Xboxweb.cz

„Už toho máme dost! Copak musíme pořád poslouchat ty křeny nahoře? Nespočet generací jim sloužíme a stejně je to málo. Kdybychom se rozpůlili, sešlou na nás kletbu, že jsme se nerozčtvrtili. Poslušně skládáme slib oddanosti a když nějaký lehce retardovaný vesničan nepochopí otázku napoprvé, zahubí ho i s rodinou. Navíc jsou nenažraní a na obětech berou víc než daňový úřad. To musí skončit teď hned. Kdo se nebojí zubaté s brouskem v ruce, nechť se okamžitě nalodí. Čas bohů se chýlí ke konci!“ Tak pravil vůdce keltských bojovníků a jal se chopit kormidla vstříc jisté smrti. Nebo, že by ne?

Však na to přijdete sami, pokud se vydáte na zdánlivě ztracenou pouť za likvidací deseti tyranský bohů. Deep Silver pomohlo k vydání poměrně primitivnímu projektu Gods Will Fall. Ten na první pohled využívá zvýšené obliby mytologických témat, akorát se tentokrát opírá o méně slavné kelty. Ti mají drahnou dobu problém se svým božstvem a kdyby to okolnosti dovolily, raději by emigrovali na Kubu nebo směr Severní Korea. Pomyslný kalich trpělivosti se jednoho dne rozlil a hrstka nejodvážnějších naskákala na loď poháněnou utrpením, hořkostí a touhou po pomstě. Vody kolem těch nejvyšších jsou však neklidné, a tak z hrstky zbylo jen osm hrdinů.

V této fázi by hra měla poměrně velké množství koncepčních řešení. Dala se pojmout jako kooperační multiplayer, jako tahová strategie nebo jednoduše jako hack and slash rubačka. Studio Clever Beans však zůstalo věrné singleplayeru a koncept postavilo jako roguelike dungeon. Po mapě se bojovníci vždy pohybují spolu, ovšem vstříc nadlidské síle chodí vždy jen jeden. Což je trochu proti funkčnosti. Přeci jen, celá parta by obrovského pavouka nebo divočáka udolala spíš. Na druhou stranu. V případě selhání jednotlivce se grupa poučí a může na odvetné tažení poslat někoho vhodnějšího. Nebo tam nebožáka nechat a vrátit se pro něj se silnějšími zbraněmi a schopnostmi.

A na tom celém Gods Will Fall stojí. Na procedurálně generovaných postavách, které nespojuje jen touha osvobodit klan od útlaku, ale také různé vztahy. Ať přátelské nebo dokonce rodinné. Objevují se psychické slabosti, strach, noční můry a na druhé straně sounáležitost, vzájemné sympatie a hrdinství. Například urostlá válečnice před jedním dungeonem propadne depresi, ale u jiného vykáže abnormální schopnosti. Chraň bohy někdo ještě vyšší, kdyby náhodou přišla o toho vychrtlého trpaslíka vzadu. V tu chvíli přesedlá na vyšší úroveň a nepřátele klátí jednou ranou. Hierarchie skupiny je na podobně malý projekt velice dobrá. Nutí k zamyšlení nejenom v rámci použitelnosti jednotlivých postav, ale také s ohledem na budoucí postup. Protože při prvním průchodu nejspíš brzy skončíte.

Mapa je zcela přístupná. Jsou na ni vyznačení bohové a významnější místa. To znamená, že každý správný válečník vezme útokem nejbližšího protivníka. Následně kouká jak pijan na zavřenou hospodu, když ztrácí jednoho parťáka za druhým. Mapa sice prozrazuje místa bohů, nikoliv však jejich obtížnost, typ úrovně a tuhost protivníků. A můžete vsadit válečnou helmu, že nejbližší dungeon rozhodně nepatří mezi nejlehčí. Ne, že vás čekají mnohá opakování, vy jste k nim dokonce odsouzeni v rámci poznání prostředí. Běžně bývám nervově vypjatý, pokud mě titul nutí zahodit hodiny hraní. U Gods Will Fall tomu tak ale není, protože mě princip dobývání území neskutečně bavil.

Houževnatost bosse je otupována hned od prvního kroku v dungeonu. Bozi jsou napojeni na prostředí a svou osobní stráž napříč levelem. Tedy čím víc toho pobijete před osobní konfrontací, tím méně práce s tyranským uzurpátorem. I zde platí, že opakování je klíč k vítězství. Strážci mají zakódovány pohyby, které se opakují, narazit tak můžete jen s nesprávným válečníkem. Ve chvíli, kdy bůh padne, jeho pokořitel se vrátí do skupiny jako hrdina. Je mu napsán kus osobního příběhu, pokud nějaký byl, vrátí se s ním ztracený spolubojovník a nechybí ani bohatá odměna. Tu je možné zužitkovat pro více postav, přičemž získaný předmět nebo materiál může dojít využití v dalším levelu.

Ve své podstatě je herní doba na pár hodin, ale díky častým úmrtím projde časomíra mnoha násobky. A pakliže musíte absolvovat celou hru znova, může se hodinový stroj i pořádně splašit. Příště totiž dorazí noví hrdinové a ti jsou poskládáni zcela rozdílně, než jste byli zvyklí. K rupnutí nervů nejspíš dojde častěji než často. Dejte si pozor na prořídlé vlasy, vysoký tlak a herní příslušenství, ať nic ze zmíněného nedojde k úhoně. Zvědavost však udělá své a dříve či později to zkusíte znova. Zatím jsem u třetího pokusu a nejspíš nebude poslední. Ztráta klíčových hrdinů odsuzuje zbytek skupiny k úhynu a já si říkám, že by kooperace nakonec nebyla vůbec špatná. Hratelnosti chybí malá berlička. Úplně prťavý pomocník, který by klidně nahradil použití magických předmětů. Mnohem víc totiž zužitkujete zbraně druhých, ale to už je na herním vkusu.

Kdybych měl vybrat ze všech dobrých rad jednu, nezdržujte se u jednoho dungeonu. Jednak není nutné krmit frustraci a pak se zbytečně okrádáte o pestrobarevný level design. Nejbližší kopky tak možná nevypadají, ale jednotlivá grafická řešení by vystačila na pět her. Výtvarná stylizace je na pomezí mála polygonů, lehkého komiksového nádechu a ruční malby. To znamená, že občas nevíte, jestli vidíte pavoučí sítě nebo zbytek smrkanců, ale to vůbec nevadí. Atmosféra má pohádkový šmrnc, přičemž hned několik bohů přijde s hororovým podtónem. S ohledem na můj pokročilejší věk bych uvítal alespoň malou mapu světů. Klidně i postupně odkrývající se, protože pár výletů pod zem vede do obsáhlejších bludišť, kde se lehce zapomene nějaký ten rukopis a pomocný prvek.

Jestliže se do světa mečů, seker a ztracených válečníků vydáte, nečeká vás jen chytlavá hratelnost, zvučný soundtrack a možný nervový kolaps, ale i rozhodnutí o výběru edice. Základní hra je jistě dostačující a cenově adekvátní k obsahu. Nicméně verze Valiant má hned tři bohy navíc. S nimi i další zbraně, nové typy keltských bojovníků a speciální dovednosti. Za dvě stovky vrchem to rozhodně stojí.