kdy jsem se opravdu cítil, jako že za mixážním pultem opravdu stojím a lidé visí na každém dalším tónu, který jim pošlu. Někdy mojí vinou, ale hodně často špatnou ergonomií ovládání přišla chyba, pak to člověk trochu nakupí a už se veze. Hlavně později začne být zmatek opravdu velký a člověk si moc neužívá muziku jako takovou, ale soustředí se, aby co nejméně pokazil.

Přitom právě hudba by měla být tím hlavní, oč tady jde. Když jsem hrál na kytaru, měl jsem radost z každé oblíbené písničky, kterou jsem si mohl zahrát. I zde je paleta songů opravdu pestrá a nabízí nejznámější pecky z Dance, Rapu, Popu, R&B nebo dokonce Country. Každý fanoušek žánrů a interpretů si tu jistě najde své favority do setu, aby je dal dohromady a vytvořil něco šíleného a bláznivého. V kariéře na to není tak úplně čas, ale freestyle je přesně to, co jsem od hry očekával. Mému srdci nebližší je Dance a Pop, takže byla radost dát do sebe zpěv z Lady Gaga, k tomu hlavní beat od O-Zone a celé to doplnit o banjo z country soungu. Přesně tohle byly situace, kdy jsem se neskutečně bavil. Možnosti, jak svůj set vést jsou neuvěřitelně široké a kdo se chce vyřádit, narazí jenom na hodně málo omezení.

Kariéra je ovšem něčím, bez čeho se při hraní neobejdeme, jelikož čím lepší budeme, tím více zkušenostních bodů a kreditů získáme. Ty pak následně v obchodu vyměníme za nové cool obleky na naše DJské alter ego, ale hlavně k nákupu nových písniček. Motivaci pro hraní kariéry tu tak je, ale levelování by mohlo být o něco rychlejší. Pak to dopadá, že člověk v honbě za maximálním počtem hvězdiček plácá jeden motiv za druhým, aby bylo co nejvíc bodů, čímž v kariéře zase trpí pocit z hudby a z toho si jí užít. Člověk se honí za body a to pak musí jít prožitek stranou.

Jak jsem zmínil, budeme vylepšovat vzhled svého DJ. To ovšem není všechno. Každý DJ má svou specifickou show, pro kterou se hodí nejrůznější druhy ohňostrojů, barvy a motivy laserů nebo promítané motivy na led panely. Právě díky tomu všemu následně vznikne skvělý zážitek, když váš set sedne dohromady s věcmi kolem a člověk si opravdu připadá jako ta největší hvězda venkovního letního festivalu. A právě díky těmto okamžikům jsem se ke hře vracel a budu vracet.

Kariéra je sice takové nutné zlo, s nímž je třeba se vypořádat pro potřeby vyššího dobra. Nejvíc mě  bavil freestyle, protože jsem si mohl vychutnat muziku a nejrůznější kreace bez časového tlaku nebo zadaných úkolů a požadavků publika, které je třeba v kariéře rozhodně vzít v potaz.

I přes horší ergonomii ovládání a kariéru, v níž člověk kouká na žádosti producenta na show a publika a nemá tolik času na hudbu samotnou, jsem se nakonec neskutečně bavil. Tohle je přesně to, co mám na hudebních hrách tolik rád. Na jedné straně je to výzva po technické stránce, aby člověk všechno pěkně ovládl a naučil se věci, bez nichž se pěti hvězdičkám ani nepřiblíží. Pak jsem vkročil do freestylu, kde jsem si mohl užívat dle své chuti a tempa a užívat si všechny bizarní hudební kombinace, které mě jenom napadly.

Grafické zpracování tomu všemu dodává tu správnou atmosféru, každý festival má pěkné a někdy i vtipné téma, hudební intro před vaším vystoupením a celkově je zde hromada maličkostí, které dotvářejí výborný zážitek. Pro všechny hudební fanoušky je tak Fuser jasnou volbou, samozřejmě s přihlédnutím k vašim hudebním preferencím. Nakonec nabídka skladeb je opravdu hodně široká, s VIP edicí ještě o něco více (díky za ni) a rozhodně nemám pochyby o tom, že by do budoucna měla být o nové skladby v rámci nějakých DLC nouze.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Nalaďte se na tu správnou notu, protože tahle párty bude v našem rytmu. Díky horší ergonomii ovládání a velkým možnostem hry, není rozhodně snadné se před crowd postavit. Jakmile všechny hudební motivy zapadnou do sebe a hudba začne znít tak, jak jste si přáli, budou všichni hudební maniaci ve svém živlu. I přes výhrady nám Harmonix servírují další skvělou hudební hru, za kterou jim děkuji. Tak ať se disky točí.
18. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Chivalry 2

V nablýskané zbroji za srdcem krásné princezny, nehynoucí slávou v básních a půlkou království. Tak nějak idylicky jsem si vždycky představoval život ve středověku. Jak mi ukázalo Kingdom Come, tak úplně skvělé to nebylo, jelikož všechny zužovali nějaké patálie. Tím spíš, když se člověk, coby pěšák, dostal do nějaké hromadné bitvy. V herním průmyslu se pak najdou firmy specializující své hry právě na tuto soubojovou část.

»
15. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Horror

Pojetí hororového žánru za časů mistra Alana Edgara Poea a za časů Alfreda Hitchcocka se diametrálně lišilo. Oba pánové si potrpěli na poctivé budování atmosféry, na vykreslení postav a na závěr, který vlastně ani nemusel být závěrem. Přesto kinematografie dala druhému jmenovanému výhodu audiovizuální prezentace, kdy kombinace dobře sladěného příběhu, brilantní kompozice obrazu a hudebního doprovodu, předčí i ten nejlepší tištěný text. Dnešní doba děsivý žánr dost zrychlila, zjednodušila a...

»
08. 06. 2021 • japo0

Recenze: Sniper Ghost Warrior Contracts 2

Pokračování sniperské hry Ghost Warrior Contracts od polských City Interactive je tu. City Interactive se sniperským hrám věnuje už od roku 2008, dosud ovšem s rozporuplným úspěchem. Jejich sérii Ghost Warrior se přeci jen daří o trošku hůře,  než například poslednímu dílu Sniper Elite 4, který byl hodnocen jako velmi nadprůměrný. Pro mě vždy byly jejich hry spíše na úrovni „guilty pleasure“, což by se dalo do češtiny asi volně...

»
08. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Necromunda: Hired Gun

Mohl bych tu začít tahat triko, jak je Warhammer 40 000 neustále zpracováván do sotva průměrných her. Jenže s ohledem na jeho velikost bych toho musel znát mnohem víc než jen rozložení frakcí, hrubý obrys dějových pozadí a fakt, že jde o univerzum, které je mohutně adaptováno do knih, filmů a samozřejmě her. A není třeba hlubokých znalostí, abych si všiml pravidelné roční ofenzívy titulů, kterým propůjčuje licence Games Workshop. A přestože...

»
02. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Hood: Outlaws & Legends

Robin Hood je známé jméno. Ještě aby ne, když šlo údajně o lupiče, který bohatým bral a chudým dával. Tento lidový hrdina nejspíš žil na přelomu 12. a 13. století, ovšem není úplně jisté, že skutečně existoval. To nicméně nezabránilo zábavnímu průmyslu ve spoustě seriálových, filmových a také herních zpracování. Hrou, kterou si nejvíc pamatuju, je pro mě Robin Hood: Legenda Sherwoodu, která vyšla v roce 2002 jako taktická akční hra,...

»
26. 05. 2021 • japo0

Recenze: Subnautica: Below Zero

Hluboké moře dokáže být zrádné. Nikdy nevíte, co se vám může stát – ztratíte při hloubkovém ponoru orientaci mezi korálovými útesy a dojde vám kyslík? Nebo se vám vybije baterka a přepadne vás z temné hlubiny mimozemská mořská příšera, o jejíž přítomnosti jste neměli před sekundou ani tušení? A o tom právě Subnautica je – s každým ponorem přichází strach a zároveň úžas – strach z toho, zda jste dostatečně připraveni překonat sami...

»
25. 05. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: King of Seas

„Pozor, ať neuklouzneš na palubě“ nebo „Nehoňte se tady, právě jsem to tu vytřela“. Tak nějak asi volali pirátské maminky na své potomky dovádějící na lodi. A že pirátská loď je k hrátkám jako stvořená. Všude samé zákoutí, hromada kamarádů z posádky, zvířátka, prostě sen každého malého kluka nebo holky. Možná si to všechno ale moc idealizuji a život pirátských dětí nebyl jenom veselý a zalitý sluncem, jak by se nám na...

»
24. 05. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Biomutant

J. R. Ewing by byl hrdý, neboť moc, touha po bohatství a těžká technika opět zvítězila nad zdravým rozumem, připoutanými aktivisty a reklamami na bio produkty. Těžební společnost, jejímž cílem je vycucat svět jak mléčné vaky prvorodičky, narazila na toxickou surovinu neznámého charakteru. Krom toho, že vyvěrá i z poupat mladých jabloní, mutuje se vším živým a postupně zabíjí Strom života. Bylo by snadné ho ochránit, kdyby se společnost nerozdělila na...

»